cherubinka komentáře u knih
Vůbec jsem netušila, co si půjčuji. Potřebovala jsem knihu do letošní Výzvy a nechala se inspirovat ostatními čtenáři. A tady to rozhodně nebyla chyba. Srozumitelně napsaný příběh několika generací, který se nakonec...
No, možná až neuvěřitelný konec....
Zajímalo by mě, jak moc jsou autentičtí hlavní hrdinové, hlavně Tomáš a Anežka. Krásný pohled na Baťův podnik a jeho fungování v dobách největší slávy.
Nebýt Výzvy, asi si to nepřečtu. Anotace nezaujala. Čekala jsem původně zápletku jinde.
Ale tohle byl teda mazec. Jednak se to dobře četlo, jednak mě čím dál víc štvala ta matka, která by si měla léčit své OCD a jednak jsem byla zvědavá, jak to dopadne.
Konec mě zaskočil, ale ve finále vlastně to asi jinak dopadnout nemohlo. Kdekoliv by jí bylo líp. Snad se s pubertou svých synů poperu mnohem lépe.
Znáte to, je bestseller, všichni jsou z něj nadšení, tak si ho taky zařadíte k přečtení, začnete číst a.... Nic. Stále čekáte, kdy přijde to Wow, které tam viděli ostatní.
Nemůžu se přidat do tábora obdivovatelů této knihy. Až do dobré poloviny mě nebavila. Vadil mi styl vyprávění, vadil mi překlad. Němčina, čeština... Jak kdyby Liesel nemluvila německy, ale bůh ví jak. A taky mi vadilo naznačování a skákání v příběhu sem a tam. V polovině knihy se nedělo nic. Konec už byl zajímavější, možná jsem si zvykla na styl, který mě přiměl zamyslet se nad pohledem na válku, který mi byl vyprávěn.
I tak nemůžu knihu hodnotit příliš kladně. Dočetla jsem ji, to ano, čtivá byla ale...není to ono.
Knihy této autorky shledávám buď dobrými nebo nudnými. Tahle rozhodně patří mezi ty první. Takový 1984 po česku. Doporučuji, hlavně mladší generaci, která už vůbec netuší, jak se tu před revolucí žilo.
Pokud bych měla od autorky doporučit knihu z těch 3 co u nás vyšly, je to tahle.
Upřímně, nechtělo se mi do ní. Mezi předobjednávkou, vydáním a doručením (cca měsíc) jsem přečetla předchozí autorčiny knihy "pro dospělé". A ten styl, jo, dobrý, čte se to pěkně, je to napínavé, ale předvídatelné a obě byly stejné a na jedno "brdo" (vysoký, svalnatý a nedostupný zdánlivý parchant vs drobná vědkyně v nesnázích). Takže jsem se obávala něčeho podobného.
Nejsem dávno Young, ale byla jsem rozhodně příjemně překvapená. Že to byl jiný styl. Jiný příběh. Jinak napsaný a hlavně, z jiného prostředí než věda. Krásně se to četlo, od začátku člověk moc nepředvídal jak to bude a jak to skončí. Ne tak moc, jako u Hypotézy a Hlavy. A moje neoblíbené slovo tohoto druhu literatury - šukat, tam bylo jen jednou.
Milý, laskavý a oddychový příběh.
Filmy o HP jsem dosud neviděla všechny a určitě to co jsem viděla, byly jen části. Prostě mě to nezaujalo. Knihy mám přečtené několikrát, ale filmy...
Takže číst autobiografii jednoho z hlavních hrdinů byla trochu výzva.
Od začátku mě kniha ale nadchla. Svojí upřímností, vtipem, lehkostí, pokorou. Konec už byl těžší. Docela by mě zajímalo, jak by podobné knihy vypadaly od Daniela, Emmy a Ruperta.
(SPOILER) Jak to jen... Anotaci ani celé haló než knížka vyšla, jsem nesledovala, nečetla, takže jsem ani nevěděla, do čeho jdu. Od autorky jsem četla všechno, nejvíc se mi asi líbila Hana a Hotýlek, zbytek knih si příliš nepamatuji - ano, jsou čtivé, ale...
A tak je to i s Lesem. Depresivní knížka, anotace moc neodpovídá, zničehonic, z jednoho odpoledne s kamarádkou najednou začnete tušit o co jde. Zlo plodí zlo. Konci se ani nedivím, jak bojovat proti takové síle lži?
Dědka bych pověsila za koule do průvanu. A bábu hned vedle něho, protože moc dobře věděla, co dělá a že to dělat nepřestane.
Jsem ráda, že jsem investovala jen do eknihy. Paní Mornštajnová, takhle depresivně (jak už někteří zmiňovali Listopád), už raději ne.
Je to román. Sice pečlivě propracovaný do až zbytečných detailů, ale pořád je třeba myslet na to, že je to román.
Čtivé to bylo, záživné pouze místy. Kdyby to mělo tak o 250 stran méně, méně dokumentů, které k obsahu a ději nic nepřidaly, možná by to bylo pro mne (a jak tak čtu komentáře nejen pro mne), stravitelnější a uchopitelnější. Určitě neshazuji hlavní téma - internaci sester a celkové chování minulého režimu k církvi. Ani práci paní Tučkové.
Ale... Buď píšu román, nebo studii o dané problematice.
Takže jsem si splnila čtenářskou povinnost "přečíst novou Tučkovou", knihu vracím do knihovny, kde na ni čekají další desítky čtenářů a sáhnu zase po něčem jiném.
Dědina maličko střihnutá Vránami. Ale takové slabší. Četlo se to pěkně, to ano, ale pořád jsem čekala nějaký zvrat, wow efekt... A najednou byl konec. Takové ze života, takových rodin je, bylo a bohužel bude... To, v čem vyrůstáme nás vždycky nějak ovlivní.
Dlouho jsem měla v plánu si knihu přečíst, všude na mě vyskakovala. Jenže nemám ráda bezcelery ani jiný celery, tak jsem na ni zapomněla. Před pár dny jsem neodolala a pořídila si Za zamčenými dveřmi a rozhodla se nejdřív přečíst Pomocnici. Aniž bych tušila do čeho jdu... A bylo to nad očekávání, přeci jen ti celeři best... Už se těším na další. Psychothriller, nic dlouhého, nic nudného, nic složitého. Přesně akorát.
Paní Třeštíková nebude má oblíbená autorka. Toto je druhá kniha od ní (první byly Bábovky) a prostě.... Ne. Je to sice čtivé, ale po pár kapitolách má člověk pocit, že je debil, protoze autorka má potřebu dovysvětlovat a opakovat věci, hlavně ty očividné a jasné. Plus používá strašně moc různých postav, což je matoucí.
Nevím, co na tom kdo vidí. Měla jsem problém to dočíst. Vtipné by to bylo, kdyby hlavní hrdinka neměla stále potřebu vysvětlovat své dvojsmyslné věty a narážky.
Perfektní. Kdybych nevěděla, co je to za žánr, tak i první polovina byla čtivá a srozumitelná. A pak... Už jen člověk hádá co se stalo. A konec... Skvělý!
Můj první a pravděpodobně poslední King. Přečteno díky Výzvě.
Prý nejlepší a nejděsivější horor, co napsal. Hm. Kde prosím?
350+ stran nudy a 5 stran nějaké akce na konci. Ne, díky :-)
Na tuto knihu jsem se chystala 2 roky. Pořád nějak nebyl čas, chuť atd.
A nevím. Přečteno prakticky najednou, ale asi jsem už četla příliš mnoho knih s touto tématikou (ne nebude jich nikdy dost) abych v tom viděla to wow co ostatní. Osud jako Zuzana mělo hodně Židů, že byli bohatí (vlastní pílí?) a někteří málo pokorní je vidět na cukrovarníkovi Abrahámovi (nejednou přemýšlí nad tím, že by si "všechny mohl koupit, celé městečko").
Přečteno, nevrátím se k tomu zpět, od autorky si asi další knihu nepřečtu, styl mi nějak neseděl. Někdy přišlo detailů, někdy strohý popis a běžíme dál.
Lehce humorný. Hm. Kde prosím?
Připadala jsem si jako u nás na vsi před 15 lety. A před 30. A před 2. Prostě život na vsi a generační rozdíly kdekoliv v republice. Pořád to stejný. Opravdu stojí někomu za to psát o tom knihu?
Román podle skutečné události.
Tato věta zcela vystihuje obsah.
Fakta, fikce, něco bez obalu, něco ne.
Dobře napsané. Místy trochu plytké. Velmi čtivé.
Podlehla jsem mánii a výjimečně nelituji. Ikdyž, prvních cca 80 stran mě nějak neuchvátilo, ale vydržela jsem a prostě... Pak už se to četlo samo. Z říše fantasy je to jedna z těch lepších knih a já teď nutně potřebuji draka a pokračování. :-)
Přečteno díky Výzvě. A přečtu si i další, autorku jsem neznala. A protože jsem ve švýcarském Valais strávila 2 nelyžařské dovolené na "kopci" Thyon, je to tak trošku srdcovka. Jen bych z určité zkušenosti řekla, že jsem tam víc slyšela francouzštinu než němčinu. Ale Reckingen je maličko jiný kout a tak to asi bude, ostatně je to Švýcarsko :-):-)
Události byly možná trošku moc optimistické, rychlé a těžko uvěřitelné, ale o tom tento typ knih je.
Knihu jsem si půjčila kvůli Výzvě. Autorku jsem neznala. Styl psaní i příběh mě příjemně překvapili.