Nejnovější komentáře
„Knihu jsem nakonec přečetla. Bohužel nemohu říct, že by to byla kniha od které se nejde odtrhnout. Příběh je lehce přeslazený, čekala jsem bohužel něco víc.“... celý text
— Týnka94
„To není jen kniha, to je doslova kamenotisk historie světa Středozemě! J.R.R. Tolkien tu rozehrál symfonii, ve které se střídají bohové s dávnými hrdiny, a osudy tak veliké, že se vám dech tají. Jestli jste si kdy mysleli, že Středozemě končí u hobitů a Aragorna, pak se připravte na šok: Silmarillion vás uvrhne do dob, kdy elfové bojovali o nesmírné poklady a Temnota stála přímo před jejich dveřmi – a nebouchala, ale přímo do nich vrážela sekerou.
Než se pustíte do tohoto Tolkienova mistrovského díla, musíte pochopit jednu věc: tohle není román, to je báje. Je to jako číst Homéra na steroidech, kde se příběhy valí jako lavina. Tady je to o stvoření světů, o pádu andělských bytostí, o lásce, která hory přenáší, a nenávisti, co vše ničí. Máte tu Valar, stvořitele a ochránce světů, kteří spřádají symfonii bytí, máte Morgotha, prvního a nejhroznějšího z Temných, a samozřejmě Silmarily – drahokamy tak nádherné, že pro ně elfové neváhají položit vše, co mají.
Každá stránka je jako výjev z gotického chrámu – Tolkien kreslí svůj svět s takovou hloubkou a láskou, že vám nad každou větou visí čirá úcta. Sledujete, jak se zrodí Beren a Lúthien, příběh o lásce smrtelníka a elfky, který by měl sám o sobě dostat svou vlastní katedrálu! Nebo příběh o Fëanorovi, geniálním, pyšném tvůrci Silmarilů, který vás fascinuje a děsí svou hrdou posedlostí, až do té míry, že ho proklejete a zároveň obdivujete.
Tolkien vás nechá pocítit každý stín i každý paprsek světla v tomto dávném světě, kde každý strom, každá řeka a každý meč má své jméno a příběh. Připravte se na záplavu elfských jmen a názvů tak složitých, že si občas přejete mít jazyk jako origami, ale brzy zjistíte, že tyto jazyky a příběhy mají svou vlastní poezii, svůj rytmus a kouzlo. Tolkien vás donutí se ponořit do světa, kde elfové cítí hudbu ve vzduchu a hory dýchají staletými příběhy.
Silmarillion je jako víno – čím déle jej čtete, tím více chutí objevujete. Není to lehké čtení; je to dílo, které vyžaduje vaši plnou pozornost, ale ta odměna, kterou přinese, stojí za každou hodinu! A když se konečně dostanete na konec, zůstává ve vás pocit, že jste se dotkli něčeho dávného a nesmírného, jako byste sami byli svědky stvoření a zániku říší.
Tolkien tímto eposem doslova překonal sebe sama a stvořil svět, který nejen obývá naše sny, ale formuje i naše vnímání fantasy literatury. Silmarillion je knihou pro ty, kdo chtějí odhalit, co všechno je možné, když se skloubí fantazie s hlubokým pochopením mýtů. Je to kniha pro každého, kdo je ochoten zapálit svíčku a nechat se pohltit světem tak bohatým a krásným, že ani Valar, tvůrci Středozemě, by to neřekli lépe.
Pokud toužíte po dobrodružství, které přesahuje hranice běžných románů a přenese vás do časů, kdy se svět teprve formoval z chaosu, je Silmarillion přesně ta kniha, která vás vezme za srdce – a už nepustí.“... celý text
— Elvenka
„Dan Brown nám naservíroval v Andělech a démonech skutečnou literární adrenalinovou jízdu, která vás přiková k židli tak pevně, že si možná ani nevšimnete, že vaše káva mezitím vystydla a že hodiny odbily půlnoc! V tomto brilantním thrilleru najdete vše, co si může milovník záhad a vzrušení přát – starobylé kódy, tajemné sekty, zákeřné intriky, nečekané zrady i momenty, které vám rozproudí krev v žilách víc než kapka čisté italské espressa.
Do příběhu se znovu vrací profesor Robert Langdon, odborník na symbologii a fanoušek každé záhady, kterou kdy člověk vytvořil. A že tentokrát nemá na vyřešení záhady mnoho času! Vatikán čelí hrozbě zkázy, a to ne jen tak ledajaké – nebezpečí má totiž podobu antimateriální bomby, která by dokázala rozpoutat peklo přímo v centru papežského světa. Kdo za tím vším stojí? Samozřejmě tajemná sekta Illuminátů, která vás svou spletitostí a konspiracemi vtáhne do hry, že ani nepostřehnete, kdy přestanete dýchat.
Co je na Brownově příběhu tak neodolatelného? Je to dokonalá směs historie a fikce, kterou Brown dokázal namíchat s takovou grácií, že by zahanbil i ty nejlepší italské barmany. Každá stránka dýchá autentickými detaily o slavných vatikánských stavbách a dávných rituálech, a přitom vše působí neuvěřitelně živě. Tady není čas na dlouhé popisy, všechno se děje v tempu blesku – z jedné starobylé kaple se řítíte rovnou do tajné podzemní místnosti, a než se stihnete rozkoukat, ocitáte se na střeše, odkud máte výhled na celé Vatikánské náměstí.
Hlavní postava, profesor Langdon, je postava, která se vám dostane pod kůži – charismatický, chytrý a trochu nejistý v lásce, zkrátka takový intelektuální Indiana Jones. Jeho zápolení s šíleným časem i stínem dávných iluminátských spiknutí působí neuvěřitelně napínavě. Langdon je jako my všichni – chytrý, ale někdy až moc zahloubaný do svých knih – a tak se skvěle doplňuje s krásnou vědkyní Vittorií, která je nejen půvabná, ale také odvážná a umí věci řešit rychleji než knihu zavřít.
V Andělech a démonech Dan Brown mistrně dokazuje, že je skutečným králem zvratů. Sotva si myslíte, že jste rozluštili jednu záhadu, už na vás čeká další, ještě tajemnější a lákavější. Autor si s vámi hraje jako kočka s myší, a vy jeho pastičky na každé stránce ochotně „chytáte“ s nadšením – a trochu masochistickou zvědavostí. Každá stránka vás žene dál a dál, a přestože je kniha skoro tak tlustá jako biblické svazky, přejete si, aby nikdy neskončila.
A co dodat na závěr? Brownovi se podařilo stvořit výjimečný příběh, kde historie ožívá jako nikdy předtím, kde každá socha vypadá jako tajemný svědek staletých intrik, a kde každé slovo má svůj význam – dokonce i ta, která by mohla být jen náhodná. Tento thriller je jednoduše jízda, na kterou jen tak nezapomenete. Takže pokud máte chuť na příběh plný akce, symboliky a takového napětí, že vám možná začnou hučet uši, popadněte Anděle a démony. Je to kniha, která vám ukáže, že i věda a víra mohou být smrtelně nebezpečné – a zároveň neuvěřitelně vzrušující.“... celý text
— Elvenka
„Oscar Wilde tu nevytvořil jen obyčejný příběh, ale rovnou vrcholný monument estetismu, umělecký útok na smysly a nervy! Tento příběh o krásném mladíkovi, jehož tvář zůstává mladá a nepoznamenaná hříchy, zatímco jeho portrét nasává všechno špinavé a zkažené, je jako tajemný lektvar – stačí ho jen ochutnat, a už vás pohltí úplně.
Dorian Gray, ten neodolatelný krasavec a zároveň morální had v ovocném sadu viktoriánských hodnot, se vám okamžitě vryje do paměti. Je to postava, kterou chcete nenávidět, ale zároveň ji chápete a trochu ji litujete. Wilde tu z něj udělal zosobnění krásy i zkázy, ztělesněný mix absolutního kouzla a neskutečné prázdnoty. Dorianova tvář je dokonalá jako socha, ale jak se časem zamilovává do své vlastní krásy, jeho duše začne praskat pod tíhou egoismu, závislostí a bezcitnosti. A Wilde? Ten ho vede s potměšilou radostí jako zlomyslný loutkař a užívá si, jak jeho hrdina propadá temnotě.
A pak je tu Lord Henry, postava, jejíž každá replika je tak brilantní, že máte chuť si ji přepsat a pověsit na zeď. Tenhle ďábelský filozof, vždy připravený na cynickou poznámku a absurdní teorii, je snad nejlepším přítelem i největším pokušením, které by Dorian mohl mít. Každá jeho věta je perla – Wilde tu prostě vytvořil chlapíka, co je víc citátová banka než skutečný člověk. "Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je mu podlehnout," praví. No, kdo by se s ním přel?
A samotný obraz, ten tichý svědek Dorianova morálního rozkladu? To je vskutku umělecké dílo ve více smyslech. Wilde s tímto obrazem dokázal geniálně propojit svět krásy a ošklivosti, dobra a zla, přetvářky a pravdy. Jakmile obraz začne nést následky Dorianových rozhodnutí, jste svědky fascinující proměny, která je až děsivě konkrétní, přestože se odehrává jen na povrchu olejových barev. Je to ohromující metafora – obraz, jenž starne, zatímco Dorian zůstává nedotčený, je ostrou připomínkou toho, že v každém z nás dřímá skrytý Dorian, kterého nevidíme, ale přesto tam někde je.
Wildeův styl psaní je třešničkou na tomto zvráceném dortu. Každá věta je ladně vytesaná, zářící ironií, vtipem a ostrou elegancí. Wilde si tu s jazykem pohrává jako virtuos, bez slitování hraje na tóny temnoty, krásy a neřesti. Jeho věty jsou elegantní jed, který vám pomalu proniká pod kůži, a když dočtete, máte pocit, že jste byli svědky něčeho zakázaného, a přesto nádherného.
Obraz Doriana Graye je mistrovské dílo, které se nezastavuje jen u příběhu o krásném mladíkovi a jeho podivném obrazu. Je to kniha o lidské slabosti a touze, o lásce k povrchnímu a zároveň o strašlivém strachu z toho, co se skrývá uvnitř. Wilde nám nenásilně, ale brilantně ukazuje, jak může vypadat pravá tvář našeho "já," když ji necháme volně plavat v oceánu vlastních ambic a touhy po moci.
Zkrátka, Obraz Doriana Graye je kniha, která vás láká svou krásou, oslní svým intelektem a nakonec vás udeří na citlivé místo – až si možná sami položíte otázku: Kdybych měl vlastní portrét, co by asi o mně prozradil?“... celý text
— Elvenka
„Vtipný krátký příběh s obrovskou spoustou mrkve.“
— Varjohukka
„Pokud jste si mysleli, že příběh o starém rybáři, moři a jedné pořádně velké rybě nemůže být vzrušující, připravte se na změnu názoru. Stařec a moře od Ernesta Hemingwaye je tou nejskromnější a zároveň největší epickou bitvou, kterou kdy papír viděl. Není to jen příběh, je to hotová óda na vytrvalost, sílu a srdce, která vás chytí (asi tak pevně jako háček chytil onu slavnou rybu) a nepustí, dokud vás neprovede celou hlubinou lidského odhodlání.
Santiago, náš starý a unavený rybář, je sám o sobě postavou, jakou byste si přáli mít za dědu. Tenhle chlapík je chudý jako kostelní myš, má na hlavě víc vrásek než vody v moři a svaly, co pamatují lepší časy, ale jeho vnitřní síla je nezlomná. Když se rozhodne vydat na moře a vytáhnout rybu, která by byla pýchou každého rybáře, stane se něco jako středověký rytíř na své poslední výpravě – jen s prutem místo meče. Jak se potýká s přírodou, rybou a svou vlastní únavou, cítíte, že bojuje o něco víc než o úlovek. Bojuje o svou hrdost, své místo v mořském světě a snad i o duši samotného člověka.
A ta ryba! Ta ryba je opravdový hrdina tohoto příběhu. Hemingway ji vykresluje tak, že se vám před očima zjeví jako mytický protivník. Vidíte její lesklé šupiny, cítíte její nezměrnou sílu a chápete, proč se Santiago nevzdává. Když nakonec rybu přemůže, čtenář cítí nejen triumf, ale také zvláštní druh smutku – protože to, co následuje, není nic menšího než střet člověka s neúprosnými pravidly přírody. Žraloci přicházejí a Santiago, vyčerpaný, s nimi dál bojuje. Hemingway nám tím připomíná, že vítězství i porážka jsou někdy jen dvě strany téže mince a že skutečné hrdinství tkví v neúnavné snaze jít dál, i když už není co získat.
Hemingwayův styl je v Starci a moři prostý, ale v každé větě se skrývá hloubka. Žádné složité větné konstrukce, žádná přebujelá metafora – jen čistá a krystalická síla příběhu, která vás přiměje číst dál a dál. Každá věta je jako tah pádlem – přesná, rytmická a jdoucí až na dřeň. A právě díky této úspornosti dokáže Hemingway vytvořit atmosféru tak silnou, že se cítíte, jako byste seděli na palubě s vlasy šlehanými větrem, cítíte slaný vzduch a máte mořskou nemoc z každého houknutí vlny.
Kniha Stařec a moře je krátká, ale srdce má obrovské. Není to příběh jen o rybáři a jeho kořisti – je to příběh o všech z nás, kdo jsme někdy čelili nepřekonatelným překážkám, kdo jsme padli a zase vstali, abychom se postavili novým výzvám. Je to kniha, která říká, že ne vždy musíme vyhrát, ale musíme bojovat. Protože nakonec, i když třeba nezískáme to, co jsme chtěli, odneseme si něco mnohem cennějšího – vědomí, že jsme neustoupili.
Zkrátka, Stařec a moře je klenot. Hemingway dokázal v jednoduchosti vystihnout něco univerzálního, hlubokého a krásného, co přežívá v srdci každého, kdo se odvážil stát na svém, i když šance byly nulové. Tuhle knihu nečtete – prožíváte ji. A když otočíte poslední stránku, zjistíte, že ve vás zanechala malý kousek odvahy i pokory, který vám zůstane napořád.“... celý text
— Elvenka
„Tak tento díl byl skvělý. Propojování v čase nenarušovalo dějovou linii, žádný chaos s přeskakováním, jak se to u některých knih stává. Kniha měla vše, spádovost, napětí a reálnost příběhu, který vše odstartoval, prostě super čtení. Ježiš, jak já s tou rodinou soucítila, ta bezmoc, kam je všechny dohnala ….“... celý text
— limruska
„Umberto Eco, ten tajemný mistr literatury, se svým Jménem růže rozepjal křížence mezi středověkou kronikou, brilantní detektivkou a intelektuálním románem, který by si mělo vychutnat každé bystré oko a zvědavá mysl. Kniha začíná jako historický výlet do světa 14. století, ale než se nadějete, už jste vhozeni do víru záhad a intrik, kde vás čekají tajné chodby, zakódované nápisy, mniši, kteří nejsou tím, čím se zdají být, a v neposlední řadě i vraždy, které vám zatraceně zamotají hlavu.
Co je na Jménu růže jedinečné? No především Eco s bravurou míchá intelektuální diskuse s temnotou lidských duší. Našeho milého františkánského mnicha Viléma z Baskervillu – mimochodem postavu inspirovanou Sherlockem Holmesem, což je už samo o sobě lahůdka – provází mladý novic Adso, a díky této dvojici se vydáme na detektivní výpravu plnou strhujících záhad. A věřte, že Vilém je mozkem, jaký jen tak někde nenajdete – cynický, bystrý, občas lehce pobavený absurditou světa kolem sebe a vždy připravený šťourat tam, kam se jiní neodváží.
Celý příběh se odehrává v klášteře, který skrývá rozsáhlou knihovnu – doslova labyrint plný vzácných rukopisů, kde každé zatočení může znamenat ztrátu orientace, ale i možnost odhalit klíč ke všem záhadám. Kniha vás zavalí detaily, které vás vtáhnou do každé klenby, každého chladného kamenného koutu kláštera, kde vám běhá mráz po zádech. A než se nadějete, přistihnete se, jak s Vilémem i Adsem nasáváte vůni starých rukopisů, šuškáte si o zakázaných knihách a kradmo sledujete mnichy, kteří se chovají, no… přinejmenším podezřele.
Eco je v psaní tak důkladný a pedantní, že jeho svět působí neuvěřitelně reálně. Jazyk je bohatý, plný latinských frází, biblických odkazů a filozofických myšlenek – jako by vám naservíroval literární hostinu, kde každé sousto musíte přežvýkat, abyste ocenili jeho plnou chuť. Ano, je to výzva, ale to je na tom právě to kouzlo. Eco vás nenechá se flákat – musíte být bdělí, přemýšlet, zapojit se, ale odměnou je příběh, který vás nepustí a donutí přemýšlet nad tím, kde končí pravda a začíná manipulace.
Jméno růže je nejen příběh o vraždách, ale také o tom, jak si středověký svět pohrával s pravdou, jak se lidé ve jménu víry báli poznání a jak mocná může být vášeň pro knihy. Eco zde zkoumá temné uličky lidské mysli, která touží po pravdě, i když se jí bojí, a ukazuje nám, jak snadno se může stát obětí těch, kdo si tuhle „pravdu“ přivlastnili.
A pokud se bojíte, že se v labyrintu filozofie a středověkého světa ztratíte, nemusíte mít strach – Eco vás mistrně provází a jako zkušený hostitel vám podává ruku, abyste se nikdy necítili úplně ztraceni. Ano, občas se možná zamotáte, ale právě tohle zmatení je krásnou součástí zážitku. A když dospějete na konec, když se vám všechno spojí v jeden neuvěřitelný obraz, máte pocit, že jste byli svědky něčeho, co se nestane každý den.
Jméno růže je kniha, která nabízí mnohem víc než jen příběh – je to literární dobrodružství, intelektuální výzva a poklad, který na vás čeká, abyste ho objevili. Tato kniha má duši, která se vám pomalu, ale jistě vryje pod kůži. A věřte, až se s Vilémem rozloučíte, už nikdy nebudete číst klasické detektivky stejně – protože žádná z nich už vám nebude připadat dostatečně hluboká, temná a složitá.“... celý text
— Elvenka
„Dvojníčka je veľmi vydarený debut od autorky @magdalena.pineros. Naozaj musím napísať, že po dočítaní som zatvorila knihu s otvorenými ústami, ako som ostala prekvapená z tohto príbehu.
Veľmi originálne prostredie zo zákulisia šoubiznisu, autorka nám ponúkla pohľad ako to vyzerá za kamerami počas príprav a natáčania programov. A je vidieť, že píše o niečom v čom sa naozaj vyzná.
Knihu som čítala v období, keď som aj tie najnapínavejšie knihy čítala viac ako týždeň ( a áno stále ho občas mám).
No túto knihu som dala behom dvoch dní, tak dobre sa čítala a ťažko odkladala.
Aj napriek tomu, že dej nebol podľa mňa zameraný na silnú romantickú linku, ja som ju tu brala ako takú vedľajšiu, ale aj tak bolo pekné pozorovať ako sa Simona, produkčná v televíznom zákulisí a Matúš, brat Clemmie, ktorej Simona občas robila dvojníčku, zbližovali. No viac ma zaujímali tie intrigy v zákulisi, ktoré zakončil koniec ako sa patrí. Prekvapivý a nečakaný
Nielen prostredie, ale aj zápletka a celkovo postavy boli skvelo vymyslené. Mne neostáva nič iné len naozaj pochváliť tento autorkin počin. Zaslúžené čítam na túto knihu pozitívne ohlasy“... celý text
— AndyV
„První půlka knihy mě opravdu bavila, knihu jsem poslouchala a vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, takže, když se v druhé půlce začali dít VĚCI, tak jsem chvíli opravdu nechápala a myslela jsem si, že se mi kniha přepla na něco jiného. Ale nakonec to zas tak zlé nebylo, příběh mám v hlavě i teď cca 3 týdny po přečtení, takže TEN ZVRAT na mě opravdu zapůsobil.“... celý text
— sarekaslukova
„Kniha je vzhledově nádherná, jen některé příběhy nejsou moc zdařilé.“
— kittlerka
„Jsem ráda, že svět, který stvořila autorka ve své předešlé sérii, pokračuje a rozvíjí zajímavou mytologii okolo Osudníků a především, že se zaměřuje na Jackse, kterého jsem si oblíbila ve "Finale", jenž Egmont trestuhodně nevydal v češtině, takže noví čtenáři této navazující trilogie asi budou místy tápat, co je jeho postava zač... Doufám tedy, že nakladatelství King Cool podobnou chybu neudělá a vydá všechny díly.“... celý text
— Laerry
„Skvělá kniha. Wilková umí, o tom není pochyb. To, jak svoje příběhy vrství a vypráví je mimořádně zábavné a skvěle se to čte.“
— Neo1tex
„Už v mládí jsem měl pocit silné propagandy. Ve stáří poznávám, že vlastně, konfrontuji-li to se současností, to zas tak velká propaganda nebyla.“
— Hobo
„Knihu jsem poslouchala ,popisuje tragické události a těžký život volyňských Čechů.“
— Kerberos
„Tohle byl celkem úlet..jak knížka samotná, tak i fakt, že jediné sci-fi co jsem kdy přečetla bylo zrovna tohle..ale četlo se to skvěle a zasmála jsem se, takže fajn.....“... celý text
— p. Rochesterová
„Na ságu Sedmi sester jsem slyšela tolik chvály, že jsem si řekla, že zkusím přečíst alespoň první díl, byť tento žánr mě běžně zcela míjí.
No ... nápad určitě dobrej. Autorka umí vzbudit zvědavost ohledně původu a dalších osudů všech sester i jejich adoptivního otce. Příběh prvorozené Maii je zajímavej i přesahem do minulosti její biologické rodiny.
Ale ... tolik vaty! Osekat všechny ty popisy, jak postavy vstávají z gauče, jdou ke dřezu, aby si napustili sklenici vody, popřípadě vybíhají po schodech, aby se otočili a kochali se obzorem ... atd., atp.
Ano, kdyby tohle autorka vypustila, zbyla by z toho útlá novelka, která by ale byla šťavnatá a měla spád.
Takhle je to jen natahovaná nuda.“... celý text
— MagdaFish
„Městečko na pomezí Čech a Bavorska v šumavských lesích, v krátkých tragikomických příbězích z časů mezi koncem války a počátkem 90 let. I tak by se mohly seznamovat mladé generace o osudu našeho pohraničí.
Poslechnuto v četbě na pokračování ČRo Č. Budějovice.“... celý text
— mirek7450
„Poprvé se mi knížka dostala do ruky asi před třemi lety. Byla to jedna z prvních od Stephena Kinga. Tehdy jsem ji nedočetla . Po přečtení jiných knížek , kde jsem se naučila Kinga číst byla jasná volba , že ji musím zvládnout. Trvalá mi měsíc a nelituji toho. Opravdu těžké čtení. Ale jakmile jsem se za četla nešlo přestat. Stephen King opět nezklamal .“... celý text
— veronika8887
„Nedávám hvězdičky, protože jsem knížku brzy odložila. Nic pro mne. Styl mi přišel takový jako školácký, utahaný a nešikovný. Přitom je tady v komentářích plno pochval a někdo by dokonce dal hvězdiček sto, tak JEDNOU SNAD se k této knížce vrátím. Teď tady souzním jen s komentářem raty.“... celý text
— micha-ella
„Naprosto perfektní vylíčení plíživého začátku konce světa z pohledu jednoho přeživšího, světe div se , Pražana. To, co se děje, začíná nenápadně, ale končí to převýchovnými tábory. Musel jsem se mnohokrát smát tomu, jak autor začlenil současnost i se současnými vrcholnými jmény do příběhu, to, jak k mému popukání použil jméno Bureš :-) k tomu, aby ho totálně dehonestoval. Kvituji všemi deseti.“... celý text
— hnusák
„Až na ten uspěchaný konec, kdy mi přišlo, že se ani pořádně neudobřili, byl najednou epilog, se mi moc líbil i druhý díl.“
— AnnaBa
„Silmarillion je bezpochyby Tolkienovým životným dielom, ktoré odráža jeho hlboké vnútorné svety, aj keď nikdy nebolo úplne dokončené. Tento fascinujúci svet, plný histórie a mystiky, ma pohltil. Každé slovo je oknom do dávno zabudnutých čias, kde sa prelínajú osudy hrdinov.
Najviac ma zasiahol príbeh lásky Berena Jednorukého a Lúthien Tinúviel, ktorý je skutočne jedným z najdojímavejších a najzmysluplnejších v celej Tolkienovej mytológii, pričom zachytáva esenciu lásky, obety a konfliktu medzi smrteľnosťou a nesmrteľnosťou.
Tolkienovo rozprávanie je presvedčivé. Je úžasné si uvedomiť, ako sa jeho myšlienky a kreativita vyvíjali po desaťročia a prepojili sa s jeho ďalšími dielami, ako sú Hobbit alebo Pán prsteňov. Silmarillion je nielen zbierkou príbehov, ale aj kľúčom k pochopeniu celej Tolkienovej mytológie.
Tento skvost je povinnosťou pre každého fanúšika Tolkienovho diela, a hoci čítanie si vyžaduje poriadne sústredenie a nečíta sa to ľahko, odmenou je pocit dotyku s niečím nadčasovým. Nemôžem opomenúť ani zásluhy Christophera Tolkiena, bez ktorého by toto dielo nikdy neuvidelo svetlo sveta. Silmarillion je cestou do Tolkienovho sveta a nahliadnutím do najhlbších úrovní jeho kreativity a duše.“... celý text
— 1Klárka1
„Krásná vánoční kniha.“
— Ishir
„Krásny návrat do detstva, hoci s dospelými očami je veľmi vidno, ako veľmi je celá séria nevyvážená. Štýl písania je tiež niekedy veľmi skratkovitý a nedotiahnutý. I tak som veľmi rád, že táto sága existuje a celú generáciu priviedla k čítaniu, vrátane mňa. Palec hore a a autorke ďakujem.“... celý text
— oleg121
„#vobjatigentlemana @emilydbenova #bestseller
Reedícia
Prvá časť tetralógie sľubuje vášeň, dobiedzanie, zvraty a sex. A to som aj dostala.
Melania je veľmi zlatá, sympatická aj keď na investigatívnu novinárku mi nesadla. Na to nemá chrbtovú kosť a ani sa nečudujem, že sa dostala svojim článkom do maléru so Sebastiánom, keď si ani neoverila zdroj. Sebastián je vplyvným podnikateľom, miliardárom, ktorého nahneval článok o tom aký je despota a zdiera svojich zamestnancov. Podá na Melaniu žalobu, ale predtým sa s ňou chce stretnúť. Melanie sa bojí, ale stretnutie prijme...
A tak sa rozbieha príbeh o dvoch ľuďoch, ktorý si hľadajú cestu, učia sa a na konci som som nedýchala. Som myslela, že ma picne... Príbeh až na koniec je viac lightový, za to kto obľubuje ero scény príde si na svoje. Tiež boli situácie, ktoré by som riešila a Sebastián neriešil a mal veľké reči, ale pozor na to, že stále je to len prvá časť a tá načrtla, že sa mám na čo tešiť v tých ďaľších.
Ste za viac ero scén v príbehu, či skôr menej?
#spolupracasnikou #laska #miliardar #erosceny“... celý text
— recenzienika657
„Prostě silný. Kniha ukazuje nejen zrůdnost severokorejského režimu, ale vlastně i tu hrůzu, která následuje poté, kdy se z tohoto systému Severokorejec vymaní a o které se mluví mnohem méně. Po přečtení mi zbyla úzkost a prázdno.
Pokud by režim v Severní Koreji padl, znamenalo by to pravděpodobně sociální kolaps. A Jižní Korea si to až moc dobře uvědomuje.“... celý text
— Bublinka78
„Nedávno jsme se setkali s autorkou této knížky a ta o ní mimo jiné prozradila, že příběh s botičkou je inspirován skutečnými událostmi ;-) Když jsem společne s dětmi tuto knihu pročítala, musela jsem se smát. Zaujaly mě detaily, o kterých některý čtenář nemusí ani vědět. Každopádně nejen dětem, ale i mně se tento příběh o jednom skřítkovi Jablonínovi a malé Lilince moc líbil. A také ilustrace jsou perfektní. A už se nemůžeme dočkat, až Botičku uvidíme jako animák :-D
Děkujeme za krásnou knihu a krásné věnování :-)“... celý text
— lenisko
„Čtu a pořád si říkám, proč mi připadá že Čtu co už jsem četla, až na straně 114 mi to došli. A to jsem si myslela, že jsem vnímavá.
Potkat Zayna a ostatní bylo překvapivé.
Kniha se čte krásně a velmi mě překvapilo odhalení autorky.
Musí to být těžké a opravdu je mi to velmi líto.
Doufám že vám zrak vydrží ještě dlouhou dobu a budete moci i nám čtenářům zpříjemňovat chvíle klidu.“... celý text
— monika3332
„Kniha pro mne byla překvapením. Nejdříve jsem se do ní moc pustit nechtěla, ale nakonec jsem jí vyzkoušela a kupodivu mne vtáhla a bavila až do konce. Vůbec mi nevadilo, že je příběh vyprávěn z pohledu více postav, což někdy bývá spíše na škodu, ale tady se to povedlo. Navíc je příběh už od začátku jízda, která postupně zrychluje a dost často je nějaký nečekaný zvrat. Líbilo se mi to. Za přečtení to stojí :)“... celý text
— Laf