Nejnovější komentáře

„Lily, která po zranění utíká z New Yorku do Faerfaxu, nás přivede zpět k mé oblíbené partě. Příběh mě okamžitě pohltil a nepustil. Lily jsem si zamilovala od prvních řádků, je to silná holka co se chce po ztraceném snu postavit zase na vlastní nohy. Chce utéct jak před tancem, tak i před falešnými kamarádkami a bývalým přítelem. Nechce žádného kluka ani se s nikým přátelit. Osud to však chce jinak když ji na univerzitě nastěhují k Julianovi, který střída holky a nikdy nechce vážnou známost. Juliana již známe z předchozího dílu, stejně jako zbytek party. Tento díl se mi líbil ještě o kousek více než díl první. Kniha je moc hezky napsaná a na to, že má tolik stran mi ani nepřišla zdlouhavá, jelikož tam byla pořád nějaká akce.“... celý text
— Zuzíček77

„Poslední díl s touhle partou. Příběh Elly a Jamiho mi přišel takový zdlouhavý, a pořádně mě začal bavit až tak od půlky. Přišlo mi tam spoustu věcí pořád dokola zbytečně natahovaný. Ze série je toho nejslabší díl ale je to možná i tím, že Ellu i Jamiho už známe a tak nějak jsem věděla co od toho čekat. Všechny tři knihy byly moc krásně napsané, velmi procítěně. Jediné co mě tam trochu štvalo byla fráze je mi dobře, víc by se mi tam v nějakých situacích hodila spíše fráze jsem v pohodě. Tahle parta mě ale opravdu bavila a vlastně mi bude chybět. Jsem ráda, že všichni našli svůj šťastný konec. Musím tedy ještě dodat, že jsem doufala ,že bude Ella těhotná.“... celý text
— Zuzíček77

„Dějiny Irska jsou první kniha edice, která se mi dostala už před mnoha lety do ruky. Jsou to dějiny národa, který si v průběhu své existence užil svoje a obávám se, že patří k těm v Evropě nejvíc „postiženým“, v tomto případě sousedstvím s Anglií a později Velkou Británií. Kniha je zpracována podobně jako Dějiny Velké Británie více autory, každý z nich se věnoval relativně krátkému úseku, na který se v rámci svého zaměření specializuje. Přesto je kniha konzistentní, je napsána věcně až chladně, se zřetelným odstupem a je spíš jakýmsi úvodem do dějin Smaragdového ostrova. Popisuje, ale nehodnotí ani nevysvětluje. To autoři nechávají na čtenářích. Je zvláštní, že Keltové (Galové) ještě na počátku našeho letopočtu obývali docela velkou část našeho kontinentu, ale v současnosti jsou Irové jediným národem galského původu, který má svůj vlastní stát. Popírají přitom teorii, že jedním z nejzákladnějších znaků národa je jeho jazyk. Jazyky skandinávských národů jsou podobné, Jihoslované používají skoro stejný jazyk, byť se ho po devadesátkách snaží často až směšným způsobem odlišovat od nepřátelských sousedů. Jenže 97% Irů nemluví irsky, ale – anglicky. I přes dvojjazyčné nápisy a výuku "gaelic" ve školách. A je to národ, který má s Židy a třeba Armény společné to, že mnohem víc Irů, nebo lidí irského původu žije mimo ostrov. A dodnes jich je na rozděleném ostrově méně, než jich bylo v půlce 19. století. Irové si asi uchovali nejvyšší procento galských genů, ale k nim se postupně přidávaly další a další, vikingské, pak normanské, anglické a také skotské. Bohužel, nejednalo se o žádnou mírovou koexistenci, ale o násilné pronikání, které ničilo původní keltskou kulturu a zvyky, kulturu národa, který patřil k prvním křesťanským národům v Evropě. Člověku vyrazí dech, když se dozví, jak si anglický král Jindřich nechal od papeže Hadriana vystavit bulu, že Irsko bude dobývat, aby ho uvedl do lůna katolické církve. A to několik století po působení svatého Patrika. Jen co Irové jakž takž vstřebali nájezdy Vikingů, objevilo se nebezpečí a ohrožení, které v jistém slova smyslu existuje dodnes. Nejdříve to byli normanští baroni, které si ale někdy také zvali irští velmoži, kteří v zemi bez centrální autority neustále vedli vzájemné války. Jindy Normani přicházeli sami a bez pozvání, protože angličtí králové se velmi brzy prohlásili za pány Irska. Ve středověku ale svoji moc neuplatňovali nijak důrazně, i když zásadním způsobem ovlivnili další vývoj a zvyklosti na ostrově. Jenže i přes reformaci za Tudorovců zůstali Irové věrnými katolíky, protože podobně jako později v rozděleném Polsku představovalo katolické náboženství součást národní identity. Během občanské války v Anglii se Irsko stalo předmětem brutálního útoku a bylo vystaveno genocidě. Vyvražďování celých měst a vesnic se stalo za Cromwella běžným postupem, stejně jako masová kolonizace Ulsteru protestanty ze Skotska. Během 18. a 19. století byli katoličtí Irové neplnoprávnými osobami. Katolictví bylo v Británii stejným cejchem jako židovská hvězda později za nacistů. Je zajímavé, jak Irové na svém náboženství tolik lpěli. A to i přes povinnost dotovat anglikánskou církev. "Přeběhlíků“ bylo málo. Od této doby byli Irové ze strany Britů považováni za méněcenné. Peripetie vývoje, který vedl během 19. století k alespoň formálnímu zrovnoprávnění ale nezměnil nic na přezíravém přístupu Britů k nim. Kromě zrovnoprávnění byla i zásadním problémem otázka vlastnictví půdy. Té, které se zmocnila britská aristokracie a kterou jejich potomci místním za velmi nevýhodných podmínek pronajímali. Přitom tento nesporně spravedlivý požadavek byl v britském parlamentu i společnosti považován za něco naprosto nepatřičného a nepřijatelného. Irové měli zůstat sluhy a nádeníky. Do toho přišla v půlce století další rána – osmiletý hladomor v důsledku epidemie plísně brambor, jehož děsivými důsledky bylo úmrtí 1 a půl milionu a emigrace v počtu 2 milionů osob. Pomoci se ale těmto poddaným královny Viktorie nedostalo prakticky žádné. Možná, že se na to celé Britové dívali tak, že čím méně Irů na ostrově zůstane, tím menší "problémy" s nimi budou mít. Během bojů o nezávislost Irska vytvářeli Britové obraz Irů jako věčně rebelujícího národa a později i národa teroristů a vrahů. Jenže byli to Britové, kteří opakovaně prokazovali svoji vyspělost a humanismus, když potlačovali rebelie na ostrově. Například o Velikonocích 1916. Jeden z povstalců, odsouzených k smrti, byl zraněn a nemohl stát. Britové ho přivázali k židli, aby ho mohla popravčí četa odstřelit. Bohužel do období nezávislosti vstoupilo Irsko na krku s občanskou válkou mezi těmi, kdo se spokojili s nakonec Brity poskytnutým statusem dominia a pod tíhou okolností museli oželet šest severních hrabství a těmi, kdo chtěli bojovat za osvobození a sjednocení celého ostrova a vyvázání se z jakékoliv závislosti na Británii. Teprve po této válce, která stála život jednoho z nejvýraznějších bojovníků za nezávislost Irska M. Collinse vznikla IRA, jak ji známe dodnes. A v občanské válce nesmiřitelný E. de Valera nakonec dovedl na přelomu třicátých a čtyřicátých let ke skutečné nezávislosti. Jenže Britové dodnes okupují severní část ostrova pod falešnou zástěrkou severoirské státnosti. Obavy o osud protestanské většiny na severu, která by se stala menšinou v rámci sjednoceného ostrova a byla by údajně vystavena mstě ze strany katolíků mají zakrýt fakt, že by tato protestantská většina v rámci Ulsteru o svá dodnes neformálně fungující privilegia přišla. Brutální teror na ostrov přinesly především nejrůznější ozbrojené formace z Británie, čímž nechci omlouval činy IRA. Tento nepřirozený a nespravedlivý stav trvá dodnes. Už to bude pomalu devet set let, co se předkové dnešních Angličanů u irských břehů objevili. A pak že je svět lepší a spravedlivější. I když Irská republika patří podle statických údajů k blahobytným státům, Irové se těch svých „Sudet“ ne a ne domoct.“... celý text
— jadran

„Konečně jsem nalezl knihu o šamanismu, jejíž autor si nepřidělává na naivitě ostatních, nevede kult nebo nevěří v mimozemšťany na Zemi... A přitom to nemohu označit pouze za suchou akademickou publikaci. Je to čtivé a lze z toho kromě myriády informací čerpat i duchovní inspiraci. Pro opravdu zapálené zájemce, kteří by chtěli navázat aktuálnější literaturou, doporučuji anglickou "Shamanism: A biopsychosocial paradigm of consciousness and healing" od Michaela Winkelmana.“... celý text
— potoo

„Od knihy jsem nic moc neočekávala a opravdu ten začátek nebyl moc záživný. Ale postupně se to rozjíždělo a ke konci už to bylo vážně super, že jsem se nedokázala odtrhnout a posunula si i večerku. :-) Hlavní postava je docela pijan a má chudák tolik smůly, že s ní soucítíte. Jinak je ale sympatická a pro ostatní se může rozkrájet. Hlavně pro své dvě kamarádky, které prochází rozvodem a přípravou svatby. Kniha je vtipná oddechovka s romantickou linkou, u které se budete usmívat a láskyplně culit. ;-)“... celý text
— deedulka

„Příběh ze zaniklé obce Chaloupky. Lidé se tu usadili v dobách, kdy se v okolí nalézala bohatá ložiska různých rud a kovů. A když se ložiska vyčerpala, tak tu lidé přesto zůstali a neodešli dál hledat si živobytí jinde. Protože si k tomuto místu v Krušných horách utvořili silný vztah a toto místo opravdu milovali. Každý, kdo tudy projíždí, cítí zvláštní energii a silu, která ho nuti na chvíli zastavit a posadit se. A když to udělá, naplní ho klid, mír a láska. Kéž to tak zůstane po věky věků.“... celý text
— Ladislav73

„Tyto knihy mi nejdou hodnotit“
— Katulinka69

„Knihu jsem si přečetla hlavně kvůli příteli a jsem na sebe pyšná, že jsem to dotáhla až do konce... Příběh ani nechci nějak kritizovat, jen prostě asi nejsem scifi typ člověka a bylo to pro mě celkem náročné čtivo.“... celý text
— dee101

„Tucet povídek s vánočním laděním - co vše lze prožít koncem prosince. První povídky se mi líbily více, než ty u konce knížky.“
— konicekbily

„Velmi zajímavá kniha. Na 250 stranách se odehrává silný pribeh z konce 2. Sv. Války. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, napětí ke konci gradovalo. Konec přímo otřesný, na němž je nejhorší to, že se to opravdu ve válce dělo.“... celý text
— HH77

„Velmi pěkné, i když pro mě mají největší cenu ty staré fotografie pražských zákoutí. Cyklus Pražských příběhů se mi líbí o kapánek víc.“
— kuky921

„Kdo sleduje Zoe na instagramu, a kdo slyšel Národní opruzení v začátcích, přímo z úst autorky, ten věděl, do čeho půjde. :) a já byla mezi nimi, a nakonec jsem moc ráda, že to mám i knižně. Obálka je prostě nádherný kus, maximálně propracovaný, všechny ty detaily.. Po každé přečtené kapitole jsem si obálku prohlížela, a po každé jsem našla něco nového. Dává to smysl, je to příběh. Za to velké plus! A velké plus taky za minimum chyb ( vlastně jsem asi ani žádnou nenašla a jsem fakt šťastná, když si to v duchu nemusím opravovat ) Co se týče příběhu.. každý, kdo zná autorčinu tvorbu ví, jak je to myšleno. Je to prostě smyšlený příběh ( i když né vždy, uhádnete? ) reálných postav. Každýmu totiž ve škole cpali do hlavy data a tvorbu těchto autorů, Zoe nám všechny ty lidi představuje víc.. tak jako lidsky. Byli to lidi. Byly to děti. Někdy kamarádi, někdy rváči, a měli svůj názor i své lásky a pocity. A o to tu jde. Čtení se mi líbilo, kouskovala jsem si to na kapitolu každý večer a teď je mi líto, že je konec, bylo to vlastně strašně krátké.. ale, prý se něco chystá! A já se na to budu zase těšit! :)“... celý text
— JointlieKat94

„Jakoukoli chválu tu napíšu, už psali jiní dřív. Takže já tleskám panu Moravci, že tak skvěle vybral osobnost a profesi, která zaujme mraky lidí, protože Češi rádi lítají a zjevně i o lítání rádi čtou. Musí to být fantazie létat..ačkoliv osobní život jde do kopru. Odvrácená strana ráje. Ale zas cením, že pan kapitán to zcela upřímně doznal. A teď už mě čeká doktor na vrtulníku, těším seee. Edit: důkazem toho, jak jsou knihy pana Moravce nakažlivé, je fakt, že po přečtení obou jsem zhltla 1.všechny seriály o 1.oddělení, Sametové vrahy, Metanolovou aféru atd., abych doplnila to, o čem pan Mareš vyprávěl, a 2. Letecké katastrofy apod., o kterých vyprávěl pan Hecl!! Lze předpokládát, že po panu Dvořákovi si pustím Sanitku?? :D“... celý text
— pedroK

„Muzikanti jsou zvláštní skupina lidí. Celé mládí dřou, snaží se mistrovsky ovládnout svůj hudební nástroj, věnují tomu neuvěřitelné množství času, velké úsilí a neskutečnou píli. Pak ale přichází problém. Je třeba si vydělat na živobytí. Je to možné? Je to možné nějak důstojně? Naše parta filharmoniků vyráží na zájezd do Německa a my můžeme sledovat kontrast mezi jejich oduševnělými a vzletnými hudebními výkony v porovnání s tím, jak se snaží přežít s co nejmenšími výdaji, aby jim v peněženkách po návratu domů nějaký výdělek zůstal. Nákupy v Lidlu, vařiče na pokoji, zásoby z domu, paštiky, rohlíky, čínské polévky...vše zalévané bohémským množstvím alkoholu. Večírky na pokojích se neobejdou bez vznikajících milostných vzplanutí, ale přece jen pánové už jsou středního věku (dámy spíše mladší) a životní zkušenosti, zklamání a jizvy se projeví i zde. Něco je stmeluje, něco rozděluje, občas se nepohodnou nebo dokonce pohádají, ale nakonec si stejně snaží vzájemně pomoci, když jde do tuhého a na pódiu dýchají a fungují jako jeden organismus. Příběh je značně repetitivní, od koncertu ke koncertu se děje téměř to samé. Zkouška, koncert, večírek, kocovina, autobus, ubytovat se, odpočinout si, čekat, zkouška, koncert, večírek, kocovina, autobus... V celém tom kolotoči se nic moc nemění, jen pomalu roste napětí a únava, ale na druhou stranu i soudržnost a kamarádství. Když už je to všechno na hraně, tak se jede domů. Tady by to klidně mohlo skončit. Poslední covidová část už s předchozím vyprávěním úplně neladí. Jiná tónina, jiné nástroje, jiné tempo, jiný rytmus. Outro bez výraznější souvislosti s hlavním motivem.“... celý text
— tanuki

„Příběh Krvavého lístku mne velmi bavil. Byl chytlavý a vtáhnul mě do sebe. Postavy jsem si oblíbila a sedly mi, přišly mi uvěřitelné a realistické, žádné přehánění ani jedním nebo druhým směrem. Některé zvraty jsem věděla dopředu, ale ani zdaleka ne všechny. Myslím, že jsem knihu nečetla naposledy, a už se těším na druhý díl. P.s.: Pokud si nejste jistí, zda se do knihy pustit, protože by se vám nemusela líbit a je to součást série, tak se nemusíte bát. Děj prvního dílu je celkem uzavřený, žádný dramaticky cliffhanger.“... celý text
— Ailee

„Než se pustím do toho, co mě na knize nebavilo, tak začneme plusy: - mnoho bytostí (“ras) - je to pestré, - občas vtipná hláška (bavil mě Mike), - Spoiler: otravné postavy zemřou (Paul ne). A co mi na knize vadilo: - dlouhé popisy (někdy tak dlouhé, že jsem se začala modlit, aby zase došlo na akci - která hned skončila), - ukňourané postavy (tolik ufňukaných Uršul v jedné knize jsem dlouho nepotkala...), - mluva “gangster na sílu (nevím, ale občas to na mě působilo dost “uměle a tam, kde by se drsnost hodila, tak se fňukalo), - Žabka Meg (myslím si, že kdyby tato postava v knize nebyla, tak by se Paul choval mnohem více jako “gangster), - Paul a převzetí (je škoda, že se tomuto “jevu věnujeme až v závěru, protože by si celý tento “rituál zasloužil větší pozornost).“... celý text
— cestina_s_linus

„Celkem nudné čtení které mě nedokázalo něčím upoutat. Rozhodně se nejedná o krimi ale spíš jde o nepodařenou psychologickou studii osudů osazenstva malého hotýlku v Chorvatsku. Hodně slabá kniha.“... celý text
— rafan65

„Krasne a tajemne. Jine nez film a napinave! Takove opravdu krasne romanticke. Moc hezky se to cte! Kniha je plna podivuhodnych veci, zazitku. A vsechno kontrastuje s prostinkou hrstkou lidi z male vesnice. Tato kombinace ma za nasledek slepou duveru v nevysvetlitelne jevy, ktere obklopuji hostinec u krale matyase - kdo ma jen trochu predstavivost, ta usina v male vesnici a rano se vida na cestu do tajemneho hradu! Jsou tam strasidla? Lupici? Nebo se zde skryva padouch, ktery by mel byt potrestan za svoje zlociny…“... celý text
— Winster

„Miluji cestopisy a miluji cestovani. Nemam moznost cestovat jako Kacka (3-4 lety mesicne), ale neco uz jsem zvladl. Litam sam, ci s detmi ci s celou rodinou... Katcin uvod pro zacatecniky je opravdu pro zacatecniky, mate-li par cest za sebou, zrejme Vas neobohati. Pokud fakt zacinate, nechte se inspirovat. Me osobne nadchla az cestopisna cast, kdy jsem si i nostalgicky zavzpominal na letenky za osm eur (to bejvavalo krasne). Jako inspiraci beru Island (a Nikaraguu ;-)) Posledni koronavirova cast byly nervy a emoce. Taky nam par cest padlo. A zavrene hranice bych uz zazil jen nerad - ja je jeste pamatuju z dospivani :-| Kacko, jste entusiasticka, spravne strelena zenska. Ctu Vase cestopisy na cestujlevne a jsou prima. Drzim palce v dalsim cestovani!! :-)“... celý text
— IHT

„Přestože je to klasická Steelová s tou vztahovou linkou a hromadou sexu, je tato její kniha silná a řekla bych, že dokonce i snadno zapamatovatelná. A to díky brilantnímu vykreslení Alexiny nemoci a jejích citů a pocitů během léčby. Syrově, bez příkras a zbytečného patosu. Kdo si prožil něco podobného, ten to určitě potvrdí.“... celý text
— p.stranska

„Nesnáším lakomé lidi, a tak pro mě byla především druhá část trochu v tomto ohledu utrpením. Chyběl mi příběh. Občas se vyprávění táhlo jak špacír dědinó :). Moc oceňuji originální ztvárnění. Asi poprvé váhám s hodnocením. 3,5 z 5.“... celý text
— Lenucha77

„Tragický příběh. Je dobře, že je vyprávěn. Nesmíme zapomínat. Kéž by už žádné války nebyly.“
— mil

„Knihu uvádí rozverná předmluva Martina Fajkuse, takže než se dostanete k první povídce, tak jste patřičně natěšení jako po první skleničce punče nebo svařáku. Každá povídka je vtipně uvozena variantou vánoční koledy a nebo písně (třeba Dopis Ježíškovi od Ondřeje Neffa: "Jak jsi krásné, Neffiňátko, vprostřed bídy roboťátko!") a na závěr jako bonus dostanete pár receptů na vánoční cukroví s ingrediencemi, kde kromě moučkového cukru, vajec a citronové šťávy budete potřebovat i mleté kosti, šváby a podkožní tuk... Tak tohle všechno obsahuje antologie s 19 povídkami, jejichž společným tématem jsou Vánoce. Každý autor přispěl povídkou, která reprezentuje jeho styl. V mnohých jsou monstra i krev, ale hlavně je to pestrá nabídka jako podnos s nejrůznějšími druhy cukroví. Smlsla jsem si!“... celý text
— Maud22

„Kniha se mě líbila, zajímavý námět.“
— hanap

„Opět skvěle napsaná kniha paní Čechové. Střídají se kapitoly dvou hlavních hodinek a snad poprvé jsem u knihy dobře odhadla konec. Těším se na další knihu této spisovatelky a doporučuji přečíst.“... celý text
— 99jana99

„Tak tahle kniha mě úplně pohltila. Ani jsem se neztrácela v postavách,ale je jich tu hodně a příběh je opravdu hodně spletitý asi jako historie sama.“
— janina74

„Poslechnuto jako audiokniha. Zdá se mi to dobré, obdivuju, jak se autorce povedlo vše vystihnout na tak malé rozloze novely.“
— JanaProchazka

„Další zajímavý příběh této autorky.“
— janina74

„Zajímavá kombinace zločinů. O některých jsem slyšela poprvé, některé mi byly známé. Šokující, výstižné, smutné.“
— zsykorova

„Zase jsem se jednou nechala zlákat nadšenými recenzemi a čekala příliš. Hrozně mě bavilo univerzitní prostředí z pohledu doktorandů, bylo to nesmírně zajímavé a připomínalo mi to historky kamarádky, která dělá doktorát. Adam byl hrdina, do kterého se člověk snadno zamiluje. Bohužel hlavní hrdinka mi připadala neskutečně naivní a neustále vše komplikovala a občas mi přišlo, že se chová jako puberťačka, což vzhledem k věku postav vůbec nesedělo. Takže celkově průměr a zkusím nějakou další knihu a snad budu nadšenější.“... celý text
— katallinka