Nejnovější komentáře

„Za mě super kniha. Přečteno jedním dechem. Když jsem uviděla obálku knihy tak už jsem byla nalomena si ji přecist a po přecteni anotace bylo jasný, ze si ji musim přečíst. Líbila se mi chemie mezi hlavními hrdiny, napětí akce prostě vše co kniha má mít tak měla. Knihu můžu jen vřele doporučit.“... celý text
— Marfiinek

„Velice krásné, velice milé, děti i mě dospěláka to bavilo. Bylo to takové krásně nevinné...“
— hippiesak

„Je to jedna z těch pohodovějších detektivek, jen je na škodu, že u těchto typů knih je ta krimi zápletka opravdu vlažná. Je tam tolik úsměvných a pozitivních věcí, že to člověka odrazuje od toho, aby se pořádně vydal za hledáním vraha. Oddechová detektivka by to klidně mohla být, ale ta krimi linka by tedy naopak měla být o to víc našlapanější a temnější. A tahle zápletka mi navíc nepřišla ani extra reálná. Opravdu trochu zklamání, protože jsem se na knihu hodně těšila. Ale osobně zůstanu jen u tohoto dílu. Ale, pokud máte opravdu rádi pohodové a žádné nervy drásající krimi, a chcete si přes to zapátrat. Jste tu správně.“... celý text
— Katy_vKnihách

„Příběh o japonském pošťákovi, kterému doktor oznámí nález nádoru na mozku. Zbývá mu jen pár dní života a tak s radostí přivítá Ďábla, který s ním uzavře obchod. Jeden den života navíc za smazání jedné věci na zemi... „Někde jsem četl, že lidé musí něco zapomenout, aby si mohli něco nového zapamatovat. Možná zapomínáme, abychom se mohli posunout vpřed. Ale je to skutečně tak? Tváří v tvář smrti jsem vzpomínal jenom na hromadu blbostí.“ Ufff. Jakože kurva ufff. Jak může být kniha o tak závažných věcech napsaná tak strašně moc špatně? Začnu pozitivy. Byl tu kocour se jménem Zelí. Toť vše. Protože jakoukoli dobrou myšlenku autor zabil. Chtěl ukázat, jak jsme závislí na mobilech a času, jenže to obalil do takové hromady patosu, že mi trnuly zuby hned u první vrstvy a na dalších dvacet jsem neměla nervy. Chápu, že v Japonsku měla kniha úspěch. Čte se dobře, je jednoduchá a rádoby poučná. „Co je skutečně důležité, si uvědomíme až ve chvíli, kdy o to přijdeme.“ Ale to vše je jen na povrchu. Boží úvahy se od čtenáře odrazí jako hrouda hlíny a nicotně dopadnou do prachu zapomnění, místo aby pulsovaly myslí. Navíc si přijdu obelhána. Název i obálka mě nalákaly na příběh o kočkách, ale ty tu jsou jaksi nepodstatné a prostor dostane pouze kočka Zelí až ke konci a párkrát se mihne kočka Salát. Zároveň mě na stylu psaní rozčilovalo snad úplně všechno! Prapodivné dialogy, odsazení textu, neslané, nemastné metafory. Ani ne 160 stran co se táhly jako sopel ufňukaného školáka. „S vynálezem telefonu jsme získali možnost se jeden s druhým hned propojit, ale zároveň jsme ztratili schopnost na druhé myslet, představovat si je. Telefony nám ukradly celá ta období, během nichž jsme přemítali nad tím, co ten druhý asi dělá, na co myslí a jak se má. Všechen tenhle čas se kvůli nim vypařil jako pára nad hrncem.“ Celá kniha mi přijde bizarní a absurdní a nezachránil to ani ďábel v havajské košili, ani Zelí a Salát. Vlastně mi čtení přišlo jako takový lepší seminář Markuse Revolty – věř, běž, dokážeš… Věřím, že se někomu se kniha bude líbit, ale na mně je příliš povrchní, autorovi už šanci nedám. Dočetla jsem jen kvůli výzvě na DK a hodnotím 1/5*.“... celý text
— PosPol

„Asi nikdy nebudu schopen se definitivně rozhodnout, zda jsou pro mě umělci českého undergroundu hodni spíše obdivu, nebo ušklíbnutí. Pohybuje se to na velmi tenké hraně. Magor náleží spíš do té první škatule, Plastici a jejich kult spíš do té druhé. V tom mě tato kniha víceméně utvrdila, aniž bych ovšem Magora podezíral, že chce čtenáře k tomuto závěru dovést. Překvapila mě velikost vlivu Milana Knížáka. Hodnotím tedy za sebe tak nějak neutrálně, ovšem stoprocentně jakožto potenciální doplněk pro výuku dějepisu a literatury.“... celý text
— jitrnic

„"Čas odejít" byla moje premiéra, co se tvorby autorky týče. Zpočátku jsem se nemohl začíst, jelikož jsem měl poměrně zmatek v dějových liniích a postavách, každopádně cca od strany 100 jsem knihu skoro nedokázal odložit. Docela jsem bojoval s hlavními postavami, jelikož pro mě byly těžko přístupné (po konci knihy už chápu proč), ale bavila mě představená témata: pátrání, nadpřirozeno, ale i exotická tématika sloní rezervace a celkově odkrývání tajemství těchto zvířat. Níže v komentářích se rozebírá konec a onen "wow efekt" - ten mě velmi překvapil, každopádně každý, kdo má za sebou pár základních hororových/nadpřirozených snímků, s ním je už seznámen. (Kvůli tomu, jak je závěr "křehký" je bohužel nemůžu jmenovat.) Ve výsledku jsem s knihou velmi spokojený, dostal jsem víc, než jsem očekával - předně jsem nečekal, že nad příběhem budu tolik přemýšlet. Rád se zaměřím na další autorčiny knihy.“... celý text
— capricorn__

„Byť mě tato jarní láska, která vybuchla na můj vkus moc okázale a divoce, aspoň z mého úhlu pohledu jsem to tak vnímala, neočarovala tolik jako dvě autorovy předchozí knihy, čtení v žádném případě nelituji. Ten pan Arenz tam stále je. Jen prostě asi nebyl v takové kondici, jak jsme zvyklí. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků“... celý text
— Knižní střípky

„Velice zdařilé. Velice líbilo. Jsem spokojena.“
— playada

„Hodnocení: 70% „Nic není vzdálenějšího zdraví než nemocnice." Žalozpěv. Takto by se jedním slovem dál shrnout obsah této knihy. Bolavý, na kusy trhající žalozpěv. Seznamte se s Irene. Irene a Marcem. S jedinečnou, nehynoucí a planoucí láskou, která byla krutě ukončena nemocí. Nemocí jenž se neptá, nedělí lidi na dobré a zlé, útočí s krutostí sobě vlastní a trestá lidi bez ohledu na pohlaví, věk i barvu kůže :-( A tak Irene zůstává sama, padesátiletá, stále okouzlující žena, která jakoby přišla o smysl života, a tak se ho snaží znovu najít. Snaží se najít svého Marceho v náručí jiných mužů, a on tam vždy na pár vteřin je, ale jen poprvé, a tak projíždí hotely poblíž středozemního moře a hledá někoho, u koho svou lásku bude moct znovu spatřit, aspoň na těch pár vteřin.... Tahle kniha není jednoduše napsaná, troufám si říci, že ani není pro každého čtenáře. Je plná skryté bolesti, i když na povrchu se zdá plná pokrytectví a snobství (ano taky jsem ho cítila, hlavně skrz ty hodinky, které naše hlavní hrdinka stále hodnotí). Vlastně mi spíš ten filozofický styl a vhled do niterných myšlenek Irene, také místy úplně neseděl, ale dozvíme se i o tom jak se s Marcem seznámili, kdo byli předtím, jak je jejich dvacetiletá láska spojila, změnila, zocelila. A nebo to bylo vše trošku jinak ? Je pravda, že bych si knihu vychutnala mnohem víc, kdyby měla klidně o polovinu stran méně. Takto může působit místy až utahaně a vlastně se tam některé věci dost opakují. Irene se umí předvést také jako pěkná mrcha a pokrytec, což se pomalu odhaluje ke konci knihy...co všechno se dá svést na žal a truchlení? A konec knihy ? Upřímně jsem to nečekala, ale vlastně jsem spokojená s takovým zakončením celého příběhu :-) Je to místy opravdu velmi zvláštní příběh, ale rozhodně není špatný, jen nesmíte zůstat na povrchu, ale musíte se zkusit ponořit hlouběji a pak vás zasáhne ;-) Ale není to oddychový příběh a chce to správné načasování :-) „Více trpí podvodník než podvedený a my si tisíce let myslíme, že je to opačně, protože ten, kdo podvede, je žebrák, někdo, kdo žebrá na každém rohu."“... celý text
— kramlinka88

„Jedním slovem - nádhera. To bylo tak krásně napsáno! ... Slunce je velký žlutý prášek od nebeských psychiatrů a podává se, aby se zahnal smutek a nastala nálada. Slunce je žlutý froté ručník, který nás sám utře, a jako fén, který nás vysuší. Slunce nám také skočí do srdce a ohřeje nám ho, když ho máme studené jak psí čumák...“... celý text
— Mindy

„Zcela určitě mohu říct, že tím nejlepším, co může druhý svazek Pláče němého boha nabídnout, je dějová linka Worliha a Torea. Jejich vztah, který byl v předchozím svazku jen nakousnut, nabírá zcela nový směr. Mají mezi sebou silnou chemii a stává se z nich skvělá dvojka, která se doplňuje nejen na bojišti a při plánování postupu povstalců, ale i při partičkách fabulí a v soukromí jejich komnat. Kapitoly věnující se jejich dějové lince jsem si skutečně užívala. Denyelu jsem vnímala dosti rozporuplně už v prvním svazku a tady tomu nebylo jinak. Často jsem si říkala, že kdyby bývala učinila některá svá rozhodnutí jinak, možná bych si ji i oblíbila, ovšem její neustálá snaha zachovat si tvář v očích veřejnosti mi zkrátka lezla na nervy i zde. Upřímně jsem moc nepochopila vývoj dějové linky Kajam. Připadala mi strašlivě upozaděná. Víly obecně v téhle knize moc prostoru nedostaly, až jsem si často říkala, že kdyby tam nebyly vůbec, vlastně by se nic nestalo. Její zápletka mi připadala tak trochu zbytečná a neměla jsem pocit, že by celý děj nějak zásadněji ovlivnila. Kapitoly soustředící se na Revenu a dračího krále mě pak bohužel povětšinou spíš nudily a přistihla jsem se, že v nich i tak trochu přeskakuji, neb mě příliš neoslovily. Celkově mi pak připadalo, že atmosféra druhého svazku je mnohem komornější. Stále se jedná o skvěle vystavěný příběh s komplexní zápletkou, nicméně je zde méně popisů fungování světa a děj se více zaměřuje na vzájemné vztahy postav. Došlo tak k poměrně znatelné změně tempa a struktury děje oproti první části, což je logické a vůbec ničemu to nevadí. Co mě ovšem trochu překvapilo, byl samotný závěr příběhu. Myslela jsem, že když už byl příběh rozdělen do dvou svazků, dostane se nám nějakého ucelenějšího konce, měla jsem ovšem pocit, jako by se nám dostalo jen dílčího výsledku. Předpokládám tedy, že příběh bude ještě dál pokračovat, nicméně mě trochu zmátl epilog, který se odehrává o několik let později a je v něm pouze naznačeno, jak se události dále vyvíjely. Jsem velmi zvědavá, co autorka s příběhem dále zamýšlí. Pláč němého boha jsem si jako celek velmi užila. První svazek se mi líbil o něco víc než druhý, tím nejlepším za mě zůstává dějová linka Torea a Worliha, nicméně se určitě jedná o dobře napsaný příběh se skvěle vymyšleným světem, který jistě potěší všechny milovníky komplexního fantasy.“... celý text
— PrincaListicka

„Tak to si mě podmanilo... doslova. Byla to super rychlá jízda. Dva dny, každou volnou chvilku. Dám si pauzičku a hned sahám po další.“
— manasx

„Seznamujeme se s Anselem, v cele smrti, přesně 12 hodin před jeho popravou. Od počátku je vám jasné, že je vinen. Při odpočítávání zbývajících hodin jsme díky mnoha ženám z vrahova života, a i díky jemu samotnému, zasvěceni do všeho, co předcházelo této chvíli. Střídá se zde ER-forma s Du-formou vyprávění a celkově je to dost ponuré čtení. Hluboké zamyšlení nad tím, jak moc je dobro či zlo člověku vrozené, a jak jeho životní cesta ovlivní jeho přiklon k jedné či druhé straně. Zajímavé bylo, že Ansel i na konci své cesty, těsně před popravou, byl přesvědčen, že i on mohl být tím dobrým člověkem, kdyby.... A je to tak? Nebo není? Hmm... "..... dobro a zlo jsou jen pohádka, kterou si namlouváme, narativ vytvořený k ospravedlnění našich životů. Žádný člověk není jen dobrý a žádný člověk jen zlý....." "..... jsi schopen spáchat to nejohavnější. Být špatným člověkem není těžké. Zlo se nedá jednoznačně vymezit, ani podržet, ukolébat či zahnat. Zlo se skrývá v každém zákoutí, lstivé a neviditelné..... " Hodnotím 4,5 a určitě stojí za přečtení...“... celý text
— MegaH

„Mně kniha překvapila. Asi bych úplně neřekla, že to má nějakou podobnost s knihou Koule, protože je to přece jenom o něčem trochu jiném Ale když opomenu na můj vkus trochu moc natahovaný konec tak musím napsat,že se to četlo velmi dobře Po pár stranách mně to chytlo a chtěla jsem vědět kam tím autorka směřuje. Určitě mohu doporučit ke čtení. Za mně jedna z povedenéjších scifi knih.“... celý text
— Artep25

„Jsem spokojená. I když jsem od začátku tušila, jak to všechno je, tak mě konec nezklamal. Vše dávalo smysl, nic mi nepřišlo přitažené za vlasy. Jen první polovina mi přišla zdlouhavá, pak už to šlo ráz na ráz.“... celý text
— Liss93

„Moc děkuji autorovi, že mě oslovil a zaslal mi knihu na recenzi v rámci spolupráce. První, co musím vyzdvihnout je styl, jakým je kniha psaná. Nemohla jsem se vůbec odtrhnout a stále mě to nutilo číst dál a dál. Moc se mi líbilo, že tam jsou pohledy všech postav najednou a čtenář alespoň pozná důvěrněji všechny postavy, jak ty hlavní, tak ty vedlejší. Prostředí univerzity, Vídně, studentských kolejí, kaváren a galerií jsem si hned zamilovala. Autor umí vážně krásně popsat konkrétní místa. Co se týče hlavních aktérů děje, tak Amalia mi upřímně moc nesedla svou povahou. V některých situacích se chovala pro mě hrozně nesympaticky a nedokázala jsem si k ní najít cestu. Za to Václav byl super. V knize měl víc prostoru, takže jsem mu do hlavy mohla nahlédnout víc než Amalii. Ze začátku jsem moc necítila mezi nimi chemii, ale po pár stranách to tam jenom jiskřilo. Milostné scény jsou decentně popsané a překvapilo mě, že jich je tam víc než jsem čekala. Takhle kniha je o lásce, přátelství a nových zkušenostech. Ideální čtení na léto. Můžu doporučit.“... celý text
— barcasknihou

„No, musím uznat, že mě kniha příjemně překvapila. Má to nápad a rychlý děj. Hned se pustím do dalšího dílu a těším se na třetí.“
— Makoves

„Napínavý příběh plný velké brutality, stejně jako u Kopíráka. Zajímavý námět, výběr obětí a jedno překvapivé rozuzlení za druhým. Četlo se to úplně samo , chvílemi i husí kůže a mráz po těle. Mohu jen doporučit. Jsem zvědavá, co nás bude čekat v další knize.“... celý text
— krevetka79

„opět jsem byla spokojená a těším se na další příběh :-) poklidné čtení, příběh plyne, rozluštění zajímavé;“
— babicka_amalka

„Kniha mě zpočátku trochu nudila, každou chvíli jsem měla podezření na někoho jiného, což byl samozřejmě účel autora, ale mě to přišlo někdy trochu moc nereálné, ale na druhou stranu jsem měla tak zamotanou hlavu, že jsem vůbec neměla potuchy, kdo je tedy vrahem. A konec mě docela překvapil, to jsem opravdu nečekala. Určitě oceňuji, že na konci bylo vše dopodrobna vysvětlené samotným vrahem, protože jsem v tom měla trochu hokej. Na 5 hvězd to asi není, ale bylo to dobré.“... celý text
— adela2316

„Pěkný román.Autor byl nakloněn Elišce Rejčce a vytvořil s ní kladnou hrdinku.Naopak o Elišce Přemyslovně nesmýšlel ani trochu pozitivně .Kde hledat pravdu ? To je bohužel dávná minulost.“... celý text
— Paulika419

„Miluji tuto mangu a tento díl není výjimkou. Dobrodružství pokračuje a napětí se stupňuje. Jako vždy úžasný.“
— pejty

„No, anotace je... divná, nepřesná. Za prvé - Nova sice prošla nějaké soutěže krásy, ale rozhodně to není kralující vítězka. Za druhé - nepřišla mi ani tak zlomená, jako spíš aktuálně převálcovaná okolnostmi. Její největší láska ji před lety podrazila, další vztahy nevyšly a když vás vysněný rozehrávač po vášnivém čísle osloví jménem jiné ženy, taky to na náladě nepřidá. Nově navíc zemřela matka - ještě relativně mladá. Sestra má poruchu autistického spektra a Nova ji rozhodně nechce vytrhovat z domova. Takže pustí byt i práci v New Yorku a přestěhuje se zpět do rodného města. Je nezaměstnaná, má starosti a nový soused ji moc nenadchl. Zlomený je Ronan - při autonehodě zemřela jeho snoubenka. On sám vyvázl zraněný a s pošramoceným obličejem. Noc s princeznou Leiou mu otevře oči, přestane chlastat a začne na sobě zase pracovat. Jenže byl v lihu a dívku si příliš nepamatuje. Když mu po dvou a půl letech přijde na večírek v jeho domě vynadat na hluk a zničenou předzahrádku, ani ji nepozná. Ale něco ho k ní táhne. Nova díky němu získá práci ve škole, dohodnou se, že mu bude dělat zeď jako přítelkyně, aby si celé město přestalo hrát na kuplíře. Nakonec přijde i nabídka trénovat rozehrávače v jeho bývalém týmu... Samozřejmě, je to romance, takže falešná přítelkyně se brzy stane pravou, jeho trenérské srdce ovládnou jeho středoškolští fotbalisté, se kterými samozřejmě vyhraje, práci v NY odmítne a zůstane v Texasu. Následuje zbytečný epilog. Nejvíc se mi líbila povaha hlavní hrdinky. Upřímná, otevřená, s šíleným smyslem pro humor a laskavým srdcem rozměrů větších, než malých. Nova je prostě skvělá.“... celý text
— Senza Jenka

„Zápletka, žádná krvelačnost i trochu lidskosti, prostě fajnové čtení. K sérii se vrátím :-)“
— Martule44

„"Občas se tolik zamotáme do své představy toho, co si myslíme, že chceme, že nám úplně uniká úžasnost toho co bychom doopravdy mohli mít." Knížky, kde je hlavní hrdinka na střední škole už moc nečtu, tak nějak jsem si v hlavě stanovila, že to už je dlouho, co jsem byla s nimi na stejné lodi a asi by mě to spíš vytáčelo, než bavilo. Ale s Liz a Wesem to bylo jiné. Bylo to, jako když si pustíte starý známý romantický film a pak už se jen těšíte. Wese si musí zamilovat každá holka a pak si jen říkáte, Wes do každé třídy na střední. "Je úchvatná. Ale co to vlastně znamená? Teda pokud nechci sedět a zítra na ni jako člověk, který se dívá na oceán nebo pohoří. Krása je jen na pohled." "Jen říkám, že mám rád holku, která mě umí rozesmát, to je všechno. Holku, se kterou se bavím, ať už dělám cokoli." "Život není předvídatelný. Nehledě na to, jak moc něco plánujete a jak moc hrajete na jistotu, vždycky se vynoří něco, co vaším světem zatřese."“... celý text
— Kuci12

„A je to tady. Finále tohoto cyklu a vše završeno. V rámci série hodnotím jako trochu slabší díl, ale jako celek 5/5, je to prostě krása. Občas fakt obdivuju Maye, že dovedl tak hezky popsat místa, do kterých nikdy ani nepáchnul. Kresby Gustava Kruma v tomto díle jsou za mě na nejvyšší úrovni, všechny jsem si je dokonale pamatoval nějakých 20 let, tenkrát jsem je v první/druhé třídě studoval pomalu pod mikroskopem. Mírně mi přišlo málo napínavé a zajímavé celé vyvrcholení, kdy přece šlo o dopadení Žuta, což je něco, k čemu se tak dlouho směřuje. Ale všechny linky byly uzavřeny, vše vysvětleno, nemohu si stěžovat. Tak zase třeba za 10 let!“... celý text
— Ristridin

„Tak koukám, že svým hodnocením půjdu proti proudu, ale to byla takovááá nuda! Proboha. Postavy byli sice sympatické, nicméně strašně ploché, stejně jako celý příběh. Romantická linka mezi nimi spíš nebyla, než byla, tu chemii mezi nima jsem nevycítila, nevěřila jim. Dvě rande a čtyři pusy a hned se milujou. Děj nula, nula, nic, zápletka taky nula, nula, nic. Za mě velké zklamání.“... celý text
— NikyTaky

„Začátek byl velmi napínavý, příjemně jsem se bála, ale s ubývajícími stránkami se to nějak začalo moc komplikovat a té duchařiny začalo být trochu moc, nezachránil to ani závěr. Oceňuji výborný nápad, ale snaha zahrnout tam všechny možné šumavské "urban legends" dílu uškodila.“... celý text
— deauville

„A máme tu opět víceméně vyváženou knihu povídek. Dvě mě zaujaly, dvě ne. Ten kdo věří na posmrtný život musí být z první naprosto nadšený. Ano, líbila se mi, ne že bych věřil. Druhá, braná v podstatě odzadu byla k zamyšlení. Třetí...trilogii mám přečtenou, avšak Outsidera ne, takže tak napůl a krysa?? No to byl slabší kousek. Jak píšu, nebylo to bráno do hloubky jako romány, ale něco do sebe to mělo. Má i podstatně horší díla. 80%“... celý text
— Timkim

„Výborně zpracovaná kniha, ve které se prolínají naše smutné dějiny s těžkým vznikem státu Izrael v kulisách studené války a bolševického teroru. Přiznávám, že pasáže o brutálním převzetí Československa komunisty, vymýšlení neexistujících afér, lži a zastrašování, Benešovo druhé nejhorší rozhodnutí, to mi opravdu nedělalo dobře (lze doporučit kniho Doznání od A.Londona). Nejvýstiženější jsou první dvě stránky sedmé kapitoly. Malou satisfakcí je, že Slánský a někteří ostatní vrazi nakonec skončili taky na šibenici. Proti tomu složité vztahy na Blízkém východě, šílené dopady Bílé knihy a odhodlání Židů bojovat za svůj stát, to bylo strhující. Docela dobře chápu, že ještě dnes, když se na Židy někdo rozhodne vyšlápnout, začnou připomínat hodně naštavené vosí hnízdo a pro žihadlo nejdou daleko. Již tradičně je dobrý i doslov, na který jsem se taky těšil.“... celý text
— borsalino_csfd