betička
komentáře u knih

Poslouchala jsem tuto knihu jakou audioknihu a musím říct, že hlas Libušky Šafránkové z nebe byl úžasný, povzbuzující, uklidňující, veselý i zoufalý .... moc hezký pohled na to jak to "tam" může vypadat :-)
Zaujal mě popis vztahu a vývoj postav babičky a vnučky, kdy jedna měla jen tu druhou a pak se musely naučit být bez sebe.
Moc hezky popsaný vývoj Báry, z holky, která se bála rozhodnout co dál, byla naštvaná na všechny a na všechno, ale vlasně neměla "koule" na to cokoliv s tím dělat, se postupně (s mnoha zaškobrtnutími) vyvynula holka, která už má odvahu vzít život do svých vlatních rukou.
Babička, která nejprve (když žila) nechtěla vnučce mluvit do života, najednou v nebi má potřebu jí všechno vypovědět, ukázat (poradit) směr ...
V knize jsem objevila pár myšlenek, které stojí za zamyšlení, které rozesmějou ... A co si z ní odnést? Třeba to, že nemá cenu posunovat věci na někdy, radovat se z obyčejných věcí sednout si na lavičku v parku, číst knížky, které máme v knihovně, dívat se do domech v ulici, kterou procházíme každý den. Nebát se udělat rázný krok v před, i když můžeme udělat chybu a šlápnout do kaluže :-)


Příjemné holčičí relaxační čtení bez bez zbytečných komplikací :-) Autorce nechybí smysl pro humor, který do příběhů vkládá. Ve svém příběhu popisuje krásnou přírodu a láká k návštěvě této zajímavé ostrovní zemičky.


Moc hezky zpracované téma, které je v současné době velmi aktuální - jáké to je, když mozek odejde dřív než tělo. Děda zde rozmlouvá nejen s vnukem, ale i synem a již dříve zesnulou manželkou. Kniha není jen smutným výčtem ztrát, ale najdeme v ní i pár úsměvných momentů - dědo, je dobré, že časem dokážeš udržet tajemství :-)


Na tuto knihu jsem se moc těšila. Poslouchala jsem ji jako audioknihu namluvenou velmi příjemným hlasem Vilmy Cibulkové.
Na 14 hodin jsem se ponořila do nitra Afriky a mohla si představovat krásu tohoto kontinentu před 100 lety.
Je tu nádherně popisována příroda, zvířata, život na plantáži. Velmi mě zaujaly popisy jednotlivých afrických kmenů - rozdíly v životě Kikujů, Masajů,... jejich zvyky, přístup k životu.


Ke čtení této knihy jsem přistupovala se značnou skepsí a vybrala si ji jen proto, abych splnila čtenářskou výzvu. Předpokládala jsem pohádkový příběh pro děti. O to více jsme byla překvapená, když jsem byla absolutně vtažena do děje. Čekala jsem jak se útržky informací, které dostal Jakob od svého děděčka, nakonec vysvětlí. S každým otočením strany jsem čekala co podivné děti potká, kam příběh směřuje ...
Příběh je zajímavý, není jednoduše předvídatelný a díky zcela otevřenému konci láká ke čtení dalších dílů.


Tak teď moc nevím co si mám o té knize myslet.
Je plná vulgarismů. Ne že by mě to nějak uráželo, ale nemyslím si, že byly až tak potřeba a pokud by se použily jen občas (při vyhrocených situacích), tak by asi měly v příběhu větší dopad.
Dost zvláštní otevřený konec. Celý ten příběh vyvolává spoustu otázek a na žádnou v něm nenajdete odpověď.


Velmi příjemné čtení na neděli ke kávě a zákusku :-) Jen mě mrzí, že když jsem byla v Paříži, tak mě nanapadlo si udělat tůru po cukrárnách :-) No nevadí, zkusím to někdy napravit.
V každém případě jsem se i poučila a už vím jak vypadají eclair a třeba je i někdy upeču - teď je otázkou jestli čokoládové a nebo s jahodama :-)
Romantické čtení. Autorka se zde nevyhne spoustě klišé, ale to k tomuto druhu knih patří. Příběh má příjemný spád, bez mnoha zbytečných kliček a vývrtek.


Poslouchala jsem jako audioknihu. Pohodová oddechová literatura (spíše pro něžné pohlaví :-)). Líbí se mi, že tu nejsou zbytečně složité zápletky, které u některých románů bývají. Autorka si nechává dost otevřená vrátka pro další díl a další pokračování jde víceméně odhadnout už nyní ...


Docela mě lákalo přečíst si knihu, která popisuje život teenagerů. No, ale tato kniha tedy rozhodně není můj šálek kávy - a rozhodně to není věkem hrdinů. Je velmi zajímavé na chvíli "vlézt do hlavy" hlavní hrdince, která trpí obscedantně kompulzivní poruchou. Ale právě popis toho co prožívá a jak se točí ve své vlastní spirále, kterou může přibrzdit, ale rozhodně ne zastavit, mě dost znervózňoval a přenášel se na mě nepokoj a nepohoda - možná to je vlastně velká pochvala pro autora :-)


Úžasně uvolňující čtení. Kniha je v kroužkové vazbě, aby se z toho dalo vytrhnout to co se vám nelíbí, ale nenašla jsem tam takovou ani jednu stránku. Pokud bych trhala, tak ze zcela jiného důvodu, abych měla některé ty myšlenky s sebou a když budu mít náladu pod psa, tak sáhla do kapsy a vytáhla papírek poslední záchrany. Vsadím se, že by to vždy pomohlo :-)
Obdivuji pana Ebena, jak s takovou lehkostí a grácií dokáže psát o obyčejných věcech a nebo naopak se podívat z nadhledu na takový "delikátní" problém do kterého já bych se totálně zamotala :-)


Ačkoliv jsem tento příběh viděla již několikrát v televizi, tak mě nikdy nepřestane udivovat s jakou precizností je vystaven tento příběh a z jakých útržků dokážou šedé buňky mozkové pana Poirota nalést vraha/vrahy :-)


Už na gymnáziu jsem jedním dechem přečetla všechny jeho knihy a jsem ráda, že jsem se díky výzvě, zatím alespoň k jedné, vrátila.
Silný příběh o přátelství, lásce, o tom jak je důležité mít vedle sebo někoho na koho se mohu 100% spolehnout a on mě podrží ... Zárověň z tohoto díla člověk cítí určitou beznaděj - jsou to mladí lidé, kteří před sebou prakticky nevidí žádnou budoucnost. Žijí ze dne na den. A zřejmě po zkušenostech z války a společenské situace, která je okolo nich, se snaží urvat od života co nevíc. Ale vždy jen v mezích četnosti a morálky.


Poslouchala jsem jako audioknihu. A moc jsem se bavila. I když příběhy zná člověk již ze seriálu, tak je stále, ve slovním humoru a situačních zápletkách, co objevovat. Líbí se mi, že situační humor není vytahován až ad absurdum, jak to bývá obvyklé u amerických seriálů, ale jen tak akorát. Úžasná kniha pro pobavení a odpočinek. Z člověka odpadne okamžitě stres a pak už si jen užívá příjemné čtení.
Moc si užívám slovní obraty jako dírkovaná matematika a nebo byla svému oku lahodná zcela tak jak byla :-)


Na úplné začátku knížky jsem si říkala, že nevím jestli chci číst knihu o stařence, kterou trápí 3 darebáci, kteří mají pocit, že na vše mají nárok a hlavně ten nárok mají zadarmo. A ona se vůbec nebrání a vše přijímá s naprostou odevzdaností, ale... pak jsem se začala bavit :-) Styl psaní a vyprávění příběhu mi v jeho občasné absurdnosti připomíná knihy Jonase Jonassona - Stoletý stařík... Prostě oddychovka jak má být. Rozhodně zde nehledejte prvoplánovitý humor, ten vychází spíše ze situací ve kterých se hrdinové ocitnou a jakým stylem se je snaží řešit. A paní Linnea Ravasková mi přirostla k srdci ... musím si zapamatovat, že pravá dáma je dámou i v pekle! :-)


Aby měl člověk 100% zážitek je lepší si před touto knihou přečít "1. díl", který se jmenuje Medvědín. Protože tato kniha na něj navazuje a člověk pak všechno chápe lépe.
Opět se zde ukázalo mistrovství pana spisovatele Beckmana, které teda na mě působí maximálně. Dokáže mě totálně vtáhnout do děje, do mysli hrdinů. Dokáže ve mě vyvolat neuvěřitelný stres a naprostou bezmoc, že nemohu zasáhnout. Několikrát jsem si uvědomila, že jsem při určitých událostech totálně ztuhla a nedokázala se uvolnit (vždyť si čtu pro radost,ne?). Je tu krásně zobrazené jak jedna jediná událost, které se vlastně na začátku týká jen 2 lidí, najednou ovlivní životy nejenom jejich nejbližších, ale v konečném důsledku i celé komunity malého města. A jak je těžké a někdy i nemožné ty následující události změnit v něco pozitivního, v něco má má smysl ne jen tady a teď, ale i někdy potom.
Úžasná kniha vlastně ani tak moc ne o hokeji a možná i o trochu lepší než Medvědín.


Zajímavě psaná a čtivá kniha. Popisuje současnost a zároveň blízkou budoucnost a nutí k zamyšlení - Co bude za 20-30 let? Co se změní? Věci kolem nás určitě - technologie, pohled na ekologii, přístup k životu aj. Ale mezilidské vztahy a jejich potřeba, o ně pečovat a rozvíjet je, ta se nezmění a na nich je třeba pracovat teď, za měsíc i za 30 let.


Poslouchala jsem jako audioknihu - rozhlasovou nahrávku z roku 1966 a musím vám říct, je to zážitek nad zážitky. Dokonalost .... Už jen jak krásně, jen vzdechy a zvoláním, pánové popisují to co mají dámy, jdoucí do kostela, na sobě. Je to odzbrojující.
Mé hodnocení celé knihy je z velké části ovlivněno touto úžasnou nahrávkou.


Knížka měla moc zajímavý námět i zápletku, ale dle mého názoru hodně nevyužitá příležitost. Místy jsem si připadala jak u telenovely ( čtete několik stránek a pořád se nic neděje). Všechno bylo zbytečně moc zdlouhavé, časté přešlapování na místě. Nenáročné čtení na pláž nebo k bazénu :-)


Tuto knihu jsem četla už podruhé v rozmezí asi 20 let. A teď podruhé ve chvíli, kdy jsem místo 9 dní náramné dovolené na Azorech, strávila víc než polovinu těchto dnů neprávem v karanténě na hotelu.
Celým poselstvím knihy je pro mě fakt, že duch je víc než tělo. Tělo lze spoutat, ničit, jakkoliv omezovat, ale ducha nikdo spoutat nebo omezit nemůže. Proto je velmi důležité rozvíjet svého ducha - znalosti, svědomí, empatii, .... To je to, co nám umožní dostat se dál. A snad i díky tomu nás pak nezlomí ty věci se kterými nemůžeme nic dělat.


Poslouchala jsem jako audioknihu - krásně namluvená Martinem Písaříkem. Moc příjemný poslech, který člověka hned navnadí na další cestování. Moc příjemné je v tomto případě porovnávání mentality jednotlivých národů, kteří žijí vlastně nedaleko od sebe vrámci jednoho světadílu a přesto jsou v jejich smýšlení a přístupu k životu obrovské rozdíly.
Jen mě to utvrdilo v tom, že i "pouhé" cestování po Evropě může být plné dobrodružství a zajímavých zážitků.
