Aiden888 komentáře u knih
Nemůžu říct, že by mi Hana přinesla do života nějaké nové poznatky a pocity z druhé světové války a všeho, co s ní souviselo. Ani to říct nechci a nepotřebuju. Tahle knížka je prostě silná sama o sobě. Možná u ní uroníte slzu, možná ne. Příběhů, týkajících se židovské otázky a koncentračních táborů jsou tisíce. Ale co na tom? Že je tenhle jeden z mnoha? Je, i není. Je výjimečný, zanechá ve vás hromadu pocitů a příjemnou tečkou na bolestivém příběhu je, že se čte tak jednoduše. Tedy z pohledu plynulosti děje a jazyka, jakým je kniha psaná. Obsahově dává zabrat, útočí na emoce i vzpomínky, které naše generace DÍKYBOHU nemá, ale jako by měla. Dojemné, neskutečné, čtivé, silné Uf. U autorky si dělám významnou čárku a jdu vyhledat další dílka.
A víte co? Mě to bavilo! Tu obrovskou nálož kritiky vůči knížce vážně nechápu. Jasně, Bábovky byly jenom jedny. Jasně, Foukneš do pěny se prostě nepovedlo. Jasně, tahle kniha byla vulgární až hanba. Ale upřímně...kdo z nás někdy není? Vykreslit některé charaktery postav asi jinak nešlo, a já s tím nemám nejmenší problém. Na stránkách knih mě prostě sprostá slova neuráží a odkládat kvůli nim knihu s odporem a nedočtenou? Ne, díky. Odporná kniha je taková, která je odporná a nechutná. A že takových je. Tahle byla parádní. Po dlouhé době jsem si přečetla něco, kde jsem některé z hlavních hrdinů opravdu upřímně nesnášela a do příběhu jsem se dokázala docela dobře vcítit. Bylo to vážně syrové, přesně jak autorka slibuje. Plus (a to říkám u hodnocení knih paní Třeštíkové stále) - její práce se slovy a slovními obraty je neuvěřitelná. To umí málokdo a já za to před ní smekám. Baví mě. Má fantazii, má dar, dokáže pohotovými obraty rozesmát i ve chvíli, kdy je vám z děje tak nějak psychicky nevolno. Skvělá práce!
Všichni mi říkali, že Hana je bezkonkurenční. Byla skvělá, tak jsem si po jejím přečtení chtěla půjčit Listopád, ale nebyl k dispozici, tudíž se mi dostala do ruky tato kniha. Díky Bohu za to, dlouho jsem při dočítání knížky neměla slzy v očích. Silná, dojemná... Asi o tomu není potřeba víc dodávat. Za dva dny přečteno.
To se tak krásně četlo! Jedna z nejsympatičtějších hrdinek, jaké jsem kdy v knize potkala. Odvážná, starostlivá, příjemná. A k tomu všemu její osud nastíněný nevtíravě na pozadí historických událostí od konce druhé světové války do prvních let, kdy byli u moci komunisti. Cením, že nás autorka nezahlcuje fakty, ale podává milý příběh, který je čtivý a neodtrhnete se od něj.
Tak tohle byla neskutečná síla. Z příběhu, který se zpočátku tvářil jako plný nadpřirozených a nevysvětlitelných jevů, se stal příběh, který byl naopak velice vysvětlitelný, protože je poskládaný z pravdivých příběhů a osudů lidí, žijících v 50. letech v naší zemi. O to víc je ale naprosto nepochopitelný, děsivý a mně nezbývá než doufat, že už se podobná historie nikdy opakovat nebude.
Alena Mornštajnová má jednu kouzelnou vlastnost. Nedokáže napsat knížku, která by stála za méně než pět hvězdiček. Tohle je pátá kniha této autorky, která se mi dostala do ruky, a ani v tomto případě není o čem diskutovat. Byla jsem napjatá, a taky hodně dojatá. Nevím, jak se jí to daří, že píše tak poutavé příběhy. Nejsou to žádná šokující vyprávění, která by vám vyrazila dech, a přesto se nemůžete odtrhnout. Tuhle knížku musím zařadit na úplný vrchol autorčiny tvorby, hned vedle Tichých roků a Hotýlku. Nádherná sonda do tří krutých období, kterými jsme si v našich novodobých dějinách prošli, pohledem tří žen. Rozhodně doporučuji.
Musím uznat, že tady autorka odvedla mistrovskou práci a už se těším, jak se vrhnu na dvojku, než vyjde třetí díl. Výborně vykreslené postavy a doba, ve které žily. Občas mi některé pasáže přišly zdlouhavé, ale nemůžu říct, že by to knize jakkoliv ubralo na atraktivitě.
Maraton Aleny Mornštajnové se zatím jeví jako moje nejlepší čtenářská volba za posledních pár let. Po skvělé Haně, bezkonkurenčně fenomenálních Tichých rocích a velice zajímavém Listopádu, přišla řada na Hotýlek. A upřímně nechápu, proč tahle knížka nemá takový ,,hajp jako Hana. Za mě byla VYNIKAJÍCÍ a rozhodně ji řadím na vrchol tvorby této autorky, pěkně po bok Tichých roků. Všechny přečtené knížky byly zatím na pět hvězdiček. Ano, autorka sice píše tak nějak pořád podobně, až stejně, a skoro by se dalo říct, že nemá čím překvapit. Ale vždycky překvapí. Dojme, vyrazí dech. S postavami v jejích knihách se ztotožníte, prožijete s nimi celý život a nakonec se vám je nechce opouštět i přes spoustu chyb, které udělaly. Hotýlek byl plný osudů, které teď musím nějak zpracovat. A pak se vrhnu na Slepou mapu, která už čeká na poličce :)
Knihu jsem si koupila na doporučení, ale zas tak moc jsem od ní neočekávala. Pana Etzlera jsem do té doby znala jenom jménem a o Číně věděla akorát to, že je velká a vyrábí spoustu věcí. Naprosto mě ale pohltila. Je úderná, místy drsná, taky dojemná, občas se z ní chce člověku brečet, občas máte chuť ji vyhodit z okna, když čtete o absurditě a nespravedlnosti čínského komunismu a systému. Je to psáno lidsky, upřímně, často se u ní zasmějete a autor si rozhodně nebere servítky. Je fascinující, jak v 21.století může být některá ze zemí tak zaostalá v myšlení, byť s moderní tváří navenek. Rozhodně doporučuji každému.
(SPOILER) No, tak jsem dočetla. Já teda osobně nikdy nepatřila k lidem, co tvrdí, že Bábovky jsou nejlepší autorčino dílo. Za mě je to kniha Osm. To ale nemění nic na tom, že Bábovky byly dost povedené, a tak jsem si nemohla nekoupit druhý díl. Musím uznat, že Radka Třeštíková navázala na jedničku zdárně a napsala knihu stejným stylem. Osm žen, osm let života každé z nich, neuvěřitelně promyšlený propletenec, kdy každá z žen nějakým způsobem zasáhne do života těch dalších. Před čím smekám je autorčina slovní zásoba. Vždycky jsem tvrdila, že si umí neuvěřitelně hrát se slovy, vymýšlí perfektní obraty a několikrát jsem se u čtení nahlas zasmála.
Za co ale šly dvě hvězdičky v hodnocení dolu jsou jednak samotné charaktery žen v knize. Jakože vážně? Jedna větší PÍP než druhá. Při čtení máte skoro pocit, že na světě neexistuje normální, zdravě sebevědomá, psychicky vyrovnaná a šťastná žena (že by nějaký autorčin skrytý osobní problém?). Všechny byly na facku a třeba postava Rebeky byla něco tak neuvěřitelného, otravného, hysterického, až jsem se přistihla, že si přeju, aby se jí konečně něco stalo a byl klid. Druhá hvězdička dolů je za ten splácaný konec. To byl takový blábol a tak rychlá, zbytečná tečka za celým příběhem, že jsem se tomu vlastně musela smát. Škoda no. A takový to mělo potenciál :) Ale jako čtení pro ženy, které mají rády to naše české prostředí, vyprávění o starostech jiných žen a jejich niterních pocitech, je to asi dobré.
Oproti Haně a Tichým rokům, které jsem si od paní Mornštajnové dala předtím, tohle bylo na 4,5 hvězdičky. Jenomže to tu dát nejde, čtyři jsou málo a tak dávám pět. Opět silný příběh, opět spisovatelská přehlídka emocí, nekonečné slovní zásoby a fantazie, která se tu ale až děsivě mísí s realitou, která u nás mohla být, kdyby Přiznám se, že tak dychtivě jako Tiché roky jsem to nečetla, ale bavilo mě to moc. Příjemný čtení, zajímavý námět.
Tak toto byla jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Neuvěřitelně silný příběh ženy, která nabídne svou duši výměnou za svobodný, nekonečný život. Že je takové přání i prokletím, to zjistí hodně brzy. Umím si představit, že by v knize bylo více popsáno, jak prožívala třeba obě světové války, nebo jiné velké historické události, ale chápu, že taková kniha by pak měla minimálně 800 stránek. I takto byla dost rozsáhlá, ale ničemu to nevadilo. Na konci padlo i pár slz :)
Během čtení mě napadalo tolik věcí, které jsem sem chtěla o knize napsat. Teď ale asi nenapíšu nic. Silné. Jako všechny ostatní příběhy od této autorky. Tohle se četlo velmi těžce, a asi to ještě dlouho nedostanu z hlavy.
Po fantastických Čarodějkách jsem se rozhodla vyzkoušet i Tsunami. A teď už vím, že si okamžitě objednám další autorčiny knihy. Tohle byla pecka a já můžu Karin K. Babinskou s klidným srdcem zařadit na seznam svých oblíbených, českých autorů. Jestli hledáte neobyčejné čtení o obyčejných lidech a jejich životních příbězích, tohle bude pro vás to pravé ořechové. Jako zásadní událost v životě hrdinů si autorka vybrala tsunami v Thajsku, které udeřilo v roce 2004 a já jsem jí za to nesmírně vděčná. Neznám lepší čtení než takovéto lidské, reálné a čtivé osudy na pozadí skutečných historických událostí. Bavilo mě to moc a konec mě hodně dojal.
Mám vážně smíšený pocity. Četlo se to jedním dechem, tím spíš, že je to skutečný příběh. Na druhou stranu jsem při čtení úplně zuřila. Nejdřív jsem vyloženě nenašela Corinne za tu její šílenou tvrdohlavost a za to, jak je naivní. Nechápala jsem, že někdo takhle překope svůj hezký a pohodlný život kvůli nějakému domorodci a chce vyměnit nádherný Švýcarsko (!!!!) za život ve špinavý boudě v Africe. Kvůli jednomu chlapovi? Se kterým to navíc od začátku není ono, protože obrovské kulturní rozdíly? Jenom proto, že jí připadal krásnej? Když jsem pak viděla, jak v Africe pořád jen bojuje, je nemocná, musí se bránit manželovým náladám apod. říkala jsem si, že bych už dávno byla zpátky doma a na nějakýho černocha se vyprdla. Příběh je to ale perfektní!
Jednou ráno mě napadlo, že vůbec nevím o čem jsou Stepfordské paničky, přitom je to takový hit. Tak jsem si to přečetla na Wikipedii a rovnou jsem se mrkla i na děj Rosemary má děťátko. Proto když jsem si tuhle knížku pořizovala, věděla jsem, co se v ní stane, i jak dopadne. Paradoxně i přesto se mi četla výborně, asi jsem se nejvíc těšila na to, jak autor takhle super téma zpracoval. Z takového příjemného, odpoledního čtení se čtenář postupně dostává do napětí. Asi (nebo určitě) ví, kde je problém, ale pořád doufá v nějaké pozitivnější rozuzlení. Z posledních stránek mě už silně mrazilo, autor si neskutečně umí hrát se slovy i s napětím, takže máte před sebou román - thriller - horor. Všechno v jednom a vůbec to není blbý. Po přečtení zdejších diskuzí si možná nebudu kazit chuť dvojkou. Ale uvidíme...
Hodně, hodně, hodně skvělá kniha! Přečetla jsem ji za necelý den, a to se mi už dlouho nestalo. Perfektní thriller, skvělý námět, napínavé od první do poslední stránky. Po dočtení jsem úplně cítila, jak mě mrazí a ani konec mě nijak nezklamal. Prostě výborná záležitost.
Knížka se docela těžko hodnotí. Z hlediska toho, jak rychle ji budete mít přečtenou, je to jednohubka. Z hlediska čtivosti je příjemně a jednoduše čtivá.
Co ale asi jen tak nerozdýchám, je samotný děj. Už dlouho jsem v knize nepotkala tak nesympatickou postavu, jako byla matka dvanáctileté Báry. Žena, která se zajímá jen o to, co si myslí okolí a jak před ním vypadat co nejlépe. Neustále hysterická, protivná, a to její upřednostňování dcery “Katušky před “Barunou mě neuvěřitelně rozčilovalo. A to ani nemám vlastní děti. No, přečtěte si to sami.
Autorčina první kniha? Hergot, tak to si teda nasadila laťku hodně vysoko, protože tohle bylo super! Thrillery jsou můj milovaný žánr, ale poslední dobou se mi jaksi nedařilo narazit na nějaký, který by mě fakt vtáhnul a zároveň působil uvěřitelně. Tenhle splnil všechna moje očekávání. Napínavé, zajímavé, čtivě napsané. Velké plus za to, jak ve mně autorka dokázala rozdmýchat nenávist vůči některým postavám a další obří plus za obálku, ta je tutová. Tak snad Freidě McFadden nedojde dech a příští rok nám naservíruje podobnou lahůdku.
Stejně jako prakticky všechny ostatní knihy od této autorky, i tato je čtenářsky náročná. Jestliže si libujete v jasných románcích a předvídatelných příbězích, pak tenhle nečtěte. Není postaven na ohromujících zvratech a dějových kličkách, ze kterých se vám bude tajit dech. Stojí na neuvěřitelném příběhu, který je ovšem v mnoha podobách neodmyslitelně spjat s naší minulostí. Je to hluboké, bolestivé, ale zároveň něžné a jemné vyprávění. Okouzlující hrdinka, okouzlující příběh, zároveň spousta smutku a zla. Kniha vás donutí přemýšlet možná víc, než byste chtěli. Ale stojí za to.