BarboraSalome komentáře u knih
Moje první seznámení s dílem Jo Nesba. Jsem uhranutá. Výborně napsané povídky. Ovšem musí si přiznat, že při jejich čtení mi bylo těžko. Mrazivé příběhy ukazující nedalekou budoucnost, v níž se zhroutí tradiční společnost. Neradostná budoucnost by nás čekala. Nejvíce se mi líbily povídky Krysí ostrov a Cikády.
Ze Slovenského století jsem byla uhranutá. Doslova a do písmene mě usvědčila z neznalosti Slovenska. Tato kniha Slovensko 30 let poté mě už tolik nezasáhla. Skákání z jedné časové roviny do jiné časové roviny se domnívám, knize nepomohlo. Každopádně děkuji velice panu Kosatíkovi za obě dvě knihy přibližující Slovensko.
I s druhým dílem jsem nadmíru spokojená. Pánové Stehlík a Groman to zkrátka umí. Kniha rozšiřuje obzory a mně konkrétně i doplňuje podcastové díly. Myslím, že naši politici stále budou dodávat materiál, takže už teď se těším na třetí díl. P.S. Opět mi udělala radost doporučená literatura.
Přečteno znovu po 10 letech díky Čtenářské výzvě 2022 (Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu) a jsem za to ráda. Opět jsem byla uhranuta od začátku do konce. Je to vynikající.
K této knize jsem se dostala díky Čtenářské výzvě 2022 a jsem za to vskutku ráda. Líbí se mi, jak je kniha poskládaná, různé časové osy. Zaujalo mě, jak paní spisovatelka popisuje svět, který má nastat ve 40. letech tohoto století. Není to veselý výhled. Snad se nesplní.
Pan Kosatík zraje jako víno. Napsal vynikající knihu nejen o Slovensku, ale i o nás. Nečte se to lehce. Kniha mi ukázala, jak málo toho o Slovensku vím. Děkuji panu Kosatíkovi za tento počin. A rozšiřovat si obzory budu nadále.
Červená knihovna odehrávající se v mých milovaných Krušných horách. Předešlá kniha pana Javůrka, Chaloupky, měla smysluplnější příběh. A styl, jakým je to napsáno, se bohužel nezměnil. Škoda.
Knihu jsem četla v dětství. A díky Čtenářské výzvě 2022 jsem si jí přečetla znovu. Jsem generace Arabely, takže se mi tento příběh líbí celý život. Mít tak kouzelný plášť a prsten, to by bylo.
Knihu jsem si přečetla v rámci plnění Čtenářské výzvy 2022, jinak bych po ní nesáhla. Kniha je rozhodně čtivá, to se musí uznat. Avšak hlavní hrdinové mi byli bytostně nesympatičtí. Uhranutá nejsem.
Knihu jsem si přečetla v rámci plnění Čtenářské výzvy. Líbilo se mi, že děj se odehrává v mých milovaných Krušných horách. Co se mi líbilo méně, byl styl a úroveň jazyka autora. Působilo to na mě, jako by to psal žák 9. třídy ZŠ. Škoda. Takhle se jedná z mého pohledu o průměrnou knihu, na kterou si za pár let ani nevzpomenu.
Pavel Kohout je ve svých 94 letech stále ve formě. Moc se líbilo, jak je kniha koncipována.
Vynikající práce paní doktorky Wohlmuth Markupové. Objektivně a nezkresleně vypráví
životní příběh Huga Vavrečky, s důrazem na léta 1945-1952. Dokazuje, že historik má psát poctivě a nemá soudit. Jsem ráda, že se paní doktorce podařila takto přiblížit tohoto významného muže pana Huga Vavrečky, novináře, diplomata a politika. Děkuji.
Nádhera. Výborně napsáno. Velmi působivý popis přírody. Nejvíc mě dostal osud Kyi, hlavně to celoživotní odcizení, které musela zažít. Ona si svůj osud nevybrala, byl jí určen. Příliš kruté. Uvidíme, zda bude tak pěkný film, jako je kniha.
Mistrovské dílo. Válka je mír, svoboda je otroctví a v nevědomosti je síla. Brilantní analýza totalitních systémů.
Skvělý počin. Ač má kniha téměř 1 000 stran, čte se nesmírně dobře. Výborná zápletka. Tento díl a předešlý díl této série se mi líbily nejvíce. A spravedlnost zvítězí. Kéž by takovou úspěšnost měl i TEMPUS.
Uff, po 3 měsících dočteno. Kniha je bezesporu výborně napsaná, přináší zajímavý pohled na rozpoutání 1.světové války. Četla se mi hlavně ze začátku dost obtížně, ale to není chyba knihy, ale moje. O období před 1.světovou válkou ( myslím období let 1880-1910), tolik toho nevím a to mě doběhlo. Každopádně mezery v historii si výhledově doplním a za pár let se knize ráda vrátím.
Předně - jsem šťastná, že se tato esej našla a byla vydána knižně. Dokresluje mi situaci bezprostředně po Chartě 77. Velmi se mi líbilo, jak VH mistrně popisuje své zážitky z vazby a jak udílí rady, pro zatím nezavřené signatáře Charty 77. I ty jeho poznatky- čím víc člověk mluví, tím častěji chodí k výslechu. I jak se těšil na návštěvy prokurátora, i když mu nikdy nepřinesl dobrou zprávu. Ty doplňující texty jiných autorů mě trochu rušily, mně by stačila jenom ta esej.
Výborná kniha Martina Jonáše nejen o Angele Merkelové, ale i o Německu. Objektivně hodnotí působení 16 let AM v křesle kancléřky. Kniha se dobře čte.
Karin Lednická opět uchvacuje. Opět mně a možná nejen mně rozšířila obzory, o Životicích jsem do letošního roku nic nevěděla. Vynikající počin. Líbí se mi, i jak je kniha koncipována.
Petr Placák popisuje svoje školní léta v normalizačním Československu na ZDŠ Norbertov v Praze v 70.letech minulého století. Nechodil tam rozhodně rád. Z celé knihy čpí antikomunistická angažovanost, rozumím tomu proč, přijde mi ovšem, že je jí příliš. Placákův román Fízl (2007) se mi líbil podstatně více.