VeronikaZ komentáře u knih
Paní Mornštajnové se zde podařilo vytvořit postavu, kterou hned po Joffrey Baratheonovi nesnáším nejvíc - komouše Svatopluka. Sledujeme, jak během desítek let kazí život hned několika ženám. Knížka mě bavila i hrozně rozčilovala.
Celou dobu jsem knížku brala na 4*, ale závěr mě dostal tak, že nemůže nedat 5*. Jak může někdo ten hnus jménem komunismus podporovat?
Knihy od Dvořákové se mi čtou těžko. Dědinu jsem kvůli tomu dokonce nedočetla, protože víc stránek lidské hlouposti už jsem nesnesla.
Vrány by asi skončily podobně, kdyby byly delší. Dvořáková drsně popisuje něco, co bohužel není vůbec neobvyklá česká rodina. Dítě si pořídí každý hlupák a psychopat, přenáší na ně své chování a když už si toho někdo všimne, sociálka je na ně stejně krátká... Knížka ve mě zanechala pocit bezmoci a vzteku.
Sérii čtu postupně a Island je určitě nejlepší díl. Sice chybí sladkosti z předchozích dílů, ale na rozdíl od Paříže není hlavní mužská postava idiot, vedlejší postavy jsou zábavné a Island má prostě jedinečné kouzlo.
Když jsem četla pasáže "předtím", mrazilo mě, jak snadno by se dalo k podobným opatřením sklouznout. Jak i dnes se ozývají hlasy proti potratům, hlasy, dle kterých má žena hlavě rodit děti, volání po "tradičních hodnotách"...
První jsem viděla seriál a knížku si dala s odstupem, ale obojí je skvělé a můžu jen doporučit.
O knize jsem četla hodně, většinou že je to jako Gentleman Bastards pro mladší. Ale definitivně mě ke čtení zlákal seriál.
Gentleman Bastards jsou sice pětkrát lepší, ale s nimi nelze nic srovnávat. Kaz Brekker je slušná náhrada za Locke Lamoru. Knížka je čtivá, plná zvratů a sympatických postav. A desetkrát lepší než průměrná young adult fantasy. Leigh Bardugo navíc umí world building.
Díky absenci zdlouhavých politických pasáží mě tahle knížka bavila víc, než předešlé. Děj je podstatně akčnější, což mi vyhovuje. Marigold, trpaslík a liščice patří ke špičkám příběhu, naopak mi (jak jinak) chyběl Regis.
Ale proboha, autoři i překladatelé veškeré literatury - ŽÍLY NETEPOU!
Nuda. Kniha, co mě dostala do čtecí krize. Dala jsem dvě stě stránek, pak jsem jen prolistovala ty zbylé, abych zjistila co se na tom grilování vlastně stalo. Meh... Další osud všech postav mi byl naprosto lhostejný.
I když se mi Sedmilhářky moc líbily, tímhle s Liane Moriarty končím.
Jednoduše nádherné. Na příští dovolenou bych nejraději jela na Guernsey. :) Těším se na film.
Skvělé.
Prvních sedmdesát stránek jsem potřebovala, abych se v 26. století zorientovala, ale už dlouho jsem nečetla tak inteligentní knihu. Děj je skvěle provázaný, některé myšlenky by měly být vštěpovány už dětem na ZŠ a Lucas Hildebrandt je úžasný.
Tolik lidí se denně s úlevou vzdává nutnosti přemýšlet, rozhodovat se a vůbec vnímat.
Z určitého hlediska pro mě náročná knížka. Pokrytectví sekty Amišů mi lezlo na nervy od prvních stránek, z Katie mě bralo zoufalství a bylo těžké s ní alespoň trochu sympatizovat.
Nicméně jsem se začetla rychle a snažila se stránky otáčet co nejrychleji, abych už věděla, jak to celé dopadne. Jen kdyby mi to každou chvíli tak nezvedlo tlak. :)
Když všichni četli Pottera, já byla blázen do Pána Prstenů. Teď, o patnáct let později, to doháním a propadám svému soukromému šílenství. Naprosto kouzelná knížka, hned bych se pustila do druhého dílu.
A klobouk dolů před pány překladateli, četla jsem originál a občas srovnávala s počeštělými názvy, odvedli výbornou práci.
Krasna kniha, plna barev, zvuku a vuni. Jen ty kapitoly z let 1974 a 2014 uz mi pripadaly navic.
Naprosto neuvěřitelná kniha. Krásně napsaná, s tolika zajímavými postavami, náměty k zamyšlení, strhujícími příběhy a silným koncem.
V tomhle díle si autorka ukousla trochu moc velké sousto. Mnoho vedlejších postav a jejich načatých příběhů, které ale nestihla rozvést víc, i když by to byly příběhy určitě zajímavé.
Skoro mám pocit, že jsem četla jinou knihu než ostatní.
Deprese? Mě ani jeden z hrdinů nezajímal. Úsporný styl? Vždyť pořád psala o ničem. S třemi hvězdičkami jsem ještě štědrá.
I Delphine (nebo překladatelce) bych ráda dala rady, kterými by se mělo řídit tolik autorů
a) žíly netepou
b) nepoužívejte ty cizí termíny, když to neumíte.
Nemám vůbec nic proti jazyku, kterým je kniha napsaná. Ale postavy mi byly všechny tak nesympatické a k tomu nemalá dávka násilí na zvířatech.
Chápu, že jde o popis života určité skupiny lidí a jako takový je nejspíš velmi věrohodný, ale po dvou třetinách už se mi o tom, jak jsou ti mladí k ničemu a za komunistů zas tak zle nebylo, číst nechtělo.
Tak jo. I mě, člověka kterého děti bytostně rozčilují, tohle nejen pobavilo, ale i dojalo. :)
Knížku jsem musela i párkrát odložit a rozdýchat, po dočtení ve mně dlouho zůstal pocit vzteku, znechucení a hlavně bezmoci, že se dnes ještě najdou zastánci největších zločinců v dějinách - komunistů. "Sociální jistoty" minulého režimu, dnes tak často vyzdvihované, v knížce vynikají v celé své kráse.