hanka_reading komentáře u knih
Děj se odehrává v irském letovisku Kinlough, kde se před 15 lety doslova ztratila Kala. Tehdy tvořili partu spolu s Helen, Joe, Mushem a dalšími. Právě tři uvádění se tu po letech potkají a vzpomínají na Kalu - o to víc, že jsou nalezeny její pozůstatky. Aby toho nebylo málo, ztratí se ještě další dvě dívky. Můžou spolu oba případy souviset?
Helen, Joe i Mush měli každý s Kalou jiný vztah a znamenala pro ně něco jiného. Ale všichni ji zbožňovali. Dozvídáme se tak, jaká Kala byla a jaké vzpomínky v nich zanechala. Promítají si poslední okamžiky, kdy ji viděli. A zároveň zpytují svědomí a vyčítají si, proč ji nepomohli. Všichni tři cítí vinu.
Děj se postupně zamotává a stejně tak se odkrývá pravda. Napětí stoupá a všechno začne do sebe zapadat. Nečekejte vyšetřování těchto situací policií, resp. místní gardou. Spíš je to vyprávění plné vzpomínek a zjišťování pravdy, co se v tomto městečku vlastně děje za hrůzy a to prostřednictvím těchto kamarádů. Můžu jen naznačit, že pod svícnem je největší tma.
V knize se střídá vyprávění z pohledu Helen, Joe a Mushe. Bavilo mě sledovat jejich myšlenkové pochody a jejich vzpomínky. Skvěle se podle mě prolínala minulost s přítomností.
Když to shrnu - je to čtivá kniha se skvělou atmosférou a zajímavým příběhem.
Mathildě je třicet a žije v Drážďanech, nejdřív s matkou, která trpí depresemi. Seznamí se s psychoterapeutem Thomasem, který ji chce údajně vyléčit z jejích problémů. Jenže jeho postupy jsou dost zvláštní - nejen, že se k ní nastěhuje, ale ještě s ní manipuluje. Mathilda nikdy neznala své předky, ale jeden údajně byl členem SS v koncentračním táboře v Osvětimi - a to ji trápí.
Pak tu máme Grzegorze, Poláka, který se ubytuje se svou dcerou v německém kempu. Tam se prvně potká s Mathildou. Grzegorg si nese trauma z dřívějších let, kdy tragicky přišel o manželku.
Samozřejmě se nabízí, že se zase potkají. Jak ale bude jejich vztah pokračovat? Může Grzegorg pomoct Mathildě s hledáním rodinné historie?
Svoji dějovou linku má i matka Grzegorze.
Autorka zvolila krátké kapitoly, které mi tentokrát nesedly. Ani mi nevyhovovalo přeskakování v čase a dějových linkách. Tolik dějových linek v různých časových období a navíc v tak krátkých kapitolách na mě působily roztříštěně.
Co hodnotím pozitivně - v knize je hezky vidět, jak jsme ovlivněni minulostí a našimi předky.
Největší část děje se odehrává v Praze na konci druhé světové války a těsně po ní. Hlavní postavou je Evelína, sestřenice Lídy Baarové. Ta utekla do zahraničí a celá její rodina je kvůli tomu popotahována. Seznamujeme ale i se Zorkou, Lídinou sestrou, která má psychické problémy.
Ač by se měli lidé radovat, že je po válce, tak opak je pravdou. V rodině Lídy Baarové atmosféra houstne a není prakticky žádný důvod k radosti. Nikomu není do smíchu a všichni čekají, co bude dál.
Už od dětství provází Evelínu seznam úkolů, které chtěly s Lídou a Zorkou splnit a které je cvičili v odolnosti. I v současnosti si takové úkoly zapisuje a jednoduché zrovna nejsou.
Rodina se rozpadá a Evelína se necítí ani trochu dobře v jejich společnosti a především v jejich domě. Nevědomky se zaplete s agentem tajné služby. Má pocit, že ať dělá cokoliv, vždycky tím slouží moci, kterou nenávidí. Pomáhá ji pečovat o lidi kolem sebe.
Autorka skvěle vystihla atmosféru a náladu rodiny a vlastně i doby jako takové. Je to těžké období pro všechny, nikdo neví, co se bude dít. Ale Evelína se nevzdává a se svými úkoly si vždycky nějak poradí - nic jiného jí nezbývá.
Je to čtivá kniha o síle, odhodlání a o snaze žít dál. Vychází ze skutečných událostí a o to víc mě bavila
“Co chcete, když se nikdo nedívá?
O kom sníte, když je zhasnuto?
Když myslíte na se*, co doopravdy chcete?
Chci…
Kniha vznikla na základě výzvy, aby ženy sdílely svoje se*uální fantazie, myšlenky a pocity, o kterých nemluví nahlas. Autorce přišly dopisy z celého světa. Tato psaná podoba byla pro mnohé osvobozující, protože doposud nikomu nic z toho neřekli - důvod byl jednoduchý - styděli se za to. Pro mnohé jsou fantazie takový únik před běžným životem. A právě takové úniky si představují ženy od těch obyčejných až po vrcholové manažerky bez rozdílu věku.
Úplně nevím jak hodnotit tajné fantazie a představy někoho jiného. Jako projekt je to ale zajímavé. Věřím, že pro mnohé ženy měl tento způsob vyjádření terapeutický účinek.
Některé příspěvky mě až děsily nebo byly na můj vkus úplně mimo, ale proč ne - je to přeci fantazie a té se meze nekladou. V knize najdete různorodé představy (od pocitu bezpečí, přes různé fetiše až po tvrdý se* ) a další možné, jaké si jen dovedete představit (anebo taky možná nedovedete). Je to syrové, bez příkras a úplně na rovinu a to oceňuji.
Pokud tedy hledáte něco netradičního a nevadí vám tohle téma, včetně sprostých slov, zkuste tuhle knihu.
Beata, Karolína, Talia a Františka. Čtyři kámošky, každá povahově úplně jiná. A přesto je jejich přátelství opravdu silné - dokáží se spolu bavit, ale taky si pomoct, když jsou v nesnázích. Každá prožívá svoje radosti i starosti. A všechny si rádi dávají společně mimózu.
Autorka nám přibližuje život těchto kámošek. Všechny zažívají běžné problémy a věřím, že nejeden z nás se v nějaké situaci najde. A právě díky té reálnosti mě tahle kniha bavila. Vyprávění mě dokázalo vtáhnout do děje, a tak jsem situace prožívala spolu s holkami. Čtenář se mnohdy pobaví, ale nastanou i ty méně veselé okamžiky. Ale takový je prostě život.
Pokud máte rádi životní příběhy obyčejných lidí, bude vás tahle kniha určitě bavit.
Jack je velmi známý a významný londýnský advokát. Má dceru Alexu, znalkyni v oblasti šperků. Je absolutně proti její praxi, ale občas se mu hodí. Třeba jako teď, když ho osloví rodinný přítel Gabriel, že by potřeboval zjistit původního majitele vzácného diadému. Alexa tedy odlétá Do Švýcarska. Jenže nic není tak jednoduché. Alexa zjišťuje nové informace a postupně se tak podílí na odhalení podvodu, jehož součástí je i její otec. Taky nám vstupuje do děje Ed, dávný přítel této rodiny. Děj se zamotává a napětí stoupá.
Musím říct, že mě bavilo postupné pátrání Alexy a Eda po původu diadému. Alexa je chytrá (její myšlenkové pochody byly parádní), krásná a Ed z ní nemůže oči spustit. Stejně tak bylo zajímavé odhalování toho, do čeho všeho je zamotaný Jack - o to horší to bylo pro Alexu.
Líbilo se mi, že kniha nebyla jen o vyšetřování, ale objevila se i milenecká linka mezi Alexou a Edem. Na mě byl jejich vztah rychlý, ale vlastně se k příběhu takhle hodil. Na druhou stranu se znali spoustu let, takže tak úplně cizí si nebyli. Dokázali spolupracovat a oba neměli rádi, když za ně někdo rozhoduje, což byl občas problém.
Trochu zavádějící se mi zdá obálka - nepoznala bych, že se jedná o detektivku, ale výhradně o jiný žánr.
Autorka nám v této knize naservírovala dávku napětí, nebezpečí (žádné mordy nečekejte), ale i lásky, rodinných vztahů a historie - nikdy mě nenapadlo, jakou historii mohou šperky mít. A taky společně procestujeme část Evropy. Ale ten konec - s pár stránkami navíc a více informacemi bych byla spokojenější. Ale takhle je aspoň o čem přemýšlet.
Pokud máte rádi “lehčí krimi bez vražd a velkého násilí, kde se i tak děje spoustu zajímavého, tato kniha bude dobrou volbou.
“Kreativní průvodce, jak zvládnout rozvod rodičů. Napůl kniha, napůl kreativní deník pro děti.
“Dítě rozvod zvládne, když ho zvládnete vy.
Hned z kraje musím říct, že v téhle knize nenajdete jen suché rady, jak tohle obtížné období přečkat. Jsou takové, které vychází z osobní zkušenosti autorky. Hodně sympatické mi je, že publikace vznikla ve spolupráci s dětmi i rodiči. A taky že se dá číst a pracovat s ní na přeskáčku a kreslit do ní.
Kniha je určena především dětem od 10-12 let. Určitě ji mohou společně s rodiči číst i mladší děti nebo jen třeba rodiče jako takový náhled, jak se děti mohou cítit a co prožívají. Děti mají “na výběr spoustu emocí a pocitů a určitě se v některých najdou.
Na konci najdete odkazy a tipy na literaturu, obojí pro děti a dospívající a pro rodiče. A taky odkaz na centrum pro mediaci - řešení konfliktů K dohodě.
Ke knize vyšel také rodičovský rozcestník, rozvodový sešit pro rodiče, který může navést rodiče, na co si dát v této situaci pozor ve vztahu k dětem.
Za mě jedno velké super! Oceňuji, že taková publikace vyšla. Podle mě má smysl a může pomoct jak dětem, tak rodičům, potažmo ostatním rodinným příslušníkům. Není to zrovna veselé téma, ale s touto knihu může být lépe a snadněji zvládnutelné.
Maya, dříve Rebeka, začíná s matkou doslova od začátku. Životní situace je donutila změnit identitu, přestěhovat se a hlavně žít úplně jiný život. Maya si na všechno těžko zvyká, nic ji nebaví, netěší a spíš jen přežívá. V nové škole se skamarádí s Lily a Jasonem. A právě jeho otec James je psychiatr, ke kterému začne chodit. Stále ji totiž trápí noční můry. Jenže nemůže říct, co se stalo a tak má vymyšlený příběh. Ale něco se jaksi “pokazí a mezi těmi dvěma nejde jen o vztah lékař x pacientka. A přesto si pořád vykají.
Důvod změny identity nám autorka dávkuje postupně a spíš tak nějak mezi řečí - bavilo mě, že to na čtenáře nevybalila naráz. Tempo vyprávění je podle mě pomalejší, ale krásně se k příběhu hodí.
James byl pro mě trochu záhadná osoba - zdálo se mi, že je vůči Maye majetnický a o všem musí rozhodnout jedině on, takže takový manipulátor. A postupem času se mi zdál neupřímný. O to víc jsem byla zvědavá, jak příběh dopadne.
Celá kniha je čtivá od začátku až do konce - tedy ten byl pro mě jedno velké wau! Postavy byly skvěle vykresleny - především Maya. Jen tedy škoda popleteného tykání/vykání v druhé půlce - pro mě to bylo trochu chaotické.
Každopádně kniha stojí za přečtení a děkuji autorce za štafetu.
Lydia čtenářům bez příkras vypravuje, jak byla téměř 30 let (!!) fyzicky svým otcem týrána a znásilňována.
Nejdřív byla se sourozenci nějakou dobu v náhradní rodině než je vyzvedl jejich otec - ten byl do té doby ve vězení. Chvíli vše fungovalo celkem normálně, až jednou vypuklo peklo. Několikrát se snažila Lydia utéct, ale otec ji vždycky našel a o to horší následoval trest.
Na veřejnosti se tvářil jako otec roku. Měl vždycky pravdu, vždycky dostal, co chtěl. Na ni se lidé dívali divně, jí nikdo nevěřil. Dokázal skrýt své zločiny a byl přesvědčen o své naprosté beztrestnosti.
Lydia s otcem šestkrát otěhotněla, ale nikdy se nesměla o své děti starat. I tyto děti otec týral.
Celá kniha byla dost náročná na čtení. O to víc, že sousedi slyšeli, že se u nich něco dělo, ale ani nahlášení na policii nepomohlo - otec měl známé všude.
Obdivuji Lydii, že nakonec dokázala normálně žít. A vůbec si neumím představit, co musela tolik let prožívat a jak musela trpět.
Kniha není pro každého a chce to velkou dávku odvahy o těchto hrůzách číst.
“Pojďme spolu po*rat co nejvíc věcí, abychom zažili velké množství úspěchů našich dětí.
Myslím, že Tomáše Šebka, chirurga a autora knih z humanitárních misí, není potřeba nějak moc představovat.
V této knize nakoukneme do Tomášova osobního života. Jeho dětství nebylo záviděníhodné - matka alkoholička, otec nešel pro ránu daleko. Možná díky tomu stáli s bráchou při sobě. Ale i přesto všechno se o rodiče stará dodnes, i když o tom nemají tušení.
Další část tvoří autorova chirurgická praxe - strávíme s ním nějaký čas na sále a účastníme se nejednoho zákroku.
Kniha je rozdělena do jakýchsi tematických kapitol (strach & úzkost; průser & fuckup) a v každé se střídá právě vyprávění z rodinného života i toho lékařského. Mě osobně to takhle vyhovovalo. Je to takové autorovo přiznání toho, co se mu podle něho nepovedlo a zároveň poděkování, že se z těchto situací poučil a co mu dali.
Bavil mě autorův styl - píše bezprostředně a tak, jak mu pusa narostla, na nic si nehraje. Moc se mi líbilo spojení “emocionální ufnutí.
Takové knihy čtu ráda a nejinak tomu bylo i v tomto případě.
Hlavní postavou je Iveta, která měla dost těžké dětství. Rodina byla nefunkční - matka bez práce a s depresemi, na které brala léky a otec alkoholik, který je bil a nadával jim. Situace se vyhrotila tak, že otec matku ubodal a Iveta toho byla svědkem. Dostala se do dětského domova, později začala brát drogy a kašlala na školu. Světlý okamžik v jejím životě byl vztah s Radkem, který se ji snažil pomoct. Ale Iveta si toho nevážila a dala přednost někomu jinému. Netrvalo dlouhou a drogy spolu s alkoholem byly její denní chleba. Velmi brzy ale narazila. A do toho těžký úraz, kvůli kterému se z ní stal kvadruplegik. Co vsechno ji sudičky daly do vínku? Dokáže se ještě vzchopit s najít sílu žít dál?
I v této knize autorka zpracovává těžké téma a to velmi čtivým způsobem - objevují se tu násilí, drogy, ale i znásilnění. Často to bylo těžké a náročné čtení, při kterém mi rozhodne do smíchu nebylo - hlavně začátek a popis dětství Ivety. Scény byly tak reálné, až mi z nich bylo špatně.
Když už jsem si myslela, že to pro Ivetu nemůže byt horší, tak vždycky přišla nějaká rána z boku. Samozřejmě propadala depresi, ale dokázala se odrazit ze dna.
Zároveň je to ukázka, jak dětství ovlivňuje náš život.
“Některé věci nám nejsou souzené nehledě na to, jak moc si je přejeme.
Maddie je úspěšná spisovatelka, která se stěhuje do nového bytu. Jejím sousedem je Alek. První jejich setkání proběhne v kavárně, kde do sebe doslova narazí. Tehdy ještě netuší, že jsou sousedé. Toto setkání odstartuje, jak jejich vztah ve skutečnosti bude vypadat - doslova se nesnáší a nemůžou se vystát. Shodou náhod se oba registrují do on-line seznamky a začnou si spolu psát. Ani jeden netuší, že se jedná o jejich souseda. A právě v tomhle on-line světě jim to maximálně funguje.
Myslela jsem si, že větší nenávist bude ze strany Aleka, ale podle mě byl opak pravdou. Maddie ho absolutně odsoudila jako neurvalého, neměl ani šanci ani příležitost ji přesvědčit o opaku. Maddie mě tím docela štvala, že všechnu vinu vždycky házela na Aleka. Taky byla hrozně vztahovačná - no zkrátka moc jsem si k ní cestu nenašla. Občas se na můj vkus chovala dětinsky. Víc mě tedy bavil Alek, který občas uznal svou chybu a hlavně se snažil - to byl jiný level.
Je to román pro ženy, takže je jasné, jak tenhle příběh od nenávisti k lásce dopadne. Pro mě jsou takové knihy příjemná změna a stejně tak tomu bylo i teď. Bavilo mě jejich chatování a taky scény ke konci, kdy si konečně uvědomili, jak to vlastně mezi sebou mají.
“Nejen každá láska má svůj příběh. I každá nenávist ho má.
“V lidské rozmanitosti je krása. A ještě krásnější je, když druhé dokážeme přijmout i s jejich limity a omezeními.
“Mezi nenávistí a láskou je tenká hranice a obě pohání vášeň.
“Každá situace má lepší úhel pohledu, pokud ho chceš vidět.
Marina pracuje jako asistentka a vede si celkem spokojený život. A to díky tomu, že opustila vesnici, kde strávila dost hrozné dětství plné nenávisti a traumatizujících situací. Dalo jí spoustu práce začít žít normální život, ale podařilo se jí to. Jenže tenhle relativní klid naruší nový kolega, který nastoupí k nim do práce. Není to nikdo jiný než Marcel, který pochází ze stejné vesnice. A ten si s sebou přinese i vzpomínky, na které chce Marina zapomenout.
Musím říct, že autorka mě dokázala vtáhnout do děje hned na první straně. Skvělé byly začátky kapitol, kde nás seznamuje s minulostí Mariny, ale jen v náznacích. Čtenář tuší nějakou temnou stránku, něco si i domyslí, ale pravda je mu dlouho skryta.
Marina byla neskutečně silná žena a i přesto všechno, co zažila, dokázala najít v každém něco dobrého.
Celá kniha je plná krásných a zajímavých myšlenek - to se mi moc líbilo. Prvních cca 100 stran bylo pro mě těžké čtení vzhledem k tomu, jak se Marcel choval k Marině. Střed byl v pohodě a pak byl pro mě silný zážitek poslední část.
Kniha je plná emocí, které mě v klidu rozhodně nenechaly - to, co Marina zažila, jak se k ní chovala rodina a okolí.
Celé je to o těžkém traumatu z dětství, o naději, o odvaze, ale i o lásce a vztazích - nejen milostných, ale i přátelských. A taky o tom, jaká tenká hranice je mezi láskou a nenávistí.
Pro mě je to první setkání s autorkou a jsem maximálně nadšena. Moc se mi líbilo, jakým způsobem zpracovala takové těžké téma. Knihu si rozhodně přečtěte, stojí za to.
Dvě dějové linky, dvě různá období, inspirace skutečnými událostmi a také osudem slavného fotbalisty s českými kořeny. Právě taková je nová kniha tohoto irského autora.
První dějová linka nás zavádí do Vídně, do druhé poloviny 30. let těsně před válkou. Hlavní postavou je úspěšný a oblíbený fotbalista Matthias Sindelar, kterému se přezdívá Papírák. Zamiluje se mnohem mladší Rebeky, která se kvůli němu přestěhuje do zmiňovaného města. Jejich láska je tak silná, že Matthias posílá kvůli blížící se válce Rebeku ke svým příbuzným do Irska. Má o ni strach a chce ji tak zachránit.
Další dějová linka nás posouvá do 80. let do irského městečka Cork. Jack, syn Rebeky, najde 30 let po smrti své matky krabici s dopisy a novinovými články o Papírákovi. Jack nikdy nepoznal svého otce a tak ho hned napadne, zda by jím mohl být on? Pouští se do pátrání a postupně zjišťuje, s kým si jeho matka dopisovala a kdo vlastně byl ten fotbalista? Chce Jack opravdu zjistit, jak to bylo? A podaří se mu to?
Kniha mě pohltila od první stránky. Nejsem fanoušek fotbalu, ale při čtení mě fotbalová atmosféra nadchla a rychle vtáhla do děje.
Užívala jsem si také vyjadřování autora a ve finále i dlouhé věty, na které jsem si zvykla.
A pak to krásné Jackovo gesto nakonec - to mě dojalo.
Celé je to krásný příběh o silné lásce (červenou knihovnu ale nečekejte), ale také o odvaze, naději a tajemství. Bavilo mě sledovat vztah Rebeky a Matthiase - ani pro jednoho nebylo lehké jejich odloučení. Stejně tak bylo zajímavé Jackovo pátrání, jeho pocity a mnohdy i rozpolcenost při zjišťování informací.
Jen mě mrzí, že kniha není skoro vidět a přitom vážně stojí za přečtení.
A pak taková zvláštnost - posledních cca deset stran, obsah a poděkování jsem měla ve čteném výtisku 2x.
“Protože smutnou pravdou je, že člověk může změnit své postoje, chování a ovlivnit, co cítíme, ale nedokáže jen tak změnit lidi kolem sebe.
Jednoho dne na okraji Prahy je nalezeno tělo mladé dívky v dost zuboženém stavu. Vyšetřování dostanou na starost Marek a Monika. Nemůžou ale najít žádnou stopu, až narazí na jiný případ. Je dost podobný tomuto, jen se stal před 16 lety. Mohou spolu souviset? Nebo je to jen náhoda?
Ze začátku mě Monika svým chováním spíš štvala, tedy tím, jak odsoudila blízkou osobu, ale pak jsem si zvykla. U ní doslova platilo “co na srdci, to na jazyku, což často vedlo k nepříjemným situacím.
Líbilo se mi vyprávění z pohledu několika osob a krátké kapitoly - tentokrát je to za mě správná volba. Ač měla kapitola třeba jen 2-3 strany, ukončila je autorka mnohdy v tom nejlepším, takže prostě musíte číst dál. Bavilo mě sledovat myšlenkové pochody vyšetřovatelů i jiných osob zainteresovaných do případu. Každý začal vnímat případ trochu jinak a najednou se jim hůř spolupracovalo. Cíl ale měli všichni stejný - dopadnout pachatele.
Celá kniha a také autorka jsou pro mě milým překvapením. Děj “odsejpá, od začátku do konce je napínavý, má spád a ani chvíli jsem se nenudila - i když občas to bylo náročné čtení. Trochu zabředneme i do soukromí vyšetřovatelů - oceňuji, když vidím, že i vyšetřovatele mají svůj život a jsou jen lidi. A úplně vidím, že by mohla vzniknout nová detektivní série.
Zkrátka byla to jízda. A taky další důkaz, že máme opravdu skvělé české autory.
“Někdy se nejvíc vyplatí uskutečnit nejtěžší věci v životě. Věcí, které jsme si museli vybojovat, si vážíme daleko víc než věcí, které získáme snadno.
Phoebe je šestnáctiletá studentka s poruchou autistického spektra. A s tím souvisí i její styl života - všechno musí mít svůj řád, dodržuje pravidelnost a jakékoliv vybočení je pro ni problém. Je upřímná, potřebuje všemu rozumět, na nic si nehraje a její reakce jsou pro mnohé nepochopitelné. I díky tomu je považována za podivína.
Její kamarádka Bethany si najde přítele a po Phoebe chce, aby ji kryla. Do toho se jí moc nechce, protože prostě nelže. Ale nakonec se překoná a Bethany pomůže. A brzy zjistí, že to umí a celkem i zvládá. Holky společně řeší jeden velký problém - nechci prozrazovat, o co se jedná, ale zrovna tato část mi přišla až neuvěřitelná, že by to mohli vyřešit sami bez dospělých.
Phoebe mě bavila od první strany - její myšlenkové pochody i její reakce, které mohli působit na druhé chvílemi sarkasticky nebo nevhodně - ve mě ale často vyvolali pobavení. Kromě toho se mi taky líbila síla přátelství mezi Phoebe a Bethany - ač byly povahově naprosto rozdílné, jejich přátelství fungovalo na maximum.
Vždycky ocením, když vznikají knihy s takovými tématy a nejinak je tomu i teď. Autor skvěle přiblížil, jak funguji lidé s autismem, jak vnímají svět kolem sebe a jak je pro ne těžké vybočit z normálu.
Kniha je to skvělá a myslím, že díky svému tématu by zasloužila větší pozornost. Je řazena mezi YA, ale v tomto případě bych ji doporučila i dospělým čtenářům.
Příběh byl hezký, pro mě oddechový. Jen mi trochu vadilo zpracování, resp. dlouhý text bez přestávky, jen občas byl oddělený mezerou. A ten název - ten je parádní.
“Bylo ale možné prokázat něčí nevinu, pokud se někdo jiný snažil urputně prokázat jeho vinu?
A zase tu máme Hanu a Davida, dva policejní vyšetřovatele, kteří jsou partneři také v soukromém životě. V tomto díle je hlavním tématem prokázání neviny vraždy, kterou měl údajně David spáchat. Jak se zdá, důkazů v jeho neprospěch je ale víc než dost.
Velkou roli hraje tentokrát Davidův otec Štefan, se kterým už spoustu let nemluví. Štefan je dost úspěšný manipulátor a ne zrovna férový hráč. A navíc je bohatý a jeho prsty sahají hodně daleko.
David je pořád stejný - řeší si věci po svém a ani Haně, coby své přítelkyni, se nesvěří. A přitom by mu tak ráda pomohla. Je čím dál tím víc nervóznější, ze všeho unavený a chová se často neurvale, dokonce i vůči Haně. Divila jsem, že se na něj už nevykašlala.
Děsilo mě, jak v knize fungovalo podplácení a ještě víc, že vlastně to samé může klidně probíhat i v reálném světě - radši snad nevědět.
I tento díl je čtivý od začátku do konce. Opět je tu spoustu napětí, akčních, i vypjatých situací, ale taky emocí, nepochopení a snad i naděje ve správný konec. Jen tedy těch jmen bylo na mě chvílemi až dost.
Mě ti dva prostě baví, i když tedy David je dost často na ránu. Na druhou stranu by pro svoje blízké obětoval svůj život.
Tahle celá série je moc povedená a doporučuji všem, kdo má rád napětí a nějakou tu akci.
Příběh je ve finále hezký, ale na mě byl moc pomalý. A v tomto případě mi moc nesedly velmi krátké kapitoly.
“Jakmile člověk něco ví, zapomene, jaké bylo nevědět.
“Není cesty zpět. Ale pořád nám zůstává plno cest kamkoli jinam.
Během jedné noci se u dveří každého člověka staršího 22 let objeví krabička s nápisem: “Uvnitř se nachází míra vašeho života. V krabičce se nachází provázek, který určuje délku života majitele krabičky.
Všichni najednou stojí před rozhodnutím - otevřít nebo neotevřít?
Bylo pěkné sledovat, jak taková malá krabička dokáže ovlivnit životy všech lidí. Některé ovládal po otevření pocit bezmoci, jiní pocítili radost, byli ale i ti, kteří krabičku neotevřeli. Každý se zjištěnou informací naložil jinak - ti s krátkým provázkem si často začali užívat života a chtěli toho stihnout co nejvíc. Zároveň začali být společností diskriminováni, protože jsou hrozbou společnosti - oni údajně stáli za útoky a jiné život ohrožující události. Nic ale nebylo takové, jak vypadalo.
Provázky se najednou staly součástí životů všech lidí. Obvykle provázky něco spojují, ale v tomto případě rozdělují a to společnost. S několika osobami prožíváme jejich životy a především myšlenkové pochody - někteří našli krátký, jiní dlouhý provázek. Jak se k tomu postaví oni a jak jejich rodina?
Námět je velmi zajímavý. Místy bylo tempo pomalejší, nicméně kniha stojí za přečtení. Když nic jiného, tak každého čtenáře navede na myšlenku, jestli by otevřel nebo ne? A jak by se choval v případě, že by našel krátký provázek?
Otevřeli byste takovou krabičku? Převládla by u vás zvědavost?