VeruHoráková komentáře u knih
Nebylo to špatný, ale ani nijak dechberoucí. Kniha se mi četla dobře a musím říct, že jsem byla zvědavá, jak to dopadne, ale čekala jsem trochu něco jiného, zvlášť důvod, proč se dítě pohřešuje/proč zmizelo. Bylo by to pak více uvěřitelné.
Tvorbu Petry Soukupové mám moc ráda. Baví mě, jak dokáže popsat rozpadající se mezilidské vztahy v rodině. K moři je jedna z prvních autorčiných knih. Tím, že už jsem četla její další tři knihy, tak vnímám, jak se autorka posunula časem dopředu. K moři bylo moc fajn, ale přece jen mi přišlo, že její další knihy byly víc nabité emocemi. Ale samozřejmě se mi kniha líbila, zvlášť to, že v závěru bylo uvedeno, jak v životě dopadnou jednotlivé postavy. Knihy Petry Soukupové doporučuji.
Ačkoliv nejsem příznivce povídkových knížek, Dlouhá trať mě bavila. Líbilo se mi, jak autorka dokázala popsat pocity postav, beznaděj a zmar.. Nejvíce mě chytla za srdce povídka Vrátíš se? Uměla jsem si představit, že by z toho mohla být celá knížka. Od Viktorie Hanišové je to moje druhá knížka a jenom se mi potvrdilo, že patří mezi top české autorky.
Tchyně mě neskutečně bavila. Čím více jsem byla do knihy začtená, tím více jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Prostě jedna z těch knih, kdy musíte číst dál a dál. Bavilo mě, jak je kniha strukturovaná, kdy je příběh vyprávěn z pohledu dvou postav, v minulosti a v přítomnosti a postupně se odhaluje, co se stalo. Na databázi knih jsem četla, že někteří čtenáři knihu srovnávají s Matčinou hrou a Tchyně je za ně třeba slabší. Za mě tyto dvě knihy spolu zas tak společného nemají, kromě toho, že jsou obě skvělé, takže rozhodně doporučuji k přečtení.
Skvělá, skvělá kniha! Soukupová to prostě umí! Moje třetí kniha od této autorky a jenom jsem si potvrdila, jak dokonale dokáže zachytit zdánlivě běžné dny a rodinné vztahy. Příběh prožíváte společně s postavami, a každé z nich svým způsobem rozumíte. Aby ne, asi každý někdy vyrážel na rodinnou oslavu, na kterou se mu nechtělo a měl sám přitom hlavu v pejru. A to je to, co miluju na tvorbě Soukupové, dokážete se vcítit do postav a chápat jejich pocity, které jste také třeba někdy zažili. Jediný, co mě mrzelo, byl otevřený konec. Ale 100% knihy od Petry Soukupové doporučuji.
Kniha mě nalákala hlavně svojí anotací a musím kladně hodnotit i obálku knihy. Příběh se četl vcelku dobře, ale kámen úrazu bylo to, že minulost hlavní postavy nebyla reálná a příběh tak nemohl být věrohodný. Líbilo se mi, že hned na začátku knihy se šlo k věci, ale následné vyšetřování, pokud se tomu tak dá říct, se nijak neposouvalo a to až do půlky knihy, kdy přece jen se chcete už nějak posunout a dozvědět se něco víc. Od druhé části knihy byl děj vcelku překombinovaný a nereálný, ale vychází to právě z minulosti hlavní postavy, která tu byla prostě ke škodě.
Průměrná kniha, jako většina knih autorky. Na druhou stranu jsem ale od Třeštíkové už ani nic jiného nečekala. Hodnocení jejich knih na databázi mluví samo za sebe.
Podprůměrná kniha aneb když má influencerka pocit, že je spisovatelka
Musím říct, že mě kniha velmi příjemně překvapila. Trochu jsem se obávala, že to bude prvoplánová slaďárna, ale byla to skvělá oddechovka před Vánocemi! Kniha se četla velmi dobře, příběh pěkně odsýpal a když jsem knihu zrovna nečetla, tak jsem se těšila, až se k ní vrátím. Kodaň mě doslova učarovala, asi jako většinu čtenářů a určitě si od Julie Caplin přečtu i další příběh.
Stále vstřebávám dojmy a přemýšlím, co napsat. Přiznám se, že některé pasáže ze začátku knihy mi přišly zbytečně zdlouhavé. Na druhou stranu, knih s židovskou tématikou jsem četla již více, ale žádná nepopisovala hrůzy koncentračních táborů z tak syrového pohledu. Už když jsem knihu dočítala, tak jsem si stále říkala, jak se tohle mohlo vůbec stát.
První díl se mi líbil víc. Přišlo mi, že v první knize byla hlavní postava Lucka věčně ve srabu, stejně tak její kamarádky a bavilo mě číst, jakým způsobem se pere se životem. V druhým díle měla už vše vyřešené. Měla, co chtěla mít. Jen, když toho dosáhla, tak se sama sebe začala ptát, zda je to opravdu to, co chce a začala si tak zadělávat na problémy. Přiznám se, že mě to už tak nechytlo a značná část knihy mě nudila. Snad se třetí díl ponese v rytmu první knihy.
Ačkoliv Hartl uvedl, že za něj je to jeho nejlépe napsaná kniha, za mě se řadí na poslední místo. Kniha byla jako vždy čtivá, ale co mi tam chybělo, bylo více hlavních postav. Aleše mi bylo stále líto, protože se mu celých 15 let nedaří a rozčilovaly mě jeho holky, které byly v době puberty na proplesknutí. Ale jako celek to nebylo špatný.
Ač má kniha dle databáze knih velmi dobré hodnocení, mě zas tak nezaujala. Knihu jsem si vybrala kvůli tématu, které knihu provází, nicméně zklamalo mě, že vypravování skončilo tam, kde se teprve začínalo něco dít. Téma sexuálního zneužívaní bylo spíše naťuknuté, ale nijak příliš nepopsané. Oceňuji tu myšlenku, ale příběh mohl být více propracovaný do hloubky. Většinu času jsem se spíš nudila a nutila do čtení.
Knihy od Shari Lapena jsou pro mě sázka na jistotu. Ač hodně recenzí uvádí, že Její konec je autorčina nejslabší kniha, já ten pocit rozhodně nemám. Kniha byla svižná, dobře se četla a napětí, jak příběh dopadne, taky rozhodně nechybělo. Styl psaní Shari Lapeny mi vyhovuje a rozhodně si koupím i její další knihu.
Příběh jako takový nebyl špatný. Styl psaní autora mi sedl a na to že to byla Odeonka, se mi kniha četla dobře. Nicméně od knihy jsem měla větší čekání i skrz hodnocení na databáze knih. Čekala jsem asi větší drama, větší tíhu příběhu a osudů hlavních postav. Pro mě je to rychle zapomenutelný příběh. Kniha mě prostě nezasáhla tak, jak jsem očekávala.
Knihy od Cary Hunter s vyšetřovatelem Adamem Fawley patří rozhodně mezi mé oblíbené, proto jsem se těšila na další díl této série a rozhodně nejsem zklamaná. V porovnání s přechozími díly mi přišlo, že se děj v první půlce trochu vleče, nebylo to tak nakopávací téma, nicméně v druhé půlce knihy příběh začal gradovat a přišlo přesně to, na co jsem od této autorky zvyklá, nutnost vědět jak to dopadne. Kdy si několik stran furt říkáte: Kdo to teda sakra udělal! Co mě na těchto knihách baví, je to, jak je příběh strukturovaný. Kdy je zřejmé, že vyšetřovatelé přišli na další stopu, ale není uvedeno hned, o co se jedná. A to je to, co vás pohání číst dál a dál. Co navíc oceňuji jsou i jednotlivé výslechy podezřelých, které dodávají na věrohodnosti celého příběhu. Za mě jsou knihy od Cary Hunter top a těším se na další její knihu.
Hartlova prvotina je skvělá! To, s jakou lehkostí autor popisuje osudy 4 mužů v krizi středního věku, je prostě dokonalý. Je skvělý, že tato kniha bude zfilmována. Jednoznačně doporučuji všem, kteří se chtějí přijít na jiné myšlenky a pobavit se.
Za mě nejlepší kniha od Hartla! Sledování osudů několika lidí v průběhu desítek let, jejich dětí ... prostě ze života. Líbí se mi styl psaní autora - přirozený, lidský, uvolněný, vtipný.. co víc dodat, doporučuji přečíst!
Hartlovy knihy jsou sázka na jistotu. Okamžiky štěstí je skvělá kniha, když člověk potřebuje odpočinek. Moc se mi líbí Hartlův styl psaní. Největším kouzlem je pak sledování příběhů pohledem dvou hlavních postav. Za mě doporučuji začít Veronikou. Ač mě jeho další knihy bavily o něco více, rozhodně je to kniha, kterou mohu doporučit.
Na knihu jsem se těšila několik měsíců a musím říct, že jsem z ní nadšená. Příběh se četl jedním dechem, ostatně jako všechny knihy od Mornštajnové. Líbilo se mi, že tentokrát je to trochu něco jiného, historie, která se diky bohu nestala. Marii jsem celou dobu fandila. Líbí se mi styl psaní Mornštajnové, kdy si k hlavní postavě vytvoříte vztah. Jen mi bylo líto, jak příběh dopadl. Čekala jsem na závěr něco pozitivního. Ale jinak pecka!