Viwi
komentáře u knih
Vetřelci v našich hlavách
Daniel Pelikán
Příběh pojímá nesmírně zajímavé téma poněkud ploše, a to je velká škoda. Jako obecný vhled na nemoc funguje velice dobře, ovšem z komplexní stránky věci tomu chybí spousta věcí. A i když zpracování je zajímavé, jedná se veskrze o dialog protagonisty s nemocí, či-li vetřelcem v hlavě, který přečtete během (a to hodně přeháním) maximálně hodiny. Bylo by skvělé, kdybychom se toho dozvěděli víc - jak se nemoc rozvíjela, protože stav Petra rozhodně není v prvotním stádiu, ale vygradovala do život silně ovlivňujícího problému. Dále by bylo zajímavé rozvést jestli OCD Petr trpí už od dětství (+ jak se to projevuje u dětí?), nebo se rozvinula v dospělosti? Jak moc to postihlo jeho osobní život? Autor mohl jít víc do hloubky.. ale v rámci šíření povědomí o nemoci je to určitě skvělý počin.
Dvůr stříbrných plamenů
Sarah J. Maas
(SPOILER) Tak. S veeelmi pomalým otočením poslední stránky mě přepadl strašný smutek... cítily jste to taky, že ano? Mentálně jsem asi stále ještě ve Velarisu. První knihy jsem slupla rychle jako malinu, a tu poslední si musela dávkovat, aby se (prozatimní) konec série nepřikradl tak rychle.
Byla to skvělá výprava Prythianem, a já si užila každou chvíli. Mám takový pocit, že mi bude nějaký čas trvat, než se psychicky odpoutám od všech postav, které jsem si postupem času - dříve, či později - naprosto zamilovala. (To ani nešlo jinak) Přiznávám se bez mučení, že jsem knihu četla hlavně kvůli dalším událostem týkajícím se Feyre a Rhyse, a že o Nestin příběh jsem po Dvoře mrazu a hvězd vůbec nestála..
Byla jsem trochu (čti: hodně) skeptická, ale nakonec nemůžu jinak, než mít Nestu ráda, byť mi opravdu povětšinu času drala neskutečně nervy. Hlavně její bezdůvodná nevraživost vůči Feyre.. Byl to jistě záměr, utvořit extrémně zlou, zkaženou a zahořklou duši, která se probojuje k (vlastnímu) odpuštění a nakonec i štěstí. Taky je pravda, že ta paralela s Feyřiným příběhem tu je zřejmá, to nelze nevidět.
Je trošku škoda, že celá kniha plyne pomalu a nic extra zásadního se neděje, a pak se klasicky všechno zlomové "nahonem" uděje během posledních 100 stran? No, tak jako u celé série vlastně.. Nejvíc mi vadilo, jak nudný byl "bossfight" s Briallyn.. to se jaksi nepovedlo a rozhodně si ta obávaná ohavná královna zasloužila víc, ale chápu, Maas zřejmě tlačil čas či prostor. Nicméně asi proto ubírám hvězdu, zklamalo mě to. Dále mě zklamala ta spousta nedořešených/nedořečených osudů různých postav, jsem tedy jedině ráda, že bude další kniha, protože tu si zasloužíme, haha! A snad se nám dostane i odpovědí na otázky.
No a k tomu, že je to knižní porno... sama nevím, co si mám o sobě myslet, ale mně to tak úplně nepřišlo, anebo jsem už asi přivykla současnému trendu, kde ty spicy scény jsou častější a častější? V porovnání se zbytkem serie JE to rozhodně pikantnější a odvážnější, autorka se nám tu rozdováděla a použila slova, která v předešlých knihách snad nikdy nebyla, no a možná právě ten kontrast bije tolik do očí a vzbuzuje to všeobecné rozpaky? V porovnání s Rhysem a Feyre je to mezi Cassianem a Nestou divočejší a tvrdší (panebože, proč to tu píšu? :D) ale rozhodně nemají sex na každé druhé stránce.. Vlastně to však kopíruje charakter a vztah jich samotných, tak proč ne? Každopádně jestli máte rádi/rády cudnou literaturu, doporučuji spíš něco od Austinové *mrk mrk*
K ACOTARU se s železnou jistotou rozhodně vrátím, miluju to. Doporučuji.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Julii už posledních pár dílů čtu spíše tak "sběratelsky", abych měla všechny Romantické útěky odškrtnuté, protožě je to opravdu stále to samé dokola.
Na druhou stranu - taky dobře - dostanete přesně to, co čekáte, a její knihy si přečtu jako oddechovku jak já, tak třeba moje babi (které "caplinovky" doslova učarovaly, její knihy má snad nejradši a díky nim zase našla léta ztracenou vášeň pro čtení, z čehož mám obrovskou radost a patří proto Julii mé díky!)
Tento díl je velice osvěžující v tom, že máme hlavní hrdinku zdravě sebevědomou a chytrou dívku, nikoli uplakané štěňátko. Má také osobitý smysl pro humor, dokáže najít na vše správnou odpověď v ten správný moment a zkrátka a dobře - mám z ní dobrý pocit, mě bavila. Samotnému prostředí nelze nic vytknout, popis míst a všeho okolo Julie prostě umí a je v tom opravdu dobrá. Ani nemusím psát, že kniha má opět překrásnou obálku, paní/slečna ilustrátorka je úžasná!
Za co ale dávám body dolů je hlavní mužská postava. Ježkovyvoči, jak já ho s každou stránkou proklínala! Klasický odměřený Brit, který své suché a urážlivé poznámky střílí na počkání. Tohle je bohužel taky Juliina doména - vytvořit fádního do sebe zahleděného patrona, který je ale mimojiné samý sval a taky je jen tak mimochodem nebesky krásný, takže naše nebohá hlavní hrdinka nemá na vybranou a musí se do něj zamilovat.
Díky tomuhle na nervy jdoucímu hňupovi jsem knihu dokonce odložila s tím, že ji dočítat nebudu, protože ho nemůžu vystát.. :D Nakonec jsem ale ráda, že jsem ji po čase dočetla, je to opravdu jedna z těch lepších caplinovských knih.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Čtvrté křídlo jsem měla v plánu číst okamžitě, co vyjde, nakonec jsem se k němu dostala až po nějaké době, a to do mě ještě musela má drahá kamarádka pomyslně kopat, abych se do toho už konečně dala :D
Co musím zmínit na začátek: jsem milovník zlaté barvy - takže už jen samotná obálka mě odrovnala, je naprosto dokonalá. Co se obálky týče, je to klenot mezi knihami. Od samotného příběhu jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Já rozhodně zklamaná nejsem. Trochu mě rušil fakt, že podobnost s Divergencí a Hunger Games je více než znatelná. Až na ty draky.
Draci. Za mě osobně jsou právě draci na celé knize to nejlepší, zamilovala jsem si Tairna i Andarnu, a loučit se s nimi při dočtení knihy bylo těžké. V této knize navíc vystupují nejen jako zdroj síly, ale také jako rozumné inteligentní bytosti, jejichž přízeň si člověk nezíská pouhou silou, ale spíše charakterem. Pasáže o spojení dračího jezdce se svým drakem byla radost číst, to, jak spolu komunikují a na kolik jsou projeni. Neskutečně mě to bavilo.
A romantická linka mezi Violence a Xadenem - snad od první chvíle, kdy se ti dva potkají, jsem je nedokázala přestat srovnávat se Čtyřkou a Tris z Divergence. Asi by mi to vadilo o trochu méně, kdyby ten "plamen" mezi nimi vzplanul o něco dříve a čtení bylo zajímavější :D na další díl se velmi těším!
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
Asi rozumím tomu, proč se kniha někomu nelíbí a přijde mu zbytečná, ale pro mě je pravým opakem: já jsem si totiž VŽDYCKY po dočtení jakékoliv romantické knihy přála přesně něco takového.
Klidné pokračování a vyprávění o životě mých oblíbených postav, co pohladí po duši, a bude bez dramat a zvratů. Já si totiž (jako nenapravitelný romantik) vždycky na konci hezké knihy, která končí stylem: dali se konečně dohromady, jsou šťastní a konec!, říkám "A co dál? Jak se mají?!" :D A tady jsem dostala celou knihu! :D já jsem nadšená, moc se mi to celé líbilo, i když se tam zásadního stalo tak maximálně to, že jsem začala nesnášet Nestu nanovo, na její příběh jsem ovšem zvědavá, ale moc nepředpokládám, že na ni změním názor, jak jsem někde četla... a už vůbec mi nepřijde pravděpodobné, že bych ji mohla mít radši, než Feyre.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
Naprosto tuhle sérii miluju, jen je škoda, že jsem na ni přišla až teď, protože mi spoustu věcí vyspoileroval instagram (ale na druhou stranu možná taky dobře - protože jsem alespoň na konci tohoto dílu neměla infarkt..). Nikdy bych nečekala, že knihu, která má 700+ stran slupnu jako malinu :D
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
První díl byl slibná ochutnávka, a s tímto dílem jsem se do postav a do celého světa Prythianu zamilovala, a bylo mi úplně jasné, že musím celou sérii přečíst, ideálně co nejdříve, protože jsem potřebovala vědět víc a víc. Moc se mi líbí, jak měla autorka celý tento svět vymyšlený od samého začátku do nejmenšího detailu, jak do sebe vše (dříve, či později) zapadalo a dávalo to větší a větší smysl. Rhysand je odteď má nejoblíbenější mužská postava, byl dokonalý (skoro až moc.. ale koho to trápí?) Knihy si určitě přečtu znovu a moc všem doporučuji!
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
(SPOILER) Přesně si pamatuji, že se mi do čtení příliš nechtělo, protože příběh na motiv Krásky a zvířete (který je navíc o lovkyni) vůbec nebylo něco, co bych běžně vyhledávala a četla, a ještě k tomu tady šlo o víly? No, tak to jsem se musela smát sama sobě, když jsem si knihu nesla domů...
Recenzi píšu se zpožděním a ve chvíli, kdy už jsem zhruba v polovině posledního dílu (což je více, než výmluvné, hihi...). Kniha, když jsem ji četla, se mi jako taková líbila - děj hezky plynul, a já se seznamovala s Feyre a s překrásným prostředím Jarního dvora i s jeho obyvateli - Tamlin mi v té chvíli nijak nevadil, ale zároveň mě ničím nezaujal (dlouhovlasý blond muž zkrátka není nic, nad čím bych šla do kolen), snad jen, že bylo vidět, že má Feyre více než rád a choval se k ní hezky. Když na scénu přišel (spoiler: náš oblíbený!!) černovlasý vladař Nočního dvora, tak jsem zpozorněla, začalo to být zajímavé. Řekla bych, že do zhruba 3/4 knihy se nicmoc nedělo, ale pak to tedy začalo. Pamatuji si, že mi ten konec přišel dost divný a překombinovaný a zbytečně natažený.. A vlastně jsem byla na vážkách, jestli chci ve čtení Dvorů pokračovat, ale hodnocení dalších dílů mě popostrčilo, navíc s druhým dílem do sebe všechny dílky zapadly a já pochopila, proč ke konci prvního dílu jednotlivé věci byly zmíněné a jak byly důležité pro následující vyprávění. Super serie!
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Tahle kniha je naproto skvělá a úplně mě pohltila.
Svět Panemu znám díky filmům (knihy o Katniss jsem zatím nečetla, ale mám v plánu to po téhle knize napravit) a vždycky mě bavil, děsil i fascinoval. U této knihy jsem byla nesmírně zvědavá, jak se mladý a nezkažený Coriolanus, který je plný ideálů, ale zároveň není ničím víc, než studentem bojujícím především za vlastní přežití mezi bohatou vrstvou, přetransformuje v *toho* prezidenta Snowa. Spousta věcí z Hunger Games mi díky této knize dává smysl. Drsný příběh plný zvratů ale i naděje, který rychle utíká.
Neustále jsem čekala na ten zlom, který přijít musel - nicméně takovýto konec jsem nečekala a byla jsem vlastně dost v šoku, za mě skvelé!
Hlava plná lásky
Ali Hazelwood
Oddechová kniha pro nenáročné romantiky.
Co mě baví na knihách od Ali Hazelwood je to, že se v jejích knihách dozvíme i nějaké zajímavosti nebo (historické) perličky ze světa vědy. Další bod pro ni je, že se knihy dobře čtou a je vtipná, několikrát mě opravdu rozesmála. Samotný příběh je, jak už to tak bývá, předvídatelný a obě hlavní postavy jsou (nečekaně) špičky svých oborů. Pokud jste četli Hypotézu, tak to má naprosto stejnou kostru, byť prostředí a okolnosti jsou jiné, ale žádná novinka v knize se nekoná. Co mi vadí nejvíc je, jak si Bee odůvodňuje, proč s Levim nemůže být (byť všichni víme, jak to dopadne, ehm ehm..) ale naprosto to nedává žádný smysl, a zkrátka je to v knize jen pro to, aby byl na konci zachován nějaký dramatický zvrat, což tady není ani dramatické nebo šokující, ale spíš otravné a hloupé. Hypotéza lásky je za mě lepší volbou, ale toto je jako letní čtení taky fajn.
Nenávidím tě, Adame Connore
Ella Maise
Půjdu úplně proti proudu, ale nemůžu jinak, mně se tenhle díl absolutně nelíbil. Po první knize o Olive a Jasonovi je tohle příšernost, u níž lituji, že jsem si ji koupila. No, já tu jednu hvězdu dávám vlastně asi jenom kvůli Olive a Jasonovi, protože byli v knize taky.. Toto bylo nekonečně nereálné a události nedávaly smysl, plus v hlavní roli hrdinka, která má jazyk ostrý jako břitva a rozhodně se ho nebojí neustále používat - spousta vulgarismů, urážek a sexuálních narážek. Vadila mi zejména sama Lucy, která mi je neskutečně nesympatická. Je to rádoby vtipná kniha, u které jsem se samou trapností kroutila jako had. Příště už po knize od Elly Maise asi nesáhnu.
Hodnota vody
Gary White
Neuvěřitelně dobře zpracovaná kniha o problematice, která se nás silně dotýká, byť si to ani neuvědomujeme, nebo si to možná nechceme připustit.
Doporučuji, doporučuji, doporučuji. Každému.
A myslím, že by si ji měli přečíst zejména ti, kteří pravidelně pohoršeně kroutí hlavou nad zvedajícími se cenami vodného a stočného. Protože po přečtení příběhu a uvědomění si všech procesů, které stojí za tím, že doma otočíme kohoutkem a teče nám zdravotně nezávadná a čistá voda, by možná přestali brblat a možná si dokonce konečně uvědomili, jaký je to luxus a privilegium. Matta Damona jsem nikdy příliš v lásce neměla, nicméně teď je to jedna z mých nejmilejších slavných tváří. Ukazovat na problematiku a šířit informace je více než správné, ale aktivně konat a hledat kroky, jak svět udělat lepším je nedocenitelné!
Knihou k nám Matt Damon a Gary White promlouvají bez příkras, vysvětlují nám úplně celou problematiku, poukazují na hlavní problémy, a zejména popisují svou vlastní dlouhou (a trnitou) cestu, kterou se vydali, aby našli řešení a pomohli přivést vodu tam, kde není. Líbí se mi, že se kniha netýká pouze zemí 3. světa, ale notná dávka informací patří přímo nám ve vyspělých zemích - voda není samozřejmost, její zásoby se každým dnem tenčí. Voda je luxus.
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Tahle kniha budí emoce.
Původně jsem ji vůbec neměla v plánu číst, ale nafukuje se kolem toho taková bublina, že netuším, jak bych mohla o něco takového přijít? A přiznám se, že mě se líbila. Je to napsané takovým až jako osvěžujícím stylem vyprávění, že nemůžu jinak, mě to prostě bavilo. Je vidět, že si Radka dala záležet jak s textem, tak s tím, že v knize komunikuje se čtenářem a jako bonus si pohrála s pořadím kapitol, kterými zamíchala hned od samého začátku. Zajímavé!
Vulgarismy zde skutečně časté jsou, ale vzhledem k tomu, že jen dotvářejí kompletní obraz daných postav, tak v tom v tomto případě nevidím problém. Kdyby tak psala autorka celou knihu, tak chápu to pozdvižení a to rozhořčení, ale ono je to jen v dialozích a to ještě jen u pár postav, což teda nechápu, že někdo nechápe, ale to naštěstí není moje starost.. Jestli někdo čeká, že mladí lidé v dnešní době mluví jako z knih od Austinové, tak to bohužel nemluví. A speciálně rapeři ne, nu. Další věc, která nevím, co o mě vlastně vypovídá je fakt, že ani ty údajně příliš explicitně popsané sexuální scény mě nijak hluboce nezasáhly ani nepohoršily. Lidi asi víc děsí anální kolík v kabelce, než to, že někdo někde někomu ubližuje.
Mnohem nepříjemnější bylo číst, jak se k hlavní hrdince choval její manžel a jak ji psychicky srážel a ničil.. Je to velmi dobře napsaná kniha, která je psaná bez příkras, syrově a jasně. A s úplně jasným poselstvím.
Americký experiment
Elena Armas
S hodnocením tančím na pomezí 2 nebo 3 hvězdy, nakonec dávám 2*, a nadšená z druhé knihy od Eleny Armas nejsem. Vlastně jsem dost zklamaná. Láska po Španělsku mě bavila velice, ale tohle mi vůbec nesedlo. Sice byly obě hlavní postavy samy o sobě sympatické, příběh jako takový byl hrozná slátaninka. Rosie je AŽ MOC všechno. Až moc hodná, milá, obětavá, zamilovaná.. já nevím, přišlo mi to celé přitažené za vlasy a ty sexuální scény? Tak to byl cringe. Teď vlastně vůbec nevím, jestli chci další knihy od autorky číst..
Beladona
Adalyn Grace
Tak tohle čtení jsem si maximálně užila, a řekla bych, že je veliká škoda, že to má štítek YA, protože prapůvodně jsem právě kvůli tomu do Beladony nechtěla moc jít. Řekla bych, že Beladona se bude líbit všem, komu se líbil Neviditelný život Addie Larue (achich), je to stejně kouzelně krásné a ano ~ lahodně temné! Už se těším na další díl!
Tsunami
Karin Krajčo Babinská
Autorka to rozhodně umí se slovy a píše skvěle, kdybych hodnotila pouze skladby vět, tak mě její vyprávění zaujalo. Nicméně ani tento fakt nedokázal převážit to, že příběh byl strašně předvídatelný a všechny postavy (!!!) mi byly velmi proti srsti, vlastně až extrémně nepříjemné. A takové knihy vážně nečtu ráda.
Kde zpívají raci
Delia Owens
První stránky knihy mě vůbec nezaujaly a víceméně jsem se bála, že se mi nepodaří se do knihy začíst, následně jsem ale byla ráda, že jsem nepřestala, protože po krušném a trpkém popisu dětství a rodinných vztahů, vykvétá osobnost tolik odsuzované holky z bažiny, která se stává ženou v podmínkách, v jakých by dnes přežila jen málokterá z nás.. Je to zajímavý příběh, popis prostředí je výborný a krimi zápletka mi vůbec nevadila, a i když mě vážně jen na maličký moment napadl pravý viník, sázela jsem na někoho jiného, a nakonec jsem byla vážně překvapená. Za mě skvělá kniha.
Oppenheimer – Americký Prométheus
Kai Bird
Jasných 5 hvězd za tu neuvěřitelnou práci, jakou musela tahle dokonale dopodrobna vyvedená kniha dát (autorům). Čtení pro mě bylo poměrně náročnější, protože na každé stránce je spousta informací a jmen, a je důležité dávat pozor, aby byly všechny souvislosti jasné. Na druhou stranu - autoři na této knize pracovali 25 let, není kam spěchat, a je lepší čtení si spíš užít a dávkovat, jak je potřeba. Zároveň je ale život Oppieho natolik zajímavý a jedinečný, že kniha nenudí, dozvěděla jsem se toho tolik a jediné co můžu říct: ten muž byl zajímavější a jednoduše lepší, než jak nám ho všichni prezentují. Autoři mají můj obdiv.
To se ale nedá říct o české stránce: vydavatel & korektor & editor? Opravdu hodně mě mrzí tak velké množství překlepů, zdvojení slov, chyb atd. u takovéhle knihy. Nemohla bych ani na prstech spočítat, kolikrát jsem si řekla, jestli to vůbec někdo četl, než to pustili do oběhu? A co mě teda dorazilo totálně, tak ten fu*kup od strany 336, kdy vlastně dojde ke zdvojení textu a ten co tam má být, nikde není (jedná se o cca 30 stran).. jsem ráda, že jsem si knihu jen půjčila v knihovně, a s koupí jsem počkala, protože za tuhle cenu je to vážně mimořádně nedotažené.
Na antidepresivech o antidepresivech
Kateřina Kudláčová
Tohle bylo nesmírně zajímavé čtení, je to náhled do hlavy lidem, kteří dlouhodobě berou nebo brali antidepresiva. Kniha je určena zejména lidem, kteří trpí nějakými psychickými poruchami a problémy, jako uvědomění, že každá cesta za duševním zdravím je individuální, různě dlouhá a různě komplikovaná, a že užívání antidepresiv není něco, co by někoho společensky jakkoli shazovalo. Byť je to bohužel stále takové tabu, o kterém se moc nemluví. Zase si s knihou člověk víc a víc uvědomuje, že být zdravý (po fyzické i psychické stránce) je to největší štěstí v životě, a měli bychom si toho vážit. Zároveň si myslím, že kniha je důležitá i pro lidi, kteří s antidepresivy zkušenosti nemají, protože si (samozřejmě ne úplně naplno) můžeme alespoň nějakou měrou uvědomovat rozsah utrpení lidí s psychickými potížemi. Zajímavé je, jak moc jsou tyto problémy ovlivněné i geneticky. Doporučuju přečíst!
Teorie býka
Magdalena Maxová
No, kde začít..
velice akutně jsem potřebovala nějaké oddechové čtení a Teorie býka se svými 88% tady se jevilo jako ideální volba. Obálka je atraktivní a na první pohled zaujme, ale se samotným příběhem, zejména pak s textem - tedy způsobem vyprávění, jsem měla problém. Poměrně velký. Musím říct, že nejsem asi cílová skupina, byť mám humor všeho druhu moc ráda, tak tohle bylo na všechny pády prostě moc. Moc všeho, moc rádobyvtipné, moc na sílu.. a nejsem žádný knižní snob, ale co mi nejvíc vadilo, tak to, že je kniha doslova přeplněná explicitními výrazy bezprostředních myšlenek hlavní postavy.. jako když se bavíte s nejlepší kamarádkou (a leckdy ani to snad ne) u skleničky vína. A může se mnou kdokoli nesouhlasit, ale podobné výrazy jako: určitě zase žral kebab a psal šlapkám do Mostu.. nebo: holkám trčely z minisukní špeky to za mě prostě do knihy, kterou mám nějakým způsobem ocenit, nepatří. Nevím proč, ale když je kniha plná výrazů stylu: špeky, žrát, tlačenka, čuňata, škrábal se na prdeli, šmudly, atd.. už ji nedokážu brát vážně a jestli je něco, čeho si na knize vždycky cením, tak toho, když si autor dokáže vyhrát s textem a jednotlivé věty vás tak jako hladí po duši. Všechno se dá popsat nějak víc kultivovaně, a chápu, že právě o tu bezprostřednost jde a má to být (asi) vtipné a psané stylem: co na srdci to na jazyku.. ALE.. jak říkám - nejsem cílová skupina. Vlastně jsem si říkala, jestli to není určeno spíš pro náctileté? Samotný příběh je pak taková milostná klasika, kdy ona se zamiluje a opustí stávajícího přítele pro chlapa, který za to vůbec nestojí. Nevrátila bych se k této knize nikdy, proto jsem ráda, že jsem si ji jen půjčila z knihovny.
