bookcase komentáře u knih
Četli jsme teď o adventu se synem, nestárnoucí příběhy s milým krtkem a jeho kamarády.
Dala jsem si opakování, moje tradiční čtení pro vánoční čas. Nádherné, milé pohlazení po duši.
Výborně napsáno, s citem, empatií. Přestože zpracovává těžké téma, je kniha napsána poutavě. Nebojte se a přečtěte si ji.
Pecka! Myslela jsem, že vím/tuším/předpokládám, ale houby, zase se autorce podařil mistrný kousek. Přečtěte si, stojí to za to.
Moc hezký příběh, miluju takový typ knížek, v nichž se hrdinové potkávají jakoby náhodou.
Skvěle napsaný román, trochu smutný, protože víte, že může skončit jen jediným způsobem. Čtivý pohled do posledních let Romanovců, v popředí stojí dcera Olga a její pohled na celou situaci, v níž se carská rodina nachází.
Propracovanou publikaci Lenky Blažejové Cíťa doporučuji všem introvertním duším, které se v ní zcela určitě najdou. Díky trefným obrázkům zjistí, že se svými pocity, nesmělostí a občasným strachem z nových věcí a nečekaných situací nejsou sami. A těm ostatním ji doporučuji proto, aby se naučili své introvertně založené blízké chápat a porozumět jim. Cíťa, to je trefa do černého pro introverty, také ji mohou využít učitelé, vychovatelé i terapeuti při výuce či práci s klienty.
Další vánoční jednohubka na adventní odpoledne ke kávě :). Díky tomu, že děj se odehrával v dost okleštěné době, působila trochu zrychleně a instantně, na rozvíjení Becčina života nebylo moc času, přesto to bylo moc hezké a milé. Setkání se starými známými potěšilo.
Milá vánoční jednohubka na jedno adventní odpoledne. Hřejivé čtení.
Naprosto úžasné, křehké, citlivé. Tahle autorka to prostě umí.
Moje oblíbená viktoriánská Anglie, vaření a holky, co se nebojí být samy sebou. Moc se mi to líbilo.
Ryzí krása. Bála jsem skrz anotaci, že to bude celé o Aberfanu, ale není, nebojte se. Krásný příběh k zamyšlení o cestě hlavního hrdiny k sobě samému, k toleranci i odpuštění. Nečíst rychle, nehltat, tohle se vychutnává pomalu.
Ano, taky jsem hned ze startu zjistila, jak moc předvídatelné to je, ale vůbec to nevadilo, ten příběh byl tak krásný, bolestný a křehký.
Zajímavý pohled do světa sociálních pracovníků a jejich klientů, zde konkrétě dívky Eloise.
Anotace slibovala zvláštní námět a vůbec jsem nevěděla, co od knížky můžu čekat. Po přečtení jsem nadšená, tohle je titul, který mnozí přejdou bez přemýšlení, ale je to škoda. Téma neposkvrněného početí zpracováno věrohodně s logickým vyústěním. Moc se mi líbil popis života v poválečné Anglii, vylíčení mezilidských a rodinných vztahů a sedl mi styl, kterým je román napsaný, mám takové poklidné příběhy moc ráda.
Ach...To bylo krásné čtení! Na první pohled se tam nic neděje, sledujeme několik desetiletí v životech dvou kamarádek, tak odlišných, přitom na sebe navázaných.
Útlounká novela, u které máte počet stran vyvážen tématem. Hutné, nelehké, občas dost syrové čtení o umírání a rodinných vztazích.
I když válka už leze mnoha lidem na nervy, je dobré si tuto knížku přečíst. Válka se týká především obyčejných lidí, rodin, které rozdělila, dětí, kterým způsobila traumata... Oksana měla štěstí, že se jí podařilo uprchnout, mnozí ho bohužel neměli. Deník je autentickou výpovědí ženy, která se svou malou dcerkou utekla do Prahy. Není to lehké čtení, nejvíc mi bylo líto právě dětí. Určitě si to přečtěte.
Oh, oh, Jerome Loubry jede ve skvěle vyježděných stopách po Útočišti... perfektní, mrazivé, děsivé, šokující vyústění, které trochu čekáte, akorát ne v takové formě, v jaké ho dostanete. A já věřím, že podle mě moc nepovedený Obr z mlhy byl jen takový drobný omyl. :)