Nejnovější komentáře
„King má svoje Derry a Castle Rock, Karika má Ružomberok :))
Ak sa mi niekedy stane, že sa tam nejakým omylom ocitnem, viem, že na túru do okolných hôr sa určite nevydám. Na to je Karika príliš dobrý mystifikátor a ja príliš veľký strachopud :)).
Ešteže sa nám globálne otepluje!“... celý text
— Čand@
„Výborné scifi s prvky sociologicko/politicko/psychologického románu. Po dlouhé době kniha, která obsahuje zajímavá vědecká pojednání a kloubí je s obrazem postmoderní společnosti, resp. jejího možného vývoje. Dopracovat román až do takových dálek, jako se o to pokusil autor, je něco, co jsem dlouho nečetl. Bravo, pane autore.“... celý text
— Palorizek85
„Tak konečne mám hotovo, táto séria patrí medzi moje oblubené tak som rada že som sa k nej konečne dostala.
Tretia časť začína niečo málo potom kde skončila druhá. Uprimne bola som prekvapená ako to autorka vymyslela čakala som že Meggie bude na zlej strane a bude našim postavám všetko zneprijemnovat ale ona v podstate len utiekla od problémov.
Spoznávame ďalšiu, novú časť spoločenstva národou, máme aj nové postavy načo u mna vedie Mikhail ale moje srdiečko stále patrí Wenovi ktorý si už pomaly ide svojou cestou ale stále trošku dúfam že jeho ehmehm trafí šlak a on sa vydá na nejaké dobrodružo.
Navzdory tomu čo všetko Meggie pokazila postava ,ktorá sa dostala do merku môjmu zlému pohladu je Lia. Naordinovala by som jej aspon jeden pád z útesu s 50% šancou na prežitie. Naopak Tori získava hviezdičku.
Viac ako 500 stránok a príde mi ,že sa tam toho stalo úplne málo a ešte toho treba TOLKO vyriešiť. Takže dúfam ,že autorka v túto chvílu píše >.> .“... celý text
— Ameri
„Chvílemi sladké až bolí zuby. Jinak vcelku příjemná, zábavná oddechovka, která by mohla být kratší.“
— Kris624
„Tahle kniha si ke mně našla cestu v ten pravý čas. Jako velmi mladá a zaměstnaná maminka dvou synů jsem absolutně nestíhala a vše dělala v poklusu. Moje značně ideální představy naleštěné domácnosti, pestrého jidelníčku a večerů při čtení knih dětem se zbortily jako hrad z písku.
Tchýniny poučky jako třeba: "Pleny musí viset v 8 hodin" (automatická pračka později byla mým nejoblíbenějším členem rodiny), "Mužský se musí pořádně najíst" ( moje maminka přistupovala k vaření trochu bohémsky a i když můj sporák byl vzorný, jídlo nedosahovalo úrovně slibované obrázky v kuchařce),."Kolik druhů cukroví budeš péct na Vánoce? ( Bože), "Už jsi zavařila ty třešně" (všechno ovoce, které se dalo strčit do sklenice)?
Kniha Vejce a já byla moje Bible.
Ps: Naši sousedé byli moc hodní, ale jakmile vyrašila první travička, hnojili a postřikovali stromy a všechno co jim tam rostlo všemožným svinstvem proti škůdcům a plevelu a opřeni o plot mi radili. Ach jo.“... celý text
— uxor
„Pohádka o krokodýlovi, který s vlkem a žralokem postaví kapelu.
Pohádka, která mě překvapila hned několikrát.
Vzhledem k tomu, že vyšla v edici Rýče, což je edice nakladatelství Canc pro středně drsné děti, očekávala jsem logicky spíše nepohádkovou drsárnu, už kvůli zvolenému tématu, protože co si budem´, AC/DC, kteří jsou tam zmiňováni a v příběhu hrají (nejen) významnou úlohu, nejsou zrovna dechovka pro starší.
Jenže ouha! Pohádka je psána velmi prostým, krásným jazykem a stylem, který zkrátka k pohádce patří. Žádné rádoby nezbytné moderní výrazy, žádné složité zápletky, žádné hororové scény.
Krokodýlova kapela je skvělá i z dalších důvodů: postavy prodělávají vývoj a poučení, tedy to, co nesmí v žádné správné pohádce chybět. Postavy i jejich jednání jsou archetypální, jednoduché, pochopitelné. Dalším bonusem je humor. Hlášky jako „ty mejdlo rozpatlaný“ si přímo říkají o to, být zařazeny do rodinných slovníků.
A to nejlepší: takhle pohádka má co říci nejen dětem, ale i dospělým. Je to skvělé, když autor myslí i na rodiče! Příběh krokodýlovy kapely totiž vychází z reálných situací ve světě pop music (stavění kapely, začátky v garáži, uzavření před světem při nahrávání alba...), AC/DC jsou električtí úhoři, křeček je správně manažersky křečkovatý manažer se všemi klady i zápory, zkrátka své si tam najde každý.
Bonbónkem navrch jsou krásné ilustrace T. Doležalové.
Jediné, s čím jsem měla problém, bylo představit si úhoře, jak hraje na kytaru, rukou nemaje a ty ploutve taky tak nějak nemá nic moc… Ale co, asi to nějak dal, když je elektrický, že jo. Autor to přece musí vědět!
Suma sumárum: příjemné překvapení v podobě pohádkové jednohubky. Doporučuji všem dětem, rodičům i nám prarodičům, kteří ještě pamatujeme začátky AC/DC“... celý text
— TetaMadla
„Historie vzniku materiálů, jejich současné inovace a využití i pohled do budoucnosti.
I beton může být inovován, diamanty nejsou věčné ani nejtvrdší, celuloid vznikl kvůli nedostatku slonoviny na výrobu kulečníkových koulí, a proč se musí čelní sklo auta i při sebemenším poškození vyměnit...a čeho se ještě dočkáme při použití kompozitních materiálů v medicíně? Nebo se nakonec uskuteční idea výtahu na Měsíc?“... celý text
— breweriana
„Moc se mi to líbilo, ale to už nikoho, natož pak mě samotného nemůže překvapit. Tady je navíc nesmírně cenné plus v podobě nádherného prostředí maloměsta a velmi sympatickým hlavním hrdinou (tedy ne že by Goffovi hrdinové z jiných knih sympaťáci nebyli), který Vám dá tisíc šanci se s ním ztotožnit....žádný superman s nadpřirozenými schopnostmi, ale dýchavičný šedesátník s plnovousem a pleší (tady snad jediná výtka...na obalu má vlasy). Naprosto uspokojivý fajn závěr, smysluplný a nepřepálený. Goffa je prostě borec a jeho novinku, která je doufám počátkem dlouhé série, prostě totálně doporučuji.“... celý text
— Reat
„„Dětství není jen tak“ se řadí mezi knihy, které klamou obálkou. Protože ačkoliv, přiznám se, mě obálka knihy nezaujala, její obsah a příběh mě nadchl. A já si vlastně potvrdila to známé rčení: „Nesuď knihu podle obalu“.
Vyprávění z pohledu dítěte mě vždycky velmi bavilo. Ta dětská naivita, důvěra a nadšení, to jde zkrátka složitě popsat a myslím, že nejeden autor uklouzne. Ne však Dagmar Benešová. Její vyprávění bylo milé a nejednou mě přimělo k úsměvu. Problémy dospívání ze školních lavic, rodinné šarvátky, ale i dospělácké příběhy dětskýma očima. Na tohle všechno se můžete v knize těšit.
Přijde mi veliká škoda, že knihu nezná více čtenářů, protože podle mě jde o skvělý příběh, který by nadchl spoustu z Vás. Mnohdy dáváme přednost známým jménům na obálkách a úplně zapomeneme na méně známé autory, kteří ale také dokáží příjemně překvapit.
Příběh se mi četl skvěle a moc mě bavil. Klidně bych uvítala ještě pár kapitol navíc! A to se řadím spíše mezi čtenářky, které preferují kratší knihy. Knihu doporučuji všemi deseti!“... celý text
— Jane2016
„Tato kniha vysvětluje, proč Procházku nekupovali jen členové Českého turistického svazu, Medka zase pouze včelaři a Mosteckého bezdomovci.
Tato antologie, tedy sborník několika autorů, je sestavena na základě oblíbenosti hrdinů jednotlivých autorů a ukazuje, jak kvalitní spisovatele naše země má a jakou jsou konkurencí pro autory zahraniční. Když necháte autory tvořit v prostředí, kde se cítí dobře a jsou s postavami skvěle sžití, výsledek nemůže být nikdy špatný.
Kniha je rovněž sběratelský unikát. Obsahuje novelu z Cyklu Koniáš, která odhaluje část aristokratické minulosti tohoto hrdiny, a proto by neměla chybět žádnému Žambochovci. Zároveň přináší třetí díl Ken Wooda, na který čtenáři čekali více než 15 let. Dále v knize naleznete novelu od Medka a Vrbenské, která navazuje na velmi úspěšný román Ve stínu modrého býka. Pokud ji naleznete v antikvariátu či bazaru, mohlo by se jednat o dobrý dárek pro každéhho milovníka české fatansy literatury.
Titul je ideální pro každého, kdo si chce rozšířit povědomí o českých fantasy autorech minulosti i současnosti. Před každou kapitolou najdete medailonek o autorovi a jeho díle, který pro vás připravil Ondřej Jireš. Ten vás tak lépe uvede do samotného díla, což přispěje k jeho lepšímu pochopení i prožití. Na konci knihy vás navíc čeká autorův doslov, díky němuž získáte ucelený pohled na to, co jste právě četli, a někdy i náhled do jeho budoucích plánů.
Ondřej Jireš není v sestavování antologií žádným nováčkem. Po úspěšné antologii Čas psanců znovu dokazuje, že umí sestavit pestrou paletu próz, které vás vtáhnou na mnoho příjemných hodin.
Rozsah knihy je skutečně rozmanitý – od Žambochova detektivního a akčně laděného příběhu z Vegašského světa, přes Mosteckého severní fjordy, kde skre mlhou zahalené svahy zaznívá echo válečného pokřiku "Odiiiin", až po "Medkovský a Vrbenské" historicky zakotvený příběh o galovi Krakovi, který se odehrává v době, kdy Římané dobývali svět a snažili se udržet germánské kmeny na uzdě. Šlechta pak přináší sympatický příběh ze svého "zálesáckého" fantasy, z kterého na vás okrajově dýchne atmosféra Dračího doupěte, a místy snad i Warcraftu.“... celý text
— MickeyMaler
„Mám moc ráda Markétin humor a způsob vyprávění. Nejen v knížkách, ale i v podcastech. Knížka má pomalejší tempo, místy fakt skvělá, místy mě rozbrečela (pasáže s dětmi jsem prostě nedávala), našla se i místa, kde mi to trochu drhlo, ale celkový dojem si rozhodně odnáším pozitivní!“... celý text
— Alfirin
„Za mne jedna z nejlepších prací zabývající se poválečným retribučním soudnictvím. Podotýkám, že tahle témata nejsou příliš čtivá, publikace samotná vychází z disertační práce. Ovšem faktograficky je kniha velmi dobrá s akcentem na regionální dějiny. Vcelku by mne zajímalo, jakou má spojitost nevytáhnout paty na dějinná místa s historickou prací a pečlivou heuristikou, ale u předešlého komentujícího a jeho několika příspěvku je to už takový zdejší kolorit...“... celý text
— Jochen77
„Peter May píše skvělé detektivky, ale tomuto dílu do pěti hvězdiček přece jen něco chybělo. Podivná směs thrilleru, sci-fi a psychologického drama. Varovný prst a nadstavbový popis světa po následcích klimatických změn a globálního oteplování. Vyšetřování vraždy v prostředí skotské vysočiny, kde nikdy nebylo nějak příjemné počasí, by možná dost dobře fungovalo i bez sněhových vánic.“... celý text
— Sixao
„Poslední díl série. Opět napětí. Moc se mi celá trilogie líbila. Doporučuji.“
— AlenaF
„Touhle knížkou se definitivně uzavřela série Bridgertonových a bylo to super milý moct znovu nahlédnout do jejich životů, vidět, jak stárnou a užívají si život nejen oni, ale i jejich děti. Jak se vzájemně pořád milují a vídají se není tu žádné drama ani velký zápletky, je to jen milé ukončení celé série.
Nejvíc se mi líbil příběh Anthonyho a Kate, ty dva miluju a celá jejich kapitola je prostě jejich vztah v kostce. A taky příběh Violet, líbila se mi ta část, jak se dali s Edmundem dohromady, ale trošku jsem doufala, že si nakonec taky někoho najde.
Každopádně to bylo skvělý ukončení série“... celý text
— knihárna
„Poslední díl trilogie a opět plno napětí. Doporučuji.“
— AlenaF
„Opět napínavé, velmi dobře se kniha četla.“
— AlenaF
„Čekat od fotografické knihy, knihu čtivou a přeplněnou textem, je mírně řečeno idiotismus nejhrubšího zrna. Popisky jsou fantastické a fotografie místy až raritního charakteru. To, co se píše pod určitými fotografiemi je v mnoha případech velmi úderné a i vyčerpávající. Za mne absolutně vynikající série, která nebyla doposud překonána.“... celý text
— Jochen77
„Pamatuju si, že dřív bylo ohledně téhle knihy poměrně velké haló. Za mě geniální ukázka, jak se s pomocí vesmírných vibrací a trochy toho marketingu dá i takový kus hovínka zabalit do třpytivýho papírku a prodávat.
Nosná myšlenka knihy je o tom, že náš způsob přemýšlení ovlivňuje život - což je rozhodně velká pravda. Ale jednak to není originální objev autorky (ač způsob podání ten pocit navozuje) a jednak se kniha tváří jako by to bylo naprosto všespásné. Což není. Když přijdete o peníze, tak je to pravděpodobně spíš proto, že jste blbě investovali nebo neumíte hospodařit, ne proto, že jste vyslali do vesmíru špatné myšlenky. Celé to je vlastně jedna prastará dobrá myšlenka zakydaná hromadou ezoblábolů.“... celý text
— Alfirin
„Kniha byla pro mě velmi inspirující svou nadčasovostí. Ray Bradbury v tomto dystopickém románu brilantně zachytil fenomény, které v době vzniku působily jako fikce, avšak dnes jsou součástí naší reality. Autor výstižně předvídal naši posedlost obrazovkami a izolaci jednotlivce, symbolizovanou sluchátky v uších.
Tento román nejen varuje před technologickým pokrokem, který může vést k odcizení, ale také kritizuje společnost, jež se vzdává kritického myšlení a podléhá pasivitě. Často mi kniha připomínala 1984 od George Orwella, neboť obě díla zkoumají témata totality a ztráty svobody myšlení.
I když jsem se občas ztrácel a ne vždy rozuměl, velmi mě zaujal autorův styl vyprávění. Bradburyho jazyk je bohatý a obrazný, dodávající příběhu jedinečnou atmosféru. Román nás nabádá k zachování myšlenkové svobody a kritického přístupu k světu kolem nás.
75%“... celý text
— Tomk0
„Dokonalé sci-fi ze starých dobrých časů. Poprvé vyšlo časopisecky v roce 1956 a to stáří tomu přesně odpovídá. Děj románu se odehrává v blízké budoucnosti, v roce 1970, kdy je krátce po šestinedělní válce, která srovnala Washington se zemí, Los Angeles je největším městem USA a hlavní město je Denver. Auta jezdí sami asi jako dnešní Tesly, staví se roboti, fungují videotelefony, lidé podstupují hibernaci, ale zároveň používají psací stroje, logaritmická pravítka a neustále kouří cigarety.
Dan B. Davis byl právě podveden svou snoubenkou a svým obchodním partnerem. Vše zůstalo v troskách a tak se rozhodne spolu se svým jediným přítelem, kocourem Petem, postoupit hypotermii a prospat se do roku 2000. Než se nechá uspat, rozhodne si vše vyříkat s těmi, co ho zradili a špatně to pro něho dopadne. Díky tomu se ocitá v roce 2000 sám a bez prostředků. A spřádá plán jak vše napravit. Když zjistí, že se připravuje prototyp stroje času, využije toho a vrátí se zpět do své doby, aby napravil zradu a sešel se se svou osudovou láskou.
S tou osudovou láskou se Heinlein nějak pořádně sekl. Dívčině je v roce 1970 pouze 11 let, ale hlavní hrdina ví, že je to ta pravá, že si ji musí vzít. Jemu samotnému je třicet… Tak nějak nevím, co si o tom myslet.
Jeden z nejlepších Heinleinových románů, který rozhodně všem doporučuji.“... celý text
— Adapa
„Novodobá slovenská klasika, na ktorú mám pocit, že sa tak trochu zabudlo. Alžbetin dvor je kniha, ktorá sa vyznačuje výnimočným slohom. Prvý diel tejto románovej ságy zachytáva osudy turčianskeho zemianskeho rodu Fabici od konca 18. storočia. Je napísaný krásnym kvetnatým jazykom, ktorý môže byť pre niekoho zbytočne ozdobný a zdĺhavý, ale príbehu dodáva osobitné čaro. Takto písať dnes už vie len málokto. Pri čítaní som mal pocit, že čítam skutočné Filipove zápisky alebo, že mi to sám rozpráva. Je až neuveriteľné, ako sa autorke podarilo zachytiť život na kaštieli v 18. storočí. Prenesie vás doň akoby to sama prežila. Seriálové spracovanie je oproti knihe slabé. Chýba mu tá tajomná, až magická atmosféra, ktorá sa nesie celou knihou. Je trošku škoda, že vydavateľstvo do tohto nového vydania, nedoplnilo rodokmeň alebo aspoň zoznam postáv. V príbehu ich totiž vystupuje pomerne veľké množstvo a miestami som sa strácal v tom, kto je v akom vzťahu. Od určitého bodu sa dá tušiť, ako kniha dopadne, ale vôbec to neškodí, záver je silný. Veľmi sa teším na ďalšie diely. Určite odporúčam.“... celý text
— Ahmose
„Romantický útěk se nepovedl, ty dvě ledově jiskřivé hvězdičky ode mě získal Island a jeho severská krása.
Vím, je to tím, že prostě nejsem čtenářkou romantických útěků od reality života. Přesně k tomu totiž hned na začátku dojde – hektický život je opuštěn a malebný severský kraj přivítá nově příchozí … a očaruje svou ledovou krásou. V nádherném prostředí tak objevíš jeho horké prameny, gejzíry i ledovce.
Jenže …
ponořit se do té jedinečné atmosféry se mi nepodařilo. Hrdinka se sice ocitne v krásném prostředí … jenže pak už jde vše podle „šablony pro romantické filmy“ … setkává se s různými lidmi, potká sympaťáka, ze kterého se vyklube majitel hotýlku (jak jinak, že), rozvine se romantický vztah plný porůznu nastražených překážek, ale taky výzev, v podobě skrývaného tajemství, či k osobnímu růstu (jak jinak, že) – takže hrdinové v romantickém ději porůznu hledají sami sebe a sebe navzájem až dospějí k šťastnému konci – překonají všechny překážky, které jim stojí v cestě, a pak, pod hvězdnou oblohou, obklopeni nádhernou přírodou si užívají společné chvíle a sdílejí své sny a přání :-) …
Romantické duše si příběh určitě užijí … budou totiž svědky romantických večeří na pláži, kde nechybí svíčky, šumění moře ani lahodné jídlo – prostě dokonalá atmosféra pro vyznání citů! Romantika, kam se podíváš :-) …
„… čekalo ji překvapení. … připravil stůl u velkého okna s výhledem na moře. Na stole svíčky, které jemně osvětlovaly místnost a vytvářely intimní atmosféru. Vedle talířů byly naaranžované květiny….
„To je nádhera!“
„Jsem rád, že se ti to líbí“, … a nalil sklenku vína. … Když večeře skončila, … vzal ji za ruku a vedl ji ven na pláž. Pod hvězdnou oblohou … se zastavili a jemně jí políbil. Bylo to dokonalé …“
Ne, opravdu nejsem ta správná čtenářka pro takové předvídatelné příběhy plné klišé, plochých postav se stereotypními vzorci chování, plné dost jednoduchých (tudíž nepřirozených a nezajímavých až infantilních) dialogů…
„Dneska jsem viděla krásného ptáčka. Byl tak barevný.“
… „Já mám rád ptáčky. Jsou tak roztomilí.“
„Ano, jsou. Co budeme dneska dělat?“ Půjdeme na procházku?“
„Jasně, to bude skvělé! Můžeme jít k jezeru a podívat se na kachničky.“
„Jupí! Miluju kachničky! …“
Přesto vlastně chápu vysoké hodnocení knihy, to je totiž subjektivní, a tak teď už vím, proč je Julie Caplinová u svých čtenářů oblíbená – oceňuješ-li autorčinu schopnost vytvořit veskrze příjemné až útulné prostředí zasazené do krásné lokality – jsi na správném místě.“... celý text
— alef
„Znáte ten pocit, když dočtete anotaci knihy a říkáte si „Wau, tak tuhle knihu si jednoznačně musím přečíst!“. Tak přesně tohle se mi stalo, když jsem dočítala anotaci „Instalace strachu“. Opravdu povedená myšlenka, která mě zaujala.
Na čtení jsem se tedy velmi těšila a má očekávání byla vysoká. Začátek knihy mě maličko otrávil, přiznám se, že nemusím zdlouhavé průpovídky na začátku knih. A tady je opravdu 25 stran, které by zde podle mě vůbec nemusely být. 25 stran je dle mého názoru poměrně hodně vzhledem k tomu, že celkově má kniha stran 182.
Každopádně po prokousání se začátkem se mi kniha četla poměrně dobře. Převážnou část tvoří rozhovory či myšlenky, takže Vám stránky utíkají jedna báseň. Příběh mi rychle utekl a měla jsem jej dočtený na jeden zátah. Ačkoliv jsem od knihy čekala trochu něco jiného, musím vyzdvihnout tu myšlenku celé knihy, která mě opravdu nadchla.
Sečteno podtrženo, ačkoliv jsem od knihy nedostala přesně to, co jsem očekávala, myslím, že by se spoustě z Vás její čtení mohlo líbit. Já hodnotím knihu jako zlatou střední cestou – neurazí, nenadchne.“... celý text
— Jane2016
„Hezky se to četlo, hlavně začátek se mi moc líbil - veršovaný Ráj s Adamem a Evou :) postupem vítězí nad kvalitou poezie autorova víra a láska k Panně Marii. Ale uváží-li se okolnosti, za kterých bylo dílko psáno, nezbývá než číst s obdivem a pokorou.“... celý text
— pepap
„Krásná kniha, která se moc pěkně četla i přes větší počet postav na začátku knihy. Rosalii jsem si oblíbila a přála jsem jí štěstí. Dozvěděla jsem se plno zajímavých informací z meziválečného období v Berlíně. Rozhodně doporučuji těm, co mají rádi příběhy podle skutečných událostí.“... celý text
— Kniholenka9
„Tak celá trilogie za mnou. Na přečtení mě nalákal prequel z povídkové sbírky Žena se lvem, a také mi krásně zapadla do letošní čtenářské výzvy. Jelikož jsme v Jizerských horách a Liberci strávili před dvěma měsíci úžasnou dovolenou, o to víc mě čtení bavilo a spoustu míst jsem dle popisu viděla před očima (to prostředí je opravdu kouzelné). Že mi autorčin styl psaní sedne, jsem věděla už po přečtení povídky. Z třetího dílu mám pocit, že by ještě nemusel být poslední a autorka si nechala otevřená zadní vrátka k napsání pokračování. A já bych ho určitě uvítala a ráda si přečetla.“... celý text
— LuckaK.088
„Moc zajimavy přiběh dvou žen přečteno za jeden den.“
— zdehan
„Kristina Ohlsson zřejmě nemůže zklamat.
U této knihy jsem měla nervy napnuté jak dráty. Autorka opravdu umí udržet člověka při pozornosti a v napětí.
Příběh znova po deseti letech otevírá starý případ, kdy došlo ke zmizení dvou žen a téměř smrti chlapce Lukase. To, jak Kristina dávkuje informace, jak nechává Lukase váhat jestli náhodou on nemá v deset let starém příběhu svou temnou roli, jak se postupně objevují nové indicie, jak se vám mění pohled na další postavy příběhu - to je prostě brilantní. Taková hezká psychologická hra se čtenářem.
Všichni jsou vystresovaní a mírně hysteričtí z toho, co se děje, což má za následek, že se policie jejich podněty moc nezabývá. To, jak jsou policajti slepí a hluší, a proto to dopadne tak, jak dopadne, je fakt iritující věc. Ale tak to autorka chtěla a patří to k tomu příběhu.
Za mě skvělá práce.“... celý text
— Ctv
„Rozhodně je na trhu řada lepších autorů, po jejichž dílech v žánru severská krimi se dá sáhnout. Ale když není zbytí, dá se číst i toto.
Předně mi hodně lezla na nervy asistentka Tóry. Chovat se u mě v zaměstnání někdo takovýmto způsobem, tak letí na hodinu. A tady se hlavní hrdinka chová, jako kdyby na ni ta frackovitá recepční měla nějaké kompro ve stylu "vím, že dáváš svoje fotky na only fans a jestli mě vyhodíš, všem to řeknu".
V hlavním příběhu mi vadily naznačené a nevysvětlené (tudíž zcela beze smyslu) věci. Například jak Tóra měla pocit, že nahmatala dětské nohy pod postelí při prohlížení lodi. Proboha PROČ?
Ve chvíli, kdy se typický úředníček s rychlokurzem potápění ponoří do rozbouřeného moře, aby obhlédl kontejner zaseknutý do lodi, mi bylo jasné, že čtu v podstatě nerealistickou krimi pohádku.
Ani to rozuzlení mi nepřišlo moc uvěřitelné .... nevím, no. Yrsa si mě zatím moc nezískává.“... celý text
— Ctv