hardcoreakafe
přečtené 32
Nebe pod Berlínem
2002,
Jaroslav Rudiš
Kdo nemá rád Rudiše, tak zapomněl, přestal žít život a nikdy nebyl na koncertě, který vychází ze srdce a ne z volající peněženky. Kdo se alespoň trošku nevidí v Panchových textech a ideálech, nedostane chuť najít rty své Katrin tak ten byl ještě horší a snaží se zapomenout na svou oblíbenou stanici U-bahnu na vlastní trase životem. Ukončete nástup. Výstup na vlastní nebezpečí.... celý text
Vlčí štěstí
2022,
Paolo Cognetti
Jak tam jsou vlci, hory a láska tak je to moje. I přes osobní lásku k tématům, které kniha nabízí si myslím, že hledat za touto knihou něco víc a ubírat jí kvůli tomu na hodnocení by bylo špatně. Definoval bych ji jako útěk do hor, kdy na sebe jedinec nechá působit sníh a skály v katarzním působení procesu, při kterém si uvědomí jak je ve skutečnosti malý. Na základě tohoto probuzení může šplhat nejen na vrchol Monte Rosy ale zkusit se pořádně rozhlédnout z bezpečí základního tábora onoho probuzení do života, ve kterém se od nynějška rozhodně prioritizovat něhu a osobní štěstí. Jednoduché a příjemné čtení pro milovníky beznadějné romance a síly hor. Občas je více než potřeba se nadechnout, odpočinout si a na vrchol se prozatím jen zasněně koukat.... celý text
Obraz Doriana Graye / Cantervillské strašidlo
2016,
Oscar Wilde
Pro mě jako pro studenta estetiky byla tato kniha učiněným nebem. Moje studium estetiky zmiňuji z toho důvodu, protože rozhovory mezi Herrym a Dorianem nám dokáži uměleckou formou představit základní myšlenky reflexe na onu odvěkou základní otázkou estetiky ,,Co je to krása?" Z tohoto důvodu (stejně jako na základě faktu, že se jedná o klasiku, kterou většina aktivních čtenářů zná) jsem tuto ,,kritiku" pojal jako pohled na měnící se obraz mého vlastního ega, které na rozdíl od toho mladého pana Graye stojí o spasení. Dlouho jsem neobdaroval líce papíru svými reflektivními myšlenkami. Zato jsem se během četby více zahleděl do zrcadla sebe sama. Zrcadlo v domu U Jakuba, ve kterém jsem se vždy rád vzhlížel a odraz mi přišel vždy úchvatný jsem vyměnil za hladinu studánky, která na rozdíl od zrcadla v manéži odrážela vždy jen pravdu. Už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem se s klidem na hladinu usmíval místo toho, abych čeřil vodu lží a nenávistí pramenící z obrazu, kterým jsem v sobě za ta léta postupně maloval. Tvrdý a necitný tah za tvrdým a necitným bolestným tahem. Romantik a impresionista se sice může stát médiem múzy kontemporálního abstraktu a jít s dobou. Ostatně stejně jako se dnes děti od útlého věku učí angličtině, i my se učíme konvencím v reflektování skutečnosti, kterou používáme při definování vjemů, které náš duch zachytí. Tento romantik, který se z nějakého důvodu stylizuje do kazajky moderny se již znovu nezamiluje. Sám si utahuje šnůrky a upadá v hluboký spánek jako Darrel Standing, který se snaží uniknout věznici v San Quentinu. Znovu se nezamiluje protože tady vášeň nenalezne. Nenajde ji ve validaci ega. V náruči žen, kterým ráno nebude chtít udělat kávu. Najde ji tam, kde skřivany na větvích probudí polibek z pravé vášně. Nikoliv z možnosti.... celý text
Býval jsem mizerný s*áč
2020,
John Kim
Kdysi dávno jsem na jeden nádech zhltnul Mansonovu senzaci moderních self help knih Subtle Art of Not Giving a Fuck. Až nedávno, co jsem se vrátil k aktivnímu čtení jsem tuto pomylsnou cestu dokončil jeho Everything is Fucked a ani u této knihy to nebylo jinak. Po osobním pádu na dno a návrat mezi jehličí jsem si z recese koupil tuto knihu čistě kvůli názvu. Býval jsem mizerný sráč. To jsem já, řekl jsem si. Nečekal jsem, že mě kniha takto sebere. Přečetl jsem ji skoro na jeden zátah. Jsem toho názoru, že tuto knihu by si měl přečíst každý moderní muž. Mluvím tady z pozice muže, který se vyhýbá genderovým stereotypům a rolím. Ty jsou tu představeny a bořeny hned od začátku knihy. Jistě. Jedná se o další z knihovny seberozvojových knih. Známe to všichni. Hýbej se, nelži, příjmi zodpovědnost, čiň dobro pro dobro samo. Ne pro svůj vlastní užitek. Ale toto všechno známe už ze staré filosofie. Tato kniha nádherně shrnuje a navazuje Kantovský imperativ na moderní uspěchanou dobu pro každého ztraceného člověka (protože tato kniha není rozhodně jen pro muže). Dovolím si tvrdit, že sráč budu v jistém slova smyslu pořád. Ale fakt, že si svoje sráčství díky této knize uvědomuji a posouvám ho dál je podle mě to, o co Johnovi šlo.... celý text
