assa
přečtené 139
Navštívíme Řeky Pána
2024,
Kristopher Triana
„Kolik démonů minulosti vyleze na povrch?“ Jak už to tak u sériových vrahů bývá, i Edmund Cox má slušnou řádku fanatických obdivovatelek. Jednou z nich je i Lori, která se stará o svou hendikepovanou sestru Abby. Edmunda pravidelně navštěvuje ve věznici a udržuje s ním velmi romantickou korespondenci - Lori, díky za ty obrásky. Je mi jasný, že strážný si zabavyli ty dobrý kousky, na kerejch si vystavovala sví sexi tělíčko. Ale i ty tvýho obličeje mi fčera v noci stačili. Vistříkal sem se na ně... a tak dále. Při jedné z návštěv jí Edmund svěří úkol. Zajít do jeho srubu uprostřed lesů, najít jistý klíč a následně ho předat někomu, kdo si říká Řeky Pán. A protože by Lori pro Edmunda udělala, co mu na jeho chladných očích zabijáka vidí, vydává se na cestu. Překážkou jí není ani její nesamostatná sestra, kterou se rozhodne vzít s sebou. To, co v následujících dnech prožijí, bude doslova procházka peklem, odhalující Lorino temné nitro a události, které se odehrály v době její puberty, kam se čtenář pomocí průběžných flashbacků vrací. Právě díky nim sympatie k hlavní hrdince postupně chladnou. „Minulost musela zůstat pohřbená, ne opakovaně vyhrabována utrápenou, nerozptýlenou myslí.“ Příběh má několik zápletek, hýří nepříjemnými a znepokojivými tématy a díky slušnému tempu neustále udržuje vaši pozornost. Knihu tak není jednoduché odložit. Legenda, která se točí kolem Řeky Pána, může připomínat tu o Candymanovi, jehož duchovním otcem je Clive Barker. Oba příběhy mají srovnatelnou hutnou atmosféru a syrovost. „Něco musí nutit lidi, že se chtěj mordovat. Něco musí zkazit duši tak moc, až někoho znásilní a zabije. Říkej s tomu, jak chceš, ale tady v tědle končinách to byl dycky Řeky Pán.“ Asi by bylo jen na škodu cokoliv dalšího prozrazovat. Pokud máte rádi hodně temné čtení, vydejte se spolu s Lori a její sestrou do oblasti Killen (dříve známé jako Killing, což mluví samo za sebe), kde je voda v řece hustá jako krev a kde vás očekává Řeky Pán, aby pohltil vaši duši. "Po setkání s Řeky Pánem skončíš akorát se shnilým srdcem.“... celý text
Období mlh
2024,
Paul Finch
„…čtyřiasedmdesátý rok patřil k těm nejskvělejším a zároveň nejúděsnějším rokům mého života. Každý jeho okamžik jsem prožíval s obrovskou intenzitou, jako bych si bezděčně uvědomoval, že jde o poslední záchvěv mého dětství. Dokonce i teď, s odstupem mnoha a mnoha let, si vybavuju každý obraz a zvuk toho posledního podzimu nevinnosti, každou jeho hvězdami posetou noc, každý mlhou opředený háj, každou pokroucenou siluetu chladně vyhlížející z hloubi stínů.“ Koncem roku 2024 přišlo nakladatelství Carcosa s titulem od Paula Finche, britského autora, kterého český čtenář může znát díky sérii s detektivem Markem Heckenburgem. Období mlh je však samostatná novela, která potěší převážně všechny milovníky děl s dětskými či dospívajícími hrdiny. Asi nejvíce by se dala přirovnat k Simmonsovu Temnému létu, Bradburyho Pampeliškovému vínu či Honu na Bubáka od Richarda Chizmara. Těšit se můžete na skvěle vykreslenou atmosféru vládnoucího podzimu a nadcházející zimy na anglickém maloměstě, kde hrůzostrašná legenda kolující mezi místními dětmi ožívá poté, co je nalezen brutálně umlácený chlapec. Příběh je vyprávěn z pohledu stárnoucího muže, který vzpomíná na dobu svého bezstarostného dětství, díky čemuž je celá kniha prostoupena notnou dávkou nostalgie. Některé scény tak mohou vyvolat vzpomínky na vaše vlastní dospívání, ať už se jedná o ty příjemné, nebo ty méně příjemné, kdy jste se například ocitli v trapné situaci. Kniha Období mlh je čtvrtým titulem vycházejícím v edici Halloweenská knihovna, tedy edici, která se zaměřuje na díla odehrávající se v ponurém podzimním období, převážně pak kolem Halloweenu. To v žádném případě neznamená, že byste měli s četbou čekat tak dlouho. Pusťte se do knihy okamžitě a na podzim si ji dejte prostě znovu. Je to skvělá věc, jejíž jediným mínusem je její délka. Knihu totiž zhltnete během dvou večerů. „Čím hlouběji jsme se zavrtávali směrem k temnějícímu konci roku a čím více se prodlužovaly noci, ochlazoval déšť a mezi chřadnoucími slupkami křovin a stromů se rozlévala hustá mlha, jeden pocit začínal vytlačovat všechny ostatní, byť se to ve skutečnosti nedělo – pocit děsu.“... celý text
Řeka ztracených duší
2024,
Václav Votruba
Tak tohle byla příjemná jednohubka. Po většinu času smutná, občas šokující, humorem moc neoplývající, i když pár vzácným momentů, které vám dokáží vykouzlit úsměv na rtech, se také najde. Životní osudy několika bezdomovců autor zasadil do jemu známého prostředí českobudějovických ulic. O to je dílo pro českého čtenáře atraktivnější. Možná vám přijde úsměvné srovnávat Václava Votrubu s literárním velikánem Johnem Steinbeckem, ale při čtení jsem si zavzpomínal na jeho díla Pláň Tortilla a Na plechárně. I přes závažné téma a pochmurnost, která celou knihu provází, je to milé čtení s finálním pozitivním vyzněním, že nikdy není pozdě odrazit se ode dna a že by každý měl dostat druhou šanci.... celý text
