bookworm416 komentáře u knih
Já upřímně netuším, proč jsou z toho všichni tak obrovsky nadšení. Neberte mě špatně. Osobně jsem velkým zastáncem českých autorů, kteří se snaží prorazit na poli fantastiky. Ale tady těch příběhů jsem už četla tolik, že mě tahle kniha absolutně ničím nenadchla. Minangard je absolutní vykradačka Marigolda, příběh jako takový ničím nepřekvapí, ani nešokuje. A při otevření knihy vás do očí udeří ta ohromná písmena, za které se nemusí stydět ani dětské knížky pro nejmenší. Diky tomu si ale můžete říkat jaký jste borec, že jste za dva dny přečetli tak úctyhodný počet stran.
Faktem ale zůstává, že to hezky rychle uteče a pro někoho méně náročného to může být příjemná, oddechova kniha.
Než jsem se do této bichle pustila přečetla jsem si na ni spoustu recenzí, které se v podstatě dělily na dva tábory. Jeden knihu vychvaloval do nebes zatímco ten druhý k ní měl určitý chladný přístup. Celou dobu jsem si říkala, že je to fantasy. Se sakra hezkou obálkou, spoustou draků a podle některých i slušnou feministickou jízdou. Tak přece musím patřit do toho prvního tábora.......no. Nepatřím. 400 stránek jsem čekala, kdy přijde ten zlom a mě to začne bavit. Po té 600 mi došlo, že nepřijde. Ačkoliv mě to mrzí byl to pro mě hrozný boj vůbec se dopracovat konce. Příběh mě nebavil, postavy mi lezli krkem. A co je na tom nejhorší. Když jsem s úlevným vydechem zaklapla knihu nevzpomněla jsem si na jedno jediné jméno z příběhu.
Normálně bych asi dala hvězdy dvě, ale to jsem dala naposledy After a to je taková mega hovadina, že bych to téhle knize a autorce nemohla udělat.
Pardon, ale kdy se ze světa vytratila ta krásná, naivní, romantická představa rytíře na bílém koni? Ačkoliv chápu, že postava Hardina měla být citově rozervaná, nestálá osoba komu zatraceně přijde úžasný to, jak se k hlavní hrdince choval? Jestli teď takhle vypadají dívčí romány začínám být ráda, že jsem vyrostla na takový krásný blbině jako je Stmívání. Dvě hvězdy za jedinou hezkou věc na téhle knize a to lásce hlavních hrdinů ke knižním klasikům.
(SPOILER) Proti Bullet romance nic nemám a občas si ráda nějakou knihu s touto tématikou přečtu. Tedy za předpokladu, že hlavní hrdinka není pouze hormony pohánějící stroj, kterému se vytratí z hlavy všechny myšlenky při pouhém pohledu do očí svého úžasného idolu. Pardón, ale proč musíme v těchto knížkách z holky ve většině případů udělat nadrženou a naivní blbku, aby na její úkor vynikl skvělý bad boy? A kde jsou racionálně smýšlející bety, které autorce od srdce řeknou: hele, já sice totálně žeru Jake Gylenhaala, ale při první návštěvě mýho pokoje bych mu ho rozhodně nevykouřila, takže jak moc pravděpodobný je, že se u Lany v pokoji objeví hvězdný fotbalový hráč a ona hned klesne na kolena, i když s ní před tím neztratil jediné slovo?(ano, počítám s tím, že se tenhle koment nejspíš smaže).
Lana a její nestabilní názory na Dylana se mění prakticky v každé kapitole v závislosti na tom, jestli se k ní přiblíží nebo ne. Místy se nechá až nechutně šikanovat, což většinou odmávne rukou s hrdinnými slovy, že se pomstí, aby toho později mohla litovat. Příběh je vlastně jeden velký začarovaný kruh, který se nikam neposouvá, akorát vás nutí vrtět hlavou a protáčet očima nad počínáním hlavních hrdinů. Protože to, co si přečtěte v kapitole dvě si pak pro jistotku zopáknete v osmičce a celou knihou vás provází nepříjemný pocit deja-vu.
Co oceňuji je, že Lana není prvoplánová kráska, ale holka s rovnátky a její kamarádka prima holka s nadváhou. Škoda promarněného potenciálu.
Jo, tohle bylo utrpení. Pokud očekáváte nostalgický výlet do dob Stmívání, budete velice zklamaní. Nevím, kdo z toho udělal takový hit a proč to má asi pět dílů. Co si budeme. Stmívání taky není bůh ví jaký literární počin. Ale v té době to bylo něco nového, neokoukaného a příběh v nás dokázala probudit emoce (ať už špatné nebo dobré), aneb ať žije team Jacob, team Edward. Tohle je jenom velká vykradačka doplněná o čarodějky a draky, jejichž potenciál je upozaděn namastrovaným upírem, kterého si ani zdaleka nezamilujete. Spíš byste mu vrazili pořádnou facku. A hlavní hrdinka? Lidi, jestli vás štvala Bella, pak nevím, co s vámi provede ufňukaná, hysterická a občas úplně tupá Grace.
Možná, že z toho mám depresi ještě teď, ale něco tak originálního jsem tenhle rok ještě necetla. Já osobně jsem měla po celou dobu čtení problém s německými názvy různých ,,šílenství". To ale nemění nic na faktu, ze to je fakt bomba, pokud máte dostatečně velky koule na to ponořit se do světa bludů, šílenství a deprese, to vše úhledně zabalené v krvelačné a bezcitné honičce.
O bože, jak já se bavila. Jasný. Není to kdo ví jak originální, Eames není vypsaný a ten příběh má spoustu mezer a děr. Ale dlouho u mě knížka nevyvolala salvy smíchu, při kterých se po mě v metru ostatní cestující koukali jako na absolutního cvoka.
Někdo si stěžoval na přehršel příšer a všelijakých potvor. Autor jich tam narval fakt nespočet. A moje trochu úchylácké srdce fantasmagorika plesalo nadšením. Ani jednu stránku jsem se nenudila a užívala si to od začátku do konce. S naprosto klidným svědomím můžu říct, že tahle kniha by ve vaší knihovně neměla chybět.
(SPOILER) Uf.... já nevím. Vážně nevím, cože jsem to vlastně četla. A četla jsem to stejné, co všichni čtenáři tady? Protože na tom zřejmě neshledávám nic tak extrémně úžasného jako všichni ostatní. Co mě vážně štvalo na první dobrou, byly chybějící čárky v textu, které se pak objevovaly tam, kde vůbec být neměly. A to zvýrazněné, tučné písmo, které se tam zjevuje... důvod? Myslela jsem, že čtu knížku, ne výpisky z dějepisu, kde si podtrhávám důležité podněty k zapamatování.
Další, s čím jsem měla vážně velký problém, byla hlavní hrdinka. V anotaci je zmíněn její vzdor, který ostatní postrádají, ale ten jsem u ní tedy nepostřehla. V přítomnosti temného hlavního hrdiny se chovala jako typická nadržená slepice, která dá radši přednost parádnímu orgasmu před vlastní svobodou. Současně nedokážu pochopit Kardesovo poblouznění touto osobou, protože v dobré polovině knihy od ní týpek neslyší nic jiného, než - omlouvám se, prosím, ne, ach ne, Kardesi. Asi má ten frajer větší fantazii než já a k hlubší citové vazbě nepotřebuje, aby se o dotyčném cokoliv dozvěděl.
Koho jsem si ale dokázala celkem zamilovat byla kamarádka hlavní hrdinky, která by pro ni šla peklem a tu jsem tedy upřímně litovala. Tak strašně se ji snažila zachránit, ale proti hormonům neměla šanci. A pak je tu sám král a ten byl tedy odporný, krutý a brutální ve všech směrech. Kam se na něj hrabou postavy ze Hry o trůny.
Suma sumárum - zajímavý nápad, který ale totálně zaniká mezi neutichajícími vzdechy hlavní hrdinky.
Dlouho, opravdu dlouho jsem kolem tohoto titulu kroužila a říkala si mám, nemám. Nakonec jsem se odhodlala a rozhodně nemám čeho litovat. Ze začátku jsem se trošku ztrácela v čase, ale jak příběh plynul a já otáčela stránku za stránkou milovala jsem tu knížku víc a víc. Člověk u toho musí dávat pozor, musí vědět co čte a musi přemýšlet.
Upřímně, kdybych Pavla osobně neviděla a neslyšela ho vyprávět o tom, jak kniha vznikla nevěřila bych, že takovouhle pecku napsal čech. Smekám, tohle je fakt bomba.
Další z mnoha knih, které hýbou tik tokem. Další z knih, která se stala hitem a já nechápu proč. Protože tenhle příběh vykradl celou řadu jeho slavných předchůdců a vtlačil je to jedné knihy. Není na tom špetka originality. Krásně to vystihla Adyrosie. Souhlasím s každým slovem, které napsala.
Na knížku jsem se fakt těšila. Krásná obálka s příslibem slušné duchařiny, která ale byla ve výsledku totálně zahubena. Ten svět mohl být tak zajímavý, ale zůstal někde za oponou, aby se mohl klást důraz především na hlavní hrdinku, která trpí problémy z mládí a kterou z toho během několika měsíců vyléčí nevraživě se tvářící chlap. Ale pozor. Vůbec to není špatně psané, jen už jsem takových knížek přečetla tolik, že mě nijak nedojímají.
Harry má rád Harryho. Tak bych nejspíš nazvala tento životopis, kdy Náhradník sám na sebe pěje jednu ódu za druhou, zatímco všichni ostatní jsou jen banda tupců letargicky následujících systém. Náhradník nikdy za nic nemůže a když už se přeci jen zdá, že by chyba mohla být na jeho straně, svede své chování na mrtvou matku (protože Náhradník je zřejmě jediný, komu kdy zemřel rodič.) Hele, netvrdím, že život v královské rodině je procházka růžovým sadem. Ale tady princ Harry by si měl možná zajít nejdřív k odborníkovi a potom sepisovat životopis volající po psychiatrickém vyšetření.
Obsahuje spoiler
Jak jenom shrnout vše, co se mi po přečtení téhle knížky honí hlavou? Králové Wyldu se stali mojí srdcovou záležitostí, takže jsem Krvavou Rose nedočkavě vyhlížela. Jestli byla lepší, než jednička? Za mě ne. Jestli mě zklamala? Za mě určitě ne.
Eames vám rozhodně nenabídne několikastránkový, detailní popis okolní krajiny ani dokonale podrobnou bitvu, ale ( a pardon za ten slovník ) kdo to do prd* potřebuje. Už od první stránky to je jeden nářez vedle druhýho. Uznávám, občas trochu přehnaný, ale vy máte pocit, že prostě musíte popadnout, co máte zrovna po ruce a jít hlavním hrdinům na pomoc.
Navíc je to daleko větší citová jízda, než předchozí díl, protože zatímco u něj jsem řvala smíchy tady jsem řvala i dojetím. V metru jsem si připadala, jako blázen, když jsem několik stránek oplakávala smrt Zlatého Gabea, abych o chvíli později vyprskla smíchy, když Moog vykasá svůj hábit po kolena a zařve ,,Taťka už běží."
Moje srdce už se nemůže dočkat dalšího dílu a já dal zůstávám Eamesovou černou fanynkou.
Knihy vydávané Naším nakladatelstvím většinou nevěstí nic dobrého vzhledem k tomu, že ty dobré a mnohdy populárnější získají větší a známější nakladatelství.
S trilogii Nyxia se zdálo, že je King Cool na trochu dobre cestě k tomu začít vydávat i něco, co se dá číst. A s Aurou to šlo zase pěkně do kytek. Tohle je prostě špatně od začátku do konce. Člověk už se tady ani nepozastavuje nad tím množstvím chyb, které si Naše nakladatelství jednoduše nemůže odpustit v žádném svém titulu, ani nad tím překladem, který kolikrát ani nedává smysl. Hlavní postavy jsou tak strašně otravné, že dočíst příběh je už samo o sobě obrovský úspěch. A příběh? V životě jsem se tak nemodlila, aby tahle nuda už konečně skončila. Jedna hvězda za posledních 50 stránek, kdy se alespoň něco dělo.
Nejhorší na tom je to uvědomění si, že jsem se v mládí chovala dost podobně a moje tajné deníčky překypovaly podobným smýšlením, za který bych si teď nejraději nafackovala. Nic to ale nemění na faktu, že ta knížka je prostě nudná. Žádná postava tam není popsána tak, že bych si k ní dokázala vybudovat nějaký vztah, natož s ní soucítit. Chápu, že dávno nejsem cílová skupina, ale vážně se takové knížky stávají hity? Proč? A díky čemu?
Tahle kniha má hned dva velké problémy. Za prvé anotace, která tak trochu svádí k tomu myslet si, že se jedná o post apo sci - fi ( no, možná k tomu dopomaha i ta obálka). Za druhé zařazení do čistě fantasy světa. Ve skutečnosti se jedná o klasickou young adultovku s prvky fantasy. Chápu, že pro někoho, kdo se těší na nějakou supr sci - fi a navíc z Prahy může být zklamaný. Chápu, že někomu vadí nedostatek vypsanosti, ale tyhle holce je 17 let. Co byste chtěli? Za mě jsem rozhodně četla horší věci. Kdyby na obálce vytiskli jméno Sarah J. Maas byl by z toho bestseller nad kterým by tady slintali davy náctiletých. Holka za mě máš 4 hvězdy, protože pokud budu upřímná sama k sobě i okolí, jako patnáctiletá jsem ujizdela na Stmivani a to má tak strašný dialogy a příběh, ze bych nebyla spravedlivá, kdybych ti je nedala. Držím palce do budoucna
A mě se to líbilo. V životě jsem tu hru nehrála, nemám nejmenší ponětí o čem má pořádně být a jak moc špatně v souvislosti s tím kniha je. Takže můžu s klidným svědomím říct, že jsem spokojená. Děj mi hezky utíkal, jako milovník fantasy jsem si přišla na své a Loghaina naprosto žrala. A ten konec? Ten mi rozdupal srdce. Hold miluju dobrý konce :-(
Ok, jdu se někam vyzvracet. Baronet nikdy nebyl založený na vydávání kvalitní četby, ale hezky napsanou eroťárnou holka nepohrdne. Ale co chtěl tímhle dokázat? Jestli je tohle někde hit, pak už vážně nevím, kam lidstvo spěje. Hlavní hrdinka je debil, Midas kokot, Sail mě taky nebavil a jestli je Rip hlavním tahákem k přečtení druhého dílu, pak se jdu zabít. A to raději vynechám vypravěčský styl, který vám leze na nervy od první stránky.
Nedočetla jsem, takže nemohu objektivně hodnotit. Mě nejvíc odrazovalo to všudypřítomné BYL, BYLO, BYLA. Absolutně chybělo jakékoliv jiné sloveso. Ne nadarmo už na základce při psaní slohu učí, že na jedné stránce by se mělo objevovat pouze jedno stejné sloveso.
Skleněný trůn jsem nečetla, takže nemůžu srovnávat, do jaké míry je tenhle příběh jeho kopií, ale i přes to ta knížka prostě nějak nefunguje. Keera se celou knihu buď lituje nebo chválí a každý její myšlenkový pochod mě v podstatě deptal. A nemůžu říct, že by mi k srdci přirostla nějaká další postava, protože mi všechny splynuly v jedno. A když už nefunguje ani chemie mezi hlavními hrdiny s prvky hate to love, tak ani nemá cenu přemýšlet o pokračování. Co bych ještě vytkla, jsou všudypřítomné překlepy. Uvozovky si kolikrát odskočily někam do neznáma a občas bylo vážně těžké rozeznat, co je pouhá myšlenka a co vyslovená přímá řeč.