Nejnovější komentáře

„Když jsem se začetl do Motorů Boha, hodně jsem bojoval s technickou stránkou knihy. Autor byl hodně technický a během čtení jsem měl pocit, že knihu napsal spíš pro atomové inženýry, než pro sci-fi fanoušky. U Deepsix už mě ale přesvědčil, Prakticky okamžitě. Otočil, ubral na techničnosti, přidal na příběhovosti a vytvořil tu příběh s postavami, které jak kdyby vypadli z Hvězdné brány. Bomba. Tuto knihu jsem díky tomu přečetl prakticky jedním dechem. Zábavné, akční archeologické sci-fi plné zajímavých myšlenek a nápadů o rase, která by v příbězích autora možná mohla ještě něco říci.“... celý text
— Malarkey

„Po povídkové stránce to mám s autorem různé. Jednou dobré, po druhé horší, ale to se tak u povídek může stát. Na moje první knižní setkání jsem se pak dostal ke knize, která tu ze všech jeho knih má nejslabší hodnocení. A je to škoda. Frost je totiž zábavná, ujetá, jednoduchá béčková jednohubka, která by si nezadala s Kotletou ani Kulhánkem. Baví a brzo skončí. Nic víc nečekejte a není to ani potřeba.“... celý text
— Malarkey

„Zábavná fantasy. Trošku středověku, trošku dnešní doby, trošku magie. A kolem toho všeho hlavní postava, která má jedinečné schopnosti a nevyužívá je úplně vznešenou formou. Čte se opravdu suprově a dovedu si představit těšit se na další díly. Jen mi k příběhu úplně nesedí obálka, protože kdybych soudil jen podle obálky, po otevření bych čekal spíš mangu.“... celý text
— Malarkey

„První setkání s Janem Bauerem bylo fajn. Asi bych z toho nedělal nic víc. Ano, téma je super. Vrací se historicky k době, kdy se vzedmula vlna kališnictví po upálení Jana Husa. Ale dělá to trošku prostopášnicky a lacině. Také je to ale 200 stránková jednohubka, tak bych si to asi nijak nedovoloval více kritizovat. Co je ale zajímavé, tak poslední stránky a dialog Jana z Trocnova s Čeňkem z Vartemberku. To jsem si vysloveně užíval. Pro to se vyplatí tuto historickou fresku přečíst.“... celý text
— Malarkey

„Historicky už jsem zažil tolik dobrých skandinávských detektivek, že jakákoliv průměrná se prostě trestá. A tak to také schytala tato. Finské prostředí je určitě k plusu, kór, když má pro čtenáře osobní charakter. Tím to ale končí. Nuda, šeď, zmar. Hlavně teda nuda, melancholická nezáživná nuda.“... celý text
— Malarkey

„Sbírka sci-fi povídek od renomovaných, ale i pro mě naprosto neznámých autorů žánru, které spojuje jedno – cestování napříč galaxiemi a poznávání nových ras. Mnohdy ale také ne. Sbírka je tak naprosto různorodého charakteru. Přes ty vydařené, až přes ty vysloveně průměrné. Mezi nejzajímavější nicméně řadím jednoznačně Klíče k prosinci, kde Roger Zelazny neustále představuje, jaký génius byl. Líbily se mi ale také Ginungagap, Hlídka a Setkání s medúzou od A. C. Clarka a Sliby se mají dodržovat od Jacka McDevitta, která mě zároveň dokopala k tomu, abych si konečně přečetl i Deepsix a pro autora se finálně absolutně nadchnul.“... celý text
— Malarkey

„Ano, je to realistická kniha, k uchopení problematiky drog a jejich užívání mladistvými, mi ale nepomohla.“
— Terezaazeret

„Ač kniha krátká co se týče počtu stránek, tak velmi silná. I když nemá v podstatě žádný děj, tak ty pocity, smutek, naděje, zoufalství jsou knihou prosyceny. Post-apo není můj žánr, ale kniha ve mě zanechala hluboký dojem.“... celý text
— Romanka89

„Zaměřila jsem se poslední dobou na thrillery a to je zřejmě důvod, proč jsem opominula můj oblíbený žánr historických detektivek. A tak jsem se s Tadeášem z Příhraz poprvé setkala až když řešil zapeklity a nebezpečný případ Hostivíta z Hořátve. Ano, a musela jsem si pak přečist všechny díly téhle nadmíru povedené série. Doporučuji všemi deseti, ale mohu dát jen 5.“... celý text
— uxor

„Tady se nemůžu rozhodnout, jaké hodnocení dát. Knihu jsem si vybrala podle anotace a myslela jsem si, že bude trošku napínavá, tajemná a budu se třeba i bát. Kdo čeká něco podobného, tak vězte, že nic takového se dít nebude. Je to spíše kniha filosofická, pojednávající o pomíjivosti života a pohledu na něj očima 11 letého chlapce. Na můj vkus (až moc) se tam dost informací opakovalo a tak nějak se to táhlo. Čekala jsem nějakou zásadní zápletku a děj, ale ani ten úplně nepřichází. Vše tak pomale plyne, až zjistíte, že i vaše myšlenky plynou jinde než nad knihou. Nejsem si jistá jestli je to kniha kterou si chci číst přečíst znovu. Jistý otisk ve mě zanechala a mám pocit, že kdybych si ji přečetla s vědomím, filosofického zamyšlení možná bych si z ní i odnesla víc.“... celý text
— kercah

„Kniha se opět čela sama. Je to jak kdybych si pustila jeden díl seriálu na Netflixu . Je pravda, že v tomto díle jsem necítila takové to napětí, které Darcy duchařské knihy občas provází, ale tak snadno se čte, že jí to vlastně prominete.“... celý text
— kercah

„Naprosto úžasné poslouchání. Škoda, že kniha nebyla delší, určitě by se nějaká ta témata ještě našla :o) Užívala jsem si každou větu a jsem prostě nadšená. Historky, ale i fakta ohledně toho jak to na palubě vlastně funguje mě i překvapila. Hlavně to, co se jídla pro posádku týká, řešení lékařských problémů, atd.. Létám často a od této doby budu sledovat více dění na palubě. Je to má třetí kniha od M. Moravce stylem rozhovorů a moc a moc se těším na další "Vyjednávač", která má za chvíli vyjít a snad bude brzy i jako audio. Jediné mínus u knihy je, že nám jí nenačetl sám pan kapitán, protože z podcastu vím, že je to sympaťák :o) Každopádně jestli někdo váháte, není důvod, je to jízda :o)“... celý text
— Abikk

„ano, v knize jsou hojné "nesmysle" (trefně zde někteří recenzenti popisují), co je vidět na jakou dálku počínaje, přes rozmanitou geologii (kdy se na několika čtverečných metrech nacházejí kameny naprosto odlišné jak chemicky, tak stářím vzniku) po fantastické výkony při výkopových pracích (zkuste si vyhloubit hrob v nepříliš obtížné zemině někde na zahrádce jenom pomocí špičatého šutru, připomínám, že "norma" pro dobře živeného kopáče se správným pitným režimem vybaveného krumpáčem a lopatou je ve snadno těžitelné písčité zemině 0,5 kubíku za hodinu, tedy protisluneční hrob by mu trval skoro dvě hodiny). se všemi výhradami je to velmi dobrý dobrodružný příběh.“... celý text
— LukasB.453

„Naprosto souhlasím s Holly.W níže. Je to takové pořád dokola. Erika proti nadřízeným a jiným autoritám, Erika jako nesmrtelný Simir. A dopadení vraha je většinou rychlé a z ničeho nic. Nečetlo se to úplně blbě. Hlavně se mi líbilo, že tam nebylo vyprávění i z pohledu vraha, jako v jiných jeho knihách.“... celý text
— daniela.kol

„Těžký i když krásný příběh. McCarthy je velký autor, ale na jeho knížky člověk opravdu aby sbíral sílu, protože absence jakékoliv naděje je někdy bolestná.“... celý text
— changaj

„Alenku jsem začala čist výhradně kvůli tomu, že jsem si na výstavě manželů Švankmajerových, zcela unešena, zakoupila speciální vydání s ilustracemi Jana Švankmajerova. Četba to byla vlastně nelehká. Pořád se peru s pocitem, že jsem ničemu nerozuměla...nebo tomu rozumět nemusím? Jsem si jistá, že se vrátím - jsem drápkem chycena. A až bude dostatečně smažno, pustím si Něco z Alenky:)“... celý text
— Leninkacz

„Nebylo to špatné a nebylo to nejlepší. Cestování se psem bylo moc pěkné, love story taky fajn, ale ten konec byl trochu rychlý a tak nějak mimo tu knihu. Ale zase člověk měl celou knihu komu fandit a to se počítá.“... celý text
— stumpy

„Byla bych přísahala, že k téhle knize mne navedla @katynka78, ale když jsem se snažila dohledat její příspěvek ve skupině na MK, nikde jsem na něj nenatrefila. Tak nevím, jak jsem na to přišla :). Každopádně na knihu jsem měla dlouho vytvořenou rezervaci v knihovně a asi 2 týdny zpátky se na ni dostalo. Ten den jsem zrovna fest pospíchala, nestíhala a kamkoli jsem přišla, tam byly fronty a další zdržení. Autobus, kterým jsem se chtěla popovézt, uvízl v zácpě, a když jsem konečně přiběhla do knihovny a sběhla do přízemí, kde mají připravené rezervace, zjistila jsem, že knihu mají ve 3. patře v dětském oddělení. Při úprku k výtahu, který mi ujel, jsem ještě popadla a půjčila další knihu, co mě zaujala, a v dětském oddělení se kvůli těm pár minutám trefila do chvíle, kdy přede mnou dětský čtenář řešil s knihovnicí výpůjčku. Nakonec se výpůjčka podařila a kniha skončila v batohu. Doma jsem ji rozečetla a tak moc se mi to líbilo, že jsem ji odložila, přečetla tu druhou zapůjčenou a ještě knižní štafetu, abych knihu neblokovala. Po Krávě a kreténovi, kteří mi vyloženě nesedli a upřímně říkám, že nepamatuji horší knihu, kterou bych měla v ruce, jsem se vrátila k Věku přízraků a z porovnání těchto dvou knih vychází Poláčková jako moje nová oblíbená autorka. Olomouc jsem navštívila před nějakými 15 lety a i když ho povšechně v paměti mám, při četbě mi to nepomohlo. (Ale já si do toho projektovala jiná města, která znám lépe, a nemyslím, že by mi to čtenářsky uškodilo.) Zato mi pomohly vybledlé znalosti dějin 19. století a dělnického hnutí, oceňuji, že autorka toto do knihy s nálepkou YA dala a že z něčeho, co je primárně určeno jiné věkové kategorii, udělala opravdu historický román. A to včetně ukázky česko-německých vztahů, třídního rozdělení společnosti a postavení služebného personálu. Co ale musím především vyzdvihnout je to, jak je kniha vymazlená. A výjimečně nemyslím obálku, nad kterou slintá mnoho čtenářů a která je motivovala ke koupi, ani ořízku s obrázkem, protože já v ruce měla běžné paperbackové vydání. Mluvím o tom, že na knize je velmi znát, že ji vydávali lidé, kterým na ní záleželo, že měla hodně betačtenářů, kteří ji vybrousili k většímu lesku a dokonalosti, a že si na ní autorka, ale i celý tým kolem vydavatelství YA.čtu dali opravdu záležet. Ať jde o doprovodné materiály, slovníček pojmů, doslov nebo mapku (ta mě tedy vizuálně moc neoslovila). Co se pak autorky týče, neskutečně mi sedl její sloh a volený jazyk, s drobnými výhradami se mi líbila kompozice knihy, oblíbila jsem si postavy a příběh se mi moc líbil. Při popisu sychravé vlhké mlhy jsem ty ulice úplně viděla před očima. V příběhu se postupně rozvine i romantická linka a erotická scéna mezi hrdiny je napsaná nesmírně vkusně, láskyplně a obsahuje hlavně tu "myšlenkovou nadstavbu", která z prostého fyzického aktu dělá milování. Po přečtení komentářů na DK souhlasím s tím, že konec byl až moc snadný, klidně nějaké to drama přijít mohlo, ale na druhou stranu jsem vlastně ráda, že to i nadále plynulo zvolna a bez nějakých násilných zvratů s cílem čtenáře za každou cenu šokovat. Jestli jsou i ostatní knihy od Poláčkové takové, chci je číst, vlastnit a s autorkou se kamarádit. I když mám v poslední době opravdu špatné období a nestíhám číst vše, co jsem si pořídila či předsevzala, v knihovně jsem si objednala další knihy od vydavatelství a hodlám si rozšířit obzory. Každopádně po některých knihách, co mi v poslední době prošly rukama, jsem s velikou úlevou zjistila, že i u nás existují autoři, vydavatelství a knihy, které mně, náročnému, zmlsanému a vyhořelému čtenáři, co má načteno a začíná být zklamaný opakujícími se vzorci, mají co nabídnout.“... celý text
— tatjana1737

„Julie Caplin nám v knihe Vila v Itálii ponúka ďalší príjemný romantický príbeh. Hlavná hrdinka hľadá nový začiatok v krásnej vile na talianskom vidieku. Autorka, známa svojimi pútavými opismi exotických miest, vytvára živú atmosféru talianskeho vidieka. Román je nielen o láske, ale aj o osobnostnom raste hrdinky, ktorá sa učí dôverovať sama sebe a otvára sa novým možnostiam. Kniha je plná emócií a ponúka príjemné čítanie pre každého, kto túži po oddychu a romantike.“... celý text
— Evaho73

„Joseph a Magda Goebbelsovi.. Vzor rodiny pro hitlerovské Německo. On - vynikající řečník a propagandista, ona -velmi cílevědomá a ctižádostivá ikona německé společnosti v dobách třetí říše.. Jenže tento idylický obraz měl pod povrchem víc, než jen pár mušek... V této knize je v první polovině shrnut život J. Goebbelse, od dětství, přes politickou kariéru, milenky, až po sebevraždu, kterou spáchali společně s manželkou Magdou. V druhé polovině se stejným obdobím seznamujeme s životem M. Goebbelsové. Opět od dětství, první manželství, přes seznámení s Goebbelsem, o jejím vztahu k vůdci a k hitlerovskému Německu, o manželových nevěrách, jejích depresích a závislostech až po zavraždění jejich šesti dětí a následné sebevraždě ... Je to takový průřez informacemi o tomto ikonickém páru - letem světem. Jsou zde citovány i Goebbelsovi deníky, ale kdo ví kde se vlastně nachází v určitých věcech pravda a co je, řekněme, přibarvené.. těžko říci... každopádně jako kniha, která vás obohatí,, základními informacemi je to dobrý...“... celý text
— lilites

„Zase krásný pribeh. Autorčin styl psaní mi sedí dokonale.,nevadilo by mi kdyby pokračování o sestře Jane a Jasperem bylo co nejdřív,jestli vůbec.“
— anna7852

„Tak to byl pro mě druhý výlet na Panství Greifenau, který ale ještě zdaleka nekončí, těch knižních setkání s obyvateli panství bude celkem šest. Milovníci této historické série se mají opravdu nač těšit. Tento dějem bohatý díl se odehrával v době první světové války a čtení jsem si vychutnala. Je krásné i tragické, prostoupené nadějí i láskou, vírou a odhodláním. Sleduje obyčejný život lidí té doby, ať už jsou to nemajetní, sloužící lidé či hraběcí panstvo. Pro milovníky historie je to kvalitní a pěkné čtení !“... celý text
— zuzana2599

„Zdlouhavé až nepěkně. Otevřený konec...no nic moc.“
— evin84

„Knihu jsem si půjčila v knihovně, zaujala mě obálkou a anotací. Grace pečuje na plný úvazek o svojí matku, která jí tyranizuje, a sama trpí úzkostmi. Také pracuje ve skladu v Londýně, kde si lidé ukládají své věci. Ve skladu číslo 28, který už nebyl dva roky zaplacený, začnou s jejím šefém Larrym třídit věci a Grace najde deník Connie Levinové. Postupně Connie poznává skrze její zápisky a odhaluje její minulost. Také se vydává do Itálie, aby našla nějakého žijícího příbuzného Connie. V Itálii získává Grace zpátky svoje sebevědomí za pomoci Ellise, vnuka Larryho. Krásný příběh, který se dobře a rychle četl. Obě linky, z minulosti ve formě zápisků a přítomnosti s Grace, se mi líbily, jen její matka Cora mě vytáčela. Ale její kamarád Jamie byl super. Nechybí ani romantická linka mezi Grace a Ellisem. Kdo má rád milou a něžnou romantiku, tak mu knížku doporučuji.“... celý text
— zuzi9

„Začátek nebyl špatný, dobře se to četlo, ale ke konci to začalo váznout a bohužel konec z mého pohledu knížce dost uškodil. Byl značně nerealistický, přeslazený a uspěchaný.“... celý text
— yellow

„Když jsem šel pro tuto knihu, věděl jsem pro co jsi jdu. Pro zajímavý, dobře odvyprávěný, lehce předvídatelný příběh, který nepůjde příliš do hloubky, přesto určitě obohacují a stojící za přečtení. P. Javůrek mé očekávání nezklamal, a myslím si, že dokonce i předčil. Dle mého je ve druhém díle vidět autorův tvůrčí pokrok a objevuje se zde více momentů, které jdou hlouběji, než tomu bylo v prvním dílu. Doufám že tato tendence bude pokračovat i v dílu posledním.“... celý text
— panjan

„Knížka se četla pěkně a to i přesto, že její téma bylo velmi smutné. Vedle Schindlerova seznamu jsem si doplnila další povědomí o osobě Oskara Schindlera. Část příběhu se odehrává v Krakově, který jsem letos navštívila, a určitě i díky tomu jsem vnímala atmosféru knihy intenzivněji. Vzhledem k tomu, že polovina mé rodiny pochází ze Svitav, což je Schindlerovo rodiště, a ani Brněnec mi není neznámý, má pro mě tahle kapitola dějin i silnější emoční hodnotu. Poselství, které pan autor tak čtivě sepsal, je potřeba neustále připomínat a předávat dalším generacím.“... celý text
— Gabča67

„Ke knížce jsem se dostala přes podcast Příběh který se opravdu stal. A jak mám ráda podcast a styl jakým je zpracovaný tak tady mi teda vůbec nesedl styl psaní , přitom velmi zajímavý námět a zajímavá sonda do blízké budoucnosti. Nicméně do čtení jsme se musela nutit, knížku jsme odkládala a kdybych nebyla zvědavá jak to dopadnetedy jestli zabere léčba a Báře se začne vracet paměť a jak pak bude reagovat na to co jí vyvedla dcera, tak bych knížku s klidným svědomím vrátila do knihovny nedočtenou.“... celý text
— zuzca.h

„Kniha se četla sama, hned navazovala na 1. Ale začátek byl nudnější. Wren mě štvala, v podstatě vše, co udělala bylo špatně. Nicméně o to víc jsem chtěla ty její kapitoly na konci číst, hlavně kvůli Alarikovi. Už se těším na 3. díl.“... celý text
— Alíček83

„Knihu by som pokojne odporúčala aj ľuďom, ktorí elitársky tvrdia, že čítať beletriu je zbytočná strata času, lebo ja som sa zasa dozvedela kus portugalskej histórie, o ktorom som mala veľmi vágnu predstavu. Knihy z PI majú u mňa obrovské plus v tom, že obsahujú veľmi zaujímavé doslovy aj informácie o prekladateľoch/kách a autoroch/kách.“... celý text
— zuzulique