Nejnovější komentáře

„Pokud vás celou dobu zajímaly pikantnosti o Ciri (od jejího původu, přes rozbor DNA starší krve až po její lesbické pletky v dějové lince předchozí knihy), tady se vše dozvíte. Na rozdíl od Geralta. V tomto díle je o něm napsáno žalostně málo. A to asi jen proto, aby se na něj nezapomnělo. Na co ale rozhodně nezapomenu, tak na Bonharta. Na obálce by mělo být upozornění: Děj obsahuje nechutně krutého kanála a čtení pasáží s ním může vážně poškodit vaši pohodu.“... celý text
— SladkaK

„Román asi nebude úplně pro každého čtenáře a je poněkud"těžší", děj plyne pozvolna a odhaluje postupně i různé historky z nedávné minulosti jednotlivých postav, které pak napoví něco více k jejich charakteru. Líbily se mi popisy krajiny, jejich obraz jsem měla úplně před sebou a příběh chvílemi až mrazil. Není to knížka na jednu či dvě odpoledne, je lepší ji trávit pozvolna a postupně, s tím jak pozvolna plyne, tím má člověk víc prostoru si urovnávat jednotlivé postavy, charaktery i situace. Peter mě tou svou svérázností poměrně dost zaujal, ale samozřejmě postava Phila a jeho psychologie je jednoznačně nejvýraznější.“... celý text
— Barcasss

„Já na to pošťuchování a politikaření moc nejsem. Ale tohle má kule, úplně všechny, srovnaný v řadě a čekající, až je s prachem nacpou do hlavní… specifická magie, komplexní postavy a tak akorát zmatku, aby to pořád dávalo smysl a bavilo.“... celý text
— Asheen

„Zvláštní povídky napsané krásnou češtinou.“
— Katka2382

„"Znáte to, najednou si vzpomínáte na každý patník, a každý patník si zase pamatuje na to, jak jste u něj cestou zvraceli." (Martin Goffa - Jizvy a šrámy) Pro mě letos nejlepší antologie a to byla konkurence fakt silná. Jestli si myslíte že znáte venkov, tak se pletete. Jedenáct povídek, v nichž hrají roli nejen tajemství a strach, ale především život jaký je nám městským lidem vzdálený. Při čtení vás bude příjemně mrazit. Jediná z povídek není slabá, nebo hloupá. Každá pojímá venkov a jeho specifika jinak. Některé povídky se nesou v takřka detektivním duchu a vězte, že nejde jen o ukradené slepice. Jiné balancují na pomezí psychologického thrilleru a další zavání magickým realismem či urban fantasy. Všechny ale dýchají tajemstvím a hutnou atmosférou. Pro mě byl život za hradbami města vždycky tak trochu dirty spanish village, po přečtení antologie Osiřelo dítě se na něj budu koukat jinak, s hrůzou, děsem a strachem....“... celý text
— jan8470

„Potom, co jsem se prokousala nudným úvodem, jsem si myslela, že to nejhorší mám za sebou. Omyl. V podstatě všechny kapitoly byly stejně nezáživné jako úvod. Autorka se v jednotlivostech rýpala jako v záhonech, o anglické literatuře se zas tak nezmiňovala, zato se dost opakovala a neustále vyjmenovávala jména nějakých rostlin, které - jakožto nezahradník - vůbec neznám. Také jsem měla pocit, jako kdyby knížka byla jenom o hromadě snobů - "plebejci" buď mají na zahradě posekaný trávník a bazén, nebo na ní pěstují převážně zeleninu a ovoce, protože z těch kytek se člověk nenají. Po první kapitole jsem vzdala souvislé čtení a knihu jen prolistovala v naději, že najdu nějakou pasáž, která mě zaujme a začtu se. Nestalo se.“... celý text
— Amalberga

„Dojem rozporuplný, po naprosto neskutečné (a v mém případě opakované) jízdě s původní trilogií bylo tohle spíš zklamání. Úroveň povídek je různá, od “wow, skvělé po “tak tohle mohlo klidně zůstat v šuplíku. Skoro to za ten návrat do světa Smrtek, po naprosto nádherném závěru Zvonu, ani nestálo. Třetí hvězda spíš z lásky a nostalgie než za reálné zásluhy téhle knihy.“... celý text
— Asheen

„Krátké povídky k zasmání i zamyšlení.“
— wooloong

„Stejně jako mě autorka dostala Vším modrým z nebe, i Adresa naděje se mi četla krásně. I když čtení to není nikterak optimistické, začátek je vyloženě depresivní a smutný, ale to malé světýlko naděje hlavní hrdince od začátku přejete, i když ji poznáte až časem. A musím říct, že jsem si jí oblíbil a nerad jsem se s ní na konci loučil. Nevím jak to autorka dělá, ale svým postavám umí vdechnout život. Až tak, že je vídíte před očima. Doufám, že se nějaké další nakladatelství ujme i jejích dalších knih - Jota to dle mých informací zatím nemá v plánu. A vážně nechápu proč.“... celý text
— Gerbasin

„Půvabně převyprávěný pohádkový příběh, který v našich krajích známe jako Sedmero krkavců - bratři zakletí do ptačí podoby a jejich mlčící sestra, která se je snaží vysvobodit. Tady dovedně propletené s řadou asijských motivů, mýtů a legend. Těším se na pokračování.“... celý text
— Rowana

„Hodně dobrý díl. Jsem ráda, že Eadulf už není jen neschopný a pomýlený doktor Watson a Fidelma že už trochu zkrotla, tím pádem mě ústřední dvojice tak neirituje.“... celý text
— wooloong

„Kniha je dle mého názoru opravdu povedená ve všech směrech. Příběh mě chytl a těžko se od něj odchází.“
— zimolka

„Po delší době fajn romanťárna. Vtipná a i docela zajímavá. Jen mi přišlo trošku zvláštní, že Lena jakožto au pair času s dětmi zas tak moc netrávila.“
— L.Ady

„Příběh zajímavý, kniha se četla dobře.“
— zimolka

„Třetí a poslední kniha Amerického Steva Jacksona dokazuje, že i sci-fi díly mohou překypovat mimořádnou zábavností. Planeta Thalos, kde žijí divocí dinosauři i lidé. Nebo ještě lépe, planeta Thalos, kde za pomocí obřích robotů budete čelit mocným dinosaurům i invazi nepřátelských Karosseanů. Možnost libovolně využívat roboty, kdy každý je jiný a má jiné statistiky i schopnosti, přidává na zábavě. Můžete být bojechtiví tvrďáci a oblíbit si těžké bojové roboty, kteří snesou spoustu ran. Také si ale můžete vyhlédnout roboty rychlé, jejichž používání vám dodá bonusy k UB a někdy vám třeba pomohou se boji zcela vyhnout. Ale pokud jste opravdu drsní, tak nemusíte svést ani jediný souboj robotů a dokončit příběh jen s mečem. To všechno můžete a to všechno by v knihách jiných autorů zřejmě možné nebylo. Proč? Inu, proto, že Americký Steve opět dokazuje, že s nižší obtížnosti se dá mnohem lépe pracovat a nabídnout hráči mnohem více zábavných možností. Kniha je maximálně nelineární a i když hráč musí navštěvovat jednotlivá města, je jen na něm do kterých měst zavítá a v jakém pořadí. Klidně se může stát že z nějakého města raději odejdete, protože cítíte, že některé tamní lokace jsou příliš nebezpečné. A když si mezitím seženete mocnějšího robota, do města se vrátíte a můžete ho dál zkoumat. Možnost návratu je něco s čím poprvé přišel právě Americký Steve v 8. Bažina škorpiónů a je zvláštní, že nikoho doposavad nenapadlo vystavět svou knihu s využitím podobného principu. Příběh má hned tři různá zakončení a protože se od sebe výrazně liší, znovuhratelnost se přímo nabízí. Ostatně, Komando robotů je natolik zábavné a přitom celkem lehké, že by byla škoda ho hrát jen jednou. Hodnocení příběhu - 40% Obtížnost - 1/10 Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy

„Jsem stejného názoru ,jako recenze od daPhytCZ jinak bych to asi nezhodnotila.“
— zimolka

„Shari Lapena opustila známé vody thrileru a vrhla se na detektivku. No. Nebylo to špatné, to vůbec ne. Máme zde zavražděné velmi movité rodiče a zbytek postav, děti a jejich partnery, které mají všechny stejný motiv (dědictví) a nulové alibi. Mohl to udělat kdokoliv z nich a ve výsledku je to vlastně jedno, kdo to byl, protože víte od začátku proč. Z tohoto důvodu mi od půlky bylo úplně fuk, kdo to udělal, protože kdyby ne ten, tak ten druhý. Velmi mě zklamal konec, kdy nedošlo k žádnému zvratu, ale autorka jen stroze vylíčila, kdo to byl a jak to provedl. Kdybych si místo jména vraha dosadila jakékoliv jiné jméno, tak si řeknu hm, ok. Nebyl tam žádný aha moment, zvrat, rozuzlení, šok. Připadalo mi zvláštní, že u každého výslechu autorka zdůrazňovala, že byl podezřelý nervózní (a myslete si, že vraždil!). Já nevím, ale kdyby u Vás zazvonil detektiv, že vyšetřuje vraždu, tak to za mě není synonymem pohodičky.“... celý text
— osman111

„No, tahle knížka byla zvláštní. Napínavá ale občas trochu přitažená za vlasy. Parta totálně neschopných a psychicky narušených policistů, příliš mnoho postav, v kterých se člověk pak trochu ztrácí.. A nakonec zabito těhotenstvím s vrahem? :D Nebylo to špatné ale už jsem četla lepší krimi.“... celý text
— L.Ady

„Moc pěkně napsané, jsem zvědavá na další díly.“
— Janaves

„Velká podobnost s lovci stínů od Cassandry Clair a ta sága se mi líbila mnohem víc.“
— ladaol

„Zápas mistrů je dějovým pokračováním jedné z nejlegendárnějších knih série (7. Labyrint smrti). Obálka s obřím svalovcem v bílé gladiátorské aréně pod rudou oblohou zase spolehlivě upoutá pozornost jako magnet. To samé bezvadný námět, neboť šílený Carnuss si libuje v gladiátorských hrách a hodlá vítěze své arény poslat do Zápasu mistrů. Jeho bratrem je totiž právě baron Sukumvit, který se po vítězství jistého hrdiny rozhodl labyrint Fangu přebudovat. Jenže pod vším tím fascinujícím pozlátkem se ukrývá typický Livingstone. Aréna gladiátorů je vlastně jen takovým prologem příběhu, přestože krev, pot a pasti na písku vám nejspíše zachutnají mnohem více než samotný labyrint Fangu. Je to jako prolézat dalším Chrámem zkázy, lineární, bez nápadu, občas okořeněný hádankou, či skvělou kresbou ale přesto fádní, unylé a bez myšlenky. Jediné v čem se Livingstone posunul je obtížnost, neboť přebudovaný labyrint Fangu je MNOHEM těžší. A v tom tkví kámen úrazu... U Zápasu mistrů to Livingstone posunul na další level, kdy dokonce i s maximálními statistikami a při volbě ideální trasy je šance na výhru sotva 25%. Nevím, co si Livingstone myslí... že lidé přece stejně mohou podvádět, tak proč se obtěžovat dělat hru dle pravidel hratelnou?! Ale přece právě tohle nejvíce přiměje hráče k tomu aby tu a tam zafixlovali. Protože když cítíte, že s vámi autor hry nehraje fér, že je to nespravedlivé, zákeřné a nefér, tak prostě pravidla obejdete. Bohužel, Zápas mistrů je první ale zdaleka ne poslední knihou, jejíž obtížnost je extrémní. Hodnocení příběhu - 30% Obtížnost - 11/10 (extrémní) Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy

„Rozhodně si to zaslouží všech 5 hvězdiček. Je to velice milá, ale svým způsobem utěšující kniha. Doporučuji.“
— Uma

„Zajímavá série krimi. Jsem ráda, že jsem na ni narazila. Je napínavá a líbí se mi i detail na vztahy mezi policisty. Doporučuji :).“
— L.Ady

„Skvěle napsané, krásně se čte. Celá série je pětihvězdičková. Kdo má rád detektivky, doporučuji přečíst.“
— martineknatasa

„Knihy od Vondrušky mám ráda. Otcovský přístup Oldřicha z Chlumu k Otovi, který v sobě nezapře muže co má rád ženy, detektivní zápletka umístěna na pozadí historických událostí a přitom tyto události nejsou změněné a i když jsou možná smyšlené, jsou uvěřitelné. Dávám 5 hvězdiček. A doporučuji.“... celý text
— kamka1103

„Druhý díl ze série Podivná doba nezklamal. Opět je to čtivé , vtipné a šílené. Mou oblíbenou postavou se čím dál víc stává všem pijící krev šéfredaktor Banecroft a přitom to ani není upír. Ale ani zbytek redakce rozhodně není k zahození. Těším se na na pokračování série. Ostatně autora už mám v oblíbených dávno.“... celý text
— jackdaw

„Autorku jsem objevila před lety a pak se mi ztratila. Tehdy jsem četla Odpusť, že jsem se vrátil, což je kniha o první světové válce. Kterých mi přijde, že tolik není. Tahle kniha mě překvapila. Ze začátku mě nebavila, ale jakmile jsem četla dál a dál, tak mě začínala více a více bavit. Moc se mi líbily příběhy postav. Různé myšlenky a duševní postupy osob. Děj, který se odehrával za první světové války mi přišel nejzajímavější.“... celý text
— tittanie

„Tak tenhle díl mně moc bavil. Vlastně oba, ale tady se to všechno tak hezky propojilo a završilo. Cestování časem, přeměna Tegan i to ostatní. Čtivé, pěkné.“... celý text
— ladaol

„Takže za mě u této autorky pro mě 3x a dost. Poprvé jsem to u prvního dílu hodnotil jako docela povedený debut a že je tam potenciál pro rozvoj a postupné nalezení pozice autorky. Druhý díl byl spíše než detektivka jen neustálé probírání pocitů Laury a jejich osobních úvah. Vyšetřování minimum. No a tento třetí díl je pro mě už docela velké zklamání. Čekal jsem, že se už autorka našla, a že kniha už bude mít nějaký spád a příběh bude zajímavý. No zklamal jsem se. Stejně jako v předchozích dílech je to neustálé přemýšlení o pocitech a tak 280 stran celkem o ničem. Vyšetřování opět minimum a ještě okořeněné několika nesmysly. Posledních snad 40 stran se to trochu rozjede. Oceňuji, že některé popisy věcí, prostředí, lidí a vztahů jsou zajímavé. Ale to je jen malá část knihy. Zbytek působí velmi nevyzrálým dojmem. Takže jak už jsem napsal na začátku, u této autorky se nesetkalo mé očekávání s tím, co mi předkládá, a tedy se čtení jejích knih v dalších letech věnovat nebudu. Možná nejsem cílová skupina.“... celý text
— Bedřich63

„Ze zacatku mi trvalo nez jsem se zacetla. Porad mi myslenky odbihaly a nemihla jsem se soustredit. Jakoby me ten pribeh vubec nebavil. Nastesti jsem vydrzela a pak uz me to chytlo. Trosku jsem teda nechapala, ze vsichni vedeli, ze vsichni vedeli o Ezrovi, jen Felix byl jak slepy. Vzdyt tam nusely byt nejake naznaky nebo ne?“... celý text
— Kiwicatko