000nugatovej komentáře u knih
Zprvu nezvykle pomalé. Jenže je to Nesbø, takže postupně stále lepší, napínavé, čtivé. A navíc řemeslně dokonale napsané. Malá ukázka:
"Snažil se nepočítat jednotlivá pípnutí.
Při osmi stech šesti už nedokázal dál klidně sedět." (str. 336)
Pro zachycení pohříchu tak krátkého, ale bouřlivého a až po okraj naplněného života Vitky Kaprálové zvolila Tučková žánr dramatu. A udělala dobře. Čte se výborně, přál bych si - podobně jako M. Štědroň - si ho poslechnout jako akustické drama.
A ještě pár poznámek pro vlastní zapamatování:
Kakofonie Vitčiných nápadníků a milenců:
fascinující, vysněná
komponuje, provokuje, bolí
ovšem osudu neunikneš ani pod klavírem,
Písničko
Četl jsem v překladu V. Červinky ve vydání J. Otty z roku 1909. Ten starý překlad kongeniálně souzní s Tolstého myšlenkami. Jazyk překladu sice zastaralý, přesto mu čtenář rozumí. A stejně tak jsou dnes, kdy jsme se v oblasti etiky a vnímání manželství posunuli, prezentované úvahy trochu archaické, přesto je člověk chápe a v některých aspektech s nimi i souhlasí.
Propojení historického zla (nacistického - Osvětim, koloniálního, fašistického - Pinochet) se zlem v konkrétních lidech jako základ thrilleru. Chvílemi napínavé a zajímavé, bohužel jen chvílemi... "Opravdu nejsmutnější je to, že je v každém z nás tolik nenávisti. Bez výjimky." (str. 293)
"V tom byl právě podivuhodný smysl umění: přijít náhodou za náhodnými osobami, protože ve světě je všechno náhoda, a umění nám to připomíná, proto v nás také probouzí melancholii a zároveň nás konejší. Nic nevysvětluje: přijde, pohne listím, proletí stromy a je pryč." (str. 126)
Není to jen melancholie, ale i překvapení, když Vám Tabucchi zatají tu informaci, kterou byste považovali za nejdůležitější. A možná tak žijeme a možná si to neuvědomujeme. Provokativní povídky.
Syrové vzpomínání na dospělácky svobodné eskapády pubertálního dítěte v nesvobodné době. Z Filipovy prózy pro mne nejzajímavější.
Přiznávám, že jsem očekával více - jak myšlenkově, tak jazykově. Jáchymovy prózy se mi líbí více - jak myšlenkově, tak jazykově.
Svou autenticitou mne nejvíce oslovilo Mně 13. Zajímavým nápadem jsou i zmrzlé Zápisky milencovy.
Mladí lidé si jsou v každé době něčím podobní - svou touhou po spravedlnosti, určitou naivitou, hledáním pravdy, lásky a někdy i zklamáními, která přicházejí. Pokrytecká padesátá léta to zesilovala svými specifiky. Trefulka chce být poctivý, nicméně je dobově omezený tím, v co přes všechny pochybnosti věří. Relativně zajímavé čtení.
Na konci 90. let 20. století měl Tabucchi sen. Snilo v něm několik osobností. Čím byly blíže jeho věku, tím byly jejich sny v jeho snech živější. Mne oslovil nejvíce sen Majakovského s mýdlem a hrůzným vlakem.
Brněnský příběh textilních baronů, ale také o tom, jak takový příběh vzniká: "Ale na druhou stranu," mrknou na mě spiklenecky, "když neexistuje doklad o tom, že to tak bylo, neexistuje ani doklad o tom, že to tak nebylo." (str. 45) Dá se číst také jako příběh o tom, jak je vše (ač to trvá třeba pět generací) pomíjivé. To vše doplněno encyklopedickými hesly.
Uznávám však, že Tučkové beletrie mne baví více...
Jsme, my lidé, různí. Generačně, jak napovídá název a jak jsem předpokládal od této knihy díky školnímu vzdělání. Jenže Turgeněv je velký spisovatel, takže v románu řeší i rozpory mezi lidmi uvnitř generací. Někdo je bojovník, někdo pohodář. Nakonec však přichází smíření: "... je celý obrův úkol jen nějak slušně umřít, i když po tom nikomu nic není …" (str. 171)
Ovšem kouzelný je pro Čechy i pohled na "rusáctví": "... náš mužik rád okrade sám sebe, jen aby se v putyce opil." (str. 48).
Nějakou dobu jsem nevěděl, jak tu Knihu číst. Jako filozofickou environmentální/holistickou Reflexi? Vždyť je v ní plno skvostných Myšlenek. Jako trochu podivnou Detektivku? Vždyť je v ní plno zvláštních Vražd. Teprve posléze jsem pochopil, že Klíčem, který mi ji otvírá je Humor! Já bláha, chce to číst pozorně: vždyť už první Věty ho predikují: "Jsem už ve věku a také ve stavu, kdy si pokaždé před usnutím musím dobře umýt nohy, pro případ, že by pro mě v Noci přijela sanitka." (str. 11) A asi nechtěně aktuální, kde jsem se popadal nad tou Ironií za Břicho: "Myslím, že v Česku je to úplně jiné. Tam lidé dovedou klidně diskutovat a nikdo se s nikým nehádá. I kdyby chtěli, nemohou, protože jejich jazyk se vůbec nehodí k hádkám." S tímto Klíčem jsem pak s labužnickou chutí dočetl a přijal i s nečekaným Závěrem
To, jo. Nicméně mi to nedá, abych nevybral několik dalších skvostných Myšlenek. Nejdříve o Komunikaci: "Mnoho mužů s přibývajícím věkem začíná trpět testosteronovým autismem, který se projevuje pozvolným zánikem sociální inteligence a dovednosti mezilidské komunikace, ale rovněž postihuje jejich schopnost formulovat myšlenky." (str. 32/33).
A další v Pořadí, jak jdou za sebou v Knížce: " … smrt může být dobrá, spravedlivá, jako dezinfekční prostředek, jako vysavač." (str.16) "Vězení není venku, ale uvnitř každého z nás. Možná bez něj nedokážeme žít." (str. 40) "Nejlepší způsob, jak se zbavit nočních můr, je převyprávět je do záchodové mísy a pak spláchnout." (str. 111) "Psychika je náš obranný systém. Snaží se, abychom nikdy nepochopili to, co nás obklopuje." (str. 212)
Přečteno podruhé. O to více vychutnávám využití druhotných textů, které zvyšují autenticitu příběhu. A to tak, že je těžké rozlišit, kde je hranice mezi fakty a autorčinou fabulací. Tučková umí psát!
Dvě staré babky v 43 příbězích o lidských vztazích. Někdy absurdních, nepochopitelných … Ale takoví my jsme, nejen ty dvě staré babky. Zábavné čtení - je třeba vychutnávat.
Psychiatrická léčebna? Tajemné chodby a výtahy? Hm, ale největší hrůzou jsou ti, kteří jsou učiteli v té zvláštní mateřské škole. K takovým bych své dítě nedal...
Ač jste obyčejný člověk a chcete žít obyčejný život, stane se, že Vás lidská slušnost zavede, když je zapotřebí, i k odvážným činům, tvrdí Pereira. Máme to také tak?
Mýtotvorný Tiffauges je sice kritický k nacistickým zvěrstvům, ale sám je rovněž jejich nositelem a vykonavatelem. Ne, tady mu nemůže pomoci ani "blahodárná inverze". Není to jednoduché čtení.
Možná i my vytváříme své vlastní mýty, aniž bychom připustili, že jsme aktivními herci celospolečenských dramat, která kritizujeme a která režírují jiní.
Zábavné. Souhlasím s roso.makem, že Toulky byly lepší....
Vynikající básně, resp. texty písní, které vypovídají o zemi, "kde se pochovává těžko", ale "zabíjí se lehko". (str. 190). Básním samotným bych dal 5 hvězdiček. I próza Generální zkouška má vypovídací hodnotu, nicméně razanci básní se nevyrovná.