f.enjoy6 přečtené 263

Vztahy a mýty 2020, Jan Vojtko

Honzu Vojtka mám rád, nejspíš díky jeho projevu, který dokáže krásně vtáhnout do problematiky a zároveň jak je živý a zábavný. V této knížce je spousta fajn myšlenek, ale hodně z nich mi přišlo jako obecně známá fakta, možná je to ale tím, že jsem kdysi viděl autorovu přednášku z FF UK, kde probíral témata, která se do značné míry překrývají s touto knihou. Kniha se mi však líbila a doporučil bych ji každému, kdo má chuť se dozvědět víc o vztazích, jak na ně nahlížíme a jak bychom na ně mohli nahlížet. Pro zájemce i odkaz na výše zmíněnou přednášku: https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=YCRAd8Cegdo&t=817s... celý text

Možná že odcházíme 2007, Jan Balabán

Nevím moc, co si o této knize myslet... Nikdy jsem nebyl fanda krátkých útvarů, mám radši něco delšího a detailněji propracovaného. Proto povídky nečtu a autorům jako jsou Bradbury či Neruda a jeho Povídkám malostranským se vyhýbám, nebaví mě to. Výjimkou je ale R. Dahl. A možná také trochu pan Balabán. Když jsem se o této knize učil na škole, zaujal moji pozornost název knihy, tématika, ale i audio vyprávění... Tak jsem do toho šel! Kniha se čte moc pěkně, líbí se mi jazyk autora a jak umí navodit atmosféru (byť jen v několika odstavcích). Problém je spíše v samotných příbězích, ano, je to něco nového, neokoukaného, ale mně to mnohdy připadá (jak napsala podobně sonihe) jako kdyby autor vzal nůžky a vystřihl pět stránek z knihy... Chci číst dál, ale nic tam už není... Verdikt: mám rád temnotu, melancholii a něco mi ta kniha dala, ale mrzí mě, že to ve mně nezanechalo něco více. A od autora si určitě ještě někdy něco přečtu...... celý text

Prázdniny 1998, Jan Balabán

Tyhle fragmenty 2021, Bianca Bellová

Zůstaňte s námi 2011, Marek Šindelka

Navnaděn "Mapou Anny" jsem se pustil po letech do dalších povídek od Šindelky, které mi bohužel tentokrát nesedly. Píše poeticky, ale obsahově jsme se nesetkali. Poslední povídka, Polaroid, mi přišla nejpovědenější.... celý text

S Japonskem v srdci: Dobrodružné setkání s duchem Japonska 2022, Martin Vačkář

Milé vzpomínkové počteníčko o cestě jednoho mladého, nadějného japonštináře do země vycházejícího slunce. Vyprávění je o to zajímavější, že tam autor jel v roce 1967 a ten rozdíl mezi oběma zeměmi byl ještě markantnější, než je dnes a návrat do tehdejšího Československa musel být hrozný... "...Nečekat, že vás to někdo naučí. Musíte vynaložit vlastní energii, byť tu nejmenší, nelze jen pasivně přijímat. Nevydáte-li svou energii, potvrdíte si časem matematické pravidlo, platné pro všechny aspekty života, že desetkrát nula, je pořád nula." "Dívka zatřásla konfetou k mamince a maminka radostně zatřásla zpět. Pohlédl jsem na Sačiko. Hned poznala, o co jde, a s lehkým úsměvem mi přikývla. Zatal jsem za pramínek k dívce, který jsem pevně svíral. Pohlédla rychle ke mně a ucítil jsem, že odpověděla. Přeskočila jiskra, hleděli jsme na sebe, byli jsme náhle spojeni konfetami a úsměvy i zvláštním vzrušením. Držel jsem se s ní a nikdy ji neměl poznat. Bylo v tom něco japonsky pomíjivého." "Matka se tomu s pochopením smála, zato můj otec řekl Johnovi, že je zbabělec, který neumí té ubohé dívce jasně říct, že je konec. John se tomu usmíval a cesotu k Novákům mi řekl: "To je ten problém s Japonkami." "Odpověděl jsem: "Opravdu počká. Takaši je do tebe blázen, ale ona věří, že až odjedeš, vrátí se k ní." "Proč by ho měla chtít?" "Protože jsou zasnoubení, jejich rodiny se už seznámily, a to je velký závazek. To nejde zrušit. Pro ni je to nepřijatelné. Má ho ráda, těžce ji ranil, ale je to pro ni jediná možná cesta, jak neztratit tvář. I tvář jejích rodičů. Bylo by to pro ně hrozné ponížení."... celý text

Vegetariánka 2017, Han Kang

Na můj vkus až příliš chladné a odtažité čtení, autorce se ale povedlo mě navnadit v první části, druhá část byla až snová a velmi na mě zapůsobila, už jenom kvůli ní stojí kniha za přečtení! Závěrečná část mi na mně nenechala žádný moc dojem.... celý text

Wang-dang American Thang: Konverzace & kultura 2002, Sinclair Nicholas

Učebnice angličtiny, která byla vydána před nějakými 30 lety, ale je přínosná i dnes. V každé lekci je text vyprávěný dvěma Amíky, kteří se vydali do Česka doplněný většinou vtipným komiksem a každou lekci uzavírá text o americké kultuře. Koncept knihy mě velmi nadchl, Sid a Fred mají super vejšplechty a narážky a z článků o americe na člověka dýchne nepopsatelá atmosféra a chuť se do Ameriky vydat a všechno vidět na vlastní oči. Doba se změnila a dnes by ne všechno bylo úplně košér pro výuku, ale učebnice je napsaná moc pěknou angličtinou a hlavně - je zábavná a poučná.... celý text

Transfer 2023, Bianca Bellová

Oddychová, pohodová četba, kerá se ale člověku poměrně rychle vypaří z hlavy. "Holku jako Lucy už jsem pak nikdy neměl. Občas se mi o ní ještě zdá. Je ve mně jako rána, která pořád hnisá. Když na ní myslím, mám takový ty romantický pociry, protože první láska je jen jedna..."... celý text

Wang-dang americký slang 1994, Sinclair Nicholas

Moc pěkně zpracovaný slovník amerického slangu s řadou nápaditých ilustrací. V době předinternetové to musel být svatý grál a jedna z mála možností, jak se dostat k hovorové angličtině. Dnes bych se bál spoustu výrazů sám používat, ale jako příručka třeba k překladu beletrie proč ne (i když dnes už je většina věcí na netu a stačí pár kliknutí...).... celý text

Žena ve fialové sukni 2021, Nacuko Imamura

Útlá knížečka o dvou svérázných ženách. V knize je poměrně málo akce, jde vesměs o všední popis a hledání mezi řádky; veškerá interpretace knihy je ponechána na čtenáři a jeho důvěře... Pro českého čtenáře je to fajn sonda do fungování japonské společnosti a pro japonštináře zároveň i jazykově poměrně jednoduchý a přístupný text ke čtení. Pro lepší čtenářský zážitek doporučuji nečíst anotaci, kde je bohužel odhalena podstatná část příběhu.... celý text

Cizinec v cizí zemi / The AmeriCzech Dream 2005, Sinclair Nicholas

Kniha je skoro 20 let stará a jak v Česku, tak i v Americe se toho od té doby hrozně moc změnilo, ale bylo ohromně zajímavé si přečíst dojmy Američana, který se do ČR přistěhoval na začátku 90.let a přibližuje reálie, své zkušenosti a dobré i špatné stránky obou zemí. Zajímalo by mě, jak by autor hodnotil oba státy dnes a jak se v jeho očích změnili Češi, česká společnost a život v Česku.... celý text

Udělej si ráj 2011, Mariusz Szczygieł

Kdysi jsem si přečetl Gottland, který mi přišel velmi zdařilý a volné pokračování mě dlouhou dobu lákalo. Autor líčí českou realitu, život v Česku a různé zajímavustky ze života slavných nebývale čtivě a plné detailů, u kterých mnohdy s uznáním kývu, kolik práce si autor musel dát, aby je dohledal a v takhle pěkné formě přepsal. Nejvíce na mě posloužily části o víře (a odpovědi různých Čechů na to, kde se v nich bere dobro), Davidu Černému (a jeho svérázu) a poslední kapitola o pojetí smrti a pohřbů v české kotlině (některé pasáže mi přišly skoro až neuvěřitelně syrové a bizarní, že by si na to člověk snad dal i panáka...). Autor odvedl pořádný kus práce a jeho hluboký zájem o Česko a schopnost ho dát takto do slov mi je velmi sympatický. "Nemyslet na peníze - jedině tak lze stvořit něco hodnotného." Otázky od věřících z Polska „Pokud tě zklamou všichni lidé, ke komu se obrátíš?“ Milan: K sobě samému. Nemám žádnou vyšší autoritu. Mám jen sebe, takže to je daleko těžší. Kdybych byl nevěrný své dívce, měl bych pocit, že jsem zhřešil, ale vyrovnat bych se s tím musel sám. Musel bych žít s tou vinou, nemůžu si dát rozhřešení. A to je náročný úkol. Ondřej: Byl jsem kdysi nemocný a měl jsem ruce a dlaně plné ran. Nemohl jsem najít smysluplnou práci, rok jsem nosil rukavice. Abych se uživil, překládal jsem doma dialogové listiny filmů. Cítil jsem se jako malomocný. Jel jsem do Prachovských skal, abych si našel místo, kde skoncuju se životem. Byl tak nádherný den jako dnes. Lezl jsem sám po skalách a najednou mě napadlo: „Je tu příliš krásně, než abych to nechtěl znovu spatřit.“ Lékařka viděla, že jsem na tom špatně, a objednala mě k psychoterapeutce. Vešel jsem dovnitř, v zatemněném pokoji seděla usmívající se paní. Zvedla oči od počítače a já poznal, že je nevidomá. Bylo mi trapné, že za ní jdu. Znal jsem takovou polskou písničku: „Člověk není sám, náhle potká druhého a pochopí, že jeho peklo je rájem…“ Myslím, že ateista může čerpat sílu jak z lidí, tak z přírody.... celý text

Za sklem 2019, Sajaka Murata

Dobro a zlo 21. století 2022, Marek Vácha

Mezi všemi současnými českými osobnostmi je jen pár lidí, které by pro mě osobně byly morální autoritou. Jednou z nich je ale i pan Vácha, jehož názory mi jsou blízké a jeho znalosti a sečtělost obdivuhodné. V této knize se dotýká mnohých témat, ale forma rozhovoru mi vzhledem k omezeným možnostem jít do hloubky úplně neseděla, protože pan Vácha je zrovna ten typ člověka, který vám dokáže se svým rozhledem dát odpovědi naprosto jiných rozměrů. Úplně mi neseděla ani role novinářky, její otázky a komentáře... Přesto ale knihu doporučuji k přečtení, za to určitě stojí! "Přesto není jiné cesty, jak se stát dospělým odpovědným člověkem než cesta Hamletova, cesta, na které vezmu život do svých rukou. Dospělým se člověk stane teprve ve chvíli, kdy umí přijmout odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Ano, i s tím rizikem, že se občas rozhodne špatně." "Svého bližního mohu milovat jen do té míry, do jaké mám úctu sám k sobě, vážit druhého si mohu jen pokud si vážím sebe samého! Je to provokativní říct, že pravá láska začíná sebeláskou. Ale tak nějak to je. A ještě horší to je s odpouštěním. Odpouštíme kdekomu a cokoli, nebo se o to aspoň snažíme. Ale jak opět a hezky říká Jung, hladové sytit, navštěvovat nemocnice a oblékat nahé, to by nám šlo. Co ale jestli ten nejhladovější žebrák a nejodpornější ze zločinců, se skrývá v mé vlastní duši? A co se mnou bude, když mu nepodám ani tu číši studené vody? "Srtelníci vědí velmi dobře, že čas života je omezený a že nemůžeme ztrácet čas, hádat se o první místa a další malichernosti. Musíme žít, smrt je to, co dává životu smysl. Život je omezený, od této chvíle do chvíle smrti Marka Váchy je to ohraničená úsečka, kterou musím nějak využít. To dává životu šťávu."... celý text

Čáry 2009, Rjú Murakami

Autor... mnohdy se mi až hnusí. Naprosto. Dokonce když jedna z postav dostává kamenem do zubů, tak bolest sdílím s ní. I si říkám, proč takové věci čtu. Vzápětí si uvědomím, že všechny ty bolesti - "lidské křivdy" jsou všude kolem (i v) nás. Míra se liší, ale my vážně máme cosi zlého v sobě. Život se s nikým nemazlí a každá křivda dříve či později vypluje na povrch. A v jakési podobě se projeví... Nevím, proč to čtu, ale svým "způsobem" je to obohacující. Ještě V polévce miso a česká "tetralogie" přelouskána :-) "Člověk se pomocí jiných lidí utvrzuje ve svým vlastním já." p. 176, R.M.... celý text

Podvolení 2015, Michel Houellebecq

Na Podvolení jsem se dost těšit, po skvělých Elementárních částicích či Platformě jsem si říkal, že mě čeká další parádní jízda, ale trochu chyba lávka. Politika a veškeré společenské změny (na které jsem byl hodně zvědavý) stojí poněkud v pozadí, místo toho se nám dostává do bohatosti typický houellebecqův životem unuděný hrdina jehož výstřelky a myšlenkové pochody stojí mnohdy za to, ale předlouhlé pasáže o jeho literární lásce, Huysmansovi, byly na mě až příliš. Sečteno, podtrženo, kniha mi nenabídla nic moc nového, co bych neašel v ostatních Houellebecqových knihách a ani zpracování na mě moc nezapůsobilo... Což ovšem neznamená, že se netěším, že si přečtu další Houellebecqovy knihy.... celý text

Noc v Lisabonu 2019, Erich Maria Remarque (p)

Knihu jsem si přečetl z nostalgie asi po deseti letech jako vzpomínku na doby, kdy jsme s bráchou na doporučení babičky Remarqua hodně četli, moc se nám líbil a Noc v Lisabonu patřila mezi naše TOP. Tahle knížka má téměř vše, co od knížky očekávám - hloubku, poselství, zajímavý děj a náboj. Kniha je doslova prošpikovaná myšlenkami, o kterých by člověk mohl hloubat hodiny. O hvězdičku níže dávám za některé dialogy, které mi přišly až moc přitažené za vlasy a nemohl jsem si představit, že někdo takhle opravdu komunikuje. Jako celek je to ale moc dobré čtení, které vás na samotném konci pohltí, citově vyždíme a vyplivne s mnoha nevyřčenými odpověďmi.... celý text

Láska k Aziatkám 2017, Lubo Jurík

Na knihu jsem narazil úplně náhodou na Facebooku na jedné čtenářské skupině a jako někdo, kdo v Asii nějakou dobu strávil mě zaujalo, že u nás, tedy spíše ve slovenštině, něco takového vyšlo. Knížku jsem si zakoupil a měl ji jako letní, oddychové čtení, neboť je napsána poměrně jednoduchým a srozumitelným jazykem (pro mě možná první, druhá příležitost, kdy jsem v životě četl knihu slovensky!), autor popisuje své dojmy z randění a života v Asii, své zkušenosti s ženami z převážně JV Asie atd. Prvních sto stránek bylo zajímavých, další stovka už mi přišla poměrně ohraná (protože "hlavní hrdina" pouze jen randí a hledá lásku svého života přes různé seznamky) a pak mě to zase chytlo až do konce (posledních sto stránek mi přišlo nejlepších, autor dochází k určitým závěrům ohledně vztahů). Kniha samotná je asi na tři hvězdičky, jednu dávám navíc za zpracování, líbily se mi použité fotografie, měly zvláštní atmosféru. Kniha jinak nepřináší nic nového (pokud by autor nepsal, kde se nachází, tak bych skoro ani neuhodl, že se to odehrává v Asii) v době, kdy Tinder a jiné seznamky frčí i v Česku.... celý text

Zapadající slunce (+ 4 povídky) 1972, Osamu Dazai (p)

Náhodou jsem se dostal pár měsíců zpátky k povídce Osan. Přišla mi těžko uchopitelná, skoro až nepochopitelná, stále jsem měl pocit, že mi to hlavní uniká, a proto jsem si ji přečetl znovu a čímsi mě okouzlila. Vrátil jsem se k ní do této doby pětkrát, možná šestkrát, tak mě dostala její síla. Konečně jsem se dostal i k celé knížce a nestačil jsem koukat, neboť vyjádřit tak geniálně osamocení, vykořeněnost či vnitřní rozpoložení (všechny možné formy strádání, deziluze, touha po lásce, ale i ospravedlnitelnost sebevraždy) může jenom člověk, který žil v době a takovým způsobem jako Dazai... Určitě má TOP knížka!... celý text