ber-tram komentáře u knih

Kdož jsi od novin, zůstaň u novin! Nepleť se do politiky a nepiš beletrii.
Kousavý komentátor MF DNES a rychlokvašený politik v barvách ANO kdysi sesmolil tento rádoby satirický společenský román s přídechem absurdna, ač není zřejmé, zdali to tak zamýšlel. Vědom si byl leda samoúčelných vulgárních invektiv.
Králíček mi dodal stesku – po vydatnějších, sdělnějších knížkách. 26/18

1 24.09.2018

„Byli jsme oba strašně napružený. Kolem nás samý mimořádně zlovolný vibrace“ (str. 35)
„Najdem nějakou dobrou rybárnu a dáme si červenýho lososa.“ … „Ale nejdřív bysme se měli vrátit do hotelu a zabydlet se. Možná si rychle zaplavat a dát si trochu rumu.“ (str. 74)
Smažky bych sice natěšeně udupal, ale až po pár vypečenejch hlodech jaký padly na tomhle tripu.
Loathing sice neznamená »svrab« ani »hnus«, jenže mi zní nějak líp. A ne kvůli filmu, kterej jsem neviděl, a nechci. Ty dva nesympatický panáci mi do knižních rolí lumpíků zbla neseděj.
Taky chvála, že to sestylizoval novinář. Ač imrvére zduněnej, napsal to dokumentaristicky, suše. O což je to šťavnatější! 25/18

1 07.09.2018

Tak jsem drobet pyšnej a mrzutej zároveň! Gramec Technics SL-10, kterej jsem měl, dokud se nerozhasil nad kapacity opravců, se tady totiž řadí mezi klenoty (str. 182)! No, už dřív jsem maně tušil, že nejde o úplně tuctovej vehikl!
Jinak tahle bichle spíš vizitýruje desky a vydavatele po periodách, teprve v druhým plánu se zabejvá technikáliema. O výrobě samé, ač trůní v podtitulu, padne pár slov na začátku.
Jo, a kolorovaný vinyly nejsou žádný novum. Dneska spíš pro módní okrasu, kdežto už na konci čtyřicátejch let se barvama prakticky kádrovaly žánry. Ty brďo!

2 04.09.2018

Trpný úděl Oveho odlehčuje humoristické líčení jeho pachtění.
Poznat se v něm může kdekdo. Takovej pan »domácí pravidlo«. Permanentně podebranej, setrvalej na svejch hodnotách, jenže dobrák od kosti. Přivadrovalce by tutově z duše nesnášel, akorát se o tom »korektně« mlčí, ať si každej domyslí.
Jedinej, kdo mi pil krev, byl kocour. Tyhle zvířecí spratky mi kdysi znechutila Frýbová. 24/18

3 03.09.2018

Zbrklé, rozhýřené, emotivní vyprávění přitakává spíše celoživotní nátuře nežli pokročilému věku, v němž diktoval své paměti.
Čili přesně v Merlinovsko / Bob Saint-Clarovské manýře: „Pojedu někam do hor!!! Možná k moři!!!
Dokud se nedostane k filmům, malinko zkouší čtenářovu vytrvalost. Pak už se to valí podle jakési osnovy. Ovšem pár stránek navíc ke snímků, o nichž nepadne ani slovo, by neškodilo!

1 28.08.2018

Detektivka jako brus! Úsporná, nezašmodrchaná, obšancovaná hradbou rasové segregace. Jako by Poitier se Steigerem přeskočili z filmového plátna na papír! 23/18

3 27.08.2018

»Má šanci deníkovou pomíjivost prohloubit Veronika? Dám začas vědět!«, napsal jsem k Jáchymovi na prahu roku, a vida, kolik zatím přibylo komentářů!
Ta bifokální historie čtenáře něčím táhne, o tom žádná! A kupodivu zní uvěřitelněji, jde-li o životaběh Veroniky, pevněji usazenější v realitě, kdežto Jáchymův byl tuze rozlítaný „v oblacích“.
Jako příslušník už střední generace beztak míním, že pro tu mladší bude kniha asi moc krotká a dietní a pro tu starší zase povrchní a nedozrálá. 22/18

3 21.08.2018

Držím tuhle výbornou příručku neustále v Právě čtených, protože se k ní čas od času vracím, ale aby byla nadobro Přečtená ve smyslu vstřebaná a osvojená, na to jen tak nedojde!

17.08.2018

Rozštěp románu o pěti částech do tří svazků je prakticky obhajitelný, ale dramaturgicky divný. Jenže dát 750 stran naráz, malinko riskujete infekci dosavadního čtenářského vkusu. Proto jsem každou „knihu“ terapeuticky prokládal mnoha jinými.
Zda autor vše zažil, resp. kolik si nadsadil a vyfantazíroval, toť otázkou, poněvadž by se z toho asi sotva vylízal (viz drsné scény ze slumu, z vězení, z války, z drogového rauše). Nicméně jeho doménou zůstalo dětinské poetizování všeho, co poetizovat lze, a kvazi filozofování o kdečem, co se komu nakouří do palice. Některé myšlenky mají hlavu a patu, ale v jádru jde o zpomalený a zastaralý přenos všelijakých pozorování na tuny papíru.
Pro ženský by to mohlo zafungovat jako červená knihovna z Indie (ach ta láska k té tajuplné Karle...vyloženě trapné), soudnější knihomolové odhalí reklamně nabobtnalou nudu. 12, 34/17, 21/18

7 17.08.2018

Oproti skličujícím Šostakovičovým Pamětem zachyceným Volkovem, z nichž se zde také čerpá, má tento román mnohem životnější náboj, i když se odehrává jen a pouze v otřesných podmínkách zablokovaného Leningradu.
Říkám proto opakovaně: výstižná beletrie umí o atmosféře doby a jejích protagonistech (skutečných, smyšlených či realitou inspirovaných) pojednat svůdněji nežli z vlastní hlavy lovené memoáry. 20/18

3 09.08.2018

1. Krysy na schodech – Přelidněná detektivka si vybírá noční směnu v divadle, kde večer práskne zločin a ráno splaskne pachatel. Jó, kdyby takhle svižně, zábavně a bez příplatku jako manželské duo pátračů dedukovali i naši kriminalisti, ztratilo by prodloužené nedělní odpoledne perlivou čtenářskou šťávu! 2/18

2. Panna a vrah – Tentokrát je krimihřištěm pouťový jarmark, pro defilé všelijakých zjevů a existencí ještě přitažlivější, nežli divadlo opanované v jedničce. Že se i nyní překombinovaně vraždí, ale taky podpaluje a vyhrožuje, to koneckonců patří k žánru; záslužné body navrch ovšem přihrává svérázné dějiště, plebejská mluva a humorný nadhled. 5/18

3. Tři mrtví trpaslíci – Tak oni byli (podle názvu) dokonce tři...? Snahou o všeprostupné finální vysvětlení se do té chvíle slušně odsejpající mysteriózní příběh totiž natolik zpomalil a zabordelil, že snížil hodnocení sám sobě, a málem i celému trilogickému výběru. Hartoga v detektivní bludně holandské poloze (jinou neznám) lze však (třeba zrovna na prázdniny) směle doporučit. 20/18

1 19.07.2018

U českých spisovatelů, najmě spisovatelek, vždycky zostražitím, když s nimi premiérově začínám...
Útlá próza se rozpadá do čtyř oddílů provázaných spíše pocitově, přičemž hned ten první se nestydatě brodí literární sedlinou, ve které se začas uprdelila např. Halina Pawlowská aj. »spisovatelky«...
Další části již nabíjejí ostrými náboji a vypalují ve staccatových dávkách, které spíše podprahově deptají nežli rozesmívají.
Dar intenzivního zkratkovitého sdělení nelze T. Boučkové šmahem upřít. Ale to jsem teprve na počátku oné volně navazující trilogie. 19/18

2 03.07.2018

Nevím, jestli tenhle námět zfilmovali, ale kdyby ano, excelovali by v něm Chuck Norris, Michael Dudikoff, Steven Berkoff, Michael Ironside či jiné hvězdy béčkového žánru.
Rozjezd působí seriózně, načež zjistíte, že kvůli pár bedničkám zlata padouch zinscenuje div ne třetí světovou a hrstka odvážných amatérů mu zatne tipec.
Konzumuje se to bezvadně a shovívavě, jako skoro každé béčko, a rádo se vzpomíná na vydařenější Blockův Mayday. 18/18

28.06.2018

Ohyzdné vyvražďování klidně vnímejte jen jako napájecí trolej pro souboj ochrnutého detektiva mezi životem a smrtí, náhle přibarvený milostným plamínkem ku prima šikovné pochůzkářce.
Kriminalistické dedukce totiž poklonkují starosvětskému holmesovskému všeználkovství, které přeci jen už patří jiným dobám než Americe na prahu 21. století. A dosah technických metod vyšetřování také jistě není tak spolehlivý, jak je sugerováno.
Vše se nicméně ve finále pozoruhodně protne a vykostí, čímž dílko získává trvanlivou jakost (až na kost).
PS.: Film byl plytký, soundtrack Craiga Armstronga ujde. 17/18

19.06.2018

Lecjaký karbaník, věštec, travič by oktáv asi pohrdavě smetl jako promarněnou šanci, protože z látky by dozajista šlo vyždímat setsakra výbušnější story než jen selanku v historických kulisách.
Autorka si coby abonentka kursu tvůrčího psaní patrně potřebovala ozřejmit vyprávěčské finesy, což se jí povedlo, a k ozvláštnění děje připletla vykládání karet a ovívání jedovatým vějířem, kde zůstala jen v nákroku. 16/18

1 15.05.2018

Spisovatel má psací metodu kromobyčejně osvojenou, jenže tady to enormně přesíťoval a propletl, čímž nezvládl tažnou dynamiku příběhu a nijak nezažehl podmanivé románové kouzlo. Všichni proti všem - a jindy ruku v ruce; název vskutku nelže. Především není pořádně komu fandit a koho se bát, to je ta základní beletristická vada. Světovou arénu hekticky přelidňují agenti, krtci, dubléři, informátoři, gangsteři, politici... figurky, co se kácí jako mouchy, sotva vletí na scénu, a jen některá dostane šanci ještě zabzikat. Každý je svého druhu zištný křivák a podrazák, vyjma pár vyložených obětí. Ale taková je zřejmě zvenčí neviditelná praxe tajných služeb, placených z našich daní i špinavých peněz.
Kniha je formálně nevyvážená: zprvu ke kapitolám autor připojuje poznámkový aparát, patrně k prohloubení dojmu serióznosti a podloženosti, pak již jen namátkou závorkově dovysvětluje (pozn. aut.). Druhou část ani nečlení na kapitoly, jen nadpisově odstavcuje.
(Jemné přešlapy, kdy plukovníka Podzimka vzápětí degraduje na podplukovníka či vojenského delikventa v půli 80. let v ČSSR nechá eskortovat Vojenskou policií, se v záplavě jiných údajů asi ztratí). 15/18

1 09.05.2018

Pod rouškou seriózní novinařiny bublá tendenční socanská agitka. Co Babiš, to negativum! Kde Babiš, tam riziko! Bacha na něj!
Ne náhodou vyšla brožura loni, půl roku před volbami. Taková antikampaň. Leč jaksi bez žádoucí volební ozvěny. Ledaže kdekdo po přečtení uznal, že určitě není šprochu, na němž by nebylo pravdy trochu.
A taky že s Patočkovou partajnickou minulostí se hra na nezaujatou žurnalistiku prostě nedá brát vážně. Žánrově těsně zde přiléhá politicky kolorovaná propaganda.

2 30.04.2018

Mozaikoví spisovatelé - povídkáři mě extra neberou. Raději se nechám pevně vést za ruku příběhem, jehož spád má autor plně pod kontrolou. Tenhle to není. »Každý zde může dojít v interpretaci tak daleko, jak sám uzná za vhodné...« No právě... Jakmile opěvný doslov končí touhle všetečnou kličkou, jakoby úkoloval, aby si to skladiště ingrediencí už každý dovařil sám k osobité spojité chuti. A mám nepříjemný dojem, že obzvláště polotovarové knihy mívají superlativní doslovy, snad aby čtenáře chytrolínsky pokáraly, jak omezený je ve fabulační součinnosti. 14/18

23.04.2018

Prý už pro čtenáře od 12 let... No nevím, je mi o dost víc, ale že bych se otravoval míň a měl v tom jasněji, kdybych se začetl už jako -náctiletý...? Radši si znovu občerstvím svižný Mannův spektákl (naštěstí jen volně) inspirovaný prózou.
Některé knížky doporučenou věkovou hranici nepotřebují, obzvlášť ty zmatené a nudné pro jakoukoliv generaci. Po navnazujícím Lovci jelenů tak sériově navazující Poslední Mohykán vyčernil za Cooperem drtivou tečku. 13/18

05.04.2018

Tomu chlapovi už žádný drogy...
Když je v rauši, chvástavě inzeruje: „Stopařův průvodce Galaxií. Elektronická kniha. Řekně ti cokoliv, co potřebuješ vědět o čemkoliv. K tomu právě slouží.“ (str. 40).
Když má absťák, kajícně recenzuje: „Stopařův průvodce Galaxií je kniha velmi nevyrovnané kvality. Obsahuje řadu hluchých míst, jež ovšem autorům kdysi připadala jako skvělé nápady.“ (str. 98).
Většina čtenářů je asi furt sjetých a vystřízlivět nehodlají, když uctívají příkladně trapný a nesmyslný blábol. 12/18

3 28.03.2018