1amu
komentáře u knih
Tolik štěstí najednou
Carl Hiaasen
Opět díky kap66 jsem zvolil Hiaasena a nebyl zklamán. Ten pán, pokud se nepustí do ekologie a "zelených canců" je výborný. Příběhy jsou tradičně z teplé Floridy, kde je furt teploučko, občas se přežene nějaký hurikán, ale tamní lidé jsou pojištění, tedy nějak se to vždy urovná.
Předností autora je skvělé vylíčení nosných postav děje. Úžasný živnostník Demencio, dle jména jsem si nejdřív myslel, že je dementní. Kdepak! Jde o pěkného vykuka přes zázraky, které do malého městečka přitáhnou davy přiblblých turistů. Nebo fascinující záporáci, alias Bílý árijský serafíni.
...Stůj, kdo tam ? Identifikujte se ! Chub a Bode se chystají odpovědět, ale okolo nich sprška kulek z automatické pušky ...skrývali se pod autem, dokud Shiner neskončil. Pak Chub zařval - To jsme my ty debile ! Kdo MY? Tví bílí bratři vole ! No jo kurva, tak vylezte ! Ten skinhead je úplně vymaštěnej, nadával Chub...
Nádhernej kapitalistickej realismus, tomu říkám.
Děj plyne lehce, čtenář se baví. Samozřejmě happy end a jsem nerad, že zábava končí.
Arnošt Lustig Zadním vchodem -autorizovaný životopis
Arnošt Lustig
Klenot v mé knihovně ! Pánové Hrabal, Lustig a Škvorecký (řazeno abecedně) měli společně vzácný dar, který se nazývá člověčenství. Pan Hrabal jej zřejmě získal v kladenské Poldi a potom ve Sběrných surovinách, Pan Lustig v děsivé cestě po koncentrácích a pan Švorecký zřejmě ve svém Náchodě alias Kostelci.
Mladý A.L. se svým kamarádem Jiřím J. uprchli z vlaku, který transportoval židovské vězně možná k blízké smrti. Bylo to buď či nebo . Vznikl z toho krásný film a neuvěřitelné, vzpomínkové povídání o boji o život. A ten měl Arnošt Lustig opravdu pestrý. Z jedné strany měl po válce relativní štěstí, že se opět setkal se svými nejbližšími, kromě tatínka, který nepřežil. Z druhé strany si zvolil (jako mnoho jiných) partajní legitimaci. Ale i ona mu pomohla. Potkal třeba (mimo jiných) Aškenázyho či Otu Pavla. Rok 1968 byl pro něj rozhodující memento. Jiná cesta než emigrace nebyla možná. Uplatnil se v emigraci, byl výtečným pedagogem pokud jde o tvůrčí psaní. To je vidět na jeho žácích, z nichž čtu nejraději Danu Emingerovou.
Tato kniha je vzácným svědectvím o zachování moudrých myšlenek moudrého starého pána.
Lassie se vrací
Eric Knight
Nebýt Metly, vůbec bych si nevybavil barevný slaďák z Holých vod -stejného názvu jako tato půvabná kniha. Samozřejmě, že ji mám, pinktlich to samé vydání ve výborné edici KOD (Knihy odvahy a dobrodružství). A ve filmu ještě k tomu miloučká Lízinka Taylorovic (budoucí Kleopatra a též mnohokráte rozvedená), mohlo jí být tehdy tak těsně přes 10 roků. Já měl méně, proto když se chudinka Lassie zničená, urvaná, krvácející vrací domů, tak jsem brečel také (jako želva) a se mnou celej biják !
Umění udělat dohodu
Donald J. Trump
Velice zajímavá kniha z doby, kdy autor spíše myslel na svůj byznys, než na první křeslo v Bílém domě.
Tak tedy: kdysi volební soupeř bývalé 1.dámy USA se narodil 14.6.1946 v relativně finančně dobře zajištěné rodině v NY. Ve škole nic moc, spíše přebytek pubertálních hormonů. Přísný otec rozhodl, že synek půjde ve 13-ti létech "na vojnu" - tedy spíše na jakýsi předvoj - NY MILITARY Academy. Zřejmě se mu tam moc nelíbilo a rozhodně nechtěl pokračovat na vyhlášené West Point a představa budoucnosti jako 4-hvězdičkového generála mu nic neříkala. Ale tatík byl přísný a věděl co dělá. A plynul čas. Rozhodující byl rozhovor s hlavou rodiny na téma "Co dál s tebou Donalde ?" Došlo k ujednání, že tatík poskytne synovi úvěr 1,000.000 $ "ať se ukáže". Donald nastartoval svou životní kariéru v Ohiu, kde financoval stavbu bytovek. A ejhle ! Dokázal tatíkovi, že mu to myslí. Vydělal přes 6,000.000 $ a měl tak základ pro další byznys. Svět je kulatý, tu se Donaldovi dařilo, jinde ne. přesto jej časopis Forbes zařazuje na 488. místo nejbohatších lidí na světě.
Stojí za přečtení.
Historky Ferdinanda Havlíka, jak je zapsal a převyprávěl Jiří Suchý
Jiří Suchý
Oficiálně se říká, že Ferdinand Havlík (17. června 1928 Brno – 28. října 2013 Praha) byl český klarinetista, hudební aranžér, skladatel, kapelník, dirigent divadelního orchestru, příležitostný filmový herec a spoluzakladatel Divadla Semafor. Jednalo se o dlouholetého hudebního aranžéra a kapelníka Orchestru Divadla Semafor, spolupracovníka Jiřího Suchého a Eugena Jegorova. V tomto divadle byl autorem hudby úspěšné hry Kytice. Byl swingovým a jazzovým klarinetistou, který se velmi dobře uplatnil i jako sólista.
Ale je skoro neznámo, že v části neblahé doby zvané NORMALIZACE, jej dosavadní neprokádrovaný šéf Semaforu Jiří Suchý přemluvil, aby vzal tuto funkci, konec konců byl jen nestraník, hrál jen na klarinet. A fungovalo to, podepisoval smlouvy, faktury a další papíry.
Jenže soudruzi nainstalovali nové kádrové kápo St.divadelního studia (kam patřil i Semafor). Jmenoval se Čebiš, každému tykal. Při sledování jedné z předváděček po skončení zařval : Havlík, pojď sem ! A Ferda: A co chceš Čebiš ? A bylo rušno. Ferda správně poznamenal, že souzi si přece tykaj, že jó?
Osobně na mne pan Havlík udělal ohromný dojem v roli zasloužilého umělce, který čeká ve frontě před sámoškou na chleba (Slavnosti sněženek). Po otevření jej paní vedoucí urazí, když ho požádá, aby jí opravil "prdelatý andělíčky" - no považte ! Vedlejší role sice, ale na Oskara !
Nenápadný pán, geniální hudebník a neoceněný herec. Budu na něj vždy v nejlepším vzpomínat.
Neznalost zákona neomlouvá 3
Ivo Jahelka
Pan doktor Jahelka je v profesi cosi jako "Sůl nad zlato" ! Zastupuje poctivě své klienty, není známo, že by některého z nich bral na hůl. Svými úžasnými písničkami přibližuje národu co je vlastně právo a ještě k tomu, když se realizuje u soudů. Pravda v rozhlase, či televizi - poslouchajíc ho, jde o ukrutnou srandu, ale nutná obrana či krajní nouze, to už je slovo do pranice. Z vašeho baráčku vám nějaký chmaták ukradne šperky, nebo rolexky a vy se zrovna vracíte domů. On se s klidem posadí do fára (protože má dobrej džob), chce ujet. Třeba máte po ruce i zbraň a umíte z ní i vystřelit, pokud je to přesně a chmatákovi třeba ustřelíte kousek ucha (příklad), začnou orgány v trestním řízení řešit zda šlo o stav krajní nouze .
No takhle: nejsem si jistý, zda budete s konečným řešením spokojeni. Konec konců čtete detektivky a víte o tom své. Proto vám duo autorů poskytuje tuto zábavnou poradnu (přičemž kniha nestojí tolik jako porada u advokáta).
Minimum k soudu
Ivo Jahelka
Když jsem slyšel koncem 70-tých let minulého století pana doktora, advokáta z Jindřichova Hradce, bylo to pro mě zjevení ! Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Já tenkrát v Třeboni, on kousek dál v J.Hradci. On byl v té době unikát- cosi jako zpívající advokát. Každý v této profesi řeší plno případů, mnohdy tak originálních, že když to vměstná do textu písničky a ještě k tomu s kytarou zahraje, posluchači jsou nadšení. Pan doktor dělá tento svůj vedlejšák přes 40 roků a měl by dostat za právní výchovu občanů státní vyznamenání. Teď nevím, zda to některého z bývalých prezidentů a jejich poradců, i toho současného vůbec napadlo. Zřejmě ne.
Tak jako si advokáti mezi sebou vyprávějí srandovno o těch, které zastupují, tak i soudci mají své veselé příhody z natáčení. Aby náš občan vystupoval důstojně (myšlen ten, který jde k soudu poprvé) v této vážené budově a má také smysl pro humor, k tomu mu poslouží přečíst si tuto knihu.
Přiznání
John Grisham
S právní detektivkou to kultivovaně odstartoval Erle Stanley Gardner. Domnívám se, že jeho nástupcem je John Grisham, která nám to každý rok dokazuje tím, že bohudík vychází jeho nová kniha. Je pochopitelné, že ne vše co napsal je vynikající, ale on nikdy neklesl po průměr. Dokladem toho je i PŘIZNÁNÍ. Novému čtenáři jeho knih umožňuje autor nenásilný vstup do jiného druhu práva, než je to, co známe i u nás - právo kontinentální. A právě v tom obdivuji jak se právě právo ve Velké Británii a USA vyvíjelo postupně jinak. Zejména v USA hraje roli precedent, tedy soudní rozhodnutí konkrétního případu, které se postupně stává nenapadnutelným a je pro soudce závazným.
V této knize se řeší výkon trestu smrti, který se ovšem nerealizuje ve všech státech USA (Trest smrti je naopak zakázaný v 19 amerických státech: Aljaška, Connecticut, Havaj, Illinois, Iowa, Maine, Maryland, Massachusetts, Michigan, Minnesota, Nebraska, New Jersey, New York, Nové Mexiko, Rhode Island, Severní Dakota, Vermont, Wisconsin, Západní Virginie a v okrsku District of Columbia. Pouze Nebraska se k trestu smrti vrátila. Nejvyšší frekvence trestu smrti je ve státě Texas). I zde využívá advokát maximální možnost odvolání a tím se možný výkon trestu odkládá. Ponechávám na čtenáři, aby zvážil zda je to pro odsouzeného dobré. Zejména v případě, jako je tento a jde o skutečnost - únosné.
Kniha má napětí, odsýpá to.
Nej... Město v pohybu
Anne-Sophie Baumann
Není to poprvé, kdy jsem utrácel peníz pro vnuka. Být malým klukem, tak bych mu záviděl. Jsem totiž nadšen vydavatelstvím Svojtka & Co, které svými činy dělá radost nám-kupujícím !
Leporelo je fajn už jen tím, že nutí "prohlížeče" být akčním.
James Bond a major Zeman - ideologizující vzorce vyprávění
Jiří Koten
K půjčení této knihy mě vyprovokoval její název. Jde o 8 studií o kultovních postavách hrdinů - James Bond a kádrově dokonalý major Zeman. (Osm studií o kultovních postavách hrdinů, které bojují se zlem, obě postavy jsou předmětem bádání skupiny literárních vědců z pohledu narativní psychologie, kulturologie, mýtu společenské determinace. Tak jest uváděno v anotaci). Uff, uff !
Domnívám se po přečtení, že jde o chybný marketingový závěr. I když si vážím vydavatelství Paseka a kniha byla vydána v r.2007 myslím si, že nápad zadat srovnání Agenta 007 s Járou Cimrmanem by znamenal větší poptávku, vždyť právě Paseka vydala všechny hry DJC. Teď si nevzpomínám, u nás i ve světě uznávaný muž mnoha profesí - byl také někdy agentem ? Možná, že by ve výběrovém řízení zvítězili pánové Smoljak se Svěrákem. NE možná....ale?
Kateřina II.
Milan Švankmajer
Kdysi při výkonu základní vojenské služby jsem si zakoupil tuto knihu z edice PORTRÉTY za 10.-Kč (můj žold-služné činil 75 Kčs-měsíčně), ale nikdy jsem toho nelitoval.
Kateřina II., zvaná Veliká byla sice Němkou, která přestoupila na pravoslaví. V roce 1744 si ji ruská carevna Alžběta I. Petrovna vybrala jako vhodnou manželku pro svého synovce Petra, vévodu holštýnsko-gottorpského, kterého předurčila za dědice ruského trůnu. Pro princezničku z nepatrného německého knížectví představoval tento sňatek, kterým se měla stát ženou panovníka jednoho z nejmocnějších evropských států, závratné společenské povýšení. Přes své mládí dokázala tomuto cíli podřídit vše a brzy se v cizí vzdálené zemi pragmaticky přizpůsobila zdejším poměrům a naučila všemu, co se od ní vyžadovalo, přijala jméno Jekatěrina Alexejevna, přestože pravoslavné náboženství nikdy zcela nepochopila a během dlouhých obřadů se prý nudila. Leč manželství bylo nešťastné, Petr prý byl infantilní, Kateřina dominantní. Inu i to se stává.
Leč pan manžel nastoupil jako Petr III. na ruský trůn. Rusko v té době válčilo v sedmileté válce na straně Rakouska. Petr však bezprostředně po nastoupení na trůn tento kurz změnil a přiklonil se k pruskému králi Fridrichovi II., kterého bezmezně obdivoval. To proti němu brzy vyvolalo silnou opozici. Skupina gardových důstojníků v čele s bratry Orlovy zosnovala proti neoblíbenému Petrovi spiknutí a již v červnu 1762 ho sesadila. Krátce nato byl Petr ve vězení zabit během hádky s důstojníky, kteří ho střežili. Jako „ovdovělá“ panovnice neměla Kateřina nouzi o ctitele. V tomto ohledu byla zcela bez skrupulí a nenamáhala se něco předstírat. Dvůr si postupně zvykl na její četná milostná dobrodružství. Carevniným favoritům byla udělována funkce generálního adjutanta s platem 10 tisíc rublů měsíčně. V této funkci se vystřídalo celkem 21 mužů, většinou mladých důstojníků průměrných kvalit. Měnili se poměrně rychle a carevna byla natolik prozíravá, že jim nedovolila zasahovat do vlády. Cesta na trůn se tak uvolnila pro Kateřinu. Do Petrohradu vtáhla na koni v čele gardy v obleku důstojníka. Roku1762 byla Kateřina korunována v ruskou carevnou jako Kateřina II.
A Rasputin ? O tom jsou jiné knihy.
Gándhí
Clemente Fusero
Kniha o "Osobnosti" jakých v tomto světě moc není. Gándhí se narodil jako občan anglické kolonie a z původně loajálního občana Britského impéria se postupně stal vůdcem indického boje za nezávislost. Ta drobná, mravenčí práce ! A přitom bez násilí. Je neuvěřitelná jeho vytrvalost.Od r.1947 se stala Indie samostatným státem, ale Mahátmá (Velký duch) byl smutný. Došlo k rozdělení-muslimové za pomocí Britů prosadili Pákistán.
Nepoučen jsem si myslel, že Máhátmá je křestní jméno velikána. Jmenoval se Mohándás Karamčand Gándhí.
Po strništi bos
Zdeněk Svěrák
Máme štěstí na dva autory, kteří nejen že věděli a ví co je školní život, ale dovedou to s vtipem dát na papír. Jaroslav Žák, více aktivně působící za I.republiky a zejména Zdeněk Svěrák, který sice přestal vyučovat, ale z druhé strany se objevil v pátrací skupině, která dala národu Největšího Čecha. Tato roztomilá kniha zanechá ve čtenáři mnoho dojmů. Protože bych to nenapsal lépe než Alef, raději končím tečkou.
Cesta do hlubin študákovy duše
Jaroslav Žák
Když čtu študácké příběhy Jaroslava Žáka nedá mi, abych si uvědomil jak hluboce poklesla kvalita školství u nás. Kantoři byli sice líčeni spíše komicky, ale naučili ! Mou klikou bylo, že jsem jich pár zažil, třeba z nenáviděné matematiky - úžasný člověk, který nás něco nás naučil. V mém případě ony základy, které pro běžný život stačí.
Samozřejmě tyto knihy a filmy od Maca Friče byly tou pověstnou jahůdkou na dortu. Lituji současné školáky . Někteří z nich mají možná to štěstí, že je připravuje do života kvalitní a oblíbený pedagog. Nejsem vůbec přesvědčen, že je jich většina. Nota bene, pokud jsou v této době ve třídě dominantní študáci s mobily a kantor nemá autoritu, respektive je neumí zaujmout - je to prohra . A ještě k tomu navíc přispívá dominance rodičů nad ubohými vyučujícími. Bohužel rodiče si většinou prosadí své. Vítěz ? Pepíček v poslední lavici.
Hvězdy světových mikrofonů
Jiří Černý
Kdysi dááááávno povinná bible tenkrát nadšených posluchačů hvězdných prominentů popu. Bylo na čase, aby se obyčejný člověk (myšleno bez valut) seznámil s idoly, které si mohl poslechnout na Radiu LX (49 metrů). O Elvisovi jsme věděli, ale třeba Chuck Berry se svou "Zabal to Beethovene" -to byla síla. Proto ji s úspěchem převzali Beatles.
A neodpustím si pána jménem Ray Conniff se sborem to byla lahoda. M.j. ho kopírovali naši Linha Singers a výborně. To vše dokázali Mirka a Jiří Černí, vynálezci rozhlasové houpačky
Charta 77 (1977-1989) - Od morální k demokratické revoluci
neznámý - neuveden
Na této knize si cením pohledu na všechny signatáře Charty 77. Obyčejný příslušník t.zv Šedé zóny (použito od Dr.Jiřiny Šiklové) nevychází z údivu, že jeho nenápadní sousedé tam také patřili a nikdy by to do nich neřekl). Pravda neseděli v base (jako část elity Charty), ale odnášeli to tvrdě jejich potomci. Cesta ke studiu jim byla uzavřena ! V tom spatřuji hlavní klad knihy.
Mračna nad Evropou
Robert Troška
Tato kniha by měla být povinnou četbou pro část české populace (podotýkám, že pan poslanec Okamura není mým oblíbencem).
Kniha ukazuje rozdílnou kulturu a vnímání hodnot ze strany nově příchozích uprchlíků a nastoluje otázky jejich možné integrace i míru tolerance většinové společnosti ve vztahu k agresivní islámské ideologii, která se snaží již po staletí evropský prostor ovládnout.
Klíč k výběru partnera pro manželství
Miroslav Plzák
Klasifikace žen a mužů pro případné manželství má cosi do sebe. Kniha mi slovy Zdeňka Svěráka nastavila zrcadlo. Jedním z neatraktivnějších typů mužů i žen jsou dříči. S jednou takovou jsem 25 let pracoval. Bylo neuvěřitelné co stihla: ráno okolo 4-té hodiny budíček, v práci před 6-tou, odjezd zpravidla okolo 15-té hodiny. Přes to vše stačili s manželem (dříčem) postavit svým 2 dcerám na městys - 2 luxusní rodinné domky (v krátkém čase). Podotýkám, že do této kategorie absolutně nepatřím. Tato kniha je úžasné téma třeba na postgraduální práci. MUDr. Plzák byl ve své době nedoceněná špička.
Operace Silver A
Zdeněk Jelínek
Se spoluautorem Pepou Plzákem jsme vedli okolo r.2010 čilou korespondenci o jeho spoluúčasti na této knize. Ing.Plzák je renomovaný odborník na tuto problematiku.
Viz : ...Zaskočil jsi mne proto, že čas je neúprosný a osmdesátka bude za pár. Navíc se od minulého října intenzivně zabývám pro historiky analýzou a hodnocením rádiové komunikace výsadku SILVER-A a plně mě to "vcuclo". Už jsem ve finále, ale znáš to: je to hotové, jen to dodělat.... (Více na :http://www.crk.cz/CZ/LIBUSEC).
Jako radioamatér je v TOP české špičce a udělal, respektive má potvrzené QSL lístky ze všech t.č. platných 341 zemí. To číslo je vyšší než počet statutárních zemí (vzhledem atraktivitě toho širší veřejnosti neznámého hobby.
Karibikem na Pacifik
Richard Konkolski
Vzhledem k tomu, že autor je také radioamatér a koncese mu umožňovala potřebnou radiokomunikaci, zejména v kritických chvílích. Sám se snažím přečíst všechno z jeho vzpomínek.
Třeba tato kniha, kde proplouvá s Niké Panamským průplavem. My laikové si řekneme, že přece by postaven proto, aby cesta z Atlantického oceánu do vod Pacifiku umožnila zkrácení času plavby. Samozřejmě jde o část pravdy, ale autor nám jasně popisuje, že nejde o výlet .
...Jen obtížně jsem se rozhodoval, jaký kurz plavby nanést na mapu. V oblasti byly rovněž silné proudy směřující k Mexické zátoce a při vysokých vlnách jsem se nemohl spoléhat na přesnost vypočtené astronomické polohy. Na palubě nebylo suchého místečka, přestože Niké plula na zadoboční až boční vítr. Při tomto směru větru měla být paluba téměř suchá, vlny se však neustále převalovaly přes palubu. Obloha byla většinou zakryta mraky. Slunce se sice během dne občas ukázalo, ale když je zakryly mraky, vítr změnil směr i sílu. Rovněž při východu a západu slunce vítr střídavě sílil a slábl. Západ byl kolem sedmé a zhruba o hodinku později se podmínky plavby obyčejně trochu uklidnily, ovšem ne na dlouho. Kolem půlnoci vyšel měsíc a podle toho, zda byl zakryt mraky, měnila se opět i síla a směr větru. Niké tančila jako baletka. Jediným potěšením bylo teplé moře, takže vodní spršky nebyly nepříjemné....
Když starý mořský vlk píše o vodních sprškách, jistě si dovedeme představit o co šlo.