BáraLind. komentáře u knih
Zpracováno lehce naivním (rozuměj pohádkovým) stylem, ale osoba papeže byla vykreslena plasticky, uvěřitelně.
Tohle bylo krásné, až mě mrzelo, že to byla jen krátká novela, příběhu by slušel propracovaný román. Bylo zajímavé i to, že to nebylo všechno plně dokresleno, ale to, jak to vlastně dopadne, bylo ponecháno na fantazii čtenáře.
Po prvních pár stránkách jsem chtěla knihu odložit, ale tím, že hlavní hrdinka odjela pryž z Dublinu, tak jsem tomu ještě dala šanci a nakonec jsem nelitovala. Oddechovka.
Tato se mi asi od Mawera zatím líbila nejvíc, asi díky kombinaci prostředí, činnosti, kterou provozují hlavní postavy, mnohovrstevnatosti příběhu, možní i díky tomu, že se žádný klasický happyend nekonal, i když jsem na konci cítila jisté zadostiučinění.
Styl psaní na vysoké úrovni, ale v argumentační rovině už to potom pokulhávalo.. Skupina vysoce erudovaných lidí zkoumá svitech a všichni věří jeho pravosti, nezazní tam v podstatě žádný argument, který by mohl vyvrátit, že jde jen o nějakou dobovou propagandu.. Bavila mě tam ta česká stopa v podobě Magdy a Buchlovic. Ale jinak dost rozporuplné, možná i lehce nedokončené (proč Madeleine udělala to, co udělala, nakonec vysvětleno není, krom toho je tam rozpracovaný i náznak toho, že to mohl udělat její manžel, Leo neznal její rukopis) atd.
Autor má úžasnou schopnost nechat příběhy nedovyprávěné bez toho hlavního vyvrcholení děje celého příběhu a potom o několik desítek stránek jen tak mimochodem prohodit, jak to vlastně celé dopadlo. Skrz to byla celá kniha napínavá. Někomu by to mohlo vadit, ta jemná neurčitost a nekonkrétnost, metaforický jazyk, který nedává úplně jasně vyniknout tomu, jak to všechno celé vlastně probíhalo, ale mě to moc bavilo. Ale vypravěčský budoucí čas mě trochu iritoval, něvěděla jsem často, jestli se to už stalo, nebo teprve má stát a jestli to tak zapadá do celého příběhu nebo pak bude věta typu: ale takhle se to nestalo.. Aspoň to ale bylo nevšední a zase něco jiného. Celkově nádhera, více takových knih.
Tak tohle šlo přímo do duše.. Ilustrace dokonalé, neotřelé, barevně minimalistické.
Tak tady mi při konci skoro až slza ukápla.. Krásné, romantické, s dobrým koncem:-)
Tak tohle bylo tak trapné, až to bolelo. Mám ráda tenhle žánr, ale tady pan autor měl tak umělé rozhovory, motivace postav žádná, celkově byly postavy ploché, dost jsem se přemáhala, abych to dočetla. Takže tohodle autora už znovu číst nebudu..
Tohle bylo silné.. Oceňuji, že Raymond, který sehrál v životě E. takovou roli nebyl žádný hezounek, že měl své chyby a vlastnosti, které se E. nelíbily, nebylo to takové prvoplánové a bylo příjemné, že jsme se podrobnosti z života Eleanor dovídali postupně. Vlastně tam nic nebylo prvoplánového nebo povrchního.
(SPOILER) Opět krásně oddechové čtení, i když příběh dědečka a jeho ženy mi přišel lehce odbytý, čekala jsem větší návrat do minulosti, ale na celkovém vyznění to nic moc nezměnilo. Happy end se konal.
Silné, rozvleklé, k zamyšlení, jdoucí do hloubky, rozhodně ne pro někoho, kdo se aspoň letmo neorientuje v historii/filozofii 20. století a v křesťanských základech, náročné na čtení, ale zároveň i velmi pravdivé (i když ne se vším mohu souhlasit). Kdyby byla knížka třetinová, četla by se lépe, ale na druhou stranu by možná nevedla k onomu potřebnému zamyšlení.. Doporučila bych to všem přemýšlivým lidem, kteří se nebojí přiznat si, že něco dělají blbě a chtěli by to dělat jinak.
Tak tuhle knížku jsem si opravdu užila, měla spád, byla napínavá, lehce záhadná, měla šmrnc a dopadla dobře. Co více si od odpočinkové literatury přát?:-)
Pokoru a umění vděčnosti hlavní hrdinky bych chtěla mít. Vůbec by mi nevadilo, kdyby zrovna tato kniha byla dvakrát tak delší a některá období nebo situace byly více rozepsány. Na druhou stranu chápu, že pokud se to zakládá na skutečném příběhu, tak by to musela být o tom více fabulace. Více takových knih.
Sice jako dost romantická slaďárna, v první polovině byly nahrávky do diktafonu (a tudíž odklon od děje) dost rušivé, ale všechno vlastně spělo k vyústění a bez toho by nebyl příběh celý. Děj napínavý, s happy endem. O tom, jak moc je taková situace reálná, nebo spíše jak moc je reálné přežít takovou situaci, asi nemusíme polemizovat, ale četlo se to moc dobře.
Kdyby to začalo až v půlce, bylo by to čtivější, ta druhá půlka už měla spád. Ale ta první se vlekla, začínala jsem tu knížku číst snad pětkrát, než jsem se dostala přes prvních pár stránek. Ale je to pohlazení po duši, zlo potrestáno, dobro zvítězilo.
Má to paní Hurdová hezky promyšlené a je vidět, že myšlenky, které skrze Božidaru a Rosie sděluje, má i prožité, nejsou to jen prázdné kecy. Místy lehce toporné dialogy, což se ale dá pochopit, když co rozhovor, to sdělení nějakého "moudra" (teď to nemyslím pejorativně). Druhá půlka knihy, která byla o putování, ke mě promlouvala více.
Místy se to dost vleklo, přišlo mi, že to až tak moc nedrželo pohromadě.. Napínavé tak na půl, určitě bych po tom znovu nesáhla. Ten luxusní rezort, ve kterém hlavní hrdinka pobývala, mi přišel jak popis nějakého naprosto utopického místa, chvílemi jsem čekala, že tam na ni zpoza rohu vyskočí nějaký mimozemšťan a přenese to celé do nějakého sci-fi ladějí. Moc nedoporučuji.
O trochu napínavější příběh než v případě první části trilogie o sestrách Cynsterových (V rukou vikomta Breckenridge). Kdyby to šlo, tak dám 3,5/5.
Nostalgické, devadesátkové, usmívala jsem se u knížky po většinu doby, autorka mi v mnoha pasážích mluvila z duše.