Nejnovější komentáře

„Na jaře jsem četla knihu Obránce mimo hru, která odstartovala moje vyhledávání hokejových romancí v knihách. Zatím jsem jich moc nepřečetla, i když seznam s nimi je pěkně dlouhý. Dostala jsem se ale k novince Zakázané uvolnění, od které jsem si slibovala hodně. . Kniha Zakázané uvolnění má roztomilou obálku, od pastelového tónu zelené, až po kreslené hrdiny. Z ní a z anotace jsem si říkala, že je kniha sázkou na jistotu a tak jsem se do ní dala. Z počátku to nebylo špatné, ale pak se ukázalo, že četba mi tak rychle nepůjde. . Můj problém je, že mi neseděly postavy. Summer je premiantka, chce se někam dostat a proto musí vytvořit práci, ve které hlavní slovo bude mít hokejista, které Summer nesnáší. Tím je Aiden, který rozhodně není zkrocený beránek. Je drsný, samá holka a party. Opak Summer, která je pak naopak tou, která dělá drahoty. . V jeden moment příběh nabral (pro mě) úplně nelogický směr jakým postavy reagovaly. Vytáčela mě pohlavně Summer, která se opravdu místy chovala tak hrozně, že jsem jen vrtěla hlavou. . Knihu jsem četla podstatně déle a náročněji, než jsem předpokládala. Děj mě nepřekvapil a celkově bych knihu hodnotila jako spíše průměrnou.“... celý text
— Áňa 998

„,,Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít. Jen tělo umírá a pomíjí, duch zůstává.'' Úchvatný román o vězni, který sepisuje, co prožívá poslední roky před svou popravou ve věznici v San Quentinu. Hlavní postava popisuje své minulé životy, které prožil jako jiný člověk v jiném těle (např. jako trosečník na pustém ostrově nebo jako císař ve staré Korei), neboť ,, duch nemůže zemřít, duch neumírá, jenom tělo umírá.''“... celý text
— Samvěd

„Sakra! Další posedlost! Já mám prostě slabost pro sexy alfa samce! Bála jsem se, aby nebyl druhý díl slabší, ale mé obavy byly úplně zbytečné! Byla to zatraceně úžasná jízda! Začetla jsem se okamžitě a nemohla knihu odložit. V prvním díle mi trochu víc chyběla ta mafiánská linka, ale tady rozhodně ne. V příběhu nechybělo nebezpečí, únos, smrt, akce, překvapení, zklamání, bolest... prostě ta pravá mafie! Nechyběla ani naděje, láska, romantika, erotika, přátelství... Prostě všechno! Moc se mi líbí, že se příběh popisuje z pohledu Julie ale i Killiana, i když bych byla radši, kdyby tam kapitoly z Killianova pohledu bylo více. Navíc se i v tomto díle setkáme s Liamem a Tru a... jejich malým překvapením. Konec knihy... Slzy v očích. Julie... drzá, neskutečně tvrdohlavá dívka, která si v životě prošla peklem a slíbila si, že nikdy v životě neudělá stejnou chybu jako její matka, která za to tvrdě zaplatila. Nikdy se nezamilovat do mafiána. Kéž by se nikdy nerozhodla vykrást ten blbý sklad plenek. Vztah mezi hlavními hrdiny... ta chemie, to jiskření... sakra! Někomu může připadat, že toho sexu v knize bylo hodně, ale mě rozhodně ne! Ty jejich slovní přestřelky, které byly skvělé a vtipné... to byla bomba! Vlastně se mi dost líbí, že oba hrdinové jsou z toho samého světa, ve kterém ale vlastně ani jeden být nechce. Co s tím? Killian... WOW! Alfa samec... chlap, který je drsný, nemilosrdný, krutý, zlý, pomstychtivý, ale zároveň je i něžný, majetnický a citlivý. Stačilo, aby se na malou zlodějku jenom podíval a věděl, že je jeho a udělal by cokoliv, aby ji ochránil, aby ji získal. A to jak citoval Roma a Julii... Ó MŮJ BOŽE! Z toho mi šel mráz po zádech! Nejde upřít fakt, že někdy jsem v něčem viděla Liama... holt jde vidět, že to jsou jednovaječná dvojčata. Jsem ale opravdu zklamaná, že si příběh Liama a Killiana nemůžu přečíst znovu. Jako poprvé, kdy nevím, co mě čeká. Možná bude nějaké pokračování... Třeba s Diegem, Declanem, Max nebo Fin... uvidíme.“... celý text
— TerezaMondeková

„Letos mi pod rukama prošlo několik knih českých autorů, jednou z nich je i novinka Jana Kholla, Pusťte světlo do tmavého večera. Kniha mě zaujala svou obálkou, ale i anotací, která slibovala zajímavý příběh. . V knize se setkáváme se čtyřmi postavami. Každá je jiná a potýká se s jiným problémem. Máme tu závislost na lécích, nevěra, ztráta, sexuální orientace, potlačené city, rozvod a následné odcizení s rodinou. Každá z postav si táhne to svoje. Ale osud tomu tak chtěl, že se sejdou na jedné chatě. . Řekla bych o tom, že prožili osudové setkání, které zamíchalo s jejich životy víc, než by byli schopní říct. . Co se týká postav, každá se s něčím pere a já tak nějak chápala všechny. Ale nedokázala jsem si k někomu udělat bližší vztah. Nejblíž k tomu měl možná Petr, ale taky sem tam provedl něco, co mi nesedělo. . Pusťte světlo do tmavého večera bylo rychlé čtení, které bylo čtivé a ze života. Postavy se hledají, bojují a já si dokážu představit, že se něco podobného odehraje i v realitě. Říkala jsem si, že možná ženské hrdinky schytaly horší problémy než muži... Ale to je možná jen můj dojem. . Kniha na mě působila uvěřitelným dojmem. Ale i tak jsem na konci měla pocit, že mám několik otázek, na které neznám odpověď a kniha mi přijde taková useknutá. Pokud ale máte rádi vztahové romány, tohle je slibný kandidát!“... celý text
— Áňa 998

„Tak konečně tajemství odhalena, snad všechna. Nicméně lidský rozměr hledání sebe sama (Oskar, Isen, August s Henrikem, Ray Ray, i Maria) byl dojemný a hezký. Detektivka samotná už tolik ne, ale o tu mi vlastně nešlo a nejde.“... celý text
— kuruteku

„Tato kniha se mi dobře četla, byla velice zábavná. Plná vtipných situací ze života jedné rodiny, popisovaných pohledem 8 leté holčičky. Knihu doporučuji každému kdo se chce zasmát na každé stránce.“... celý text
— Hellokittyz

„Myslím, že tato publikace zaujme nejen ty, kteří se o toto období hlouběji zajímají a tato kniha jim chybí do sbírky, ale také ty, kteří jsou obdobím první republiky nepolíbení, a chtěli by se o něm dozvědět více. Já jsem si čtení moc užila a dozvěděla se spoustu nových informací. Přitom se nejedná jen o suchá fakta, ale knížka je napsaná velmi čtivě. Některé kapitoly mě oslovily více, některé méně, ale to už k publikacím tohoto typu patří. Musím se podívat i po dalších knihách autorky.“... celý text
— Kokoska92

„Nikdy nepřestanu autorku uznávat za zážitek vyvolaný knížkou Do tmy, ale od té doby se mi vzdaluje. Vidím tu promyšlenou práci s motivy, jazykem, časovými rovinami. Příběh jsem uchopila po svém – jako proces spisovatelovy tvorby. Vypravěč si s postavami dělá, co on sám uzná za vhodné, přivádí je do těžkých, někdy až životu nebezpečných situací, nutí je dělat strašné věci. Má na to právo, je všemocný. A tady také krutý, odporný a vulgární, což je samotná podstata tohoto románu. Možná je to odraz autorovy trpící, BOLAVÉ duše během psaní, kdo ví. Bohužel, tím bylo pro mě dílo jako celek v přímém protikladu k autorčině větě z poslední kapitoly: „Máme-li si příběh užít, musí nám v něm být dobře.“ Mně dobře nebylo, doslova a po celou četbu. Nepohoda a znechucení nejsou pocity, jež chci u čtení zažívat, byť to tak bylo (možná i) zamýšleno (?).“... celý text
— kap66

„První Houellebecq. Zajímavý, explicitní. Sice mě to relativně chytlo, ale prokousat se jeho beznadějností bylo těžké. Byli tam zajímavé pasáže, jako když čtyřicetiletý zjistí, že existuje klitoris. Mnohdy vyloženě porno. Co už.“... celý text
— Kopta

„Pěkné počtení s morálním přesahem, kde snad z každé povídky na čtenáře tak trochu dýchá samotná Středozem. Sedlák Jiljí mi zřejmě sedl nejvíc, bavil jsem se po celou dobu. List od Nimrala mě zase dostal svým filosoficko-náboženským přesahem, téměř jako kdyby mezi ostatní díla zde uvedená tak zcela nezapadal. Kovář z Velké Lesné a Tulák Rover jsou pěkné příběhy, kde se prolíná reálné s nereálným a fantastickým; přitom však nejde o čisté pohádky. No a to vše završují Příhody Toma Bombadila, které doprovází do kontextu zasazující úvod z Červené knihy.“... celý text
— FirstReader

„Kniha se opravdu velmi dobře četla. Nádherný děj a dokonce ani ty slzy nešly zastavit. Knihu si určitě ještě někdy v budoucnu přečtu.“
— ErčaV.

„Knihu jsem přečetl souběžně se sedmákem, který si ji vybral do povinné četby na základě toho, že otec napsal synovi dopis těsně před smrtí. Bylo to docela pochmurné a smutné čtení. A pro mě ani nebylo překvapením, kdo je ta dívka s pomeranči. Bylo to vlastně jasné hned od začátku. Každopádně kniha stojí za přečtení.“... celý text
— dpxcz

„Pěkný výběr z Čapkovy záhadologie.“
— Věruška994

„Starší detektivka. Baví mně detektivní oddělení. Je to taková zvláštní směsice mužů, každý má zkrátka svou individualitu. Bývala bych uvítala psychologický vhled do pachatele. Prostě nějaké to vysvětlení.“... celý text
— playada

„za mě dost naivní a nesympatická hrdinka“
— luciefeix

„Bože… Nejkrásnější trilogie, jakou jsem četla, úžasný zážitek, ze všech tří dílů… dočítala jsem s pláčem. Děkujeme za tak nádherné obsáhlé dílo, které muselo dát tolik práce.“... celý text
— Hani_cerna

„Super, dávám plný počet bodů, kniha se mi četla moc dobře a vždy jsem se na ni těšila. Opravdu mě to bavilo. Sice je pravda, jak možná píšou jiní – že hlavní hrdinka není sympatická – ano, nesympatičtí jsou naprosto všichni, ale na tom absolutně nezáleží. Trošičku jsem se ztrácela v jménech, ale to je taky podružné. Jak říkám kniha a příběh mě bavil, konec je překvapivý a já všem doporučuji.“... celý text
— Pavlína2019

„tohle je poezie. nádhera.“
— corpse.bride

„C.J.Tudor ve svém dalším románu Upálené mrtvolami nešetří, jako takový malý Midsomer připadá mi Chapel Croft. A hlavní postavou, která se do objasnění všech těchto podivných úmrtí, které provází a propojují slaměné figurky páleničky, neohroženě pouští, není nikdo menší než nová fafářka, reverendka Jack Brooksová. Legitimní, a přece pro místní stále příliš neortodoxní postava v duchovním kabátci. Na druhou stranu, Tudor nehýří samoúčelnou brutalitou a násilím, i když ani ona se k jejich eliminaci se neodhodlala. Své postavy nicméně opředla tajemstvími a pověrami, stejně jako své mrtvoly. K tomu si přidejte nějaké to vymýtání, menší slaboduchost a máme vesničku malovanou jako na dlani. Docela povedený horor.“... celý text
— Rihatama

„Šest různých životů, šest různých příběhů, které se místy protínají. Každý příběh má svůj vlastní pokoj, shodně se ale nejedná o pokoje šťastné. Každá osoba ale touží po šťastném a spokojeném životě. Pro nás někdy nepochopitelném.  Po přečtení jsem to musela chvíli zpracovat. Pochopila jsem, proč měla kniha takový hype a dopřála bych jí ještě větší! Autorka napsala něco neuvěřitelně čtivého a emotivního. Některým postavám přejete spokojený život, některým aby se už konečně probraly. No a někomu, aby byl po zásluze potrestán.  Pokud hledáte sladké příběhy, tak toto není úplně kniha pro vás. Pokud si chcete přečíst nezkreslenou realitu, tak po této knize určitě sáhněte. Za mě se jedná o jednu z nejlepších knih, kterou jsem letos četla! Naprosto dokonalé!“... celý text
— TinaBookBlog

„Příběh člověka je kniha, která má charakter encyklopedie. V úvodu vás seznámí s vědeckými metodami, střední část se věnuje poznatkům o lidoopech a hominidech. Poslední třetina se soustředí na to, jak se lidský druh rozšířil do různých částí světa. Osobně jsem si tuto knihu půjčil zejména kvůli poznatkům o jednotlivých druzích hominidů. Nejvíce mne zaujalo, že některé druhy hominidů byly ustanoveny jako samostatný druh pouze na základě nálezu několika málo kostí. Další zajímavostí pro mne bylo, že slovo Neandrtálec je odvozeno od místa nálezu a znamená člověk z Neanderova údolí. Zajímavostí je v knize samozřejmě mnohem více, ale to už nechám na čtenářích, aby si v knize nalezli to své. Příběh Člověka bych doporučil lidem, kteří v této oblasti nemají žádné znalosti a chtějí získat stručný přehled o vývoji hominidů. Kniha je psaná heslovitě a je doplněna spoustou fotografií fosilních nálezů nebo rekonstrukcí našich vzdálených prapředků. V tomto ohledu může být kniha dobrou pomůckou pro případný referát do školy.“... celý text
— parxel

„Myslím, že haki34 vyjádřila můj názor lépe, než bych to zvládla sama. Díky haki“
— Jana_Z

„Velice krátká kniha..taková jednohubka nicméně mě nijak extra nenadchla.“
— Ka-čí

„A mě se to líbilo. Určitě je pravda,že děti tohoto věku rozhodně uvažují jinak..ale komu to vadí ?! V knize je spoustu neuvěřitelných věcí... námět dobrý a já jsem byla spokojená“... celý text
— Ka-čí

„Všechny knihy tohoto typu bych dala školám jako povinnou četbu. Kniha je napsaná velmi čtivě a určitě je fajn nahlédnout pod pokličku.“
— Ka-čí

„3,5* Britský spisovateľ John Gwynne vo svojej debutovej sérii Věrní a padlí stavil na istoty a overené motívy. V jeho svete existuje niekoľko kráľovstiev. Tie viac-menej koexistujú, hoc občas sa dostanú do rôznorodých ťahaníc. Väčšinu času sa teda venujú vlastným problémom. Podľa starých proroctiev však ich malý kút sveta čaká apokalypsa. Veľkolepá, poznačená božským hnevom. Proti sebe sa totiž postavia dobro a zlo. Každú stranu má pritom zastupovať vopred určený šampión, ktorý v mene „svojej veci“ musí zjednotiť národy. K nielen ľudským bojovníkom sa majú pridať hordy démonov a légie anjelov. S výnimkou tohto takmer biblického momentu sa autor inšpiroval prevažne severskou mytológiou. Naznačuje to nielen spôsob života, ale aj existencia obrov a výskyt rôznych vlčích a hadích monštier. Najočividnejším dôkazom je už len Jötunheim uvedený na mape. Kulisami i premisou teda ide o klasickú ságu. O mix rokmi osvedčených prvkov, ktoré v epickej a hrdinskej fantasy fungujú najlepšie. Z istého uhla pohľadu je to ako nová adaptácia niektorej divadelnej hry. Bolo by však chybou odsúdiť autora na základe toho, že stavia na tom, čo je bezpečné. Pretože aj tisíckrát ohraný námet môže čitateľovi niečo ponúknuť. V prípade tejto série sú to hneď dva faktory. Prvým sú postavy. Gwynne sa snaží rovnakou mierou venovať aktérom i deju, čím si občas robí medvediu službu. V deji sa potom sem-tam mihne nejaká menšia nelogickosť, nehovoriac o typových charakterových vlastnostiach. Čitateľ má vlastne vidieť protagonistov dospievať a meniť sa. Aj toto je dôvod, prečo príbeh rozprávajú viacerí rozprávači a medzi nimi sú aj budúci šampióni oboch strán konfliktu. No zatiaľ čo jedného spoznávame cez jeho vlastnú myseľ, toho druhého skreslene cez uvažovanie jeho najbližšieho priateľa. V tomto smere sa dá hovoriť o zaujímavom experimente. Ten obrusuje už spomenutú typovosť. Tú zachraňujú aj vedľajšie postavy, ktoré sú neraz zaujímavejšie ako tie hlavné. Druhým výrazným faktorom autorovho úspechu je jeho rozprávačský talent. Doslova niekoľkými vetami dokáže polapiť čitateľovu pozornosť. Až má pocit, že si práve sadol k ohnisku a skúsený bard mu rozpovedal ságu plnú zrád a veľkolepých činov. Tento dojem ešte umocňuje audioknižné spracovanie. Vydavateľstvo OneHotBook opäť ponúka veľmi kvalitný poslucháčsky zážitok. Ten začína už melódiami, ktoré predznamenávajú koniec kapitoly. Sú tematické a napodobňujú rinčanie mečov alebo zavýjanie vlkov, no tiež vyvolávajú pocit napätia, ako keď sa tmou zakráda nepriateľ. Každý kúsok je vybraný veľmi vhodne a podčiarkuje celkovú atmosféru počúvaného textu. Občas je vám až ľúto, že tieto hudobné vsuvky nie sú aj dlhšie. Poslucháča sprevádza hlas Jana Holíka. Ten sa síce nesnaží meniť farbu hlasu a len sem-tam sa pokúša napodobniť prízvuk, no jeho prednes znie veľmi príjemne. Stačí niekoľko minút a dokáže vtiahnuť do diania. Autorom navodený pocit, že sedíme pri ohníku a počúvame staré historky, Holík ešte prehlbuje. Je jednoduché skrátka zavrieť oči a túlať sa s postavami po Zemi vyhnancov. Vďaka tomu je ľahšie prehliadnuť nedostatky románu. Nezáleží na tom, že niektoré časti sú príliš dlhé, niektoré prvky samoúčelné a postavy šablónovité. Dôležité je len dozvedieť sa, ako to všetko dopadne. Dej je pritom svižný, plný nebezpečných momentov a tiež súbojov s mečmi. Napätie navyše úspešne graduje. Ako úvod do štvordielnej ságy to dokáže zaujať. Audiokniha na tom má veľkú zásluhu. Počas potuliek aktérov bude možno niekomu chýbať mapa. Tú je však jednoduché dohľadať si v ukážke na stránke knižného vydavateľstva Host. Román Moc otvára bránu do sveta na pokraji veľkolepej vojny, kde sa proti sebe postavia dobro a zlo. Séria teda ponúka skôr klasické motívy. Výraznejšie zaujme postavami a autorovým rozprávačským talentom. Vďaka audioknihe vyniknú silné stránky textu a je ľahšie ignorovať jeho nedostatky.“... celý text
— LiliDarknight

„Tak já nevim..poslední dobou mi přijde,že se Darcy moc nedaří ... první díl byl celkem fajn,ale tento druhý lehce pokulhává .Celkový dojem z knihy je všelijaký.Moc mě to neupoutalo a jen doufám,že ještě příběh vytáhne a nakonec to bude fajn serie. Černá zima měla nejslabší první díl a trochu jsem doufala,že to tak bude i zde..bohužel celkem zklamání“... celý text
— Ka-čí

„Přečteno za jeden den a moc se těším na pokračování“
— Ka-čí

„Tak mě kniha mile překvapila.Sáhla jsem po ní jen jako po odpočinkové jednoduché četbě a musim říct,že mě děj bavil a těšila jsem se na každou další stránku a moooc se těším na pokračování“... celý text
— Ka-čí

„O kolik knih a filmů by bylo na světě míň, kdyby spolu lidi dokázali normálně komunikovat a vždy si vše hned vyříkali...zápletky tohoto typu mě tak rozčilují, ale stejně čtu dál, tak si nemůžu moc stěžovat. Skoro jsem si přála, aby byli fakt sourozenci, to by byl aspoň zajímavý konec :) Trochu mě zarazila úloha vedlejších postav, už jsem pro jistotu zapomněla jména. Na začátku navodili žárlivost a drama, a pak oba úplně zmizeli, čekala jsem něco víc. Chápu tedy ostatní komentáře, že to bylo uspěchané. Pro mě je kniha zatím nejslabší ze série.“... celý text
— Paige.Turner