Vilma232 komentáře u knih
Miko Syrový a jeho vzpomínky. Krátké povídky, čtivé. Dávám přednost delším útvarům, ale zklamaná nejsem.
Není jednoduché dát život uměleckému projektu, když všichni zúčastnění jsou "podivíni" se spoustou bolestí a tajemství. V reálu by hlavní cenu měla dostat paní Klamová za to, že se jí daří udržet celý ten divadelní blázinec. A jak umíme strávit v divadelní hře či v knize podanou nepříjemnou pravdu?
"Mám dva problémy , které mi zabraňují strávit realitu, natož přežvýkanou novináři," říkala. "Že nezapomínám. A že umím číst mezi řádky."
Naposloucháno. Pan Štifter umí! Umí mě napnout a překvapit, umí mě dojmout. Bezmála století, tři generace, k tomu trochu nadpřirozena a ještě jako přídavek výborné načtení.
Naposloucháno. Opět velká spokojenost. Děj má spád, postavy i situace jsou uvěřitelné, zápletka zajímavá. Asi autora prověřím i v dalších dílech.
Mám ráda detektivní příběhy i W. Shakespeara a zde si obojí můžeme užít. Celkově připomíná zápletky z děl D. Browna. Kolik životů si vyžádá pátrání po neznámé hře?
"Co lidé zlého páší, žije dál, leč dobré skutky pohřbíváme s nimi."
Naposloucháno. S velkým potěšením musím konstatovat, že nejen Miko Syrový, ale i Marek Vráz - novinář mě zaujal. A dokonce se mi podařilo začít prvním dílem! Zmizení mladé ženy na cestě s diskotéky a odhalení až po mnoha letech - dobrý námět, výborné zpracování i načtení.
Naposloucháno. Až na třetí pokus jsem se trefila do prvního dílu, ale lze číst v různém pořadí. Stává se ze mě Goffova fanynka, určitě si přečtu či poslechnu i další díly nebo zkusím jinou sérii.
Naposloucháno. Všechny postavy jsou úžasně vykreslené, ale tolik podivných lidí na tak malém místě?
Více než jen příjemný čtenářský zážitek. Kupodivu jsem odhadla "pachatele", nicméně není to klasická detektivka. Všechny postavy jsou živoucí, jejich chování pochopitelné a srozumitelné.
Naposloucháno. Slečnu Marplovou neřadím ke svým oblíbencům a tento příběh navíc nepatří k těm zajímavějším. Nicméně interpretace pana Brouska ml. mě neuvěřitelně bavila.
Nemám ráda motivační knihy, proto se mi tato darovaná útlá knížečka válela na polici několik let. Obsah.... ano, je potřeba umět přijmout i ty změny, které jsme si sami nevybrali.... Mohla se válet klidně dál.... naštěstí se mi hodí alespoň do čtenářské výzvy a navíc i pro splnění prázdninového úkolu našeho milého knihomolského klubu. Hvězdička za to, že je tak krátká.
Čtení knihy mě doslova "vcuclo". Tolik nešťastných postav. Až mě děsí, kolik podobných rodinných hrůz může probíhat kolem nás a nikdo o nich neví. Kromě cácory mě nejvíc zasáhl příběh Jakuba. Škoda, že mu nebyl věnován větší prostor.
Začátek dvacátého století v Haliči je popisován do podrobností včetně kuchyně, oděvů či rozdílného obyvatelstva a v něm příběh služky a "její" rodiny.
Skotský venkov s malou školou a učitelkou, které se její soukromý život hodně nepodařil. Čím víc se snaží věnovat dětem ve škole a urputně se pokouší jim vytvořit co nejlepší podmínky, tím víc jí uniká život jejich vlastních dětí.
Naposloucháno, takže jedna hvězdička je pro pana Dvořáka. Pátrání člověka bez paměti po vlastní totožnosti a minulosti bylo napínavé, vědecké motivy zajímavé, ale zbytečně rozsáhlé a postava dcery mi nepřišla uvěřitelná ani trochu..
Nejvíc se mi líbila tato myšlenka : "Spolu s každou novou knihou by měl člověk dostat i čas na to, aby si ji v klidu přečetl."
Jinak je to příjemné a dojemné čtení, kde jdou "moudra" pro dospělé, ale postavy, zápletka a její řešení spíš z oblasti pohádek pro děti.
Styl vyprávění v překladu pana Hilského je naprosto úžasný. Ale těm flákajícím se opilcům, kteří považují krádež za naprosto normální, fandit nedokážu.