VeruHoráková komentáře u knih

Skvělá kniha! A jednoznačně doporučuji. Začátek knihy mi nepřišel moc zajímavý a po 50 stranách jsem dala přednost jiné knížce, když jsem se ale ke knize vrátila a začetla se pořádně, tak mě ten příběh dostal a zpětně se stydím, že jsem dala přednost Kolouškovi Kniha je napsána tak, že se dokážete vcítit do všech postav a chápete obě strany.

Na jedné straně je Kenna, která se po pěti letech vrací z vězení, kde si odseděla trest za tragickou nehodu, při které umřel její přítel Scott. Vrací se do města, kde k nehodě došlo a kde vyrůstá její dcera Diem, kterou ale nikdy nepoznala, protože ji porodila, když už byla ve vězení. Na druhé straně jsou rodiče Scotta, Patrick a Grace, kteří dostali Diem do péče a se smrtí svého jediného syna se stále nesmířili. Diem pro ně znamená vše a je to jediný, co jim po Scottovi zbylo. Teď se ale Kenna vrací z vězení a touží svojí dceru poznat a sblížit se s ní. To je ale pro rodiče Scotta nemyslitelný. Kenna je pro ně vražedkynině jejich syna a nic víc.

A někde mezi nimi je Ledger Ward, majitel místního baru. Ledger byl nejlepší kamarád Scotta a po jeho smrti bral Diem jako vlastní dceru. Kennu do té doby neznal, ale udělal si na ni stejný názor, jako všichni ostatní. Když se ale Kenna vrátí do města, tak se s Legerem sblíží. Ledger ví, jak moc Kenna touží poznat svoji dceru a rád by ji pomohl. Zároveň ale nechce ublížit Patricovi a Grace a nechce ztratit jejich důvěru. Kdyby věděli, že se s Kennou schází, tak by jej hned zavrhli a to by znamenalo, že by sám Diem už nikdy neviděl..

Můžu vám říct, že celou dobu, co jsem knihu četla, jsem byla napjatá, jak to dopadne a doufala jsem, že se Kenna se svoji dcerou setká. Ten příběh je o vině, ztrátě milované osoby, výčitkách svědomí, bolesti, ale i naději. Prostě příběh nabitý emocemi. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a rozhodně ji tak můžu doporučit.

5 05.09.2023

Tak tohle byla bohužel nuda od začátku do konce a knihu jsem v podstatě dočetla jen proto, že jsem někde přeskakovala odstavce a kniha měla jen 260 stránek.

Pořád jsem nějak čekala, kdy se tam začne něco dít, ale když už jsem byla za půlkou, tak jsem v to doufat přestala a jen to teda dočetla. A je to škoda, protože první díl trilogie, Jak přežít svého může, byl skvělý a vážně se mi líbil. Coura už byla slabší a tento díl byl už prostě navíc.

Tento typ knížek je super, když hlavní postava musí řešit s prominutím stále nějaké stračky, čemuž přesně odpovídal první díl. Další dva díly si hlavní postava Lucka už jen sama zadělávala na problémy, protože život ji už klapal, jak měl a patrně jen nevěděla, co se sebou, když bylo všechno růžový. Z dané trilogie tak doporučuji první díl Jak přežít svého muže a na podzim se těším na stejnojmenný film.

1 05.09.2023

Jedním slovem wow! Po této knize řadím Delphine de Vigan rozhodně mezi mé nejoblíbenější zahraniční spisovatelky a nechápu, že jsem Děti nade vše nečetla už dřív. Tato kniha je neuvěřitelná v tom, jak reálná a děsivá je. Autorka skvěle zpracovala téma dětských youtuberů a ukázala, jak moc může být psychika dítěte negativně ovlivňována, když ho rodiče dennodenně fotí/natáčí a následně to masově sdílí na sociálních sítích.

V tomto příběhu hlavní postava Mélanie natáčí své děti na youtube od jejich brzkých let. Děti, tak zpočátku vůbec netuší, co se děje a jaký dopad to bude mít později na jejich soukromí. Samozřejmě po jejich nástupu do školy jim to brzo začne docházet, protože posměch a šikana ze strany spolužáků nebude nic výjimečného. Děti na jednu stranu mají díky spolupracím po materiální stránce vše, co by jim jiné děti mohly závidět. Na druhou stranu, tisíce cizích lidí o nich vědí prakticky vše. Jak vyrůstaly, co dennodenně dělají, nebo kde se zrovna nacházejí. To že to bude mít dopad na jejich rozvoj tak asi není překvapující.

Téma je rozhodně aktuální a příběh ve mně zanechal mrazivý dojem. Je to jedna z těch knih, nad kterou musíte po dočtení přemýšlet a vryje se vám pod kůži, takže rozhodně doporučuji!

8 15.08.2023

Pro Pražáky, náplavu i turisty Pokud máte také tak rádi Prahu, žijete tady nebo se sem rádi vracíte, pak se vám Pražský (k)rok bude určitě líbit. Kniha je rozdělena do 52 kapitol a v každé kapitole se dozvíte zajímavosti o různých místech či památkách v Praze. Každá kapitola je doplněna nádhernými fotografiemi, u kterých se jen utvrdíte jak je ta Praha krásná a už jen při listování knihou budete mít chuť vyrazit prozkoumávat město.

Já v Praze žiji přes 5 let a osobně mám Prahu nejraději na podzim. Míň turistů, příjemné počasí a v těch podzimních barvách je Praha prostě kouzelná. Za mě ideálně vzít si knihu s sebou a jít se procházet městem

09.08.2023

Na knihu jsem narazila úplnou náhodou, ale hned mě zaujala svojí anotací. Když mi pak autorka napsala, jestli bych chtěla zaslat recenzní výtisk, tak jsem nadšeně souhlasila.

Kniha je rozhodně čtivá, hlavní postava Lenka mi hned padla do oka a celou dobu jsem ji fandila, aby se brzo vrátila do běžného života. Přestože se děj celou dobu odehrává v psychiatrické léčebně, není to depka od začátku do konce. Příběh je psaný s humorem a nadhledem a vybízí k zamyšlení nad životem. Život v léčebně a jeho řád je detailně popsaný a příběhu to tak dodává autenticitu. Současně je i hezky popsané, jak každý člověk reaguje na problémy ve svém životě jinak a zároveň podobný problém může způsobit u každého jiné potíže a neexistuje jedno univerzální řešení pro všechny.

Za mě je to jedna z těch knih, u které si uvědomíte, jak můžete být rádi, že takovým problémům nemusíte čelit. A zároveň, jak ten člověk musí být vnitřně silný, aby se z těch psychických problémů vyhrabal.

Knihu tak můžu doporučit a autorce tleskám, jak skvělou prvotinu napsala.

3 05.08.2023

Annin útěk mě upoutal jak anotací, tak nádhernou obálkou. A můžu říct, že ta obálka krásně ladí s příběhem.

Annin útěk je příběhem Anny, která prchá a Severina, který se vydá Annu hledat. Ale kdo je Anna? Kdo je Severino? Kdo jsou postavy, které se kolem nich točí? Severino během putování zjišťuje, že přestože byl s Annou více než padesát let, tak ji nezná tak, jak předpokládal, a že jejich manželství nebylo tak šťastné, jak si myslel. Jeho pátrání po ženě se tak stává cestou hledáním nejen Anny, ale i sebe samého.

Annin útěk je krásná kniha, která se pohybuje v čase tam a zpět, s milým stylem psaní, který čtenáře zaujme a uchvátí až do poslední stránky. Severina si prostě zamilujete, stejně jako putování po Sicílii, která je v knize krásně popsaná. Mimochodem, je to jedna z těch knih, kdy si po dočtení řeknete, jo na Sicílii bych si taky zajela podívat

Kdo tedy hledáte příjemnou lehkou knihu, společenský román, pohlazení po duši, tak Annin útěk je kniha pro vás.

3 28.07.2023

Přiznám se, že z této knihy jsem trochu rozpolcená. Začátek knihy začal slibně, líbilo se mi, jak se Josh a Kristen poprvé potkali a jakým stylem spolu komunikovali. Jejich vtipné slovní přestřelky a sarkasmus bylo to, co mě do příběhu rychle vtáhlo.

Následně se z toho ale stala bohužel červená knihovna, kdy je zřejmé, že ti dva po sobě jedou, ale protože ona ví, že nemůže mít děti a on děti chce, tak se snaží vyvarovat vztahu a je pro ni přijatelný jen status kamarádi s výhodami. Josh samozřejmě nic netuší, nezná ten důvod, proč jej Kristen odmítá a tak se stále snaží si k ní najít cestu a ona se naopak stále snaží odolávat, byť je do Joshe zamilovaná.

Z příběhu jsem tak měla pocit, že Kristen spíš mrzí, že nemůže být s někým koho miluje, protože mu nemůže dát to, po čem tak touží, než samotný fakt, že má problém s plodností. Co mě naopak dostalo, byla vedlejší linka. Myslím, že takový zvrat tam nikdo čekat nebude a ke konci jsem teda byla hodně dojatá.

Za mě tedy takový průměr.

16.07.2023

Smrt číhá na jarmarku je druhý díl feel good detektivní série Vraždy v Österlenu a musím říct, že jsem z něj stejně nadšená jako z prvního dílu Smrt přichází na prohlídku. Pohodová atmosféra, sympatičtí vyšetřovatelé, ale i vyšetřování, které má spád, už k příběhu neodmyslitelně patří a to je to, co mě na této sérii baví.

Pokud hledáte příjemnou detektivku, kde budete napnutí, kdo je vrah, ale zároveň nepotřebujete detailní popisy vražd jako v knihách od Jo Nesbøho, pak si knihu určitě užijete. A kdo si myslí, že detektivka nemůže být provázena pohodovou atmosférou idylickým venkovem, pak ho kniha rychle vyvede z omylu. Knihu mohu tak jednoznačně doporučit a myslím, že na slunné léto je jak dělaná.

Zároveň pokud jste nečetli první díl, tak doporučuji jím začít, protože knihy na sebe navazují co se týče vztahů hlavních postav. Já doufám, že série tímto dílem nekončí a příští rok se dočkáme třetího dílu.

10 03.07.2023

Zelené kopce, voňavé louky a spousta psí lásky. Věta z obálky, která vystihuje celou knihu. Pokud hledáte milou, pohodovou oddechovku na léto, pak hledáte právě Útěk na venkov, protože Julie Caplin je v tomhle prostě sázka na jistotu. Romantická linka je zde tentokrát doplněná o trampoty s čtyřnohou kamarádkou Tess, která do příběhu skvěle padne a příběh byl o to milejší. Na knihách Julie Caplin se mi líbí, že i když od první kapitoly víte, které postavy si k sobě najdou cestu, tak pokaždé je to jiný příběh a z jiného prostředí. A myslím, že právě ta příjemná a klidná atmosféra je to, proč se tato kniha skvěle hodí na léto. Z příběhu cítíte, jak je fajn někdy zpomalit, cítit slunce na tváři a užít si dny právě někde na venkově. Myslím, že kniha se moc povedla a můžu ji tak vřele doporučit. A mimochodem ta obálka? Nádhera!

5 12.06.2023

Určitě to bylo mnohem lepší, než předchozí kniha, ale i tak to nepředčilo první tři díly. Vzpomínám si na rok 2020, kdy jsem Caru Hunter objevila a během léta jsem sjela právě první tři díly, které byly v ČR k dispozici a byla jsem z nich naprosto nadšená. Od té doby s každou další knihou doufám, že to nadšení zase přijde. Co na knihách autorky miluju je její styl psaní, novinové výstřižky, komentáře lidí na Twitteru a jiných sociálních sítí, které právě dodávají věrohodnost celému vyšetřování, protože kdo v dnešní době nekomentuje zprávy. Dále přepisy výslechů a různých rozhovorů nebo to jakým stylem se vyšetřování posunuje.

Vytoužená smrt se podařila, mám pocit, že úrovní se to vrací k prvním třem dílům, ale i tak mi tam něco chybělo. Na začátku se stala vražda, kde byl hned zřejmý pachatel a spíše se řešilo, jakou to má spojitost se starým případem a zda se tehdy ten případ vyřešil, jak měl. Za mě ta zápletka mohla být lepší, asi mám radši, když se stane zločin a je to to jediné, co se vyšetřuje, žádné spojitosti se starými případy a hlavně, pachatel se odhalí až na konci příběhu. Ale jinak měl případ spád a konec vás stejně nutí číst a číst, protože jste zvědaví, jak do dopadne.

5 05.06.2023

Od Roberta Bryndzy je to moje první kniha a můžu říct, že to bylo moc fajn čtení. Rozjezd knihy byl sice pomalejší, ale jak se vyšetřování plně rozběhlo, tak jsem hltala každou stranu a zvlášť závěr. Četla jsem, že hodně čtenářů předvídalo konec už tak od půlky knihy, což můj případ teda nebyl Mně to secvaklo až pár kapitol před koncem, což jsem brala jako plus. Líbil se mi i epilog, který byl reálný a uvěřitelný a k příběhu se hodil. A co musím také vyzdvihnout, je obálka knihy, které se velmi povedla.

Z dané série je to sice již čtvrtá kniha, nicméně můžu říct, že přestože jsem předchozí knihy nečetla, tak jsem neměla pocit, že mi chybí nějaké informace, což se u některých sérií stává. Za sebe tedy mohu knihu doporučit

7 01.06.2023

Tak tohle bylo moc příjemné čtení. Milý příběh, přátelské útulné prostředí, dobré jídlo a sympatické postavy dělají z knihy tu pravou oddechovku na slunečné léto, takže vám ji můžu vřele doporučit.

Pekárna svatebních koláčků je další pokračování moderní romance a navazuje na Pekárnu s vůní skořice a Pekárnu plnou života. V tomto případě bych spíš doporučila číst sérii postupně. Tím, že jsem začala právě až třetím dílem, tak jsem na začátku trochu tápala, kdo je v jakým vztahu. Sama si tak první dva díly určitě doplním. Věřím, že se nesou v podobném duchu a byla by škoda se o ně ochudit.

Čtení knihy jsem si užívala a byť jsem si myslela, že mě u takové knihy nemůže nic překvapit, tak v půlce knihy se dostaví zvrat, který příběhem docela zatřese. Samozřejmě nebudu nic prozrazovat, ale i za to dávám body navíc, protože romantika dokáže málokdy překvapit.

2 28.05.2023

Přiznám se, že zpočátku jsem měla problém se do knihy začíst. Styl psaní mi hned úplně nesedl a pamatovat si všechna islandská jména byl pro mě taky oříšek. Ale zhruba po 100 stranách, kdy jsem si zvykla, že děj je hodně popisný, jsem se do příběhu dostala a zajímalo mě, co za tím vším vězí.

Thriller s mysteriózními prvky se skládal ze tří linek, které spolu souvisely a na konci se jistým způsobem propojily. V přední linii byla výprava dvou manželských párů a jejich doprovodu/přírodovědce, kterým se stala osudná sněhová vánice v ledové pustině. Druhá linka byla právě záchranná mise této skupiny a podivné události v domě záchranářky Johanny. To celé doplnila třetí linka, příběh pobřežního strážce Hjörvara a jeho tragicky zesnulé sestry. Zpočátku jsem si říkala, jak to všechno spolu souvisí, ale čím víc jsem měla přečteno a čím víc se to celé začalo propojovat, tím víc mě zajímalo, jak celý příběh dopadne. Ale ať jsem těch tipů měla hned několik, tak závěr mě dost překvapil a vůbec jsem jej takto nečekala. Ale přesně takové závěry mě na knihách baví.

1 11.05.2023

Asi půjdu proti proudu, ale já jsem si z té knížky na zadek nesedla a spíš zůstávají smíšené pocity. Kniha se čte snadno a sama, ale dvě třetiny knihy se v podstatě nic neděje a ten příběh je takový nijaký. Ale protože to napsala Mornštajnová, tak člověk čte dál, protože stále čeká, kdy to přijde a začne to být zajímavý. Když jsem se konečně dostala k tomu, o čem kniha má být, tak to samozřejmě zanechalo hořkou pachuť, ale tím, že mi to celý dost připomnělo knihu od Viktorie Hanišové (názvem knihy nechci spoilerovat, ale kdo četl, tak ví), tak jsem si říkala, že tohle tu už bylo. V knize se hodně hraje na depresi, bezmoc a bezpráví, což je asi to hlavní, co má čtenáře zaujmout, ale mně to tady nějak nestačilo. Jiné knihy s podobnou tématikou, právě třeba od Hanišové, mě dostaly víc.

Tvorbu autorky miluju, všechny její knihy byly skvělý. I proto jsem měla vysoká očekávání a v uvozovkách můžu říct, že ta kniha byla fajn (uvozovky vzhledem k tématu), ale od Mornštajnové jsem čekala víc.

16 28.04.2023

Melancholický, smutný, tíživý příběh o sebeobětování a zbytečném sebezničení. O snaze pomoct a nepřehlížet. A o odmítání pomoci, i když vnitřně by tu pomoct chtěl a potřeboval. Skvěle napsané. Moje druhá kniha od Delphine de Vigan a já si říkám, jak to dělá, že ji stačí 150 stran, aby vás ten příběh tak zasáhl a nepustil. Osudy představitelů vám nejsou lhostejný a cítíte z nich tu tíhu problémů, které s sebou denně musí nosit. Théovi bych přála, aby mohl žít život, jak byl měl třináctiletý kluk prožívat. A Hélén, aby našla způsob, jak mu pomoct a vnitřně se přestala trápit. Konec zůstal otevřený, ale ani mi to nevadilo. Z příběhu cítíte, že ty problémy, které tam jsou, se nevyřeší ze dne na den a tomu odpovídal i ten konec. Na autorku se rozhodně zaměřím, protože styl jejího psaní mě víc než zaujal.

7 23.04.2023

Asi nikdo nemůže říct, že se mu ta kniha líbila, protože tenhle příběh není hezký, tím spíš, že se jedná o autobiografii. Vlastní matka věděla, že její dcera spí se starým chlapem a v podstatě s tím neměla problém. Věděla o tom i spousta jiných lidí a přátel a nikomu to nepřišlo zvláštní natolik, aby s tím něco dělali, takže chápu, že se to mohlo dít. Co se týče samotné knihy, čekala jsem, že to bude psaný víc jako román, ale spíš to byl popis toho, jak se Vanessa/autorka stala obětí, ale jinak se kniha četla rychle. Rozhodně to bylo zajímavé čtení, ale znovu bych už knihu nečetla.

3 14.04.2023

Upřímně? Čekala jsem větší pecku. Knihu jsem zaznamenala někdy na začátku ledna a to na základě četných pozitivních recenzí a po přečtení anotace jsem neváhala si knihu rezervovat v knihovně. Nicméně z pozitivních recenzí se začaly stávat spíš vlažné recenze a bohužel i já se musím přidat k průměrnému hodnocení. Námět byl zajímavý, ale potenciál zůstal nevyužitý. Milostný trojúhelník mohl být vykreslen lépe a víc barvitě. Mě bavila zhruba první polovina knihy, druhá polovina se už táhla a děj mě přestával zajímat. V knize se střídá pohled Lucky a Anny a to jak v přítomnosti tak v minulosti. Já osobně bych tam třeba přidala pohled i Hynka, alespoň občas, určitě by to pak bylo zajímavější. A naopak bych ubrala na střídání přítomnosti s minulostí, často jsem z toho byla zmatená, do jaké doby příběh zase skočil. Z trojky mě nejvíce zaujala Lucie, které jsem fandila, ale jinak mi postavy přišly nesympatické. Kniha mi celkově přišla nedotažená a bez nějakého výrazného zvratu či rozhřešení situace, takže za mě takový průměr.

2 14.04.2023

Sérii případů Josie Quinn jsem znala, ale dosud jsem žádnou knihu ze série nečetla. Důvodem bylo, že mám raději mužské vyšetřovatele, ale musím říct, že mě kniha příjemně překvapila. Když bych to vzala od začátku, tak prvně musím ocenit, že i když jsem předchozí knihy nečetla, tak jsem nebyla mimo ohledně vztahu hlavní vyšetřovatelky. Protože jak už to bývá, hlavní vyšetřoval a jeho život se nějak vyvíjí a s každou další knihou je většinou třeba znát i tu minulost, jinak se čtenář začne ztrácet, ale v tomto případě se mi nestalo. Dále se mi líbilo i téma knihy, protože detektivní příběhy, kde je ústřední téma únos dítěte, mě baví. Tím, že jsem těch knih na toto téma četla už víc, tak jsem měla docela představu, jaký bude mít příběh spád, nicméně příběh udržuje napětí až do konce a celkově jak probíhalo vyšetřování, se mi líbilo. Knihu tak hodnotím pozitivně a můžu ji doporučit.

3 26.03.2023

Autorku Sandie Jones mám spojenou s knihou Matčina hra, která byla naprosto skvělá, proto jsem se těšila i na další její příběh. Kniha by žánrově měla spadat mezi thrillery, ale na rovinu říkám, že o thriller se nejedná, a kdo ale čeká příběh ve stylu Matčina hra, tak bude patrně zklamaný. Já bych knihu označila spíš jako psychologický/vztahový román, což mi nevadilo a můžu říct, že kniha mě ze začátku bavila. Gró celého příběhu je, že se tam stále řeší, kdo s kým, kdy, a jestli vůbec někdy někdo s někým něco měl, což mě bavilo Na druhou stranu, tím, jak se celou dobu řeší stále to jedno, tak to postupem času začalo být trochu monotónní a ztrácet šťávu. Nicméně, i tak mě zajímalo, jak příběh dopadne. Celkově tak knihu hodnotím pozitivně a na víkend byla ideální

20.02.2023

Literárně se knize nedá nic vytknout, ale přiznám se, že mě téma knihy zas tak neoslovilo a spíš mě jen zajímalo, co se v té rodině stalo, že žila jak žila. Nicméně kniha jede v duchu ostatních knih, depka od začátku do konce, jedna velká rodinná tragédie a snaha o napravení vztahů. Během čtení vyvstávají otázky typu, kdo je Hyn, proč je matka taková náboženská fanatička, kam chodí otec každou neděli odpoledne a to je to, co vás nutí číst dál dál. V závěru knihy se vše propojí a je vám z toho smutno. Takže, kdo má rád knihy Viktorie Hanišové, tak si knihu určitě přečtěte. Nicméně, já mám na prvním místě stále Anežku, následně Houbařku a Rekonstrukci a Neděli odpoledne bych asi zařadila na čtvrté místo.

7 17.02.2023