Nejnovější komentáře

„Od knihy jsem neměla velké očekávání, slyšela jsem i názory, že je to napodobenina Julie Caplin. Takže jsem po ní sáhla pouze s myšlenkou, že chci jednoduchou romantiku. Ovšem v některých ohledech jsem se mýlila. Kniha má hezký příběh, který je doplněný o vážnější prvky. Strašně se mi líbila povaha hlavní hrdinky, která se přes všechny životní tragédie přenese a bojuje dál. Prostředí knihy bylo vykreslené dokonale, jak autorka na konci knihy vysvětluje, sama na tom místě byla. Příběh má romantickou linku, která byla přesně tak akorát sladká. Nenajdete zde žádné absurdní scény, za což jsem vděčná. Autorka D. Johanson má určitě svůj styl psaní a příběhů. Moc ráda vám knihu doporučím.“... celý text
— brunettlibrary

„Autorka v knize opakovaně popisuje, jak je nešťastná, protože je sama nebo jak je šťastná, protože je sama. Knihu jsem četla kvůli zařazení do Výzvy, jinak bych jí odložila po deseti stranách a o nic bych nepřišla.“... celý text
— Elea

„Krásně jsem si počet moc se mi tato kniha líbila vřele doporučuji“
— Luigi1

„Opravdu se povedla dala se dobře číst“
— Luigi1

„Tentokrát se autor ve své knize vypravil na tak trochu nezvyklé teritorium - a sice na loď, plavící se z Anglie do Ameriky. A právě zde se shromažďuje zajímavá společnost tří mladíků, tří dívek, jednoho filmového magnáta a jednoho stevarda plus ještě dalších přísad, které všechny do jedné přispívají k vytváření úsměvných situací a skvostných zápletek. Víc psát nebudu, snad jen to, že jsem se u knihy příjemně pobavila a na svého oblíbeného autora tak samozřejmě nezanevřu. Pokud tedy máte rádi jiskřivý anglický humor, směle do toho! ;-) A knihu pochopitelně doporučuji! ;-).“... celý text
— 85098211

„S knihou zásadní problém nemám, nedostatky vsak vidím. Přebujelost postav, která mi přijde zbytecná, působí to jako by si autorka nedokázala zapamatovat proč tam ty před tím dávala a aby mohla pokračovat nasázela raději další. Za každou cenu vše nezvykle jmenovat a některé názvy nejsou příliš zdařilé, ale rozumím že tady prostě musí přijít dobrý moment a nápad. Ovšem někdy není nutné za každou cenu vymýšlet nová slova, protože to nemusí ladit do větných uskupení. Třeba hvězdopravec je pěkné slovo a snad každé nemusí naznačovat že jde o fiktivní svět to čtenář zcela určitě a sám pochopí. Autorka umí psát, jako že opravdu vládne jazykem skvěle a tak tím brilantně zakryje další stopy nedostatků. Ale jako příjemné čtení je to skvělá volba. Podobnou knihu jsem četla od polské autorky ( duoligii) a tam mě taky vše bavilo zejména proto že autorka umí dost dobře psát. Tady je to podobné, ne li stejné... Člověku to něco připomíná, v něčem je to zajímavé a hlavně je to české takže něco mezi 3 až 4 * ale jakékoliv číslo v tom rozhraní zvolíte je za mně plné a jelikož jsem si rovnou pořídila celou sérii těším se na další díl Douška: veškeré připomínky na sérii, takové ty kamínky v botě nechávám v dojmech pi prvním díle. Druhý si maximálně užívám.“... celý text
— Atuin

„Taky mám zkušenost s poslechem podcastu. Velmi dobře hodnotím vložené vysvětlení pojmů. To je skvělé.“
— Ditules

„Půjčila jsem pro syna a začala číst, abych tušila, o čem to je. A pak mohla jít spát, až po dočtení, protože jsem bábovka. Komentář DK197 knihu naprosto přesně vystihuje.“... celý text
— carbici

„Čtivé a napínavé, za mě velká spokojenost, moje druhá kniha od autorky a opět jsem si ji moc užila. Trochu jsem tušila a o to víc mě kniha bavila.“
— Evule *

„Já poslední dobou buď fakt nemám štěstí, nebo se ze mě stává nějaká hodně kritická čtenářka. Předchozí knihu Surmanové jsem označila za "nadějeplnou", ale Zvedá se vítr je za mě docela přešlap. Líbilo se mi namotání děje na přírodní katastrofy v ČR a také malá zmínka o hrdinovi Šepota z lesa, ale mám moře výhrad. Na začátku každé kapitoly zdlouhavé rádobylyrické popisy. Podivná přirovnání takřka všeho ke všemu, kde sice oceňuji originalitu, ale zároveň se mi prostě nelíbila a připadala mi docela neobratná ("za chvíli cvakl vypínač a zhasl ty, kdo celou noc doufali, že se jí jen rozbil telefon"). Ploší hrdinové (hlavně ničím nesympatický Filip a šablonovitý pámbíčkář Radek), kteří se motají rozvleklým dějem, jež vlastně ani není moc napínavý nabo strašidelný, spíš takový nějaký. A autorka, sama novinářka, má zjevně potřebu nacpat postavu se stejným povoláním do každé své knihy.“... celý text
— RyxiraAmyGinger

„Přečteno za dva dny. Konec mě překvapil.“
— Clairka

„Velmi emotivní, jsem zvědavá na další díl“
— Monnyska

„Jack a Hanna. Slavný herec a bodyguardka. Od začátku do konce skvělá romantika. Krásná láska, která překoná všechny nástrahy, problémy, která zdolá i ty nejvyšší vrcholy. Ano líbilo se mi to. Ale rozum mi našeptává, že to bylo až moc pohadkový. Srdce oponuje, komu na tom záleží, hlavně, že si čtenář užije čtení a na chvíli se ocitne ve světě ve kterém jsou uznávané pravé hodnoty v životě. Záleží na tom, jak se člověk chová, jaký je k ostatním lidem, jestli umí lásku dávat i přijímat a ne o tom jak člověk vypadá. Jack je sice slavný herec, ale není snob. Rodina je na prvním místě. Přijíždí domů, aby byl co nejvíc s nemocnou matkou. Maminka se zase snaží urovnat vztah mezi bratry Jackem a Hankem tím, že u ní budou oba a časem si promluví. A Hanna má dělat před rodinou Jackovu přítelkyni, aby je moc nevyděsili. Jackovi a následně i Hanně vyhrožuje zamilovaná stalkerka. Kdy nastane ten moment, že už přítelkyni nemusí hrát? Oběma je totiž přítomnost druhého velmi příjemná. Ještě s nikým si tak hezky nepovídali, nikomu se tolik nesvěřovali, Jack se ještě nikdy tak moc nesmál. Ale s Hannou má záchvaty smíchu každý den Její čtení jsem si neskutečně užila. Takhle nějak si představuji dokonalou lásku a život a já tomu nemůžu dát nižší hodnocení. Ve svém žánru si to zaslouží a já ji nečetla naposledy.“... celý text
— EvikU.

„Začala jsem číst spíš ze zvědavosti. Nějak mě to muselo zaujmout, když jsem to přečetla. Někdy se mi při čtení stává, že se jako by zúčastňuji děje, tady mi přišlo, že se dívám přes sklo. Při tom jsem měla pocit, že je mi stále zima. Našla jsem v příběhu velikou pravdu, vystrašit lidi , je úplně jedno jak a čím- pověry , náboženství, politika. Kdo má strach se lépe ovládá. Další díl si za čas přečtu, je to takový chladný očarovaný sen.“... celý text
— vladka16

„Naše knihovna dělá každoročně valentynskou akci "rande naslepo". Zabalí různé tituly do romantického balícího papíru a čtenář si vybere, aniž by věděl co. Když jsem knihu doma rozbalila, líbil se mi jednoduchý přebal (miluju avokádo), ale po přečtení anotace jsem byla lehce skeptická. Každopádně kniha mile překvapila, lehce se čte, střídá se vyprávění různými postavami. Dokonce spisovatelka promlouvá ke čtenáři, což mi teda vadilo, ale nutno podotknout, že to v knihách běžné není.“... celý text
— zuzu8480

„Syrové drama přesně tak jako země ve které se odehrává. Pro mě další kniha kdy se začtu a musím jet v kuse celou noc, tak moc to bylo čtivé. Místy jsem myslela na mou oblíbenou islandskou autorku Ólafsdóttir (její knihy vřele doporučuji), je velmi zvláštní jak jsou si skandinávští autoři v té syrovosti podobní. Příběh dvojčat kippových je něco co vás natolik zasáhne a žijete tu krutost s nima do posledních řádků, protože je to napsané v dávkách tak aby vás to ničilo, ale zároveň nutilo číst dál. Zvláštní styl překladu, na který se ovšem dá rychle zvyknout a nevadil. Jen dodal na zvláštnosti a síle knihy, která ve mě stále doznívá. A doporučuji přečíst druhé pokračování, byť je momentálně jen ve slovenštině.“... celý text
— adriane9

„U této knihy povídek jsem nejdřív váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale dávám 3. Jednak za to, že je kniha nevyvážená, jedna povídka pecka a pak těžká nuda a dále za nedotaženosti některých povídek. Občas jsem si řekl " a jako co? To je konec?" Všehovšudy vynikající byly snad jen 3 nebo 4, ostatní průměr, až podprůměr. Dnes to máme za 70% a to jen z důvodu, že mám Stephenovy romány docela v oblibě.“... celý text
— Timkim

„Další díl je zase o fous lepší než ten předchozí. Osudy se propletaji a zvědavost u mě vítězí,takze se těším na další příjemné poslouchání.“
— S.sidi

„Babička s vnučkou bydlí v domě, na kraji španělské zapadlé vesnice, ve kterém se sami otvírají skříně a šuplíky a pod postelí, v pokojích i ve zdech se pohybují stíny. Sousedé se jich straní, ale tajně vyhledávají jejich pomoc, protože věří, že dokážou pomoct v jejich pomstách. Vnučka má v plánu z vesnice vypadnout, ale dostává se do konfliktu s bohatou rodinou a navíc je k domu připoutaná. Kniha je označena jako horor, ale i když je hodně pochmurná, děsivá, mizejí v ní lidé, tak bych ji asi hororem nenazvala. Spíš náhled do mysli generace tří žen, jejich bojem s postavením bohatých a chudých, pomstou, doddržování tradic katolické víry, postavení mužů a žen. Naprostý šok mně čekal v poděkování autorky, kdy jsem se na příběh začala dívat úplně jinak. Perfektně napsaná novelka, kterou ke čtení určitě doporučuji.“... celý text
— Kenan

„Pomalu se to rozjíždí. Tento díl trochu slabší, ale stejně jste zvědaví, jak to bude dál.... Příjemný poslech.“
— S.sidi

„Mamutí rozsah v délce tak tří normálních knih je místy naplněn takovými plky z internetu, až to není hezké. Chápu snahu autorky ukázat moderní komunikaci včetně odvrácené strany sociálních sítí a virtuální reality, ale takový rozsah postav, děje a komentářů je skoro nestravitelný. Jináč je to samozřejmě obsahově ohromné dílo, zajímavé zejména vztahy mezi postavami a neonacistickou zápletkou, ale nevěřím, že na to byla autorka sama, i když náznaky progresivního pojetí jsou určitě její. Závěr byl patřičně dramatický a překvapivý, ale všeho bylo, na mně, tak nějak až moc.“... celý text
— čef

„Neskutečná prča, aneb matky nebojte se občas svěřit děti jenom mužům...“
— MilanBrabec

„Ač jsem imaginární svět jedinečné planety Arrakis (Duny) a jejího ekosystému, nomádských Fremenů, magické melanže a odnepaměti o moc válčících velkorodů Atreidů a Harkonnenů poznal již někdy ve svých dvanácti letech, těsně po přelomu milénia, bylo tomu jen díky dnes už legendární videoherní strategii Dune 2000, k níž mě přivedl můj dávný kamarád-vrstevník (který měl, mimochodem, onoho času první Herbertův román již načtený)... Já sám jsem se ke knize dostal až o téměř čtvrtstoletí později - a sice díky mému aktuálně nejoblíbenějšímu (a troufám si říci, že v současnosti zřejmě i v hollywoodském průmyslu nejlepšímu) režiséru Denisu Villeneuvovi, který mne svou mistrovskou adaptací úvodní poloviny prvotního díla F. Herberta uchvátil a jenž jí nastavil laťku moderního sci-fi mnohem výš, než se v posledních dlouhých letech odvážil kdokoli byť jen vzhlédnout... Musím se přiznat, že samotný styl a jakýsi “spisovatelský um" či řemeslná práce mi u autora připadly poněkud chabé (ovšem nutno dodat, že podle mého soudu je na vině opravdu nepříliš dobrý překlad i samotná redakce textu u posledního vydání, které jsem si zakoupil); na druhou stranu jsem byl ohromen tím, kolik vrstev a jaké množství inspirace v sobě titul ukrývá... Otázka sugestivní síly náboženství a "institutu" proroctví, prvky východní filosofie stejně jako vlivy arabské kultury a mystiky, problematika ekologie a provázanosti životního prostředí s jeho živoucími obyvateli, hrozba i požehnání supermoderních technologií, intriky a působení „iluminátských" dynamik (těch stojících „behind the curtain"), psychedelie a vliv psychoaktivních látek na proměny vědomí a vnímání vesmíru kolem sebe...; je toho tolik, a co je k neuvěření (a bylo mi při prvním zjištění šokem): Herbert byl se svou Dunou v první půlce šedesátých let naprostým průkopníkem novobdobé sci-fi - pionýrem, který svými nápady přímo i nepřímo definoval takové značky, jakými se později stali Vesmírná Odysea S. Kubricka (z pera A. C. Clarka), Hvězdné války G. Lucase či Vetřelec (Alien) R. Scotta - o mnohých dalších ani nemluvě... Idejí, vhledů, nápaditých detailů - toho všeho je v knize tolik, že u mne převládá pozitivní pohled a fascinace nad touto fantazijní ságou - nehledě na fakt, že samotná literární kvalita není nikterak valná... (a dle četných referencí ještě výrazněji upadá s dalšími pokračováními...) P.S. Po shlédnutí Villeneuvovy Duny: části druhé musím konstatovat, že nejen že je film jakožto celek (naštěstí) maximálně věrný své předloze a pracuje s ní opravdu s citem a grácií, ale v mnohém ji povznáší ještě výš – a nakonec snad i překonává...;)“... celý text
— ALadin1905

„Zoufalost. To je to, co jsem cítila při čtení této knihy. Nejhorší je, že to byla moje zoufalost. Kniha mě vůbec nebavila a strašně mě to mrzí. První díl se mi líbil. Ale měla jsem to tak i u dílů s Theem, Teorie vraždy mě taky vůbec nebavila. Každopádně třetí díl, když už je poslední si určitě ujít nenechám až u nás vyjde. Snad bude lepší a chci tam rozhodně více Damiana. Konec se mi velice líbil. Takže za Dámoše dávám krásné dvě hvězdy. Jinak kniha byla opravdu hodně nudná a já bych jí určitě osekala protože se to vše tak táhlo a bylo překombinované. Kdyby tahle kniha měla aspoň o 100 stran méně, udělá spisovatel lépe.“... celý text
— FejKýý

„Tohle bylo tak skvely, ze stranky mizely pod rukama rychlosti blesku. Vubec mi nevadilo, ze je tam vice postav a ani jmena se mi nepletla. Ale co ten konec? Pokracovani priste? Nutne potrebuju vedet, jak to bylo dal!“... celý text
— monishek

„Audiokniha : Tak teď ani pořádně nevím co k této knize napsat. V hlavě se mi to mele. Hodně snesu v knize brutalitu, ale i tohle bylo na mě dost. Velice mě zasáhla pasáž se štěňátky.“... celý text
— Lka

„Za dva, ale velmi dobře zpracované jako čtení na pokračování Českým rozhlasem.“
— kallisto

„Tak bohužel tato kniha byla pro mě zklamáním. Těšila jsem se na detektivku ze "staré dobré Anglie" a počítala tak trochu s tím, že bude alespoň lehce připomínat stylem slibovanou A. Ch. Nu možná, když se lehce zamyslím, tak jisté rysy tam podobné byly. Přišlo mi to, jako by se jednalo o nepříliš dobře slohově vybavenou satiricky laděnou karikaturu napodobující nepříliš zdařile romány Agathy Christie, ne-li se do nich přímo strefující. A já jako zarytý fanoušek A.Ch. to musím náležitě ocenit. Na této knize byla dobrá pouze nádherná obálka, která mě spolu s lákavou anotací navnadila. Troufám si pochybovat, že by se autorka na něčem z toho nějak podílela, takže ji to nezachrání od potupného hodnocení. Sem tam občas probreskl záblesk humoru, ale že bych se mohla potrhat smíchy, se nestalo.“... celý text
— Marthas

„Na to, že to byl v době vydání světový bestseller, tak je to pro mě trochu zklamání. Příběh se četl lehce, to jo, ale kromě začátku, kdy jsem se fakt bavil, už byl příběh takový na jedno brdo. Ne nudný, ale nenadchne. Stále opakující se humor na téma alkoholu, kořaly a drinků s paraplíčkem brzy přestal být vtipný. Společnost "kamarádů", všichni s pochybnou historií, zejména zbytečně sprostá zrzka mi prostě neseděla. A konečné završení případu státním zástupcem na mě prostě dělalo dojem filmu se skvělým rozjedem a trapným, jakoby unáhleným koncem filmu, protože prostě dramaturgům už se prostě nechtělo psát. Ale jak jsem již psal, kdyby to nebyl všude oslavovaný bestseller, možná bych měl menší očekávání a knihu bych hodnotil lépe. Takhle to je za mě tak trochu nafouknutá bublina.“... celý text
— petrn

„Od tejto autorky mám veľmi rada knihy. Táto kniha ma tak tiež nesklamala, bola veľmi zaujímavá hoci občas som mala chuť hlavnej hrdinke tresnuť po hlave aby sa trochu uvedomila. Zo začiatku som bola trochu zmätená z dôvodu, že najprv dali prítomnosť ako keby človeka hodili do stredu deja a následne začala autorka rozprávať príbeh od začiatku. Napriek tomu sa mi kniha veľmi páčila a rozhodne ju doporučujem. Samozrejme sto ľudí, sto chutí.“... celý text
— evka44