anansie
komentáře u knih
A já pořád kdo to tluče
Radka Denemarková
Tahle kniha mi sedla. A jak již tady zaznělo v některém z komentářů, nechápu, co na této knize je groteskního a napínavého, jak se píše na její obálce. Spíše mi to vyznělo jako realistický až skeptický náhled na život se všemi hnusy, které si někteří nedokáží přiznat. Ale tato kniha to udělala. Určitě si přečtu i další tvorbu od této spisovatelky.
Umělohmotný třípokoj
Petra Hůlová
U téhle knihy zírám, kam autorka chodila na všechno to výrazivo - jazykově naprosto skvost.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Začala jsem číst, ale nedočetla. Ze začátku poutavé, postupně mě to přestalo bavit a už znova nechytlo.
Temné matky a jejich dcery
Lucie Jandová
Knihu jsem brala do rukou trochu s obavami, zda to nebude jakési nudné pseudopsychologické pojednání, ale musím říct, že mě mile překvapila a to za prvé formou: sestavením z 10 příběhů, které se opravdu nečetly lehce a následným názorem nějakého terapeuta, ať už se spirituálním zaměřením nebo klasickým psychologickým. A to se mi na knize právě líbilo, že nevyzněla jako klasická psychologická příručka, ale nabídla i jiné úhly pohledu - na vyšších rovinách na tématiku vztahu matka dcera, mateřství a ženství. Jednu hvězdu ubírám za to, že příběhů se mi už ke konci zdálo moc, nešlo to číst najednou a trochu mne zarazilo, jak téměř všechny "hrdinky" (možná až na jednu) se mohly pochlubit skvělou kariérou, což mi u téhle kazuistiky destruktivních matek nepřijde jako zrovna běžné a určitě spousta čtenářek se v tom nenajde a dále za závěrečné srovnání vztahů matek a dcer ve vybraných zemích a kulturách, což mi v dnešním globálním zmatku všech vztahů přišlo úplně mimo mísu a jako vycucané z prstu. Podněty k zamyšlení knize ale určitě nechybí a závěrečné poselství, že na rodinné trauma se dá nahlížet jako na katalyzátor vnitřní síly, kterou lze v sobě i po všech křivdách objevit, působí léčebně. Oceňuji také, že s touto tématikou je kniha na "českém políčku" určitě ojedinělým počinem a je dobře, že toto téma vytahuje na povrch.
Život samá pohroma
Jon Kabat-Zinn
Kniha o mindfullness, o vědomé pozornosti, kterou lze uplatnit jako životní styl nebo jen zařadit do života jako způsob relaxace, meditace, léčby bolesti a zpracování emocí. Jde o to si všímat svých tělesných pocitů, myšlenek, pozorovat to, nehodnotit a nechat zase odejít. Je to neustálý proces, díky kterému člověk dojde naprostému zklidnění, zpomalení a přijetí sebe sama a života takový, jaký je v daný okamžik teď a tady.
Malinka
Dita Táborská
Krásný román, strhující, emocemi nabitý jako život sám. Všechny postavy jsou vykresleny s takovou psychologickou znalostí a dokonalostí, že jsem v danou chvíli dokázala být každou z nich. Příběh měl spád a i přes jeho obsáhlost ani jednu stránku nenudil. Vydařená kniha.
Příspěvek k dějinám radosti
Radka Denemarková
Začátek knihy náročný, zase spousta tajuplných šifer - vlaštovky, pláštíkový červ, rutina a rituál - které se ale během postupující četby krásně vylupují a začínají dávat smysl a celkový obraz toho, co chtěla autorka říct. Kniha dle mého i navazuje na to, kde skončil Kobold, a nabízí odpověď na nadhozenou otázku, odkud se ta zrůdnost bere, kde má kořeny a rozvádí ji historickým kontextem na celý svět. Tím se nutně autorka dostává k příčinám a historickým následkům nikdy nekončící touhy uplatňovat moc jedněch nad druhými, která vede jen k pácháni zla a ponižování. Dostává se tak i k závěru, že jakákoli nadřazenost, zejména nadřazenost určité rasy nad jinými, nadřazenost mužů nad ženami nebo kohokoli silnějšího nad slabším nikdy ze světa nevymizí, protože je to něco, co se věčně předává z generace na generaci.
Někdo by tu hroznou nespravedlnost chtěl napravit, dát tento svět do pořádku, moc by přece měla ty slabší, zranitelnější chránit, a přesto ti bývají právě jejími oběťmi. Toho se ujaly tři hlavní hrdinky, které napáchané křivdy z minulosti a pokračující v současnosti napravují po svém.
Pro mě opět nejen literární, ale zejména také myšlenkový skvost.
Nevědomé fantazie ve vztazích
Slavoj Titl
Na to, jak komplikované je to téma, je kniha maximálně čtivá a přístupná i laikovi. U čtení je potřeba hodně zapojit představivost a pak se stává rovnou i terapií. Pomůže k pochopení sebe sama i druhých na jiné úrovni, jak vlastně fungujeme ve vztazích, a která přesvědčení v sobě můžeme mít a nevědomě podle nich jet jakýsi program. Když se vytáhne na světlo a zvědomí (a tato kniha to krásně umí), je zase o trápení míň. Výborná kniha, kterou si ponechám ve své knihovničce.
Královna a divoška: Být sama sebou
Anselm Grün
Velmi pěkná kniha o ženských archetypech. Je zkomponovaná tak, že je představen vždy každý archetyp na základě biblického příběhu a následně doplněn dalšími vhledy z pohledu mužského i ženského tak, jak ho vnímají autoři sourozenci. Každý z archetypů představuje určitou stránku ženství, ať už je to obraz královny, matky, moudré ženy, vášnivě milující ženy, bojovnice, umělkyně, prorokyně, cizinky nebo divošky. Každý takový aspekt může každá žena proměnlivě v sobě žít a ztotožňovat se s ním v určitých fázích svého života. Všechny tyto aspekty znamenají ženství, které je tak rozmanité, že určitě ani tyto archetypy ho nestačí pokrýt. Tato kniha je krásnou a srozumitelně napsanou inspirací, jak v sobě některý z obrazů ženství znovuobjevit a nebát se ho prožít anebo jak si uvědomit, co právě ze svého ženství žiji. Dodává odvahu a důvěru ve vlastní síly na příbězích, kdy ženy objevily svou silnou stránku právě ve chvíli, kdy byly na úplném dně a to tak, že si uvědomily, že všechny potřebné síly k vybřednutí z bídy mají právě v sobě.
"Naše síly nám byly darovány proto, abychom je používaly a radovaly se z nich. Máme v sobě všechny barvy ze škály ženství a dokážeme je spolu míchat. Jsem-li královnou, mohu být zároveň i divoškou a tou, která se směje."
Spiritualita bez náboženství aneb Probuzení
Sam Harris
Kromě vznešeného názvu není na knize vůbec nic povznášejícího, zajímavého ani mysl otevírajícího. Problematika vědomí a "já" byla tak nesmyslně a nesrozumitelně rozpiplaná, že se to nedalo ani číst. Jediné, co se v knize dalo uchopit, byla praktická meditační cvičení. Autor chtěl asi zapůsobit jako přemýšlivý znalec propojující vědění napříč neurologií, filozofií a obšírným "vykecáváním". Stačilo však napsat, že spiritualitu bez náboženství můžeme nalézt např. v buddhismu a probuzení skrze buddhistické praktiky. Tečka. Všechno ostatní jsou nesmyslné zbytečnosti.
Cesta pravého muže
David Deida
Na rozdíl od Cesty ženy se tato "mužská" verze dala číst a myšlenky měly i hlavu a patu, což mi připomíná, že muž by měl mluvit z duše mužům, nikoli ženám. V této knize to ale vypadá, že něco z duše ženy autor taky pochopil a většina principů v knize uváděných platných pro muže by se dala i aplikovat na ženy a to, že každý si své nitro a své strachy musí pořešit sám a najít si svůj vyšší smysl existence, pak bude správně ve své polaritě a bude i správně přitahovat. Cesta je to dlouhá a nekonečná pro všechny. Kniha možná osloví jen ty, co už na ní částečně jsou, zbytek asi zůstane na gaučích s televizním ovládačem a lahváčem v ruce.
Čekárny mého života
Lenka Reinerová
Zajímavá vzpomínková knížka, kde autorka vypráví své životní zážitky z různých míst. Tato místa se vyznačují čekáním, ať už to jsou různé haly, čekárny, chodby, tábory, vestibuly, nádraží. Ne vždy jsou to zážitky a události z její minulosti příjemné, autorka je ale vypráví bez sentimentality a dramatičnosti a přidává k tomu své dojmy z pocitu čekání, který trpělivě považuje za součást života.
Nedostatečný pocit vlastní hodnoty
Heinz-Peter Röhr
Kniha je na stejné téma jako Podminované dětství, bohužel ale jde mnohem méně do hloubky a je zbytečně rozkouskovaná. Jednotlivé vnitřní programy by se daly spojit, nebylo by třeba tolika jednotlivých kapitol, protože v každé se vlastně opakuje stále to samé. Naopak téma antiprogramů se mi zdálo až moc stručné, vlastně to byl jen takový přehled nevhodného chování západního člověka v moderní společnosti jako reakce na neuspokojivé, nešťastné dětství bez lásky a pochopení. Nabízená řešení v závěru a doporučené nástroje, pomocí kterých implantovat nové programy, byly asi tak jediné, co mi na celé knize přišlo jako cenné. Tuto knihu bych možná doporučila pro začátečníky, kteří se rozhodli na sobě cosi změnit. Pro hlubší vhled bych doporučila již zmíněnou knihu Podminované dětství, kde autor působení vnitřních programů představil na jednotlivých poruchách osobnosti.
No a já
Delphine de Vigan
Francouzský styl, jak ho mám ráda: strohý a výstižný, filozoficky laděný, zvolené téma otevírá pojmy lidskosti, samoty, jinakosti a nesmyslnosti dnešního světa, ve kterém žijeme své ignorantské životy.
Zóna zájmu
Martin Amis
Tato kniha je originální zejména tím, že kromě pocitů obětí zachycuje hrůzy holocaustu i z pohledu viníků, kteří se na něm konkrétně podíleli. Mezi jednotlivými postavami pachatelů tak můžeme sledovat různé myšlenkové pochody, jejich prožívání vůči tomu, co páchají a jak se vyrovnávají s tím, co je stále z pohledu dějin nevysvětlitelné. A jak se píše v závěru knihy: pochopit, proč se to dělo, prostě nejde, protože pochopit to by znamenalo ospravedlnit to.
V divočině
Diane Thomas
Nejdřív jsem myslela, že čtu Robinsona Crusoe v ženském podání. Potom jsem měla pocit, že z Robinsona se stává příběh Adama a Evy v ráji. To, jak příběh dopadl, bylo docela překvapením, i když nějaké to drama na konec se dalo jistě čekat. Nejvíc mě asi zaujalo, že autorka pracovala na této knize 30 let a kniha je vlastně příběhem dvou psychicky postižených osob. Jelikož zbožňuju příběhy neobvyklých životů a neobvyklých emocí a lidských zvláštností, tato kniha se mi líbila jako už dlouho žádná jiná.
Cirkus Les Mémoires
Petra Hůlová
Tak to byla zase ta Hůlová, kterou znám z Paměti mojí babičce nebo Čechy, země zaslíbená a kterou mám takto ráda. Osudy několika hrdinů napříč kontinenty, které se různě protínají, ztrácejí sami sebe a zase nalézají a vyúsťují v nečekaná setkání. A každý sám za sebe vede svůj boj se životem a snaží se najít své místo v drsných podmínkách, ať už se jeho osud odehrává kdekoli a ať už si toto místo zvolil sám či nikoli. Zase tady cítím to nadhozené dilema mezi touhou jít za lepším, opustit domovinu a veškeré vazby či setrvat v tradičních či rodinných kořenech své země, přičemž ani jedno u Hůlové stejně nedopadá dobře. Zřejmě proto, že život je tvrdý prostě všude, s nikým se nikde nepárá a pojem štěstí jaksi neexistuje. A pro tohle vyjádření reality mám právě Hůlovou oblíbenou.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
Jak jsem se na Murakamiho těšila, tak mě až tak moc nenadchnul. Nebýt pocitů odosobnění v životě hlavního hrdiny, kniha by pro mě vyzněla jako banální milostný trojúhelník, přičemž dialogy obou milenců mě, nevím proč, dost nudily. Právě ty pocity neskutečnosti a neschopnosti rozlišení mezi realitou a představami byly to, co dělá tuhle knihu zvláštní a nikoli samotný milostný příběh. Proto možná stojí za přečtení. A když už nic jiného, mohla by knížka sloužit jako návod na zvládnutí manželské krize. Na další Murakamiho knihy už ale náladu nemám.
Čechy, země zaslíbená
Petra Hůlová
Už dlouho mě žádná knížka tak nechytla jako tato, i když od Hůlové mě chytly vlastně všechny, co jsem zatím přečetla a těším se na ty, co mi ještě k přečtení zbývají. Po přečtení téhle jsem zůstala ještě dlouho mimo, jednak z příběhu samotného a jednak z toho, kolik možných úhlů pohledů, které tím příběhem autorka vyjádřila, má otázka imigrantství. Skvělá kniha, skvělá autorka!
Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
Petra Dvořáková
Na této knize asi nejvíce oceňuji odvahu k sebeodhalení. Proto dávám nakonec čtyři hvězdy místo původních tří, protože samotný příběh nebyl žádný extra literární zážitek. Kniha ale má mít určitě jiný záměr: seznámit se skrytými mechanismy anorexie a ukázat cestu ze spirály ven, která vede skrze tělo zase jen dovnitř sebe sama, k pochopení své sebehodnoty a k sebelásce.
