Nejnovější komentáře

„Pláču. . . Od půlky do konce knihy. Tak krásně vyprávěný, ale tak smutný příběh. Tolik momentů, které nutí přemýšlet. Tolik emocí, tolik naděje, tolik utrpení.. tolik.. života“... celý text
— Kamchaa

„Super čtení! Zatím nejlepší díl ze všech. Napínavé od začátku až do konce, bez průtahů, postavy byly uvěřitelné a snadno se s nimi člověk sžil. Doporučuji!“... celý text
— Lavender756

„Vynikající! Líbila se mi série s psychologem Joem O'Loughlinem. Ale tahle série s psychologem Cyrusem Havenem je stejně kvalitní a perfektní čtení. V tomhle díle se Cyrus připravuje na příchod bratra Eliase na zkoušku domů. Evie se toho obává. Cyrus navíc nutí Evie studovat, pracovat, žít a samozřejmě pro ni to není vůbec lehké. Cyrus je přivolán k vraždě staříka a k pohřešované ženě jeho dcery. Jenže Cyruse policie nevolá jen tak. Je to komplikovaný případ s mnoha zvraty, neustálou proměnou viníků i motivů, a neustále se rozšiřuje. Nechci prozrazovat, a tak řeknu, že někdo těžký úděl zvládne a někoho rozdrtí. Cyrus s Evie je zajímavá super dvojka a já doufám, že se s ní ještě někdy setkám. Doporučuji číst sérii popořadě, abyste pochopili chování hlavních hrdinů. Knihu doporučuji.“... celý text
— moudivlacek

„Moc super příběh. Dominantní detektivní zápletka a vše kolem toho mne asi nejvíc bavilo, do toho samozřejmě milostná linka. Stále jsem tipovala a hádala kdo bude ten záhadný pachatel a taky ho uhodla. Závěrečný epilog mi už tak nesedl, ale vážně se těším na další díly.“... celý text
— miloslava3256

„Další super díl z této série. Zajímavý námět a skvělé rozuzlení. Jen mě zajímá, jak to dál bude s Alex a jak se rozhodne Žvejka. Takže už se těším na další díly :)“... celý text
— marekB78

„Vraha jsem tušila, ale netušila proč. Docela jsem se o Satoria a Lorenza bála, jinak je to taková pohodová, příjemná dvojka. Naštěstí se to nakonec semlelo úplně jinak.“... celý text
— kolacky

„Dvě z povídek z této sbírky jsem znala už z dřívějška, přečetla jsem je tehdy ještě za tepla, proto jsem byla zvědavá i na ostatní. Taky je fakt, že jsem k nim přistupovala obezřetně, protože autorka umí zatnout dráp hrůzy do mozku čtenáře, aniž by použila expresivní prvoplánovou hrůzu. Některé povídky mi přišly jako zárodky celého románu, který bych si okamžitě pořidila. U některých jsem dychtivě obracela stránky, abych se co nejdříve dozvěděla, jak to dopadlo, a u některých mi ukápla slza. Myslím, že podstatnou devizou tvorby je vnitřní život těch postav, ty myšlenky, jež proudí v myslích každého z nás, ty situace, které důvěrně známe a které ona umí suše až syrově zprostředkovat. Doporučuji!“... celý text
— Maud22

„Spisovatelka se nechala inspirovat knihou Sto roků samoty, jak stojí v doslovu. Stvořila tři propletené až lehce mystické příběhy ze starého kamenného od světa téměř odřízlého města kdesi v horách patrně v Arménii, soudím dle původu spisovatelky, které pomalu přišlo o svoji slávu díky válkám, hladomoru či zemětřesení. Zůstává v něm už cca dvacet starých lidí. Ale na konci knihy se objeví možná naděje. Líbil se mi popis jejich jídel, léčitelství i lehce mysteriózních výjevů na hranici nadpřirozena až zázraku.“... celý text
— petbrab

„Četbu knih Radky Třeštíkové jsem díky hodně rozporuplným recenzím dlouho odkládal. Pak jsem si řekl, že názor si musím udělat sám a bůhví proč jsem sáhl právě po Veselí. Musím říct, že jsem byl překvapen. Kupodivu mile. Vrátil jsem se tedy zpět k recenzím této knihy a přiznávám, že připomínky a výtky některých recenzentů moc nechápu. Že tady všichni moraváci chlastají? Ano. Že je hlavní postava nezodpovědná a často se chová jako kráva? Ano. Že jsou některé příběhy málo uvěřitelné a přitažené za vlasy? I s tím souhlasím. Chtěl bych ale vědět co by psali, kdyby moraváci pocucávali jen čaj a limonádu, kdyby se Eliška chovala jen zodpovědně a podle zásad Guta-Jarkovského a kdyby prožívala jen běžné věci, které známe ze svých životů a které jsou v podstatě nudné a nezáživné. Vy byste si takovou knihu koupili? Já bych ji určitě považoval za vyhozené peníze a pak bych se teprve opřel do neúprosné kritiky sám. Ale to, co vytvořila paní Třeštíková, bylo dobře napsané a příjemně se to četlo. Našel jsem tam pasáže velmi zábavné stejně jako pasáže, které mě nutily k zamyšlení a evokovaly mi zážitky z mého vlastního života. Popsala prostě život takový jaký je, se vším, co k němu patří, ať se to někomu líbí nebo ne.“... celý text
— sakro

„Občas se ke Stopám hrůzy vrátím. Mr. Popularity je jedním z těch lepších kusů, byť občas je stylistika podivná a vývoj příběhu příšerně zkratkovitý. Ale formát knihy je jaký je a je třeba k němu tak přistupovat. Cením napětí, originální zápletku, super kulisy a docela slušný dějový twist ke konci.“... celý text
— jefff

„Roztomilá brožurka, pro dospěláka tak na 5min oddechové zábavy... Hlavní postava Rufus neztrácí čas s ženami nebo výchovou dětí, místo toho trampuje po lese a pak dá pivsona s kámoši v hospě. Vše polokomiksovou formou s kresbami připomínajícími kvalitou nadaného cca desetiletého keslíře. Po prolistování brožury zůstává příjemný lesní dojem vonící táborákem!“... celý text
— Křovák

„Velice vtipné a osvěžující řešení mordů. Bavila jsem se po celé čtení náramně.“
— Rowana

„Přečteno kvůli dořešení loňské čtenářské výzvy (kniha odehrávající se v 16. století). Četla jsem verzi, která je tady zdarma ke stažení na Databázeknih a bylo to trýznivé. Zastaralý jazyk a rýmování, krkolomné fráze - opravdu jsem měla co dělat, abych to zvládla dočíst. Mám pocit, že když jsem tehdy tuhle divadelní hru četla kdysi na gymnáziu, nebylo to tak strašné. Asi velmi záleží na překladu a zpracování. I tak mám z příběhu jako obvykle rozporuplné pocity, protože ta hlavní komediální linka spočívá v krutém zacházení (odpírání jídla, spánku, svobodného jednání) se ženou, která jen projevila svůj názor. Smutné, že to v 16. století považovali za vtipné. Ale mám jednu pozitivní věc, kterou jsem na přečtení příběhu v době svého dospívání viděla a kterou jsem si teď znovu živě vybavila. Už chápu, kde vzali scénáristi inspiraci pro komedii z 90. let s názvem "10 důvodů, proč Tě nenávidím". Se znalostí původního díla dokážu lépe docenit všechny ty retellingy a jiná zpracování do moderní podoby.“... celý text
— jitka_dankova

„Autor popisuje šamany jako lidi, kteří umí cestovat mezi naším reálným světem, peklem a nebem a komunikují s duchy, a to v "ZSV" (změněných stavech vědomí). Tady bych viděl hlavní klíč k šamanismu, a to jsou drogy (houbičky, kaktusy, ropuchy, tráva atd.). Těmi si totiž obvykle šamani tyto ZSV navozují. Následně někdo věří v to, že jeho zážitky v ZSV jsou skutečné, někdo ne, tzn. tu hlavní odpověď zde nenalezneme - i když možná ano, protože autor přiznává absenci jakýchkoliv měřitelných důkazů, lépe řečeno ty, které uvádí jako měřitelné, jsou přinejmenším diskutabilní. Co tedy šamanismus, dopadne-li to dobře, může přinést? Placebo efekt na pacienta s pozitivním účinkem. Také pokud v rámci šamanovo "kouzlení" pacient sám pomocí drogy dosáhne ZSV, může dosáhnout rozpadu ega a jeho znovusložení, což je obvykle vnímáno jako očistný proces a kladně hodnoceno - ne ale vždy. Jestli pacoš byl fakt v pekle a pak v nebi atd. nebo je to jen jeho zfetovaný výplod mysli, nechám na vašem úsudku... dále autor celou historii a světový kult šamanismu rozpracovává do mnoha mnoha kategorií a dělá z poměrně přímočaré věci složitou vědu. Sám si také občas zjevně něco co rozšiřuje vědomí střihne, a sám tomu co zažívá věří i po vyprchání účinků drogy, nebo se sám přesvědčuje, že tomu věří a hledá pomocí knihy obezličky jak si to ospravedlnit... no úplně na větvi z toho nejsem. Jak zpívá Horkyže Slyže: "Víš, tí sfetovaní šamani... si prásknu voľakú haluz a kúzlia o sto-šesť."“... celý text
— Křovák

„Teprve teď čtu. Ale nemůžu se do toho dostat. Mám E. Wallaceho velmi rád. Líbí se mi ta atmosféra Anglie z počátku 20. století. Ovšem čtu překlady vlastně taky z 20.století,a to má svoje kouzlo. Ten jazyk Vám řekne v jaké době se román odehrává. Ale moderní, dnešním jazykem vyprávěné, to autorovo kouzlo likviduje. Najednou necítíte to ponuré napětí, kdy ve sklepním okénku temného Londýna číha Slepý Jack na svou další oběť a naskakuje Vám husí kůže, ale uvědomujete si pouze, že vrah bude opět zabíjet . A je z toho běžná krimi. Postava Slepého Jacka je z románu "Mrtvé oči Londýna" a použil jsem jen pro porovnání. Takže si myslím, že tyto staré ronány by se neměly tak důsledně převádět do dnešní češtiny, ztrácí totiž KOUZLO. No, tak jsem si pobrečel a opět se zkusím ponořit do četby, i když to půjde hůře nebo spíše pomaleji...“... celý text
— framil

„Jeden z těch velkých světových příběhů, na které se nezapomíná. Právem se řadí vedle Vojny a míru, Severu proti Jihu nebo knihy Na západní frontě klid k tomu nejlepšímu, co na téma války vzniklo.“... celý text
— boxas

„Opravdu nádherná knížka. Začátek se mi četl velmi těžce , tak nějak jsem se do hrdinky dokázala vcítit a je mi těhle lidí velmi líto a myslim, že jich je kolem nás spousta. Nikdy jsem nic podobného nečetla, protože tenhle typ knih nevyhledávám, ale tohle mě opravdu vtáhlo a četlo se to samo. Na pokraji života a smrti si Nora vyzkouší žít jiné životy, životy, které si nevybrala ta pravá Nora. Velmi hluboké, moc hezky napsané řekla bych člověkem, který s těmito stavy má zkušenosti. Ideální čtivo na deštivé melancholické vecery, když jste doma sami :-). Rozhodně si od tohoto autora přečtu další knihy. Nechapu, ze tady nekdo kritizuje počínání hlavní hrdinky.. Ano, plácá se životem, ale kdo občas ne ? :-)“... celý text
— uzivatel35424

„Tahle detektivka mi občas přišla jako mýdlová opera… Hlavní vyšetřovatel se na první pohled zamiluje do hlavní podezřelé a čin vyšetřuje 16tiletá holčina? Vraha nemůžete odhadnout, protože vám k tomu autorka nedá za celou knihu ani jednu indicii. Detektivní příběh překrývá hodně silná vrstva rodinných vztahů, které jsou jen negativní. Ani jedna rodina tam nebyla spokojená… To mi vadilo, všechno není jen černo-šedý. Jediný co mi bylo hodně sympatický, jsou dvanáct koček, o které se hlavní hrdinka starala. Osobně taky miluju kočky. Tohle je třetí kniha od autorky a pořád nejsem s knihami spokojená. Bohužel mi její příběhy nesedí a už je ani číst nebudu. Ovšem nikdo mi nemůže říct, že jsem to nezkoušela.“... celý text
— brunettlibrary

„Syn četl sám. Nápad s tryskošnekem mu připomínal jinou knihu.“
— Luky110812

„Celé takové až moc rozjuchané a vlastně o ničem. A upřímně řečeno, Falstaffa mi bylo líto. Takového troubu dělat vesnickým balíkům, to si nezasloužil.“
— boxas

„Tak túto knihu som si užila viac než som predpokladala! Veľmi rýchlo ma vtiahla do deja a nedokázala som ju pustiť z ruky. Presne môj štýl.“
— Teraesa

„Tato kniha se mi dostala do rukou jako první ze série ročních období. Četla se moc dobře, bavila mě, ale z konečného rozuzlení příběhu jsem byl trochu zklamaný.“... celý text
— endroo25

„Krátký Guardiniho svazek se zabývá otázkou dobra, svědomí a praktickému cvičení, jak pracovat s tímto "orgánem", abychom ho správně nasměřovali k Dobru. Spisek se skládá ze třech přednášek, které na sebe navazují, a to i způsobem zpřesňování pojmů. Hned v první přednášce se autor věnuje tomu, co je dobro, a pro mě to bylo na určitých místech až příliš abstraktní. „Dobro je ono poslední, o němž už nelze diskutovat, to, k čemu se pojí i moje poslední, to, kde přestává všechna řeč.“ (s. 17) Každopádně to vše směřovalo k tomu, co je hned v začátku druhé přednášky nazvané Srozumění s Bohem. „Co je vlastně tím „dobrem“, o němž jsme hovořili? Není jím ani nějaký „zákon“, který někde ční, ani pouhá idea, ani v prázdném prostoru se vznášející smysl. Je to něco živého. A řekněme rovnou: Je to hodnota, která se ve své plnosti a síle projevuje v samotném živém Bohu. Svatost živého Boha – to je dobro!“ (s. 33) Tímto ujasněním pak nastává i obrat v tom, co čtenář četl na předchozích stranách. Křesťanské svědomí se totiž nemůže spokojit s jakýmsi mlhavým dobrem, takovým dobrem, které je aktuálně patrné v morálním uvažování rádoby humanistické Evropy bez Krista, což je ale ostatně následek změn v etickém uvažování již minimálně od novověku, kdy se zavrhlo vše nadpřirozené ve velkém omylu vědeckého pozitivismu. „Vědět, co je dobro, tedy vposledku znamená: vědět, co je Bůh. A vnímat, co dobro od nás vyžaduje, vposledku znamená: rozumět, co od nás žádá Bůh.“ (s. 34) Přijde mi, že i tato vyprázdněná morálka se nakonec promění v něco, co už bude absolutně svévolným a pouze na sebe soustředěným něčím, snad bych už ani nepoužil výraz svědomí, kdy člověk bude sám sobě měřítkem všeho. „Dbáme na hygienu jídla, ale vůbec nám nepřijde na mysl, že existuje také hygiena toho, co vidíme, slyšíme, co čteme. Je opravdu nutné, abychom do sebe vpouštěli cokoli?“ (s. 52) Ve společnosti, kde je hlavní být viděn, být slyšen, být konzumován, tj. kde cíl je přilnout pozornost ostatních sám na sebe, se jen těžko člověk bude obracet na své vlastní svědomí, kde jedině lze vposledku nalézt živý vztah k Bohu, tj. i ke své skutečné identitě člověka vykoupeného skutkem na Kříži.“... celý text
— Knišíl

„Drsné a strašidelné. Četla jsem v letním horku, přesto na mne dýchal z knihy chlad, ponurost a tíseň. Příběh jsem si představovala černobíle, barvy se mi nepodařilo vidět. Musela jsem se pousmát nad drsnými jmény v bandě sígrů – Stejkoza, Kostohryz, Mahouš, Rýc, Hrubeš, Horelica a Ťukes. Odkaz na knihy čtené hlavním hrdinou, možná po některé z nich sáhnu. J. R. R. Tolkien: Středozemě James Joyce: Odysseus Stephen King: Temná věž Neil Gaiman: Hvězdný prach John Flanagan: Hraničářův učeň 1-3 John Flanagan: Bratrstvo 1-9 George R. R. Martin: Hra o trůny“... celý text
— Petra1324

„Paaaaani. Wow. Tahle kniha mě hodně bavila. Ale i tak k ní mám nějaké výtky. Protože ze začátku mi dala knížka hodně zabrat. Pár prvních kapitol bylo docela utrpení. Knížka na mě působila strašně dětinsky a styl psaní byl... ani nevím, jak to nazvat, připadalo mi to, jako kdyby to bylo psané úplně jiným autorem, strašně jednoduše. Zkrátka mi to vadilo číst. Ale později? Už se nic takového nedělo. Takže nevím, čím to bylo, ale najednou to zmizelo a knížka získala úplně jinou úroveň. Děj... wow! Nejednou mě rozbrečel. Byl neskutečně dobře a silně napsaný a mě tak od 60. stránky bavila knížka úplně novým způsobem. Byla neskutečně čtivá a odložit ji nepřipadalo v úvahu. Jaymerson byla neskutečně silná postava. Celý její vývoj napříč knihou... obdivuju ji. Neuvěřitelně mi přirostla k srdci a vážně jsem ji přála jen to nejlepší. Nejednou mě všechny ty překážky, které ji pořád stály v cestě, rozbrečely. A Hunter? Mi-lu-ju! Jeho postava si mě dokázala neskutečně získat a velice rychle se stal mou oblíbenou postavou. Ovšem chemie mezi nimi? Ta by si sama o sobě zasloužila vlastní recenzi. Ve zkratce jen zmíním, že jsem ji milovala. Už jenom jejich vztah mě nutil číst a dozvědět se víc o tom, jak to mezi nimi bude. Knížka se skvělým způsobem chopila témat jako je ztráta blízké osoby, následné sžití se s touto informací, traumat a vztahů v rodině. Pokud vás nějaké z těchto témat jen trochu zajímá, vážně můžu všemi 10 doporučit! Jen se prosím nenechte odradit po prvních pár stránkách. 4/5 Kniha mi byla poskytnuta v rámci #spoluprace s @humbook @humbookblogeri #humbookblogeri a moc jim za poskytnutí knížky děkuju. Instagram: @sabi_z_knihy“... celý text
— sabi_z_knihy

„Krásné pokračování, číst knihu psíma očima je moc hezké, obzvlášť pro milovníky psu :)“
— Leňulaaa

„Povedeny thriler, jaky jsem od autorky ale i cekala, protoze znam Pomocnici. Hlavni postava dost uveritelna a pro me osobne sympaticka, ale to je spise bonus. Podstatne je, ze knizka se cte jednim dechem, v sobotu jsem koupila a v nedeli mela precteno. Dokonala kniha na odpocinek u krbu, vyborne mi sedla k pozimnimu vikendu.“... celý text
— Twoo

„První polovina knihy mě moc nebavila, ta druhá mi to vynahradila, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Malinko jsem měla zmatek ve jménech vedlejších postav, ke konci se to zlepšilo, bavilo mě střídání dvou časových rovin, objasňování víc jak dvacet let starého případu vraždy mladé dívky. Doporučuju, opravdu dobré čtení, jednu hvězdu jsem ubrala jen kvůli nezáživnému začátku.“... celý text
— Nekonečná

„Začíname príšerným snom (Roman by mohol s kľudom písať horory) a následným telefonátom muža na policajnú stanicu, žiada peniaze za život nevinného človeka. Je to klamstvo? majú mu veriť? majú mu dať peniaze? Prvá obeť padne, druhým telefonátom - viac peňazí za dva životy sa konečne rozhýbe. Majú málo času na rozmyslenie akcie ale maju Romana a tým, ktorý rozmýšľa za pochodu. Dej bol rýchly, napínavý a som rada, že to nebola až taká brutalita na ktorú som u Romana zvyknutá, hoci ten chlap bol naozaj magor a jeden by ho aj ľutoval keby neurobil to čo urobil.“... celý text
— TerkinKnižnySve

„Knihu jsem nejprve četla, ale po pár stránkách jsem ji odložila s tím, že to prostě nedám. Nicméně, nesnáším, když mi někde něco ,,visí, tak jsem riskla audioknihu a ještě že tak. Přes úvod jsem se proposlouchala a pak bum (modří vědí), zůstala jsem s otevřenou pusou a od té chvíle jsem knihu neodložila. Když to šlo jsem četla, když ne tak jsem poslouchala. Je to nápaditý, neotřelý, skvěle vystavěný. Zařazuji si na seznam mých nej a s čistým svědomím budu doporučovat dál. Tenhle rok už rozhodně nic lepšího nepřečtu a kdo ví kdy zase něco tak výjimečného objevím.“... celý text
— vivula