VeruHoráková
komentáře u knih
Barbie: Její inspirace, historie, odkaz
Robin Gerber
Panenka, ikona, fenomén. Není snad nikdo, kdo by tuto hračku neznal.
Příběh zachycený na stránkách této knihy mapuje vznik ikonické panenky, její vývoj a přibližuje i cestu její tvůrkyně Ruth Handler.
Barbie byla od počátku víc než jen panenka. Byla revolučním konceptem, dokázala bořit stereotypy a ukázala, že žádný sen není příliš velký. Není divu, že se z ní stal globální fenomén, který ovlivnil miliony dívek po celém světě.
Mě nejvíc zaujala cesta této panenky. Barbie už dávno není jenom ta hubená modelka, jak si ji asi většina lidí pamatuje. Je lékařka, astronautka, pilotka, kandidátka na prezidentku, veterinářka, je tím, kým chcete být. Její vývoj je jednoduše fascinující.
Celkově mě kniha ohromila svým příběhem, zpracováním a především ohromným množstvím fotografií, které vás do světa Barbie přímo vtáhnou. Kniha je obrovskou poctou této ikoně a doporučit ji můžu nejen fanouškům Barbie, ale každému, koho zajímá historie jedné z nejikoničtějších hraček všech dob.
Zmizelé dívky
Claire Douglas
Neurazí, nenadchne, tak bych charakterizovala tento thriller.
Příběh je vyprávěn z pohledu Jenny, novinářky, která se v jednom malém městě snaží objasnit, co se tam před 20 lety skutečně stalo. Tehdy se jedné noci čtyři dívky vracely autem domů z večírku, ale poté co došlo k nehodě, tři dívky beze stopy zmizely. Druhým vypravěč je zde Olivia, dívka, která jako jediná autonehodu přežila.
Začátek příběhu byl skvělý, to nemůžu popřít. Thriller jede na vlně Odložených případů a spolu s Jennou se snažíte zjistit, co se té osudné noci stalo. Kdo dívky unesl? Co se jim stalo? Zemřely? Mělo to potenciál.
Tempo ale postupně začalo upadat. Autorka až příliš tlačila na pilu, když se snažila vytvořit nějaké napětí velkým množstvím dějových zvratů, které to napětí spíš potlačovaly, místo aby jej budovaly. Na můj vkus tam bylo i zbytečně moc postav a občas jsem měla problém orientovat se kdo je kdo. Ta počáteční nadšenost tak upadla a knihu hodnotím jako průměrný thriller.
Šmírák
Kristýna Trpková
Tak tady bohužel doporučení dát nemůžu. Pokud to měla být oddechovka, tak dejme tomu, ale pokud to měl být thriller, tak říkám ne. Tam nebyla ani špetka napětí.
Celý příběh se točí na tom, že v jedné obci začne řádit zákeřný travič psů a místní neví, co s tím. Nezpochybňuji, že trávení zvířat je něco hrozného, ale vyždímat napětí z toho, že se parta důchodců schází u piva v hospodě a řeší, co s tím teda budou dělat, to se prostě nedalo.
Korunu tomu nasadil samotný závěr, který s celým příběhem neměl prakticky nic společného a nedávalo mi to tam moc smysl.
Předchozí kniha, Někdo z nás, byla fenomenální, ale Šmírák mi teda nesedl.
Blízcí
Veronika González
Tak tohle byla skvělá kniha! Náročná, často nepříjemná, ale skvělá. Tohle si chcete přečíst.
Když se Bára přestěhuje z města na vesnici za svým partnerem Igorem, ještě netuší, jak moc ji tohle rozhodnutí změní život. Brzy si ji začnou chybět přátele, její starý život, má tvůrčí krizi.. a pak je tu ještě Igorova rodina.
Říct, že si nesedli, není úplně tak přesný termín. Na Báru má Igorova rodina prostě pifku, zvlášť Jarka, Igorova matka. Ta ji vyloženě nesnáší a vyhrocené konflikty tak nejsou ničím ojedinělém. Jarka má navíc tendenci Báře stále předhazovat svoji druhou snachu Petru, která je dle Jarky skvělá manžela a matka - na rozdíl od Báry. A o to víc Bára Petru nemusí, ostatně jako většinu Igorovy rodiny.
Ale někdy není všechno tak, jak se na první pohled může zdát a své by o tom mohla vyprávět právě Petra. Víc ale prozrazovat nebudu.
V té rodině se toho děje hodně, vztahy jsou tam složité, zamotané. Z příběhu vám nebude dobře, budete cítit tíseň, úzkost, budete mít pocit, že se vás ten příběh dotýká a nebude vám lhostejný, co se v té rodině děje a to je to, co vás požene ve čtení. Já knihu přečetla během dvou dnů, potřebovala jsem prostě vědět, jak to skončí, oddechnout si.
Smekám před autorkou, jak skvělou knihu napsala. Je začátek roku, ale už teď vím, že knihu zařadím mezi TOP knihy roku 2025.
Rozhodně doporučuji!
Sněhová bouře
Triona Walsh
Šest přátel se potkává u příležitosti výročí tragédie, která je kdysi všechny zasáhla a změnila. Před deseti lety při nehodě zemřel Cillian, Carin manžel, a několik z nich následně ostrov opustilo. Nyní se znovu setkávají, ale nadějné shledání se po letech nekoná..
Děj odehrávající se na izolovaném irském ostrově, pocit bezmoci během výpadku proudu v třeskutých mrazech a nepřístupnost obyvatel v místní komunitě, která vynáší na světlo dávné konflikty a zakopaná tajemství - to vše znělo jako skvělý základ pro napínavý krimithriller, ale..
Na můj vkus trvalo poměrně dlouho, než se děj trochu víc rozjel. Kamenem úrazu bylo i jednání jednotlivých postav, které bylo často naivní a bezmyšlenkovité. Stejně tak dialogy působily často nepřirozeně a nuceně. V příběhu mi chybělo napětí a vraha nebylo těžké uhádnout hned na začátku.
Nicméně musím pochválit mrazivou atmosféru, ve které se příběh odehrával. Mráz, hory, sněhová vánice, chata. To mělo něco do sebe. Za mě ale jinak průměrný thriller, škoda.
Marta děti nechce
Petra Soukupová
Marta je se svým životem poměrně spokojená. Má dobrou práci, žije v dlouhodobém vztahu s Hynkem, který má děti z předchozího manželství, sama děti nemá a ani je nechce. Vyhovuje je ji to tak, jak je.
Je ale opravdu šťastná? Proč má teda potřebu vztah s Hynkem pořád rozebírat? A proč má její okolí potřebu neustále rozebírat, proč ona děti nemá?
Marta se vydává na cestu do Santiaga, od které nic nečeká a sama občas přemýšlí, proč se na cestu vydala. Během desetidenní výpravy si však uvědomí, co v životě chce a co ne.
Tvorbu Petry Soukupové prostě miluju a opět jsem si jen potvrdila, jak je to skvělá autorka.
Knížka mě chytla od první stránky a pokaždé jsem se těšila, až se k ní zase vrátím. Petra píše realistické příběhy ze života, ve kterých se rozebírá rodina, složité vztahy a očekávání společnosti. Při čtení máte pocit, že postavy znáte, chápete jejich pohnutky a chování, vcítíte se do nich a možná se v příběhu nakonec i sami uvidíte.
Marta děti nechce řadím mezi ty nejlepší knihy od Petry Soukupové a pro mě je to druhý aspirant na TOP knihu roku 2025
U severní zdi
Petra Klabouchová
Padesátá léta, politické procesy, život politických vězňů. Iluze jsem si nedělala, ale tento silný a děsivý příběh, který Petra Klabouchová zpracovala podle skutečných událostí, budu zpracovávat ještě hodně dlouho.
Kniha obsahuje příběhy žen, které byly odsouzené v politických procesech a ve věznici na Pankráci následně zažily zvěrstva komunismu, ze kterých běhá mráz po zádech. Mlácení, ponižování, týrání těhotných... a ani miminka toho nebyla ušetřena. Ty byly v lepším případě matkách odebrány a dány do převýchovy, v horším případě byly rovnou zabíjeny a to často záměrně před zraky jejich matek.
Je to velmi náročná kniha, které se nečte úplně lehce a přiznám se, že jsem knihu musela často odkládat, ale je dobře, že se o takových věcech píše.
David Hecl: Mluví k vám kapitán
Martin Moravec
Kdo je David Hecl? První Čech, který se stal kapitánem Airbusu A380 a to hned ve dvou světových společnostech, v Emirates a v Korean Air. Během své kariéry navštívil desítky zemí, nasbíral řadu zkušeností, zážitků a jestli vás někdy něco zajímalo kolem letectví, věřte, že tady najdete odpověď.
Kniha je informacemi opravdu nabitá, nechybí ani vtipné historky, kuriózní případy nebo příběhy ze života. Dozvíte se mimo jiné, proč hladké přistání není úplně dobré, kdy se cestujícím neříká úplná pravda, jak se převážejí zvířata, orgány nebo lidské ostatky, co všechno je na palubě trestné nebo proč se na toaletách nesmí provozovat sex. A pokud vás během čtení napadne nějaká otázka, můžete si být celkem jistí, že se pan Moravec zeptá za vás.
Na mě nejvíc zapůsobila část týkající se osobního života pana Hecla. Profese pilota je náročná a člověk tomu musí opravdu hodně obětovat. Finance, čas, osobní život.. Ta cesta je dlouhá. O to smutnější bylo číst, jak s letectvím a životem pilotů zamával covid.
Knihy @martinmoravec opravdu zbožňuji. Baví mě, že vždy dostanu ucelený obraz toho, co všechno daná profese obnáší. A o to víc jsem zvědavá, s kým dalším pan Moravec udělá rozhovor.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Píše se rok 1985 a Linda žije se svým manželem Vojtěchem poměrně spokojený život na hájovně. Brzo po narození jejich dcery se ale jedné noci stane osudný omyl a Linda se ocitne ve vězení. Oporou jí je v té době mimo manžela i kamarádka Hanka, která se snaží Vojtěchovi pomoct nejen s chodem domácnosti, ale především s malou dcerkou. Po několika letech je Linda z vězení propuštěna a vrací se zpět na hájovnu. I když tuší, že návrat nebude jednoduchý, těší na nový začátek a především na svoji dceru. Kdyby jen věděla.. brzy pochopí, že Hanka její místo dokázala zastoupit opravdu dokonale.
Množstvím stran je kniha jednohubka na jedno odpoledne, obsahem a emocemi však kniha vydá za víc, než byste třeba čekali.
Líbilo se mi, že příběh je psaný přímočaře, bez vytáček, odboček. Člověk brzo pochopí, že přijít o svobodu není to nejhorší, co se může stát. O to těžší bylo sledovat jak se Linda musí poprat s následnou realitou, kdy její místo nahradil někdo jiný a ona už nikam nepatří.
Styl psaní Karly Kubíkové mi sedí. Hájovna byla moje druhá kniha od autorky a opět musím dát nejvyšší hodnocení. Hájovnu můžu jen doporučit.
Píseň pro Kateřinu
Robert Kapal
Píseň pro Kateřinu je krásný melancholický příběh jednoho stárnoucího může, Pavla Leitnera, který se ve svých vzpomínkách vrací do roku 1970, kdy ještě žil v Československu.
Vzpomíná na mládí, rodnou zemi a především na Kateřinu, svoji velkou lásku. Ti dva byli tehdy plný ideálů, snů, byli zamilování, ale někdy se ten život ubírá jinou cestou, než si člověk plánuje. Možná kdyby žili v jiné době, nebo ve svobodné zemi, žil by Pavel s Kateřinou celý svůj život, ale když se v roce 1970 Pavel rozhodnul emigrovat, jejich životní cesty se rozdělily. Zbytek života následně prožil v nizozemském Leidenu, ale na Kateřinu nikdy nezapomněl.
Příběh může působit obyčejně, ale po dočtení mi z něj bylo nějak smutno, zvlášť ze samotného konce. A knihy, které vyvolají nějaké emoce (byť smutné), mám moc ráda, takže Píseň pro Kateřinu můžu doporučit.
Pro tebe
Jodi Ellen Malpas
Lo a Billy jsou ten nejšťastnější pár na světě. Mladí, zamilovaní, celý život před sebou.. tedy do té doby, než se objevila "ona". Přišla bez ohlášení, bez varování. Nedlouho po svatbě tak Lo může jen bezmocně sledovat, jak se jí život hroutí pod rukama. Cítí se osamocená, utrápená a neví, jak dlouho to ještě vydrží.
Možná to byl tehdy osud, možná to byla náhoda, ale v ten den, kdy má Lo pocit, že už to dál nezvládne, potká Luka. Luke je okouzlující, laskavý, nic po ní nechce a pro Lo se stane záchranným lanem a oporou, kterou tak potřebovala.
Přátelství, které mezi sebou navážou, ale není jen důležitý pro ni. I pro Luka Lo začne hodně znamenat. Luke, ale netuší, co všechno Lo prožívá a ještě neví, jak moc to ovlivní i jeho život.
Pro tebe je kniha o lásce, bolesti, přátelství a naději a můžu říct, že už dlouho jsem nečetla tak krásný, ale zároveň srdcervoucí příběh.
Záměrně v úvodu nepíšu, o čem kniha přesně je, ani z nakladatelské anotace to není zřejmé a je to dobře. Příběh vás o to víc překvapí a možná i víc zasáhne, stejně jako mě. Kniha má téměř 500 stran, ale autorka píše neskutečně čtivě, tak se toho nebojte, stránky vám budou doslova mizet pod rukama a za mě je to příběh, který byste si neměli nechat ujít.
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Co všechno jsou lidé ochotni udělat pro své bezpečí a svou rodinu? Své by o tom mohla vyprávět Neonila, hlavní hrdinka ruského původu.
Příběh začíná ve 40. letech, kdy se Neonila ocitá v německém lazaretu v okupovaném Smolensku, kde vypomáhá jako zdravotnice. Právě tady potká českého mladíka Emila, který je donucen bojovat za nacistické Německo. Když se spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi stigma kolaborace.
Neonila se ale vždycky uměla přizpůsobit. Během války nacistům, později komunistům. Co na tom, že se vůči lidem zachovala často podle? Co na tom, že několika lidem zničila život? Vždy to dělala z přesvědčení, že je to ta nejlepší volba.
Neonila není postava, kterou si oblíbíte a s jejími činy často souhlasit nebudete. Na druhou stranu, žila v době, která nebyla jednoduchá, to víme všichni a podle toho jednala.
Pro mě to byl krásný, poutavý příběh a zároveň neobvyklý pohled na těžkou dobu. Styl psaní paní Wilkové mi sedí, je osobitý, nápaditý. Její příběhy si budete pamatovat a zůstanou vám v srdci. Začátek knihy mě sice úplně nechytl, ale jakmile se příběh přehoupl do šedesátých let, nemohla jsem knihu odložit.
Knihu tak můžu jedině doporučit.
Písmem mojí přítelkyně
Barbora Linke
Román odehrávající se ve dvou časových osách, je závěrečné rozuzlení románů Jménem mojí sestry a Srdcem mojí babičky.
V příběhu sledujeme dvě časové linky. V současnosti sledujeme Kamilu, se kterou se život nemazlí. Je čerstvě rozvedená, za sebou má poměrně bolestné období a přemýšlí, co dál. Do toho řeší nástup do nové práce a vztahové trable, které se ji nevyhnou. Svůj volný čas tráví čtením deníků židovky Julie, které zdědila po babičce a díky nimž pronikáme do druhé časové linky, která se odehrává za doby protektorátu a transportů do Terezína.
Druhá časová linka začíná právě rokem 1939 a sledujeme zde osud nejen Julie, ale i její rodiny. Ve svých denících vypráví o svém životě, lásce, o postupném omezování, kterým Židi museli v té době čelit, životě v ghettech, transportu do Terezína a v závěru i o životě v koncentračním táboře.
Propojení současnosti s minulostí autorka zvládla na jedničku a dvě zdánlivě nesouvisející linky tak daly dohromady hezký příběh. Kamilu jsem si oblíbila a fandila jsem jí. Osud Julie mě zase zasáhl. U čtení budete často cítit smutek, dojetí, někdo si třeba popláče, ale příběhy, které ve vás vyvolají nějaké emoce, mám ráda. Knihu tedy můžu doporučit.
Hospůdka v Praze
Julie Caplin
Útěk z Prahy! Konečně! Jak já se těšila! Ale.. Z knihy mám bohužel spíš smíšené pocity. Na mě ten útěk působil tak jinak, než všechny předešlé.
Na tom příběhu je vidět, že o Česku psal někdo, kdo není Čech. Udělal si sice podrobnou rešerši, co všechno v Česku můžeme najít a co máme rádi, ale místo aby z toho vybral něco, nacpal do příběhu úplně všechno.
Hospůdku v Praze tak můžete s klidem využít jako průvodce po Praze, v knize jsou totiž detailně vyjmenovaná nejen památky, které v Praze můžeme vidět ale i konkrétní podniky nebo dokonce obchody, které můžeme v konkrétní ulici najit (a bavíme se o obchodech typu Mango, Tezenis a podobně). Co mi tam taky úplně nesedlo, bylo vysvětlování, proč máme v Česku tak velkou komunitu Vietnamců, jaké máme vztahy se Slovenskem (když jsme byli kdysi to Československo) nebo jak to tady bylo kdysi za socialismu.. Tím spíš, že to pozadí dobře známe, tak tím míň to na mě působilo romanticky.
Ale abych nebyla jen negativní, musím vyzdvihnout i to hezký. Pivo k Česku neodmyslitelně patří a líbilo se mi, jak se o něm v knize stále mluvilo. Bavilo mě, jak Anna s Leonardem měli tendenci ochutnávat co nejvíc značek a druhů, jak z piva a Česka byli nadšení a i ta jejich romantická linka mi sedla.
Jak bych to tedy shrnula? Hospůdka v Praze není špatná, ale možná skrz vysoká očekávání jsem čekala víc.
V cizích botách
Jojo Moyes
V cizích botách je poutavý příběh dvou žen, které, přestože mají velmi odlišné životy i sociální postavení, jsou ve fázi života, kdy se začínající cítit na druhé koleji a o své místo v životě se musí trochu prát.
Tohle mě tak bavilo! Líbilo se mi, že ten příběh vůbec nebyl vůbec hloupý, naopak. Byl vtipný, dojemný, měl švih. Autorka v příběhu zvládala zakomponovat i témata jako je šikana v práci, duševní zdraví nebo důležitost přátelství. Kniha v sobě měla zkrátka všechno, ale přitom to působilo nenuceně a krásně to celý ladilo. Na knihy Jojo Moyes se určitě víc zaměřím, její styl psaní se mi moc libí. Knihu můžu určitě doporučit!
Záhada se jmelím
Nita Prose
Nerada to říkám, ale tohle se nepovedlo.
Moje očekávání od knihy byla poměrně vysoká, a to na základě úspěchu poslední knihy Tajemný host. Čekala jsem zábavné vánoční tajemství, které budeme společně s Molly rozplétat a příjemně se tak naladíme na Vánoce, název knihy je ale zavádějící.
Příběh ve skutečnosti neobsahuje žádnou záhadu, místo toho Molly stále přemýšlí, proč se její přítel Juan Manuel chová tak zvláštně a snaží se přijít na to, co před ní tají. Příběh je poměrně předvídatelný, takže na tu "záhadu" přijdete dřív než Molly. Vánoční atmosféra na mě úplně nedolehla a chybělo mi tam navození trochu toho tajemna.
Knihu bych tak zařadila do sekce: romantická novela s každým klišé, na které si jen vzpomenete. Kdo máte takové příběhy rádi, tak po knize sáhnete, je to jednohubka na jedno odpoledne. Za mě to bylo ale zklamání. Možná kdyby to bylo součást většího příběhu, ale na samostatnou knihu to nebylo.
Vánoce v Bradavicích
Joanne Rowling
To je tak nádherná kniha!
Vánoční příběh s celostránkovými ilustracemi je dokonalá kniha na období adventu a věřím, že si ji oblíbí fanoušci Harryho Pottera všech věkových kategorií.
Text je přímo z knihy Harry Potter a Kámen mudrců a doplňují ho nádherné ilustrace výtvarnice Ziyi Gao. V příběhu samozřejmě nechybí vánoční stromečky, kouzelné dobroty, známé postavy nebo svetry paní Weasleyové Krásná vánoční atmosféra z knihy přímo vyzařuje a společně s Harrym si tak můžete užít jeho první Vánoce v Bradavicích. A kdo by nechtěl zažít Vánoce v Bradavicích, že?
Vytkla bych jedinou věc, ta kniha je příliš krátká. Tady by mi vůbec nevadilo, kdyby měl příběh třeba 500 stran. Ale jinak je kniha úžasná.
Tajemství pomocnice
Freida McFadden
Za mě velká spokojenost! Autorčin styl psaní mě prostě sedí. Baví mě, jak vám v příběhu nejdřív nastíní ten jeden úhel pohledu, ale pak přijde ten kýžený zvrat a nic není tak, jak jste si mysleli. Tajemství pomocnice se mi líbil i o něco víc, než první díl, a i když je ta struktura příběhu první knize podobná, tak úroveň napětí je udržována originálními zvraty.
Knížka vás opět ihned vtáhne do děje a nepustí, dokud ji nedočtete. Krátké kapitoly také dělají svoje a stránky vám tak mizí pod rukama. Ano, něco bylo přitažené za vlasy a při čtení jsem zachytila pár nesrovnalostí, ale pro mě to byly detaily, které jsem neřešila.
Pokud jste první díl nečetli, tak se ve dvojce určitě neztratíte, o návaznosti se úplně mluvit nedá. A naopak, pokud jste četli první díl a říkáte si, jak na to Millie mohla znovu skočit, tak bych se od toho oprostila a Tajemství pomocnice brala jako samostatnou knihu.
Já určitě doporučuji a těším se na další autorčinu knihu.
Pozdní život
Bernhard Schlink
Pozdní život je kniha o smrti, bilancování a tíživých pocitech z opuštění svých nejbližších, a byť je to útlá kniha, tak ve vás zanechá mnoho. Mě, jako mámu, příběh zasáhl a při čtení jsem často cítila smutek a lítost.
Kniha je psaná jednoduše, ale příběh Martina vás přiměje přemýšlet a takový knihy mám ráda. Opět skvělá Odeonka. Pozdní život doporučuji.
Vánoce ve skotské vesničce
Donna Ashcroft
Romantický příběh odehrávající se během vánočních svátků ve Skotsku je ta pravá kniha na dobu adventu. Příběh má krásnou předvánoční atmosféru a vy si můžete užívat zasněžené Skostko, horké kakao, napečené cukroví a příjemný romantický příběh. Domácí atmosféra stařičkého rezortu je kouzelná a při čtení jsem měla kolikrát chuť být součástí příběhu.
Jasně, je to další romantická oddechovka, kterých jsme asi už všichni pár četli, ale není to hloupý a to se mi líbilo. Vánoce ve skotské vesničce tak můžu určitě doporučit. Na prosinec ideální kniha