Nejnovější komentáře
„Tuto knihu jsem si půjčila v knihovně,abych splnila úkol v čtenářské výzvě. Kniha je určena především mužům a manželům,aby jim pomohla pochopit potřeby žen a jaké mají tužby.Je faktem,že muži i ženy vstupují do manželství s "pohádkovými"představami a omezenou přípravou-ovšem realita je jiná,když přijdou starosti vztah se mění.
Zajímavá je stať,kde autor popisuje jak je důležité pro skvělé soužití,naplňovat potřeby ženy a taky 100 způsobů jak ji projevit lásku./toto je důležité i obráceně žena-muži/.V podstatě je to kniha k zamyšlení nad vztahem a jak vylepšit vzájemnou komunikaci.S manželem jsme nedávno oslavili 50 výročí našeho soužití i bez těchto rad.
Ale někomu může kniha pomoci,jak svůj vztah vylepšit.“... celý text
— alnahu
„Lehká, úsměvná romance o dvou právnících a jedné dávné věštbě. Moc akce nečekejte, spíš takovou konverzační komedii. Jako čtení před spaním, to bylo pro mě ideální.“... celý text
— alzbeta4340
„No to byla zase hrůzostrašná jízda! Knihy od AB nejsou jednoduché - jde o velice náročné čtení a hrozné na tom je - jak prorostou do čtenáře a není úniku - v tom je autorka geniální. Těžké komentovat.. děsivé čtení, při kterém se těžko dýchá! Čtenářský zážitek obdivuhodný“... celý text
— Ada0004
„Kniha povídek s hlavní hrdinkou Evelínou, sledujeme ji během tří let jejího velmi hektického života. Včetně všech milostných avantýrek :-)
Evelína je žena ve středních letech, s téměř dospělou dcerou, která najde odvahu se po spoustě let rozvést. A je to její nejlepší rozhodnutí v životě.
Občas to tedy dostává pěkně sežrat od svého okolí a kamarádek, ale i od svých osudových mužů. Osud ji do cesty stále přihrává muže se jménem Martin, ale ani jeden není žádná výhra? Nebo se přece jen blýská na lepší časy?
Kniha byla celkově moc fajn. Byly tam lepší příhody a horší příhody, a jak už to tak v životě bývá, některé byly vtipné, některé trapné, jiné nepříjemné. Téměř ve všech se ovšem nacházel nějaký sexuální podtext :-D Asi v žádné knize jsem neviděla tolikrát slovo Venušiny kuličky, se kterými Evelína zažila také pár vtipných historek :-D
Já se musím přiznat, že mi postava Evelíny bohužel moc nesedla :-/ Obdivovala jsem její odvahu, samostatnost a sílu, ale nějak jsem se na ni nedovedla napojit a pochopit některé situace a její chování v nich. Je ale pravděpodobné, že pokud bych se ocitla v podobné životní situaci, asi by to vnímání její osoby bylo trošku jiné a dovedla bych ji víc pochopit, víc se do ní vžít.
Každopádně kniha je moc povedená, autorka je velmi talentovaná a další knihu si s radostí opět přečtu :-)
Pokud máte rádi společenské romány ze života a rádi se v knize i zasmějete, tak směle do ní, bude se vám líbit :-)“... celý text
— kramlinka88
„Paasilinna, finský černohumoristický spisovatel, se stal mým oblíbencem. Jeho duchařina je nesporně nápaditá, byť ne zcela originální. Ale kdo by nechtěl sledovat, jak se žije příbuzným, manželi/manželce primárně, přátelům, kolegům... po jeho smrti? Tady přitom aktivity duchů zdaleka nekončí. Je to podobné jako v životě lidském. I člověk se s věkem učí, tak pro ne duch s dobou bez těla? A může být i užitečný, pokud jej to naplňuje. Překračování hranic fyzických je teprve zábava. A proč se nepodívat třeba na Měsíc? Nebo se nepotkat s papežem? A proč ne rovnou s Ježíšem? Kdo už má blíž k duchům, než duchovní ;-). Uznávám, že trochu víc jsem se bavila se starou dámou nebo liščími oběšenci, ale i tak mě další setkání s Paasilinnou potěšilo.“... celý text
— Rihatama
„Pro mě byla tahle kniha zklamáním. Tedy některé povídky. Poslední z nich byla snad úplně nejvíc mimo.
Některé se mi naopak líbily moc.
Asi podle vkusu každého čtenáře.“... celý text
— Christie2020
„Klasický romantický příběh, ovšem s velkým nádechem humoru. Popravdě jsem se ke knize dostala jen díky obalu, proto jsem nevěděla co očekávat. Dokonce jsem někde četla, že knihy se nemusí číst za sebou, jelikož to není jedna dějová linka. Vypadá to na sérii, kterou bych si v klidu přečetla někde na dovolené jako volnější čtení. Kniha se čte prakticky sama a dokonale vás vtáhne do děje. V tomto díle se mi velmi líbila postava Nataša, vlastně ani pořádně nevím proč. Prostě to přišlo tak nějak samo. Kniha si určitě odnáší 5 hvězdiček a jsem zvědavá, co na mě čeká v dalších dílech.“... celý text
— _wejunkaa_
„Zakončením knih od autorky se pomalu ale jistě dobírám k pocitu, že po přečtení poslední věty bych něco v těsné blízkosti rozflákala.
Já prostě potřebuju vědět, jak to dopadlo!“... celý text
— Tucaka
„Život ti vždycky neumožní splnit si svoje sny tak, jak sis to představoval.
Nemáme nekonečné množství času na to, abychom něco pochopili. Občas se musíme pochlapit a začít jednat. A ti, kteří to nepochopí... prohrávají.
Zajímavý příběh ohledně umělého oplodnění.“... celý text
— Kristy.Seb
„Ani nevím, jak je to možné, ale tento díl mě bavil. Sice je tu pořád plno situací, které bijí do očí a ty jejich horko těžko uvěřitelné shody náhod, ale i přesto zatím nejlepší díl.
Nejvíc mě bavil Dolan, nejlepší konverzace, ironické a sarkastické poznámky. Měl by se objevovat častěji.
Spoiler:
Upřímně doufám, že Xander je opravdu mrtvý. Nerada bych, aby se z toho stala napodobenina Jurka“... celý text
— petraj30
„Dokonalá Mary Sue bez progresu a příběh bez logiky...“
— Johnyboy96
„Ze začátku typický soused, vedle kterého nechcete bydlet. Ale i z morouse může být chlap s Velkým srdcem.
Knížka se četla naprosto sama a ráda si ji přečtu znovu.“... celý text
— Adellaida
„Začínám si připadat divná, ale to vysoké hodnocení nechápu. Od začátku se mi kniha špatně četla. Nevím, zda je to tím, že je to prvotina. Vadí mi prolínání dějů a najít mezi postavami někoho sympatického se mi taky nepodařilo. Takže jsem knihu odložila nedočtenou. Zkusím nahlédnout do některého dalšího dílu, třeba to bude lepší.“... celý text
— Julka5259
„Bohužel, jsem jeden z těch, kterým se Hudba ticha nelíbí, neříkám, že je to nutně špatná kniha, ale chybí tomu to, co Kronika Královraha má a to je ten pocit, že jste byli vtaženi do úžasného fantasy světa, který má sakra co nabídnout. Tohle je za mě, jak sám autor podotknul, šuplíkovka..“... celý text
— KubaHanzelin
„Audiokniha
Těchto příběhů z války byly napsány stovky ne-li tisíce. Nevyhledávám je, některé mi přijdou na jedno brdo, emoční ždímačky, které jsou hlavně o utrpení a jsou celé z pohledu oběti. Teď zním jako velký cynik, ale nemyslím to tak, nebagatelizuji to utrpení, celou tu nepředstavitelnou šílenost koncentráků. Tady ten příběh asi v těch stovkách příběhů není ničím výjimečný. Ale přesto to mělo pro mě nějaký další přesah. Že se nechtěl hlavní hrdina mstít, že věděl, že zlo plodí zlo, že není důležité na které jste straně. Když po válce odchází z republiky, popisuje tam český národ, říká, že necítí v tom národě inteligenci, že se lehce nechá strhnout na jednu či druhou stranu, není tu žádná morální síla. Zajímavé a smutné zároveň, nejsem si jistá, jestli jsme se někam posunuli od té války.“... celý text
— Kackac77
„Poslechnuto jako audiokniha. Déle mi trvalo zorientovat se v postavách, ale pak už to mělo spád, napětí až do konce a vraha se mi nepodařilo odhalit. Příjemně jsem se totiž nechala unášet vyprávění Jiřího Schwarze. Doporučuji“... celý text
— viweb
„V této knize máte možnost zjistit, že lásku a rodinu můžete najít i na těch nejneuvěřitelnějších místech, u těch nejpodivnějších lidí a v těch nejbláznivějších situacích... stačí mít jen stále oči dokořán a naučit se přijímat všechno, co vám život nabídne. Po přečtení se mi vybaví pocity : laskavost, sounáležitost - krádné, milé, dojemné, smutné..... Dovedla bych si představit tuto knihu zfilmovanou.
Knihu všude doporučuji a přeji jí co nejvíc čtenářů. Někde jsem již v komentářích četla, že toto je přesně kniha, kvůli které čtu, v ní člověk najde opravdu všechno.“... celý text
— 1alena1
„Ahojte
"Neodnášej si nic než fotky, nenechávej nic než stopy"
(Základní pravidlo urbexu)
Keď Vám niekto zavolá v neobvyklú hodinu a osloví Vás celým menom, radšej si sadnite, pretože dobré správy sa väčšinou takto neoznamujú,tak ako sa to stalo aj Eme.
Ema Březinová pracuje pre populárno-náučný časopis, keď jej jedného dňa zazvonil telefón, v ktorom jej povedia to najhoršie... Zomrela jej mama.
Prišli dni, pri ktorých nevedela kedy prišli a odišli, jedinou oporou po jej boku bol jej priateľ Karol, ktorý vybavoval všetko ohľadom pohrebu.
Nezostal jej už nikto, ani rodičia ani žiaden súrodenec a tak sa po stretnutí s právnikom s ktorým rozoberali pozostalosť ocitá pred domom zo súpisným číslom 67.
Emou prechádza vlna nostalgie, začína si pripomínať niektoré spomienky, ktoré sa v nej vynorili akonáhle prekročila prach rodinného domu,spomienky, pri ktorých sa jej rodina rozpadla na kusy: všetko sa začalo v roku 2015, keď jej brat Michal spolu s dvoma priateľmi Filipom a Adelou vybrali na výlet za urbexom.Dvaja z nich sa už bohužiaľ domov nevrátili.
Michal rád navštevoval zabudnuté miesta, páčil sa mu ten adrenalín, ktorý zažíval pri ich návštevách a čaro, ktorým jednotlivé miesta ovplývali.
Jedného dňa sa rozhodnú navštíviť bohom zabudnuté miesto, ktoré bolo známe ako Sídlisko 16.
Boli to paneláky, ktoré minulý režim vybudoval pre zamestnancov, ktorý pracovali v neďalekej ošipárni.
A práve toto miesto sa im stalo osudným, keď preliezali ruinami paneláku jeden z partie sa stratil...
Čo sa vlastne stalo? Podarilo sa Eminemu otcovi prísť na to, ako to skutočne všetko bolo, keď sa rozhodol zanalizovat zábery, ktoré sa podarili partie natočiť?
P. S. Pri čítaní tohto príbehu som mala skoro celý čas zimomriavky a bola som napnutá ako taká struna. Presne takto si predstavujem jeden parádne napísaný horor.
5*/5*“... celý text
— Stanislava27
„S pauzami jsem od léta četl a nyní konečně dočetl téměř tisícistránkový román Smutek Belgie (1983), opus magnum Huga Clause (1929–2008), belgického spisovatele píšícího nizozemsky. Jak píše v doslovu překladatelka, román "představuje široké panoptikum osudů rodiny Seynaeveových ze západovlámského městečka Walle od doby Hitlerova nástupu k moci až do prvních poválečných let. Toto stěžejní dílo nizozemsky psané literatury se dá číst v mnoha rovinách: jako autobiografický bildungsroman, jako příběh vlámského národního obrození vedoucího ke kolaboraci s německými okupanty, jako román o psaní románu, jako metatextové dílo propojující odkazy na klasickou světovou tvorbu i jako román psychologický, ilustrující nejen nefunkční mezilidské vztahy, ale také rozklad celé společnosti. V neposlední řadě ho lze vnímat jako román válečný, byť na válku nenahlíží prostřednictvím dramatických zvratů z bojišť, nýbrž skrze obyčejné životy lidí, jejichž malost autor pitvá nemilosrdně ostrým nožem."
Hlavní hrdina Louis Seynaeve navštěvuje klášterní internátní školu a pak gymnázium, propadá četbě i svým fantaziím, píše, protože se chce stát spisovatelem, a objevuje svoji sexualitu. Jeho otec je majitelem tiskárny. Louisovi chybí více mateřské lásky. V první části je zachyceno prostředí klášterní školy, v druhé pak propadání rodiny různým formám kolaborace s nacisty. Rozdrobené útržky promluv Louisových rodičů, prarodičů a četných strýců, tet a dalších příbuzných a přátel jsou však na můj vkus nekonečné a bohužel někdy i nudné a do čtení jsem se musel po každé pauze nutit. V postavách jsem se ztrácel, chyběl mi tu děj, dětské hrdiny moc nemusím (naštěstí Louis není vypravěč); je to jistě velký román, ale já jsem se s ním trochu trápil a hlavně dost minul...
Hugo Claus napsal dvě stovky děl všech žánrů, romány, básně, hry, novely, povídky, eseje, scénáře, libreta; věnoval se i filmové režii (např. Flanderský lev) a výtvarnému umění. Měl vztah s herečkou Sylvií Kristel (erotická série Emmanuelle) a ze života odešel pomocí eutanazie. V češtině kromě několika her vyšla už jen novela Metsiersové a román Fámy.“... celý text
— milan.valden
„Tak já ani nějak nevím. Horší než první, ale rozhodně lepší než druhý. Nějak mě tam vadily ty vedlejší postavy, nejvíc Cassie. Já jsem teď četla pár knih bez těch ,,sprostých" slov ( a jde to ) a tak mě to tak nějak tady vadilo.“... celý text
— havrmoni
„Kruty ráj - T.J.Geissinger
Série Nádherné krutý - 2 díl
336 stran
.
.
.
„Kdybych věděl, že tě budu mít navždy, spálil bych celý svůj život a povstal bych z popela.“
Juliet je dcera italského mafiána.
Killian je šéf Irské mafie.
Juliet děla dobré skutky aby se necítila tak hrozně,za to co dělá její otec. Je zlodějka,ale okrádá jen bohaté.
Zařekla se ,že nikdy nebude s mafiánem a do žádného se nezamiluje.
Jenže pak se objevil Killian Black.
Killian převzal pozici svého dvojčete Liama.
Je krutý a pomstichtivý.
Nikdy nebyl zamilovaný a neměl vážnou známost.
Dokud nenarazil na Juliet.
Juliet s kamarádkami se rozhodla okrást právě slavného mafiána. Když mu ukradli celý náklaďák , chtěl Killian zjistit kdo to byl.
Juliet si byla jistá ,že na ni nikdy nepřijde. Jenže Killian ví vše.
První chvíle kdy Juliet poznal,a věděl,že chce aby byla jeho.
Za to Juliet s ním nechtěla mít vůbec nic společného.
Killian se,ale jen tak nevzdal a neměl to ani v povaze.
Když zjistil kdo je ,slibil ji že ji nikdy neublíží a vždycky ochrání. Zamiloval se zatraceně rychle.
Věděl,že kvůli ní spálí vše na popel.
Juliet ho chtěla taky.Chemii mezi nima nemohla popřít .Jen měla v hlavě svůj zákaz a tím se řídila.
Nevěděla co dělat se svými pocity.
Tenhle díl byl neskutečně skvělý.
Killian a Juliet ? Bože!
Juliet měla neskutečně prořízlou pusu a Killian si to strašně užíval. A já sním.
Ty jejich přestřelky....ježíš já se tak smála
Chemie mezi nima byla neskutečná od prvního okamžiku.
Killian Juliet chtěl tak moc,že by pro ni udělal opravdu cokoliv. Chránil ji dnem i nocí.
Chlap k sežráni , kdo by takového nechtěl?!
Juliet měla svojí hlavu a stále se mu snažila vyhýbat. Nakonec ji to stejně nevyšlo,našel si ji všude.
Když ji citoval Romea a Julii? Moje srdce!
Killian byl sice drsný a uměl být zlý ,ale taky uměl být neskutečný romantik.
Juliet nakonec vůbec netušila co si počít,protože v tom byla až po uši.
Když volal Killian Liamovy? Ten rozhovor byl boží!
Neskutečně jsem si knihu užila.
Knihu jsem dostala v ramci spolupráce od @knihydobrovsky a děkuju
Knize dávám 5/5“... celý text
— Angie95
„Jsou knihy, u kterých se těšíte, až je budete číst, a potom knihy, u kterých se nemůžete dočkat, až je konečně dočtete. Pro nás byl Pinocchio ta druhá kategorie. Předčítala jsem ho dětem na chalupě a od začátku čtení po dočtení uběhl více než rok. Kniha nás totiž moc nechytla. Vlastně jsme se do ní pustili, protože jsme na ní narazili v knihobudce krátce po dočtení knihy Co dětem krade čtení. Děti dřevěný panáček postupem času víc a víc iritoval svou naivitou a tím, jak často ho to dovedla na scestí. Líbily se nám obrázky od Heleny Zmatlíkové, knihu si v knihovničce nenecháme a pošleme ji zase o dům dál.“... celý text
— V.Lenka
„Napínavý a skvěle promyšlený příběh, který volně navazuje na thriller Hluboký sníh.Každá příšera má své jméno-této říkají Ursulina,ovšem tato je reálná, zanechává za sebou brutalně zabité mrtvoly.Místní zástupkyni šerifa Rebecce Toddové se stane noční můrou ,která ji pronásleduje na každém kroku.Ursilino tajemství je pro Rebeccu kruté a změní jí celý život. Příběh s temnou atmosférou a velmi dojemný koncem vřele doporučuji k přečtení.“... celý text
— alnahu
„Bravo, tak na prvotinu je to naprosto excelentní. Výborně jsem se bavil, doufal, fandil, obdivoval. Ač někteří spílají na konec, ten mi přišel naprosto logický a v pohodě. Vincent byl bourák a jeho hlášky byly perfektní. Ještě teď slzím smíchy ze scény s peroxidem. Přerod z Pražáka na zálesáka byl dokonalý. Opravdu jsem nadšený a i po slovní stránce to bylo dokonalé, včetně vulgarit. Prostě to sedlo. Dnes jednoznačných 100 %. A audio vřele doporučuji.“... celý text
— Timkim
„Heja!
Člověče, co tady děláš takhle sám? Víš, že potulovat se planinou po pádu bohů je čirý nerozum? To, že po bozích zůstaly jen kosti ještě neznamená, že je ve Vigrídu bezpečno. Ba, je to právě naopak. Nechceš se přidat k naší skupině? Jdeme hledat kosti starých bohů, a když se nám to podaří bude z tebe slavný hrdina. Když ne, tak z tebe bude žrádlo pro vaesany.
Skvělý příběh inspirovaný severskou mytologií a vikingy. Krajina, ze která vám po zádech bude běhat mráz, a to nejen protože v ní vládne chlad a zima.
Sledujeme příběh 3 osob. Dvou žen a jednoho muže. Každý má svůj osobní cíl a nejednoho žene kupředu pomsta. Netuší ale, že v zemi číhá mnohem větší zlo, než si všichni umí představit.
Postav zde bylo jak na Václaváku, a já se v nich, aspoň na začátku, dost ztrácela. Místo toho, aby autor budoval charaktery hlavních postav, přidával a přidával další.
Musím říct, že mne na začátku dost štvalo i to, jak nám autor svět představuje. Představení světa a magie pro něj totiž nebylo prvořadé. Žádné dlouhé popisy toho, jak co funguje. Tady byla akce skoro na každé stránce.
I když si vymyslel vlastní monstra, což oceňuji, žádný popis se nekonal. Jen co se příšera objevila, vyřítila se na naše hrdiny, a za chvilku byla mrtvá. A já si nějak nedokázala představit, s čím to vlastně bojovali.
Přijde mi, že autor chtěl do knihy narvat tolik grim dark scén a akce, až mnohdy zapomněl na příběh samotný.
Příběh měl ale rozhodně vzestupnou tendenci. Nakonec jsem si autorův styl psaní zamilovala.
"Kouzlo Gwynnova mistrovství spočívá v tom, že se sice s ničím příliš nepáře, děj uhání vpřed od jedné bitky k druhé - ale zároveň jsou jako drahokamy v textu uschována tajemství fungování světa, které je třeba odhalit."
Tak s tímto se naprosto ztotožňuji. A když jsem to začala tak vnímat, byla jsem spokojená.
Oblíbila jsem si spoustu postav. Někteří z mých oblíbenců ale první díl nepřežili. Není divu, autor se s tím nemaže.
Strašně se těším na další díl. Jsem napnutá, jak bude příběh pokračovat.“... celý text
— lucyvase4
„Taková oddechovka, kterou má čtenář přečtenou během pár chvil...
Žádná vážná zápletka a na vypnutí hlavy ideální.“
— moma08
„Konečně 3. díl! Líbil se mi moc, a to jak životní příběhy hlavních postav a jejich vztahy a každodenní život, tak vyšetřovaný případ, který se vztahoval i k předchozím dílům a konečně se vše vyjasnilo. Ale konec byl smutný a pro mě nepochopitelný, a to ne z hlediska dopadení pachatele, ale tím, co udělala rodina s životem svého dítěte. Doufám, že budou další díly.“... celý text
— JustWomen
„Krásná knížka u které jsem se zasmála i pobrečela. Jedna z knih u které mi bylo lito,že už je konec. Přidávám autorku do oblíbených a těším se na další knihu.“... celý text
— attila1
„Solidní thriller. Čtivý, mělo to spád.
A na úplně poslední straně mě potěšilo, že se moje instinkty čtenáře detektivek nezmýlily.“
— qydko
„Naprostá pecka a nesmrtelná klasika“
— Bediczek