Nejnovější komentáře

„Seriál The Wire – Špína Baltimoru osobně považuji za jeden z nejlepších seriálů všech dob – a George Pelecanose, spoluscenáristu této filmové lahůdky, za autora par excellence, který umí uhranout nejenom televizní diváky, ale i milovníky psaného slova. Tohle byl fakt skvělé!!! Ale pozor: Kdo čekáte něco na způsob těch dneska tak oblíbených a vyhledávaných thrillerových šarád, vyprávějících o úchylných sériových vrazích, kteří z částí těl svých obětí skládají mandaly, ani knížku neotvírejte. Protože tohle je úplně jiný level, který nemá s masakroidními pohádkami vycucanými z prstu vůbec nic společného. On to snad ani není román v pravém slova smyslu, ale spíš jakási sociologická studie o životě na pomyslné lajně, které se občas poeticky říká „hrana zákona“. Drsné město rozhodně není čtením pro chovanky dívčí akademie slečny Pinkertonové – je to příběh o marasmu, o bludných kruzích a o bezvýchodnosti, ale – zaplaťpámbu – také o naději. A za tuhle špetku optimismu patří autorovi velký dík. Vřele doporučuji.“... celý text
— marlowe

„No, nevím.... Za mě jednoznačně od autorky nejslabší knížka. Zpočátku jsem nechápala a konec byl divný, překombinovaný .....“
— Opatov

„Dost mi to připomínalo Milence od M. Duras - vzpomínky na dospívání, špatně fungující rodinu, zakázanou lásku. A až poetický styl se spoustou opakování, která se jemným posunutím významu výrazně mění. Nehledejme pevný řád ani kompozici, ale při hltání příběhu ve skvělé audiopodobě to byl skvělý (třebaže dost neradostný) zážitek.“... celý text
— Radium

„Bestie v uniformě Detektivní příběh podle skutečného příběhu. Přiběh je psaný výslechy jednotlivých světků a zápisky vyšetřovatele, kdy postupně vše začne zapadat do sebe. Kniha je nádherně ilustrovaná a doplněna archivnímy fotografiemi. Kniha má 159 str. včetně obrázků - tedy taková jednohubka.“... celý text
— piskotjanicka

„Velice, velice poutavá kniha a takový vtipný spin off Assassin's Creed. Jednotlivé situace v knize mipřišly takové okoukané a již dříve viděné. Kniha je souborem epizodních minipříběhů - některých poměrně zbytečných - viz teenager během večerní seance příjde na to, jak lépe a úsporněji protahovat dráty - udřený drátenický mistr téměř v pohřebním rubáši na to za celý život samozřejmě ani nepomyslel. Celým dějem se vine, kromě profesinonálního života h.h. (hlavního hrdiny), detektivní linka, začinajíci vraždou významné osobnosti. Pak na ni autor v přílišném rozletu pozapomněl a čtenář se nedozví, proč a jak výše uvedený neslavně zakrákoral. Autor používá jednoduché a úsporné výrazové prostředky, kapitoly mají jen pár stránek, pěkně pracuje s reáliemi a ukazatel čtivost se tak vyšplhá téměř k omezovači. Jen těch bohů ze stroje by tam nemuselo být několik na každé druhé stránce.. Dále už asi dva dny usilovně přemýšlím nad obratem "..zaklepal na dveře 3x krátce a poté 1x dlouze..". Nejbližší dveře už nesou krvavé stopy od mých prstních kloubů a stále se mi nedaři klepat 1x dlouze..“... celý text
— bleekemolen

„Nesešlo se to s mým očekávání. Příběh jako tento jsem četla už mockrát ale pokaždé byl lépe napsaný.“
— Ambo

„Škoda toho bezdůvodného zabíjení, to mi u tohoto jinak citlivého, rozervaného romantického hrdiny prostě vadilo. Nejspíš už ve svém věku nemám tak pevné nervy jako mladší čtenářky. Ale jinak mě vývoj vztahu Stelly a Christiana docela bavil. 3,5 hvězdičky“... celý text
— alzbeta4340

„Připomíná mi to The Girls - ale jen vzdáleně. Oddechovka, která rozhodně neurazí.“
— Ninushka

„Četla jsem popořadě, tak jak sly stránky za sebou, velmi zajímvavý koncept. A mě se to líbilo, možná taky, proto, že to byla moje první kniha od paní Třeštíkové, nejsem ovlivněna žádnou další. Bylo to čtivé, zajímavý příběh, který šťastně neskončil...“... celý text
— monca.valk

„Víceméně průměrný thriller, styl psaní mi nevyhovoval. Co se týče postav, tak nevíte, komu věřit. Ale to asi není na škodu.“
— emilieselden

„Ali Hazelwood si získala mé čtenářské srdce a řadí se tak mým oblíbeným autorkám, od kterých si musím přečíst vše, co nepsaly. :) Hlava plná lásky byla skvělá oddechová knížka. Od začátku jsem předvídala, jak bude děj pokračovat, komu patří tajná identita, nebo kdo získá roli záporáka, ale vůbec mi to nevadilo. Přesně takovou pohodu od oddechové romantické knížky očekávám. Hlavní i vedlejší postavy si mě získaly (až na záporáky, ti byli na přesdržku :D). Levi, hlavní mužská postava, co vám budu povídat, takové Leviho chcete potkat. :) A Bee mě bavila už od začátku, myslím, že bychom byly dobré kamarádky v reálném životě. :D Hlášky, které vypouštěla, mě nejednou donutily zasmát se nahlas (párkový faktor, ptákofest... víc psát raději nebudu, nebo mě tady zablokují :D). Její osobnost si mě získala, zvlášť po tom, čím si v životě prošla. Nejraději bych ji objala a řekla jí, ať nad vším přehnaně nepřemýšlí, nevymýšlí si v hlavě scénáře a neočekává jen to nejhorší. :) Hypotéza lásky se mi líbila o chloupek víc, ale ani tak to nesníží mé hodnocení. Knížka mě moc bavila a témata v ní taky (věda, NASA, kočky, jídlo, zrada, důvěra). A navíc byl to příběh hale to love, což miluju.“... celý text
— denisa8946

„V Tajemství zamčené knihovny sledujeme dvě linie příběhu, jednu ze současnosti a druhou z válečných let, kdy byla babička mladá dívka. Upřímně mám pocit, že jsem podobných příběhů četla už spousty a člověk nemusí být zrovna Einstein, aby přišel na to, jak se bude děj vyvíjet. Ale vlastně mi to nijak zvlášť nevadilo. Dočkáme se také romantické linky, bez ní by to ostatně nebylo ono. Zároveň se zde řeší i složité rodinné vztahy a buďte si jistí, že vztahy se tu pěkně pomotají. Tajemství zamčené knihovny je moje již třetí přečtená knížka od autorky, a tak vím, že psát jednoznačně umí velmi dobře a čtivě a já se ráda pustím i do dalších jejích knížek. Přesto tentokrát hodnotím o fous níž - bohužel mě nijak nepohltila atmosféra, jako to bylo u Knihkupectví na Riverside Drive, a ani pro mě příběh nebyl tak napínavý jako u Čtenářského kroužku na konci světa. I tak jsem ale knížku přečetla velmi rychle, jen mi tentokrát nejspíš tak dlouho neutkví v paměti.“... celý text
— veronika4937

„Když jsem začala číst, tak jsem si říkala, že válečníka číst nechci. Pak jsem si přečetla ještě stránku a ještě stránku a dočetla první část. Tak jsem zkusila tu další a najednou jsem byla na konci. Velmi to chytne, čte se to opravdu rychle. Autor se moc nezaobírá psychologií postav, je to hodně epické. Děje se toho opravdu hodně. Zaujaly mě komentáře níže. Když čtete skandinávské trilery, tak Vás drobná nelogičnost z míry nevyvede. Jen jsem nepochopila, kde skončilo to vysvobozování čarodějky.“... celý text
— Kyri

„Kafka ve Vilniusu. Zvláštním a záhadným způsobem mě to bavilo. Nakolik to ovlivnil fakt, že jsem ve Vilniusu byla a mám pro to město velkou slabost, Užupis navštívila - ten co tak skutečně je, ten za řekou :-), nevím. Hodnotím, jak cítím.“... celý text
— Tydvik

„Už před několika lety jsem měla příležitost přečíst si Lucčinu první sbírku básní Jedové trny krásných rudých růží. Ta mě přesvědčila o tom, že má pro básnění cit a do svých slov umí vkládat hluboké emoce. Ani u Siluet tomu není jinak. Tentokrát je knížka rozdělena do 4 částí odpovídajících jednotlivým ročním obdobím. Pokud tedy hledáte sbírku, která vám bude dělat společníka po celý rok, budou Siluety skvělou volbou. Asi jako u každé básnické sbírky i tady byly básně, které mě zaujaly víc a které méně. Poezii je složité hodnotit, jelikož každý má jiný vkus a preferuje jiný styl básní. Mě osobně nejvíc oslovila ta první - Pavučina, poté ta s názvem Siluety, po níž je pojmenovaná celá sbírka, a samozřejmě nesmím vynechat ani básničku Malý princ, která si mě ze zcela očividných důvodů získala. Básničky se ale nezaměřují pouze na přírodu, najdete v nich spoustu věcí k zamyšlení, narazíte zde na téma lásky, přátelství, ale třeba také nepřízně osudu. Myslím, že se Lucce dobře podařilo nastínit atmosféru jednotlivých ročních období, obzvláště pak mého milovaného podzimu, který už je za dveřmi a na který se nesmírně těším. Siluety bych tedy doporučila každému, kdo hledá kratší knížku poezie plnou podnětů k zamyšlení, kterou může buď zhltnout jedním dechem, nebo se jí nechá provázet v průběhu celého roku.“... celý text
— PrincaListicka

„Z mého pohledu to není nejlepší kniha z této série, ale pořád velmi dobrá. Je to chytré a vtipné. Téma divadla mě tak moc nebaví, už mi to přišlo dlouhé, proto ta hvězda dolů. Analogie s vytvářením diskursu ve společnosti je mrazivě přesná.“... celý text
— Kyri

„Ne, že by člověk trnul hrůzou, spíš napnutím, jak to tedy celé je...Čtení utíká, příběh plyne, konec není prvoplánovitý. Bylo to fajn.“
— capar

„Bylo pro mě zajímavé nahlédnout do přemýšlení a hlavy člověka, který byl součástí SEAL. Některé kapitoly mi přišly inspirující a motivační, ale některé ne. Často mi chyběla trošku víc vycizelovaná pointa. Zároveň mi přišlo sympatické, že autor dává nahlédnout do toho, jak ta práce vypadá skutečně, a nesnaží se z toho vytřískat akční nesmysl. Knížka mi přijde tak “vojensky stručná, klouzající po povrchu. Kladu si otázku, jestli je to zpracováním knihy, nebo schopností autora jít do hlubších vrstev sebe sama. Například věci typu - “nepříjemné zážitky jsem v sobě potlačil, nebo “k zabíjení mi stačilo, že jsem věděl, že jinak zabijou mě nebo mé kolegy. Nějak bych čekala, to má člověk s takovým povoláním a zážitky domyšlené trochu dál… každopádně možná i to může být poselství knihy - nefňukat, neupadnout do sebelítosti a overthinkingu, ale pokračovat dál.“... celý text
— klara1550

„Předešlé 3 knihy Kerry Fisher se mi líbily, tato mě ale zklamala.“
— ivaivaiva

„Téma je sice náročné, autorčin styl psaní je však jednoduchý a v tomto případě abnormálně platí, že v jednoduchosti je krása. Zastávám názor, že čím je téma, o němž kniha pojednává, těžší, o to snadnější by měl být styl jejího psaní. Na tak čtivou knížku o holocaustu jsem dosud nenarazila. Naprosto mě vtáhla a nepustila až do konce. Zasáhla mě daleko silněji, než jsem očekávala, během čtení se u mě vystřídaly všechny možné druhy emocí a osud ústřední hrdinky Hany mi vlastně zlomil srdíčko. Obsahově nemá slabou část. To, co se zprvu zdá nepochopitelné, se postupně objasní. Jediný nedostatek je ve formální stránce - spočívá v tom, že první dvě části knihy jsou vyprávěny dívkou Mirou. První z nich je psána ich-formou, druhá er-formou. A právě s druhou částí mám problém. Mira zkrátka většinu informací, o kterých nám vypráví, nemůže vědět. Většina rodiny jí zemřela, když byla malá, a o nic z toho se určitě nezajímala, a s Hanou se nikdy pořádně nepobavila. Leda by jí Hana život své generace a generace své matky vylíčila "po konci knihy", ale o tom pochybuji. Nechci však recenzi této neobyčejné knížky zakončit negativně, a vyzdvihnu tedy třeba ještě zcela nečekanou romantickou linku Miry - tento zvrat se mi moc líbil.“... celý text
— more_than_just

„Uff další super nálož napětí, zvratů a překvapení. Děj ubíhal svižně, čtenáře nenechal vydechnout, zápletky a rozuzlení vynikající.“
— Lely

„Číst tuto knihu bylo jako číst umělecké dílo, mistrovské dílo. Murakamiho jsem četla poprvé a chápu, proč jsou tu lidé, kteří buďto jeho díla nenávidí nebo ho naprosto milují. A já patřím k lidem, který je naprosto šíleně miluje. Jeho styl psaní je tak krásný, že mi dělá radost na duši. Číst ho bylo jako poslouchat krásnou smutnou písničku, která ve vás vyvolává nostalgii a vy brečíte ne kvůli smutku, ale kvůli tomu, jak je to krásné. Hrozně by mě zajímalo, co se stalo se Storm Trooperem, že takhle zmizel. Naoko také zmizela velmi nečekaně. Její smrt pro mě byla upřímně šok, nemohla jsem pokračovat ve čtení. Pociťovala jsem stejně zničené emoce jako Watanabe a byla jsem ráda, že nedovolil temnotě, aby ho pohltila jako Kizukiho nebo Naoko. Když si vybral Midori místo Naoko, v podstatě si vybral žít a jít dál a nebýt na druhé straně s mrtvými. Některé popisy žen, které Watanabe potkal, mohou znít divně nebo dokonce kontroverzně. Ale je to přece jen z pohledu dospívajícího muže.“... celý text
— beaneater

„Knižku mi dala kamarátka s myšlienkou, aby som jej ju načítala v rámci našich amatérskych audio, ale toto nahlas čítať nedokážem, ani pre ňu nie... Je to skoro škoda, lebo je podľa mňa dobre napísaná, zaujala, krátke kapitoly veľmi pomohli, aby som mohla po kúskoch čítať dva dni až do konca a fakt na to, že to nie je mnou preferovaný žáner som bola nadšená! Čo bol teda problém? Téma... pre nás obe s kamarátkou až moc blízka a osobná, nesmierne bolestná, verejne poviem len toľko, že som vlastne závidela preživším dievčatám tie drogy, čo im podávali a roztrieštené spomienky... Vo výsledku to des a poznačenie asi nemierni, ale som presvedčená, že následky o niečo áno, ony majú šanci nie zabudnúť, to nemáme žiadna, ale dokázať to vytesniť na dno hlavy a nejak snáď žiť ďalej - ja viem, sú to fiktívne postavy, aspoňže tak :) Premýšľam nad ďalšími dielmi, že by neboli od veci, ak sa ku mne dostanú ;)“... celý text
— Hradčiatko

„Jojo má skvělé, většinou oddechové knížky, a tato je jednou z nich. Mimo to je obvyklou vlastností většiny jejích knížek předvídatelnost (což ovšem k oddechovkám samozřejmě patří a rozhodně se nejedná o negativní prvek). Přestože jsem většinu času čtení knihy tušila, jak dopadne, nedaleko před koncem se zničehonic stal náhlý a vážný zlom a já si koncem najednou zcela přestala být jistá. Což je supr.“... celý text
— more_than_just

„Výborná kniha, čtivá, zajímavá nemohla jsem odložit a přečetla na jeden zátah.“
— pch1976

„Sympatické a snadno oblíbitelné postavy, dobře vybudovaný svět, spousta intrik a dějový vývoj... A poslední stránka rozhodně nalákala na druhý díl.“
— LuckaK.088

„Existují knihy, které mě fakt strhnou, zaujmou a hrozně mě baví. Ale když chce někdo něco doporučit, nezmíním je. Tohle mě opravdu nadchlo a neskutečně potěšilo, obsahem, formou, úchvatným, barvitým jazykem a skvělou alegoričností, ale jsem na vážkách, jestli to tak bude mít každý. Karásek ze Lvovic mě dostal svým mixem dekadentních bromancí, nejednou zacházejících až za romantickou a milostnou hranici toho významu (LGBTI+ literatura opravdu není nějaký výstřelek současnosti), temnou romantikou, filosofičností, tajemným mystériem páchnoucím letitým prachem, funerální nekrofilií či starou Prahou s židovskými legendami a Golemem. Ty příběhy se vlastně nedají moc nějak popsat nebo přiblížit, jsou plné pronikavých popisů, pro mnohé možná zdlouhavých pasáží věnujících se určitému tématu (pro příklad – chlápek tam smutní, protože odešel jeho blízký, ale on celou noc smutní na několika stránkách). Je to prostě kouzelné, dojemné, pohlcující, tajemné a v konečném důsledku mrazivé. V mnoha významech. Potěší obzvláště milce a milky staré češtiny. ROMÁN MANFREDA MACMILLENA (****), SCARABAEUS (*****), GANYMEDES (*****).“... celý text
— eraserhead

„Docela fajn knížka, i když v ni bylo par modernismu… ale série mě vcelku láká abych se do ni pustila.“
— Mystifica

„Těšila jsem se, že si konečně přečtu tuto knihu, ale zanechala mě nějak neuspokojenou. Dystopický svět Gileádu zní komplexně, krutě a zároveň zajímavě. Nicméně příběh o tom, jak se svět stal takovým, jaký je, mi přišel neúplný a nedozvěděli jsme se moc podrobností o tom, jak to funguje a proč je pro všechny v pořádku žít v režimu tohoto krutého světa. Vyprávění mi přišlo chaotické, hlavní hrdinka neustále přeskakovala z jedné vzpomínky v minulosti zpět do současnosti a jako čtenáře mě to mátlo. O minulosti hlavní hrdinky víme mnohem více podrobností než o samotném světě Gileádu, což je podle mě trochu škoda a potenciál tohoto příběhu mohl být skvělý, ale je promarněný. A co to mělo být s těmi uvozovkami? Opravdu jsem nepoznala, jestli postavy mluví mezi sebou, nebo jestli jsou věty jenom v hlavě hlavní protagonistky. Ale oceňuji, že autorka zvolila pro čtenáře tak trochu "otevřený" konec a nechala nás klást si otázky, jestli se opravdu dostala z Gileádu, nebo ji někdo zabil, nebo hůř... chytili ji?“... celý text
— beaneater

„Mám ráda knížky, které mě přimějí dohledávat reálné události, upřesňovat si, jak se to odehrálo a hledat tu linii mezi realitou a fikcí. Tady je historie poměrně známá, i tak jsem spoustu věcí nevěděla. Alternativní historie mám moc ráda, knížka se mi ale četla poměrně ztuha. Hodně popisných stran, kdyby tam bylo více přímé řeči, odsýpalo by to svižněji. I tak hodnotím dobře průřez českými dějinami, je vidět, že autor má načteno a nastudováno.“... celý text
— Tina.T