Aaloha komentáře u knih
Tak tohle bylo velké trápení knihu přečíst. Nějak mě to nebavilo. Mám srovnání, četla jsem všechny knihy od autora, byla jsem na přednášce a bylo to fajn, ale tato kniha je prostě jiná.
Kniha se mi líbila. Četla se dobře, příběh hezky plynul. To, že kniha nebyla tak propracovaná mi až tak nevadilo.
Kniha přečtená do čtenářské výzvy a díky tomu jsem poznala novou autorku. Kniha se četla moc hezky a potřebovala jsem vědět jak to celé dopadne. Jak bylo řečeno, život není ušlapaná cestička, nic není podle plánu, jednou jsme dole a jednou nahoře. A o tom život je. Člověk míní a osud mění.
Přečteno jen kvůli výzvě, konec nečekaný, vyřešeno jednou pro vždy. Maturitní četba a já tedy vůbec nevím, co bych o knize říkala.
Jsem celoživotní Pražák, ale i tak jsem se zase dozvěděla něco nového. Jako vždy, hezké a zajímavé čtení od Davida Černého.
Pěkné to bylo. Trochu více politiky, ale příběh, který se opravdu mohl stát. Bavilo mě to. Myslíme si, že po válce už bylo vše dobré, ale ono to tak vůbec nebylo.
Příběh byl napínavý, krátké kapitoly vás nutí číst dál a dál, ale ten konec? Co to bylo? To bylo celkem zklamání.
Dobře napsané, krátké kapitoly vás nutí číst dál a dál, jak to celé asi dopadne. Velké štěstí pro náš národ, že naše revoluce byla "sametová". Sama jsem zažila cestou vlakem do Bulharska a žebrající děti na nádražích v Rumunsku v roce 1988 a 1989. Vědělo se o tom a tak jsme měli připravené alespoň sušenky a sladkosti a házeli je dětem z okénka. Vzpomínám na večerní část cesty, kdy jsme jeli kolem nějakého sídliště a všude byla tma, v oknech se nesvítilo. Měli vypnutou elektřinu, pro nás nepochopitelné. Knihu určitě doporučuji přečíst.
Kniha je určitě hodně zajímavá, ale přijde mi až zbytečně zdlouhavá. Bavil mě příběh Leny a deník Tobi, ale některá ta hlášení ze spisů mě nebavily, stejně jako u Žitkovských bohyní. Ale celkově dobré, ani jsem netušila, jak moc se režim snažil zničit církev.
Ale jo, dobré to bylo. Napínavé a mělo to spád. Není to Erika ani Kate, ale není potřeba srovnávat. Je to prostě jiné, ale stejně dobře napsané, jak to Robert umí i když ne vždy úplně uvěřitelné. Já jsem s knihou spokojená.
Jak už bylo napsáno dříve, až moc ne-uvěřitelných setkání všech postav. Příběh pěkný, ale emoce ve mně moc nevyvolal. Určitě jsem už četla lepší knihy s touto tématikou. A těch nepřesností v ději bylo také pár. Takový průměr.
Trochu jsem se bála posledniho dílu, ale bylo to super. Bavilo mě to. Méně sexuálních scén, ale za to intenzívnější. Škoda, že to je konec série.
Tak nevím, předešlé díly byly daleko lepší. Nějak jsem se ztrácela v postavách a ten konec, kdo byl vlastně pachatel, to mi už přišlo moc překombinované. Jako by autorce docházely nápady.
Spokojenost, kniha se mi líbila. Pobavila mě, kniha od které nechcete odcházet a jste zvědavé, jak to celé dopadne. Kniha plná pravd ze života, kniha o tom, že život je krátký a máme si ho užít a ne jen prožít. Zamilovat se po padesátce a blbnout jako ve dvaceti, žádný problém.
Na knihu jsem se těšila, protože Muž jménem Ove se mi hodně líbil, ale tady jsem byla zklamaná. Nebavilo mě to, postavy mi nijak sympatické nebyly a humor jsem tedy nějak nenašla. Zaznělo tam pár životních mouder, ale jinak nic. Příběh byl hodně smyšlený, prostě ptákovina.
(SPOILER) Autorčiny knihy jsou čtivé, ale tady mi to přišlo zbytečně zdlouhavé a konec až moc překombinovaný. Že hlavní podezřelý není pachatel bylo jasné, ale rozuzlení bylo překvapivé.
Uznávám, že kniha mohla být kratší, ale byla to příjemná oddechovka. Konec byl napínavý, jestli se sejdou......?
Tak nějak nevím, jak hodnotit. Chvílema mě kniha bavila a chvílema nebavila. Takový průměr, nic optimistického. Kdo nečetl, asi o nic nepřišel.
Jako vždy super detektivka, napínavé a tentokrát i trochu psycho. Josie a Noah jsou sympatická dvojka i v soukromém životě.
Čekala jsem, že kniha bude stejně dobrá jako Houbařka, ale bohužel nebyla. Začátek dobrý, námět taky, ale nějak se to vleklo a úplně mě to nebavilo. Až konec knihy, kde se vše vyjasní co a jak se stalo, byl dobrý.