Clara_C komentáře u knih

Milá knížka, přesně takovou jsem teď potřebovala. Sice mám raději psy než kočky, ale v knížkách je na milost vezmu a nakonec proč ne. Jsou to elegantní a svobodomyslná stvoření a příběhy s nimi mě zaujaly.

9 09.07.2020

Bohužel, neoslovila mě ani jedna povídka. Sic jsem knihu přečetla celou, ale její četba ve mně nezanechala žádný dojem, poučení, pocit, nic. Zřejmě nejsem cílová skupina :-)

4 07.07.2020

Líbilo. Moc. Ale chápu, že pro někoho je téma nezajímavé. Já jsem litovala, že už je konec, chtěla bych znát další osudy Cécile, Francka i Leonida. Život v Rusku byl a zřejmě stále je jedna velká neznámá.

"Člověk nemá spřádat sny a považovat iluze za realitu"

Na tom něco bude:-)

18 06.07.2020

Dávám čtyři a půl hvězdy. Jako vždy čtivá knížka se svižným dějem, nicméně víc než samotná zápletka mě zajímalo, co se děje v týmu po smrti Dawsona, a to jak se s tím vyrovnává Kim. A nevím, prostě motiv pro takové kruťárny mi přišel maličko vykalkulovaný. Ale i tak se už těším na další z knih o Kim.

8 21.06.2020

Prostě King. Každý, komu Kingovo umění zaleze za nehty, má své favority mezi tou haldou knih, co mistr napsal. A Svědectví je u mně v top ten i se svými zápory. Velká škoda těch hrubek, překlepů a někdy věcných chyb, ale za to originál nemůže.

10 19.06.2020

Vskutku bizarní povídky, ale v každé z nich je velká pravda a jako u každé z knih paní Tokarczuk vás nutí nad vším vysloveným přemýšlet. Není to čtení pro každého, ale spisovatelka má můj obdiv, její fantazie a schopnost spojit jí se vskutku ožehavými tématy je geniální.

" Velká hlemýždí ulita, která se zavinuje dovnitř. Uvnitř je království, o to dokonalejší a šťastnější, oč hlouběji do něj hrdinka vstoupí. Spirála nemá konec, stáčí se do nekonečna a bytosti, které jí obývají, jsou prostě stále menší, ale o nic méně dokonalé. Putují do hlubin, kráčí vstříc nekonečnu a dokonalosti. Svět je ulita, celou dobu se pohybuje na obrovském hlemýždi. "

13 01.06.2020

Mohla bych napsat, že kniha byla moc sentimentální, příliš vykonstruovaná, že v ní bylo plno rádoby pouček o životě, o kterém pochopitelně víme sami všechno nejlépe..
Ale ano, knížka taková je. Je plná lidských osudů a ať už je nebo není o blbcich, je zrovna tak o vás, jako o mně..
Děkuji za podobné knihy, pomáhají mi přežít každý den..

"Přitom každý den potkáváme na ulici lidi, kteří se cítí stejně jako vy a já a mnozí z nich ani nevědí, co s nimi je. Celé měsíce se jim špatně dýchá, chodí od doktora k doktorovi a myslí si, že mají něco s plícemi. Jenom proto, že je strašně těžké si přiznat, že.. závada je někde jinde. Že je to bolest duše, neviditelná olověná závaží v krvi, nepopsatelný tlak na prsou. Mozek nám lže, tvrdí nám, že umíráme. "

33 25.05.2020

Nedá se popsat úplně přesně, co ve mně knížka vyvolala, ještě dlouho si budu všechny myšlenky, co na mě Olga Tokarczuk vychrlila, rovnat a třídit.. Rozhodně to není četba pro každého, člověk už musí mít něco odžité, aby pochopil..

"A Pavel Božský si v tu bezesnou alkoholovou noc uvědomil, že se dívá přímo do očí narození své smrti. Že právě odbilo poledne jeho života a teď se pomalu, neznatelně začíná blížit ke svému zániku.
Cítil se jako opuštěné dítě, jako hrouda hlíny ležící u silnice. Ležel na zádech v nepřívětivé a neuchopitelné přítomnosti a cítil, že se, spolu s každou vteřinou, rozpadá v nicotu."

13 19.05.2020

Detektivky nyní moc nečtu, ovšem sérii s Kim nemůžu opustit. Opět dobře zvolené téma škol pro děti bohatých rodičů, i to, že před minulostí nikdo neuteče. Angela umí udržet laťku vysoko v každém z dílů.

13 10.05.2020

Pěkný románek, poplatný své době. Sic jsem si u knížky poplakala, příběh byl protkán všemi cnostmi, které snad jen existují. Přesto nelituji času, pouze doporučuji číst neočesaný překlad a obě části jako celek. Někdy je potřeba být sentimentální..

13 02.05.2020

Síla... Nechápu uvažování takové matky..Otec hodně upozaděný, ale tak to v knížkách paní Dvořákové bývá.. Nejhorší na tom je bezmoc, protože lidé jako Barčini rodiče nepochopí, že dělají něco špatně.

18 15.04.2020

Příběh křehké Anny, která svoje životní trable přebíjí sběrem rostlin, podřizuje jim všechno, včetně svého zdraví. Kolik podobných lidí známe, myslíme si o nich, že jsou divní a přitom jsou v hloubi duše nešťastní tak, že svůj žal převtělili do podobných rituálních činností..O byliny se úplně nezajímám, díky knížce jsem si mimo jiné rozšířila obzory a vyhledala si, jak vypadá tužebník či třezalka.

22 13.04.2020

Není to jednoduché čtení. Ale stojí za to. Zkraje jsem úplně nechápala, přesto mě autorka dostala přesně tam, kde mě chtěla mít. Z ubohého chlapce, který se cítí být v zajetí své matky se vyklube dravec, kterého vábí pach krve.. Rozhodně dost úhlů pohledu, nad kterými je dobré se zamyslet.

7 04.04.2020

Hodně filozofických témat na téma bytí a nebytí, nicméně ode všeho tam bylo na těch sto stranách tak akorát..
Hlavně pro člověka, který ztratil někoho blízkého je tam témat k zamyšlení a přemýšlení někdy více a někdy nadbytek.. Hlavní myšlenkou pro mě důležitou je vědomí, že na nic nemusí být člověk sám..

"Protože když stoupáme k chatě, ukazuje přes jezero a řekne téměř veselým tónem, i když její veselost mi připadá poněkud strojená, že jezero s malými zálivy a mysy v podstatě samo tvoří jednu velkou nekonečnost. Protože jak velký je obvod, měřeno na metry či kilometry?
Kdyby měl člověk jít po obvodu jezera kolem každého zálivu a obejít každý kámen a kamínek na břehu, nebude muset vejít do každé nejmenší rýhy v kameni a zase z ní vyjít? A proč vlastně ne?"

7 28.03.2020

Této knize ráda udělám ve své knihovně ještě místo. Poutavě psáno, čtu pečlivě i komentáře těch čtenářů, kteří mají osobní vazby na tyto lokality. Zajímavý a opomíjený kus naší historie.

23 27.03.2020

Zatím nejlepší kniha od Petry Dvořákové. Nejde o nic víc ani o nic míň než o život takový jaký je. Každý se snaží být dobrý, dobrý muž, žena, matka, snacha či syn. A na dědině jsou vazby o to těsnější, všichni si vidí do talíře a každý o sousedech ví víc než o sobě. Být knížka delší, mluvím už skoro jako postavy v ní :-)

18 07.03.2020

Tři povídky, od nejdelší po nejkratší. Paradoxně ta poslední, nejkratší, mě zasáhla nejvíc. Člověk si může malovat budoucnost, jít si tvrdě za svým a ono stejně nikdy není nic tak, jak jsme si vysnili.. Nicméně i další dvě povídky stojí za přečtení, manžel zcela ovládnutý vírou, pro mě jako ateistu zajímavá sonda. Chápu, pokud si člověk není jistý sám sebou, že hledá nějaké berličky pro život v jakékoliv podobě..Z první povídky na mě dýchla trochu naivita hlavní představitelky, ale člověk by chtěl být někdy naivní a věřit, že našel toho pravého...
Shrnuto a podtrženo: těším se na další knihu od této autorky.

15 16.02.2020

Moje první knížka od paní Dvořákové. Přečteno rychle a nutno dodat, že se zaujetím. Nikdo nechceme být tím pacošem, a už vůbec ne tím s komplikacemi.. Velmi věrohodně vykreslené lékařské prostředí, i to, že i lékaři jsou jen lidi.. Pasáže o úmrtí otce jsem probrečela, oživily mi rány, které jsem utrpěla, když zemřel otec minulý rok mně..

15 08.02.2020

Sympatická kniha. Zkraje jsem nebrala jako jeden příběh, spíše každou kapitolu jako jednotlivé povídky, ale časem se vše slilo do jediné linie. Malinko mně rušily výklady snů, ale možná i proto, že tolik snů jsem nikdy neměla:-) Nicméně úvahy o současném školství, o tom, že všechno souvisí se vším, koneckonců i zprávy ze Šumperska,byly tím, co mě zaujalo a rozhodně jsem knihu nečetla naposledy.

" Zajímavé, jak na obou krajích života hraje každý den roli. Ve středním věku je jeden den jako druhý, zdá se, že život začal dávno a skončí v nedohlednu. Ale u dítěte vidíte s každým týdnem, jak roste a dělá pokroky, a u hodně starých lidí zas to, jak vůčihledě scházejí. Na konci života se čas tolik zrychlí, že pak stačí chvilka. "

4 29.01.2020

Zvláštní kniha. Určitě není pro každého, ale tak je to se vším. Detektivní zápletka v knížce být úplně nemusela, rozhodně jsem příběh nepovažovala za krimi, což bych asi měla, když v ní pár lidi zemřelo ne úplně vlastním přičiněním. Trochu mně udivilo na konci knížky, že kázání faráře Šelesta je kompilací skutečných kázání mysliveckých kaplanů získaných z internetu. Pokud na sebe takto někteří myslivci nahlížejí, je to docela smutné.
Chápu, proč se hlavní postava jmenuje DUŠEjková.
" Líbí se mi satelitní snímky a tvar Země. Takže je pravda, že žijeme na povrchu koule, vystaveni pohledům planet, ponecháni ve velké prázdnotě, v níž se po Pádu světlo roztříštilo na malé střepy a rozptýlilo? Je to pravda. Měli bychom si to každý den připomínat, protože zapomínáme. Máme pocit, že jsme svobodní. A bůh nám odpustí. Osobně si myslím, že je to jinak. "

23 12.01.2020