Nejnovější komentáře

„Knížka útlá, ale obsahem plná. Lásky. Té pravé, čisté. Oliver a Jenny. Filmové zpracování z roku 1970 je klasika. Více netřeba psát, vše dokonale a výstižně v komentáři ZÓNY.“... celý text
— JPBelmondo

„Lehká romantická oddechovka. Kniha se mi líbila, i když začátek byl pro mě pomalejší, ale jak začal odepisovat i Aarone, bylo to super. Slupla jsem ji během dvou dnů.“... celý text
— Verresa

„Výborná pomůcka“
— palka452

„Za mě příběh napínavý,jen mi požitek kazí jak bylo napsáno mystery103 mnoho postav.Musel jsem se vracet abych měl jistotu,kdo je kdo.“
— jarin58

„Já prostě nemůžu jinak než dát pět hvězdiček, Krákal je moje jednička a tento díl byl i docela napínavý jak jen může dětský komiks být a dobro opět zvítězilo nad zlem. Takže si to shrneme… nemá to chybu. Těším se na další díly.“... celý text
— Marcik7

„Četla jsem, že Ve stínu Hvozdu je dalším retellingem na Krásku a zvíře, proto bylo jasné, že se mi knížka musí dostat do ruky. I když z počátku vypadal příběh zajímavě, je pro mě bohužel dalším knižním zklamáním.   Na začátku příběhu se setkáváme s Agnieszkou, obyčejnou dívku z malé vesničky, kterou obklopuje temný a zlý Hvozd. Ve Hvozdu se nachází mnoho zlých a odporných sil, před kterými je má chránit Drak – čaroděj, který si každých deset let za odměnu vybere ve vesnici dívku. Nyní všichni předpokládají, že si vybere Kasiu, která je krásná a okouzlující, ale jeho zrak padne na obyčejnou, a ne tolik krásnou Agnieszku.   První třetina knihy se mi moc líbila, mnohdy vtipné soužití Agnieszky s Drakem, seznámení s prostředím a zajímavé prostředí… zkrátka příběh se četl jedna radost. Pak se ale příběh přehoupl do jiného prostředí a stal se něčím, co bylo neskutečně natahované, Agnieszka zažila naprosto neuvěřitelný přerod v silnou a nezávislou ženu, která vlastně umí vše, i když z počátku nevěděla, co v ní dřímá. Příběh se neskutečně vlekl, situace se stále stávala neřešitelnou a pak se náhle zjevilo nějaké řešení, které přišlo zčistajasna bez předchozího vysvětlení.   Knížku jsem musela během čtení často odkládat a některé stránky i přeskakovat, protože se tam vesměs nic nedělo. Dokonce i vztah hlavních hrdinů, který najednou překročil tu „posvátnou“ hranici, mi přišel těžko uvěřitelný vzhledem k okolnostem první třetiny knihy. Takže opět jsem bohužel narazila na kousek, ke kterému se už zřejmě nikdy nevrátím a budu doufat, že příští retelling, na který narazím bude mnohem lepší.“... celý text
— Annabelle

„Myslím, že je to něčím hezký, ale jiným dílem zase toxický a bolej z toho zuby. Ducha doby odpárat nelze, a pokud ten bude vzat v potaz, je to milá kniha. Zároveň je mi ale líto každýho chronicky nemocnýho dítěte, kterýmu tahle kniha podsunula myšlenku, že jeho postižení jde vyléčit vůlí. Je mi z toho lehce nevolno.“... celý text
— moonell

„Druhý díl korunních princezen už není tak pohádkový, i když z jisté části si ji zachoval. Už je trochu temnější, ale krásně to do knihy zapadlo. Opět sledujeme osudy Wren a Rose a jejich cestu za záchranou jejich království a babičky. V Prokletých královnách mne více bavila linka s Wren. I když romantická linka Rose a Shena Lo byla moc hezká. Sice jsem v jednu chvíli myslela, že Shena asi půjdu proplesknout, ale pak si to zas vyžehlil. Jo! A jsem team Alarik...je to možné? Ale tahle postava je sakra tak zajímavá, ne-li nejzajímavější ze všech, a má velký potenciál. Strašně jsem se při čtení těšila, až se tam zase objeví. Doufám, že ve třetím díle se mu autorky ještě více pověnují.“... celý text
— AlcaLou

„Krásný příběh! Je vyprávěn podobně jako Jsou světla, která nevidíme - z několika perspektiv, v několika časových rovinách a zcela nechronologicky; Město v oblacích je v tomto na čtenáře ještě náročnější - perspektiv je více, časové roviny snad nemůžou být od sebe vzdálenější (počítáme-li Mrakoptakohrad, pak od antiky až po budoucnost) a postavy rozdílnější. Co má společného mladistvý terorista z 20. století se znetvořeným bulharským rolníkem obléhajícím v 15. století Konstantinopol nebo s osamělou dívkou na kosmické lodi kdesi v hlubokém vesmíru? Prvních 400 stran máte pocit, že čtete tři rozdílné knihy velmi volně propojené jediným pojítkem, kterým je starověký příběh pastýře Aithóna, ale závěr vše naprosto nečekaným způsobem proplete a celému vyprávění dá smysl. Za mě mooožná ještě o kousíček lepší než Světla!“... celý text
— cabalenka

„Velmi chytlavé!“
— juleska

„Možná opravdu trochu slabší než Ostří ozvěny... Ale fakt jen malinko. Postapo příběh ve stylu jaký mám rád, za sebe hodnotím na pět hvězdiček, prostě nemůžu jinak.“... celý text
— murdoch

„Tak tohle bylo skvělé! Bylo to svižné, na nudu zde není prostor. Kniha má skvěle napsané dialogy, lišáka jsem si velmi oblíbila, i Tempest. Romantiku tam moc nehledejte, ale náznaky tam jsou a já jako velký romantik doufám a očekávám, že v dalším díle se ta romantika teprve rozvine. Jen druhý díl má poměrně málo stran, tak snad to nebude svižné až moc, to by byla škoda. No necháme se překvapit, těším se moc!“... celý text
— AlcaLou

„Spoiler. Na Drnka dost neobvyklé čtení. Jednak nekončí naivně optimisticky a také pracuje s vědeckého pohledu zatím nereálnou událostí. Prozatím vždy vycházel z historických eventualit které se mohly při určité schodě náhod stát. Místo úmorných výčtu jednotek a jejich pohybů jsou zde obsaženy úmorné zástupy funkcionářů a přerozdělování funkcí. Pořád ale platí že Drnek umí psát a jeho vášeň pro historii je nakažlivá. Stejně tak je jeho logika principů moci zcela zdrcující. Jeho náhled na slavné osobnosti naší historie i nadále způsobuje hodně nepříjemné pocity. Jsem s Orákulem spokojen.“... celý text
— LordKubas369

„Sbírka Gouldových biologických esejů, v nichž vysvětluje principy evoluce a ilustruje je na příkladech žhavě nových či obskurních, ale vždycky fascinujících, mě zaujala tak, že jsem četla v každé volné minutě. A jelikož byla kniha pořád někde blízko mě, dostala jsem příležitost zjistit, že přírodovědci v mém okolí tuhle klasiku identifikují, i když leží zadními deskami vzhůru. Celý týden mě vyučující častovali poznámkami typu „Jak se má panda?“ nebo „Gould je lepší biolog než Dawkins!“ (to teda není, ale už to nadšení pro Goulda chápu). Originál vyšel v roce 1980, jednotlivé časopisecky publikované eseje jsou namnoze z druhé poloviny 70. let, a přesto kniha zůstává překvapivě aktuální. Zdálo by se, že zrovna v evoluční biologii nic nebude zastaralejšího než včerejší text, ale jelikož se Gould soustředí spíš na zákonitosti než na jednotlivosti, má Panda co říct i po necelém půlstoletí. Autor se třeba odvážně pouští do (částečné) rehabilitace genetika Richarda Goldschmidta, který věřil, že motorem evoluce jsou makromutace v raném vývojovém stádiu, měnící tempo růstu organismu, a tím i fenotyp a chování. V době, kdy autor dotyčnou esej psal, byl Goldschmidt fackovacím panákem evoluční biologie, kdežto dnes jeho teorie mnozí badatelé berou v potaz (byť je samozřejmě nepřijímají se vším všudy, což nečiní ani Gould). To jen pro příklad; myšlenek aktuálních (stále nebo opět) se tu nachází požehnaně. Víc zastaralo těch několik esejů paleontologických (a dost pravděpodobně i eseje o biogenezi, jež ale bohužel nemůžu posoudit, takže je tu nechám stranou). Třeba úvahu, zda se ptáci vyvinuli z dinosaurů, nebo ze staršího společného předka, už antikvovaly objevy opeřených, ba dokonce létajících teropodů (první roku 1996), jež mimochodem nakonec vyřadily Archeopteryxe z třídy ptáků (ukázalo se, že mezi svými dinosauřími soukmenovci není až taková výjimka). Což nic nemění na tom, že Gouldův text přehledně shrnuje stav tehdejšího bádání a stále si uchovává zajímavost. Zdůrazňuji, že „překonané“ texty představují zlomek z poměrně tlusté (a zároveň neskutečně čtivé) knihy, a navíc mě ty paleontologické kousky bavily nejvíc. Dál autor exceluje, když píše o dějinách přírodních věd. Díky němu jsem zjistila, že Lamarck by se notně podivil tomu, co dnes označujeme jako lamarckismus, nebo že Darwina k formulování přirozeného výběru nedovedla jen zcela náhodná četba Malthuse (jak píše v autobiografii), nýbrž systematické studium humanitních učenců, v němž byl Malthus kouskem skládačky. Co mě tak docela nenadchlo, byly eseje o antropometrii, protože Gould k věcným úvahám přidává ideologickou nadstavbu. Oddíl se ostatně jmenuje „Rozdíly mezi lidmi očima vědy a politiky“. Když tedy (zcela správně) vyvrací víru v přímou závislost velikosti lebky a inteligence, vzápětí nějak přijde k závěru, že všechny lidské skupiny jsou obdobně chytré a vlastně jsme si všichni rovni. Jednak to z výše řečeného nevyplývá a jednak to asi není pravda (kdyby byl Gould schopen vyvrátit závěry kanadského antropologa Philippa Rushtona o evoluci lidských ras, to by byla jiná). Na druhou stranu je Gouldův egalitarismus názorem inteligentního člověka, který k němu zřejmě měl důvody, a proto ho lze bez obtíží respektovat. Gould svoji levicovost nezakrývá ani v jiných esejích, zhusta cituje Marxe s Engelsem (pokud do jeho textu citáty nevpravili překladatelé, o čemž pochybuji). Spěchám dodat, že jsou to citáty dobré a vhodně použité; ostatně Marx a Engels i sovětská biologie přece jen často měli co říct. A když jsme u českého překladu, to je koncert dvou virtuozů.“... celý text
— JulianaH.

„Perfektní, musím říct že na knihu pana Kunderu jsem se chystala delší dobu ale až čtenářská výzva mě donutila. A musím říct že už naprosto chápu proč je to tak uznávaný autor. Kniha krásně vykresluje období po vpádu vojsk Varšavské smlouvy a jak se s ním jednotlivý hlavní hrdinové vypořádali. Psychologie postav je perfektní, popis okolí také. Já nemám co vytknout, jen škoda že tito autoři nejsou v povinné literatuře pro žáky středních škol.“... celý text
— Maki21

„Skvělá kniha, která neobsahuje jen hrůzu Holocaustu,ale i spoustu autorových mouder se, kterými se ani nejde neztotožnit. Oceňuji Eddieho nadhled a chuť do života, bylo to velmi bolestné,ale i inspirativní čtení.“... celý text
— whiolet

„Nemohla jsem se od knihy odtrhrnout. Bylo to napsané čtivě a nutilo mě to číst dál a dál. Líbilo se mi propojení obou zápletek a při rozuzlení jsem měla čelist až na zemi.“... celý text
— Ivka14

„Tohle je prostě bondovka ze spisovatelova světa, ostatně název na to jasně odkazuje. Je tu úplně všechno - drsný agent v neoprenu, ruská zběhlá agentka, zlotřilý kapitán ponorky i loď s otvíracím dnem. Příjemná rychlovka z tohoto světa. 70%“... celý text
— SONP

„Pojízdné Knihkupectví šťastných konců je dalším tripem z obytňáku, který nám už přestavila u své předchozí knihy Pojízdná Čajovna splněných snů. Tentokrát je příběh zaměřený na Ariu. Knihomolku tělem i duší, která se dosud nevyrovnala se ztrátou milovaného muže a je moc lehké skrýt svůj žal za stránky knih. Jenže když se jednou po pár sklenkách vína ocitne v náruči pohledného spisovatele Jonathana, i to nejsmutnější srdce pookřeje a začne toužit bít v rytmu toho druhého. Aby si tyto myšlenky vyhnala z hlavy, vydá se na cestu po Francii, jenže osud tomu chce jinak... Přiznám se rovnou, že tenhle příběh se mi líbil víc. Asi to bylo tou atmosférou kolem knih nebo i toho, že se potkáváme s postavami, které jsme poznali díky čajovně. Aria je milá dívka se zlomeným srdcem, když v brzkém věku přišla o svou lásku a je přesvědčená, že už nikdy nemůže znovu milovat. Brání se tomu, ale citům neporučíš. Cestování v karavanu, lidi kolem karavanistů a celé to cestování je hezky popsané a příjemně to celé plyne. Bavilo mě to a těšila jsem se z každé stránky. Tohle se prostě povedlo a já tomu dávám pomyslných 4,5 hvězdičky.“... celý text
— Medvědářka

„Vítejte zpět na Briarově univerzitě, avšak tentokrát se zaměříme na Garettova nejlepšího kamarádka, hokejového miláčka a sexuálního experta, Logana. Avšak já si nejsem úplně jistá, jestli se mi druhý díl líbil nebo ne. Nebyl špatný, to rozhodně ne, ale samotné téma "trestání někoho za hloupou chybu" není můj oblíbený motiv. Přijde mi to totiž jako trapná napodobenina enemies to lovers a no...no... Samotné postavy byly ale vcelku dobré, líbil se mi Logan a líbil se mi i jeho příběh, minulost a podobně. Za to Gracie...no, z jejího chování jsem byla většinu času spíš zmatená či nepříjemně překvapená (a oproti Hanně bych se s ní v realitě rozhodně nebavila). Další (nové) postavy si prostě nepamatuju. Ale teď k velkému záporu. Ta závěrečná "dramatická" část byla tak odporně na sílu. Bylo to absolutně zbytečné. Jakože asi nějak chápu, o co se autorka (očividně) snažila, ale podle mě to bylo absolutně v rozporu s charakterem Gracie (a to ji nemám ráda). Nebudu spoilerovat, protože si to nezasloužíte, takže řeknu jenom "holka, on byl mentálně v háji, rozpadal se mu život a panikařil...to ty by ses měla omluvit, že jsi na něho křičela a pak odešla." Stejně tak část o "velkolepých gestech" byla nechutně na sílu a absolutně se tam podle mě nehodila a nevím prostě. Kniha se mi rozhodně nelíbila tolik jako jednička, ale jako samostatný příběh to ušlo.“... celý text
— JaAnička

„Knížka neohromí, ani neurazí. Takové na pohodu minipříběhy pro děti, které v paměti ale příliš neutkví, protože zkrátka nejsou ničím zvlášť zajímavé. Líbí se mi to, že je v řadě textů použit koncept tiskacího velkého písma, s pětiletou dcerou, která začíná hůlkové písmo číst, jsme toho hojně využily.“... celý text
— mataaskorice

„Krásné, napínavé, romantické-super!“
— Datr1

„Perfektní! Díky moc za hromadu inspirace. Něco jsme už ve škole použili (třeba jsme hráli se sedmáky na upíra) a bylo to super. Knížku všem třídním pedagogům určitě doporučuji.“... celý text
— mataaskorice

„I já jsem se s knížkou setkala prostřednictvím Českého rozhlasu. Mně se audioverze líbila. Příběh je milým, křehkým svědectvím přátelství dvou chlapců, kterým bylo přáno na pozadí nelehké doby prožívat silné přátelské pouto a trávit společný čas v dobrodružných klučičích představách. Čtenáře/posluchače místy zamrazí předtucha situací budoucích, které na rozdíl od hrdinů zná. Bulela jsem u scény s lynčováním Achaciho Páciho.“... celý text
— mataaskorice

„Celkem čtivá série a na konci tohoto třetího dílu je zprávička, že by měl vyjít čtvrtý díl pod názvem "Kdyby se schovala" a někdy v budoucnu pátý díl.“
— Ivetaa

„Bolo to vtipné, romantické, bolo tam klišé, ale to k romantike patrí.Koniec šťastný. Za mňa super.“
— MarMin

„Roztomilý příběh o hledání sebe sama. Sebastian trpí v nefunkční rodině a je zamilovaný do svého nejlepšího kamaráda. Pak potká Rushe a zjistí, že vlastně o lásce nic nevěděl. Sebastian byl takovej truhlík, Rush byl skvělý. Hrozně jsem si oblíbila Rollovi, byli úžasní a velké štěstí, že je Sebastian měl. A konec byl tak hezkej, opět před autorkou smekám.“... celý text
— alnovka82

„Akční detektivní příběh s romancí z roku 1924. Vybrala jsem si právě tuto knihu do dořešení čtenářské výzvy z roku 2019 a tématu "Kniha od autora, který napsal více než 20 knih". Vím, že jako její teprve pátý román není moc fanoušky oblíbený, protože namísto "čisté detektivky" sklouzla více spíše k napínavému dobrodružství se špionážními prvky, spoustou podivných náhod a hlavně s bezhlavou a naivní romancí. No a přesně proto jsem tenhle román chtěla číst. Navíc mám hezké vzpomínky, když jsem jako mladá dívka sledovala nepovedený stejnojmenný film se svojí babičkou - fanynkou detektivek, která už tu není. (Na film nekoukejte, je nelogicky zasazený až do 80. let a s fakt hroznými hereckými výkony, nekažte si zážitek z knihy tímto špatně hodnoceným filmem). Hrozně ztřeštěná a lehkomyslná a naivní hlavní hrdinka mne tenkrát zaujala jak ve filmu, tak teď o mnohem víc v knize. Bylo zajímavé sledovat ztřeštěného sirotka a jeho impulzivní rozhodování a snahu o vyšetřování záhad. Za skvělé považuji i luxusní prostředí výletní lodi a tím pádem omezené množství postav. A k tomu přidejte diamanty, převleky, vsuvky z archeologického vzdělání a postarší všetečnou kamarádku a je tam vidět rukopis Agathy Christie. Jen musím uznat, že jsem ráda, že v další tvorbě nakonec opustila pole romantických a zamilovaných románů, tohle bylo... no... prostě moc na sílu a málo uvěřitelné. I když, co já vím o prudkosti zamilování a lásky, která cloumala s osobami v roce 1924...“... celý text
— jitka_dankova

„"A bylo to tady znovu! Stíny se natahovaly! Z rohu koupelny se jeden tmavě šedý pruh posouval, pouze po centimetrech. Stín mířil jejím směrem. Natahoval se k ní. Zachvátil ji tak silný třes, že kdyby se nedržela umyvadla, jistě by spadla na zem. Pevně zavřela oči a se silně stisknutými čelistmi se vydala do svého světa. Do světa v oblacích, na křídlech draků. Tehdy to pomáhalo..." Příběh o obyčejných lidech, co žijí své životy. Jak je tedy možné, že sousedé, kteří se dříve dělili o jídlo, si nyní jdou po krku a navzájem se udávají a vraždí? Zvířata. To z lidí dělá válka. Snaha zachránit sebe a svoji rodinu za každou cenu. Ve víru jedné takové, o které se příliš nemluví (Bosna a Hercegovina 1992-1995), se ocitá Aurora. Dívka je násilně vytržena ze sladkého dětství a vržena do místa, kde je prostor jenom na bezmoc, zoufalství, pach smrti a rozkladu. Pohled dítěte na bombardování a naprosto šílené a neodůvodněné násilí mi rval srdce na miliony kousíčků. Z textu je zjevné, že autorka si příběh nevymyslela, ale je inspirován skutečným příběhem a o to více náročné bylo číst všechna ta příkoří, která se děla nevinnému dítěti, až z něj zlo v podobě člověka vykřesalo tu poslední jiskru. Vyrovnat se se zážitky po válce je prakticky nemožné, Auroru neustále obestírají stíny minulosti. Příběh si rozhodně zaslouží vaši pozornost. Bohužel já jsem v knize bojovala s pár věcmi. Opakování slov, občas gramatické chyby, bezdůvodné střídání minulého a přítomného času ve vyprávění, to vše text trochu degradovalo. Chyběly mi také dialogy, dost často jsou stránky jen popisováním. Každá kapitola začíná básní, což jsem jako barbar mající hrůzu z poezie příliš neocenila. Útěk do světa draků je naprosto geniální a originální, ještě jsem to nikde neviděla. Osobně mi to příliš nesedlo, ale to je čistě subjektivní, málokdy mě v knize baví větší množství metafor. Kažodpádně děkuji moc autorce Jasmina Petlach za oslovení, jsem ráda, že se ke mně kniha dostala. Hodnotím 3/5 a doporučuji k přečtení.“... celý text
— PosPol

„Hodně zajímavé čtení. Četla jsem i první knihu, viděla film Nebe, byla na besedě...a pořád mě to zajímá. Těším se na další knihy z jiného prostředí.“
— LenkaKa