Vidlička
komentáře u knih
Selské povídky
Bjørnstjerne Bjørnson
(SPOILER) Národní obrození po norsku. Pro Nory určitě jedno ze základních čtení. Bohužel mě, kromě několika zajímavých reálií, jeho čtení literárně ani jinak nic nedalo. Neslané-nemastné. Co bylo hezké, že většina těch rodičů se přiklonila k přání svých dětí, i když, jak je zmíněno v doslovu, autor zobrazoval obyvatele "v nedělních šatech", takže realita byla doopravdy asi jinde...
Já, Jára Cimrman
Jiří Šebánek
"Bylo to poprvé v životě, kdy jsem poznal, že býti výjimečný znamená býti neoblíbený."
Génius, nekompromisní obhájce nelidských práv a zakladatel synchronizovaného plavání za doprovodu spousty fotografického doprovodného materiálu nikdy nezklame.
Podle mě nemáme jen jednoho Cimrmana, neboť géniové jsou všichni ti pánové, kteří ho "objevili" a pochodeň jeho díla třímají a nesou stále dál. Vivat!
Krysař
Viktor Dyk
"Neodejdu," zahučel krysař. "Je zbytečné odcházet, chceme-li se vrátit."
Ach! Lovestory jako prase, Hollywood by se na tomhle popásl.
Ten konec a Landa tomu dodali čtvrtou hvězdičku.
Každopádně doporučuji zhlédnout český loutkový film z roku 1985: https://www.csfd.cz/film/1120-krysar/prehled/.
Luminous
Greg Egan
A já se zas tak těšila! Náměty super, ale ty konce... Na můj vkus nám autor moc předložil vlastní názor, přičemž u SF by podle mě mělo jít víc o hloubání samotného čtenáře. Aspoň si z toho ale vezmu příklad do vlastní tvorby...
Netrpělivost srdce
Stefan Zweig
(SPOILER) Emociální upírismus ve vrcholné formě! Zajímalo by mě, co by dělali (ona i její otec), kdyby byli chudí! No, aspoň by musela nějak makat a neměla čas myslet jen a jen na sebe... V hrdinovi bych extra slabocha neviděla, víme asi všichni, co dokáže dobrá vůle naše, nedobrá ostatních a alkohol navrch! Nechtěla bych.
Školák Kája Mařík 4. díl
Felix Háj (p)
Naštěstí už začal, jouda jeden, rozum brát a na reálce ho přece jen ještě trochu vycepovali, takže už všude nelezl se slovy "Pěkně vítám, tak se u nás posaďte" a pil mi krev o něco míň, nicméně mým oblíbeným Mirkem Dušínem se holt nikdy nestane... Zachránil to pejsek Raf, protože jako malá jsem taky měla Rafíka, i když jen v plyšové podobě...
Den mravenců
Bernard Werber
(SPOILER) Pořád tak nějak nevím, jestli mám být ráda nebo ne, že dvojka je už výrazně neuvěřitelnější než jednička, nicméně proč ne... 103 byla naprosto úžasná a já se do ní úplně zamilovala, snad dostane tolik prostoru i ve trojce, což je prý už úplná magořina a proto rychle hurá do ní!
Tom Jones
Henry Fielding
18. století v anglické literatuře mám fakt ráda, hlavně zásluhou páně Sterna a jeho blahorodého pana Tristrama Shandyho. I Tom Jones díky Fieldingovi oplývá těmito kvalitami, ale na mě moc romantiky a myšlení pinďourem a moc málo popisů kruhového opevnění, proto tentokrát jen za 4*, ale srandy je tam i tak kopec, a tak doporučuju ke čtení.
Zápisky mladého lékaře
Michail Bulgakov
Táááková škoda, že je knížka tak krátká! Ač uměly být některé případy velmi smutné, dokázala bych si o nich i autorově působení číst mnohem déle, i když lékařské prostředí vůbec není můj šálek čaje. Bohužel se ale Míša dal záhy na novinařinu a příjičníci tak přišli o svého zastánce. Naštěstí ale pro všechny čtenáře, protože bychom jinak přišli nejen o tuto jednohubku, ale hlavně o M&M...
Evangelium podle Piláta
Éric-Emmanuel Schmitt
Zajímavá studie dvou pohledů na to, jak přijít/nepřijít k víře, podaná nevnucující se formou. Hezké, možná i proto, že nedlouhé.
Dějiny čtení
Alberto Manguel
V životě by mě nenapadlo, jak mnohými úhly se dá na čtení nazírat! Autorova láska ke knížkám a čtení, dýchající z každé stránky, konvenuje každému z nás, kdo to má stejně. Moc moc pěkné, chytré a pro knihomoly povinné.
Kmen Andromeda
Michael Crichton
Na to, jak je knížka letitá, nepostrádá vůbec švih a nebýt děrných štítků, tak bych si toho snad ani nevšimla... Hle, jakoupak vychytanou techniku měli Amíci už v 60. letech, fiškusové! Napínací Crichton, jak ho mám ráda. Knížka zbytečně neprotahovaná, odsejpací.
Dobrá kočka, která nemlsá
Miloš Václav Kratochvíl
Pravda, nezjišťovala jsem si, kolik se toho doopravdy ví nebo vědělo o mistrově životě v době, kdy byla napsána tato kniha, ale získala jsem dojem, že asi dost málo. Práce, práce a samá práce, a do toho ještě spousta práce a nějak už nic jiného. Chápu, že při objemu a kvalitě díla, které po sobě Hollar zanechal, už mu na jiné piškuntálie mnoho času nezbývalo, ale na pana Kratochvíla mi celá knížka přišla, no prostě, nudná. Nějaké ty hvězdičky za rozšíření obzoru a hlavně za to, že měl rád svou číču.
Moje Británie
Karel Kyncl
Určité formáty holt ztrácí na kouzlu, když jsou převedeny do formátů jiných, což je i případ těchto páně Kyncla rozhlasových promluv. Také jeho nezaměnitelný hlas si musí čtenář pouze domýšlet. Co však nechybí jednoznačně, je autorova moudrost, laskavost a smysl pro humor i přes to všechno, co si musel zažít. Naopak, místo aby zahořkl, ještě svoje posluchače vybízí k životnímu optimismu. Pro mě je to navíc nostalgický výlet do raných devadesátých, a po třiceti letech se může čtenář i ohlédnout, kudy jsme šli a kam jsme to nakonec dopracovali. Což bohužel ten optimismus zase trochu zkrouhne... no nic, jdu na další kolekci autorových promluv.
Arabesky
Jan Neruda
Neruda byl prý docela rasista a na stará kolena i žlučovitej dědek. Z téhle knížky na mě ale vykoukl pouze neuvěřitelný smysl pro humor a ironii, že jsem se lámala od začátku do konce. Na humor mě, pravda, dostanete vždycky. Taky na úžasnou češtinu 19. věku. To se to pak takhle píše, když se tak i mluví, že jo... Ale fascinovaly mě i obsáhlé Nerudovy vědomosti. Mám na mysli znalost všech těch spisovatelů, filozofů či divadelních her. Vždycky jsem u podobných autorů tohle obdivovala a říkala si, kde to všechno proboha nabrali! Pak se ale trochu uchlácholím tím, že klasické vzdělání v té době všechno toto obsahovalo a taky, že nemusí mít polovinu paměti zabranou 20. stoletím, že. Ale stejně klobouček!
Obzvláštní pozornosti doporučuji ctěnému čtenářstvu povídky Papoušek, či Páně Leibnerova ženitba, no a samozřejmě Vampýra - tam veškerá sranda končí.
Noc zpovědníka
Tomáš Halík
Kazdym z devatenacti zamysleni prosvecovala hlavne neuveritelna chytrost, moudrost, laskavost a promyslenost. Aby ne, kdyz je premysleni a pece o stado vase povolani. Obcas si sice u pana Halika rikam, ze by neuskodilo mene akademicnosti, ale co chtit od pana, co ma asi pet vysokych skol, ze jo. Pak se ale kouknu na sebe a nezbyva mi nez si rict: "Sraz paty a jdi se taky neco ucit..." Je pravda, ze eseje nejsou uplne muj salek caje (proto taky jen tri hvezdy), a ze krome nadejeplnyho pocitu si nebudu z knizky extra nic moc pamatovat, ale ke kolemvanocnimu casu je idealni pro takove to domaci rozjimani.
Jablečné víno s Rozárkou
Laurie Lee
Autor ma neuveritelnou fantazii, pozorovaci talent a dar vymyslet neskutecny primery. Vim, ze je to trochu neco jinyho, ale porad jsem vzpominala na Stepanka, jak diktoval Nadenickovi ten dopis (oblasti jsou vzdycky klicove atd...). A umi dokonale vykreslit atmosferu, mrznete i parite se s nim. Je videt, ze je hlavne basnik. Potud klady, dal uz si budu jen stezovat... Prvni kniha jeste drobet vyhovovala memu ctenarskemu vkusu - nadherna Anglie a trocha humoru, taky jsem se na ni moc tesila. I kdyz postavy me neuveritelne pily krev, hlavne Laurie sam a maminka, nebot nesnasim spratky a zmatkare (vzdycky vam nejvic vadi, to co sami nejspis jste, ze jo). Druha kniha uz bohuzel obsahovala jenom to, co nerada - Spanelsko, Spanely, lyricky popisy krajiny, hrdinu, co si hned s kazdym rozumi, a revolucionare (nic z toho samozrejme neni autorova vina), pronudila jsem se proste az do konce. Editor to mel zrejme stejne jako ja, protoze cim vic se pribeh chylil k zaveru, tim vic se mnozily chybky. Ke knizce mam uctu (po Anglii existuji dokonce stezky a ruzne prirodni kdovicosti Laurieho Lee), ale nejak jsme se nepotkaly...
Kalibův zločin a jiné obrazy z podhoří
Karel Václav Rais
Hu!
Brrrr!!!
V prekrasne prirode nechutni lide...
Mistrne zpodobnene, nemam co vytknout, tohle jeste hodne dlouho nedostanu z hlavy...
Vara Guru
Jan Křesadlo (p)
Opet perla! Jinak to Kresadlo asi ani neumi. Prekrasna takmer prvorepublikova stylistika, znalosti, moudrost a hlavne neuveritelnej pro me moc blizkej smysl pro humor vykresava v mem mozecku trochu zavisti, ze takhle psat nikdy umet nebudu, ale hlavne gejziry jisker smichu a obdivu. Mym vara guru se od ted stalo Kresadlo!
