Vrbická1999
komentáře u knih
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Spousta krásných vět, které jsem si musela zapsat. Dojemné zamyšlení nad ztrátou paměti ve stáří.
Ostrov žen moře
Lisa See
Tato kniha mě dostala do kolen. Dojemné, krásné, smutné. Kniha má v sobě spoustu bolesti, zármutku, utrpení, ale také radosti do života a ženské síly.
Po přečtení ve mě zůstal pocit, že ženy dokážou vše.
Hornické vdovy
Kamila Hladká
,,Víte, jaké to je když vám ze dne na den domů nepřijde manžel ? Představte si, že už vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete , že vás nechytne za ruku. Nejde říct: chlapů je milión. Ten váš je jen jeden.''
Od teď budu vděčná za každý den, když se mi můj muž vrátí z práce v pořádku a živý.
Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
(SPOILER) Velice originálně napsaná kniha. Celou dobu autor pouze naznačuje, co je ta strašná věc, která se v rodině děla. Ve vyprávění se střídají postavy Marka, Šárky a jejich nevlastního otce Jana. Víte, že je tam něco špatně, ale nevíte, co přesně. Každá postava popisuje věci jinak. Každý má svou pravdu. Až úplně na konci knihy se to konečně vyjasní. Ač jsem trochu tušila, o co půjde, i tak mě při čtení konce knihy opravdu mrazilo.
Světlo z Pauliny
Jan Štifter
Jan Štifter je pro mě jeden z nejlepších českých spisovatelů. Jeho knihy miluju.
U povídek Světlo z Pauliny tomu není jinak. Krátké příběhy jsou plné mystiky, melancholie, nepopsatelné atmosféry, která je pro knihy autora typická.
Nejvíc se mi líbila povídka Andělíčkářka, která knihu otevírá, četla jsem jí víckrát a jen tak na ní nezapomenu.
Hvězdy nám nepřály
John Green
Na tuto knihu jsem se chystala dlouho a začátek roku 2024 mi přišel jako skvělý čas. Přečteno jedním dechem. V textu jsou emoce, které vás zasáhnou. Je nesmírně zajímavé (a bolavé) vidět, jak mladé lidi prožívají smrt blízkého člověka a svoji vlastní nevyléčitelnou nemoc.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Na knižní událost tohoto roku jsem se nesmírně těšila. Ovšem očekávání jsem měla trochu jiné. Jak již psali někteří čtenáři, příběh se vyvíjel směrem, který jsme od paní Mornštajnové nečekali. Opravdu mi příběh připomněl tvorbu Viktorie Hanišové.
Hlavní hrdinky Cácory, která chudinka neměla štěstí vůbec na nic a na nikoho, mě bylo nesmírně líto. Závěr knihy mě dostal do kolen. Čtení je to velice těžké a asi ještě dlouho na to budu muset myslet. Ale přesně takto si představuji bravůrně napsanou knihu, která svého čtenáře pohltí, i když v tomto případě spíše do temnoty.
Sněhulák
Jo Nesbø
Když sáhnu po knize od tohoto norského autora, je to jistota dobrého čtení, napětí a neschopnosti od knihy se dotrhnout. Od Jo Nesba jsem zatím četla pouze dvě knihy - Spasitele a Sněhuláka. Určitě nejsou poslední, detektivky ze severského prostředí mě moc baví. Jednu hvězdičku strhávám za, na můj vkus, moc postav, které jsou v příběhu zapletené.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Od Jana Štiftera jsem přečetla již Café Groll a cestopis o Novohradských horách. Hned mi bylo jasné, že chci číst vše, co od autora vyjde. Píše tak nádherným poetickým jazykem, jeho knihy jsou s nádechem mystiky a melancholie, odehrávají se převážně v Českých Budějovicích a jako třešnička na dortu, vydává je nakladatelství Vyšehrad, jejich grafické zpracování je zkrátka úžasné. Jak Štifter se řadí mezi nejoblíbenější autory.
Kalmann
Joachim B. Schmidt
Kalmann, takový Forest Gump Islandu. A jelikož miluji i Foresta i prostředí Islandu, do knihy jsem se zamilovala. Ideální oddechovka na dlouhý zimní večer. A ta obálka, ach!
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Tato kniha mě uchvátila, nemohla jsem přestat číst. Kombinace tajemství a záhadnosti kolem nacistického pracovního tábora na Šumavě a vraždy mladé dívky, která umrzne s židovskou hvězdou na hrudi, je skvělá. Tajemství z druhé světové války, která zůstávají nezodpovězena, mě velice zajímají.
Jedině bych vytkla trochu chaotický styl psaní a střídání postav.
Dcera sněhu
Eowyn Ivey
Poslední přečtená kniha roku 2023 a nesmírně jsem si jí užila. Kniha nemá rychlý spád, ale pomalinku plyne a vy si užíváte ten nesmírně příjemný tok slov. Popisy přírody a počasí na Aljašce, obyčejný, ale drsný život, radosti i trápení. Nádherná kniha.
Knihonoš
Carsten Henn
,,Láska je knihám je nesmrtelná.'' Amen. Roztomilý příběh, jehož hlavní hrdina je starší člověk, který bojuje o to, aby si nepřipadal zbytečný. I na konci života, lidé potřebují společnost ostatních a náklonost. Knihonoše řadím do skupiny k Arthuru Truluvovi a Muži jménem Ove.
Severka
Nina Špitálníková
Tolik strachu, věznění, mučení, udavačství, zničených životů a vymytých mozků. Vítejte v KLDR. Až si budete stěžovat (na cokoli!) přečtěte si Severku. Smekám před Ninou Špitálníkovou.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Další kniha přesně toho žánru, který miluju. Neodkryté tajemství z minulosti, druhá světová válka, osudy obyčejných lidí...
Jakuba Katalba zkrátka umí psát. Strohý styl psaní, krátké kapitoly, místy trocha poetičnosti. Za mě opravdu povedená kniha.
Smrt na Nilu
Agatha Christie
Jeden z nejlepších příběhů od Agathy Christie. Toto čtení pro mě bylo nezapomenutelný, protože jsem Smrt na Nilu četla, když jsme se opravdu plavili po Nilu z Asuánu do Luxoru a navštívili jsme stejná místa jako Agatha.
Kodaňská Píseň písní
Annette Bjergfeldt
Kodaňská píseň písní je unikátní kniha, která mě okouzlila. Jazyk, jaký autorka použila, je poetický a libozvučný. Je to jedna velká nádherná hra se slovy. Moc doporučuji.
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
,,Bůh je všude - musíte se na něj ale naladit, jinak ho minete.''
Zdá se, že Matther Perry Boha v životě míjel opravdu často. Jeho život je jedna velká trnitá cesta. Přesto je pro mě navždy milovaný Chandler Bing.
Námi to končí
Colleen Hoover
(SPOILER) Toto byla první kniha, kterou jsem od Colleen Hoover četla a jsem moc ráda, jakou skvělou autorku jsem objevila. Končí to námi byla skvělá kniha, která na první pohled působí jako romantický román, ale skrývá toho mnohem víc. Byla to moje první kniha na téma domácí násilí a musím říct, že jsem se do příběhu vžila tak, jako bych byla jeho součástí. Chování Lily jsem celou dobu chápala a naprosto jí rozuměla. Její strach, aby neudělala stejnou chybu jako její matka, obhajování Ryleho, stará láska k Atlasovi. Na konci se mi velice líbilo, jak Lily chování své matky pochopila a došlo mezi nimi k vzájemnému porozumění. Mou nejoblíbenější postavou byl samozřejmě Atlas, celou dobu jsem doufala, že Lily pochopí, že on je ten pravý. Moc se mi líbil jejich výrok: ,,Ty jsi můj nejoblíbenější člověk.''
Velice zdařilé se mi zdálo to, jak v posledních pár větách dokonale porozumíte, proč autorka pojmenovala knihu Námi to končí.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Konečně jsem se dostala také k této knize od Viktorie Hanišové. Četla jsem již Houbařku a Dlouhou trať a obě mě moc bavili. U Rekonstrukce tomu není jinak. Hanišová si vás svým psaním ,,zaháčkuje'' a už nepustí. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Hlavní hrdinku jsem svým způsobem chápala i nenáviděla. Chvilkami mi ji bylo líto.
Kniha nádherně ukazuje, jak těžko se vymaňuje z událostí, které se nám staly. A také to nejdůležitější, že rodiče jsou pro dítě ta největší jistota na světě a pokud v tomto vztahu dojde ke zradě (ať už ze strany rodiče nebo dítěte), je to rána na celý život, která se jen tak lehce nezahojí.
