Ctv komentáře u knih

Baletky. Tak nádherné, křehké, elegantní, ladně plynoucí po jevišti a takové bolesti je za tím schováno.
Jako pozitivní rozhodně hodnotím, že kniha na toto téma vůbec vznikla. Měla by si ji přečíst všechna děvčata snící po kariéře baletky. Dřív, než se přihlásí na konzervatoř. A především by si ji měly přečíst jejich matky aby věděly, kam své desetileté děti posílají.
Je dobré vědět, jak je tento svět bolestivý a nelítostný. Chování "profesorů" a "profesorek" nehraničí s týráním, to regulérní týrání je. Psychické i fyzické. U každé třetí kapitoly jsem si říkala, že to snad ani není možné. Ta holka nám popisuje středověk.
Zdá se mi (ač nemám psychologické vzdělání), že knihu nám předkládá dítě / dívka / žena, která měla v době studia nějaké psychické problémy. I když kdo by neměl s tím, co měla za dětství a dospívání. Možná některé věci prožívala víc a řešila drsněji, než jiná děvčata. Nebo ne? To všechno se mi po přečtení knihy honí hlavou, tedy kniha svůj účel splnila.
Při pohledu na lístky na Louskáčka do Národního divadla, které visí pod magnetkem na ledničce, si nejsem jistá, jestli chci praxi popisovanou v knize podporovat.
Pak jsou tu věci, které na knize hodnotím negativně. Především neustálé dokola se vracející opakování téhož - stejných myšlenek, negativních, vyloženě depresivních, sebezničujících. Nic příjemného, nic pozitivního. Člověk má dojem, že Miřenka od svých 10 let do dospělosti neprožila nic hezkého. Jediná radost v knize pramenila z nalezení bratra. Samozřejmě je volba autorky ten příběh takhle postavit. Chtěla, aby to tak vyznělo. Ale za mě by bylo žádoucí z textu čišící nedozírné hlubiny deprese něčím naředit.
Dále styl psaní - autorka oslovuje přímo vás, vypráví vám svůj příběh jako by se stal vám. Žádné dialogy. Trvalo mi chvíli, než jsem si na to zvykla. Pak už to šlo samo.
A závěr? Určitě stojí za přečtení, i když je to nálož.

12 31.07.2023

(SPOILER) Knížka je to velikostí malá a útlá, ale svou silou a obsahem opravdu veliká.
Přenese vás do Irska osmdesátých let a prožíváte pár zimních a Vánočních dní spolu s hlavním hrdinou, mužem kterému táhne na čtyřicet a jmenuje se Furlong. Má krásnou ženu, krásné dcery a dnes a denně si uvědomuje, jak se má dobře. Zejména ve srovnání s bídou, kterou vidí všude kolem sebe. Furlongovy myšlenky se potácí mezi tím, jestli má být šťastný za své dobré (i když těžce vydřené) bydlo anebo jestli by chtěl vlastně něco úplně jiného. Uvědomuje si, že splňuje všechny předpoklady pro to být více než spokojen se svým životem. Přesto tam je někde nějaké ALE. Kdo to tak ale v životě nemá.
Největší zlom nastane ve chvíli, kdy za zdmi kláštera objeví něco, co nemělo být objeveno. I vzhledem k jeho vlastnímu původu se ho záležitost osobně dotýká a nedá mu spát. Velmi těžké téma, hodně hlubokých myšlenek a citů, ale autorka je podává tak jednoduše, prostě, stručně. Přesto ale všechno víte a co nevíte, to si domyslíte.
Furlong to nemá jednoduché a my s ním těch pár dní a hodně myšlenek prožijeme velmi intenzivně. Úplně z knihy cítíte tu tíhu a tu strašnou marnost - jak se má rozhodnout? Má udělat dobrou věc a ohrozit tak sebe a rodinu? Nakonec se rozhodne pro jasný čin vědom si jeho možných důsledků.
V první okamžik po přečtení jsem pocítila velké zklamání. Cože? Takhle to skončí? Vždyť to nemá konec! Já chci číst dál, chci vědět jaké měl jeho čin důsledky! Ale pak mi hned došlo, že právě takový konec byl od autorky majstrštyk a právě takový konec musela kniha mít. Protože to už by byl úplně jiný příběh. A myšlenka tohoto příběhu byla právě v životu Furlonga, v jeho myšlenkách před činem a v tom, že udělal to, co udělal.
Je neuvěřitelné, co vše umožnila lidská lhostejnost a co vše dokázala páchat katolická církev. A je ještě neuvěřitelnější, že to není příběh starý 100 nebo 200 let, ale příběh docela nedávný.
No a opravdu hezká obálka je jen třešničkou na výborném dortu.

12 23.04.2023

Dávám plný počet hvězdiček a doufám, že nás bude víc, kdo tak udělají, aby tato knížka vyšplhala z modré do červené. Protože si to zaslouží.
Že tento styl humoru nesedí všem, to je jasné, takže autorka jistě očekávala i negativní recenze. Rovněž bylo jasné, že někdo neskousne skutečnost, že její dědeček je i v dnešní době zarytým komunistou a od toho se bude odvíjet hodnocení knihy.
Já jsem se při čtení smála nahlas a jsem moc ráda, že jsem si ji na základě rozhovoru s autorkou, který jsem slyšela v rádiu, koupila. Myslím, že Michaela zmiňovala, že s ní dědeček po vydání knihy nemluvil. No, ne že bych se tomu tak úplně divila :-).

Ale ke knize - autorka opravdu velice vtipně popisuje výlet na Kubu, který absolvovala nejen s dědečkem, ale s partou dalších seniorů. Její humor je kousavý, inteligentní, možná někdy pro někoho na hraně, ale mně se to líbilo a hodně jsem se nasmála. Z textu je znát, že autorka není rychlokvaška, která napsala pár blogů na netu a už si myslí, že rozbije knižní prodejní žebříčky knihou. Je novinářkou a z jejího textu je znát inteligence a znalost historie a souvislostí. Takže knížka není jen sbírkou ironických vtipů o dědečkovi a spol., ale také zdrojem informací o Kubě.
Kromě toho, že je autorka ironická a vtipná vůči svým spolucestujícím, je vtipná i na úkor sebe sama. Krom toho na zadní straně přebalu je uvedeno "hodnocení pravdivosti" a z pěti hvězdiček si autorka dala jen jednu :-). Z toho soudím, že ironický humor na úkor dědečka nebyl ve skutečnosti tak ironický a je to milující vnučka, má svého dědu ráda a takovou vnučku bych přála co nejvíce dědečkům tohoto světa.
Líbilo moc.

12 08.04.2023

Příjemné čtení, při kterém kloužete po stránkách jako v knize mnohokrát popisovaní racci po větru. Jen mi tak došlo, že si úplně nejsem jistá tím, co bych o knize měla napsat. Předchozí komentáře jsou vyčerpávající a velmi pozitivní a vlastně popisují vše hezké, co bych o knize chtěla napsat.
Příběh sám o sobě je krásný a zřejmě i inspirující. Píši krásný i s vědomím, že je to příběh o vyrovnání se se smrtelnou nemocí manžela, což rozhodně krásné není. Nepochybuji, že sama autorka by stokrát raději tento příběh neprožila kdyby mohla zůstat ve svém domově se svým zdravým manželem. Ale když už se stalo, tak vzali manželé Winnovi osud hrubě za pačesy a pořádně s ním touto cestou zasmýkali.
Moc hezká kniha o tom, že i cesta může být cíl.

12 26.04.2021

Knížce nemohu upřít příjemný sloh. Když pominu příběh a téma, tak se mi dobře četla. Žádná několikařádková souvětí, srozumitelný text, žádné přehnané hluboké filosofické úvahy ke kterým by to mohlo svádět vzhledem k tomu, že děj moc neodsejpá.
Hlavní hrdina je egocentrický chlap a děvkař, což zřejmě ženským čtenářkám nedává moc možností si ho oblíbit. U mě se tak tedy rozhodně nestalo. Ani bohatá zahraniční producentka Sylvie neoplývá charakterem, který by ve mě budil touhu dát si s ní haggis. Povrchnost a snobství celé skotské společnosti (myslím tím skupiny lidí v knize) se odrazilo v příběhu řidiče Thomase. Jestli byl autorův záměr mít v příběhu tak omezené a ploché postavy, pak je vhodné ho za to pochválit.
Ne, že by mi kniha vyloženě vadila nebo ve mě budila nutkání ji odložit nedočtenou. Ale těšila jsem se, až ji dočtu a budu ji mít z krku. Bylo na mě už trochu moc, číst tolik stránek textu o myšlenkách promiskuitního vola, který na jednu stranu neustále omílá své nízké sebevědomí a na stranu druhou se tváří, jako kdyby to byl právě jeho penis, na co čekají ženy tohoto světa aby v nich probudil dosud neobjevené vášně.
Každopádně bych řekla, že je dobré, když se švec drží svého kopyta a pan Svěrák ml. své filmařské kariéry. Můj oblíbený spisovatel se z něj bohužel nestane.

12 21.01.2020

Pro čtenáře, kterého zajímá téma holokaustu a osudu Židů za války, je Deník Anny Frankové povinná četba, základ knihovny. Nemůžu hodnotit čtivost nebo styl psaní - je to deník malé holky. Tato kniha je pro mě hodně emotivní čtení právě proto, že se jedná o jednu dívku. O konkrétní Annu, jejíž tvář známe z fotografií. Víme, že ta dívka existovala a dokážeme se (můžeme se snažit) do jejích pocitů vžít. Popis osudu konkrétní osoby nás vždycky víc zasáhne než informace o milionech anonymních obětí. Zamrzí zbytečná zkáza takovéhle dívky, která se jeví být velmi milá, citlivá a inteligentní. Na mysl se mi dere srovnávání s dnešními náctiletými a o to víc je mi z toho smutno.

12 20.12.2019

To mě umrtvilo. Vážně. Jestli něco nesnáším, tak jsou to knížky, kterým neporozumím. A tahle knížka to byla, vážně. Vadí mi to asi tak stejně, jako když někdo v muzeu napíše na sklo červenou tužkou "KU*VA". Vážně. Já asi nejsem konzument pro tento typ knih. Mám z toho nervy v tahu. Vážně. Všichni kolem mě jsou ignoranti a imbecilové. Tomu nerozumím. Já vám to začala chvílemi i nenávidět :-).

12 24.12.2018

Moje první setkání a autorkou (Alžběta z Yorku) bylo velmi rozpačité, ale dala jsem jí ještě šanci a neprohloupila jsem.
Pokud bych měla začít pozitivy, tak je to rozhodně čtivý styl psaní, přehršel zajímavých informací, nahlédnutí do historie Anglie. Fascinovaly mě popisy intrik, falše a nepřátelství. Na jednu stranu můžeme Kateřině a jí podobným závidět postavení, moc a bohatství, na stranu druhou neustálý strach o postavení a boj proti intrikám rozhodně záviděníhodný není. Fascinoval mě ten paradox bohatství na straně jedné a utrpení, které autorka popisuje. Kateřina si žije v paláci, z pohledu obyčejných lidí v luxusu, v truhlách má majetek za statisíce, ale ve skutečnosti dluží kam se podívá a hladoví ... Opět hezká ukázka toho, jak peníze a moc hýbaly světem ve středověku, stejně jako hýbou dnes. Zkorumpovanost církve tu je také hezky popsána.
Co se mi na knize nelíbilo, je její rozvláčnost. Ostatně často zmiňována v ostatních komentářích. Nevadí mi tlusté knihy, ale potřebuji tam nějaký děj, zápletku, tajemství. Protože tady čtu o osudu člověka, o kterém vím jak dopadne, je skutečně kniha příliš objemná. Kdyby autorka ubrala na některých detailech, udělala by lépe.
Celkově ale hodnotím jako příjemné čtení s pozitivním přínosem ve formě nahlédnutí pod pokličku života u královského dvora. Díky autorce se dovzdělávám v historii a lépe se mi chápou některá propojení. Budu určitě pokračovat ve čtení dalších knih.

11 09.10.2023

(SPOILER) Z této knihy mám rozporuplné pocity, které se pohybují někde mezi hodnocením od uživatele snimcibdim (odpad, řezničina) a většinou ostatních, kteří dávají plný počet hvězd. Dala jsem 4 takže je jasné, že se přikláním spíš k těm kladným hodnocením, ale musím přiznat, že té řezničiny tam na mě bylo chvílemi příliš. V příbězích je lepší spíš jen naznačit, naťuknout, trochu popsat. Tady to bylo všechno příliš syrové, krvavé a drsné. Vraždy a mučení mi chvílemi lezly i ušima.
Pokud ale pominu výše uvedené, tak považuji knihu za skvělou. Autor hezky popsal jak je lidský mozek přizpůsobivý a pokud člověk chce, tak si nějak ospravedlní i ty největší odpornosti, které dělá. Tak si je ospravedlnil Viktor při své práci pro gangstery v New Yorku, stejně si je ospravedlnil Karel při své práci pro nacisty. Ti lidé to tak museli udělat, protože jinak by se zbláznili nebo spáchali sebevraždu. Samozřejmě tím ale nijak nechci ospravedlňovat jejich skutky.
Nejvíce mě z celé knihy oslovil popis pobytu Viktora v koncentráku. Hodně mě berou příběhy, kde je popsána jedna věc z různých (zpravidla odlišných) úhlů pohledu. To, co se jednomu jeví jako snaha pomoci (například přijetí funkce kápa Viktorem) se jiným jeví jako zrada a to jen proto, že neznají celou pravdu.
Považuji za velice zajímavé číst v některých komentářích, že čtenáři fandili Viktorovi. Přitom Viktor pro mě byl stejná kreatura, jako Karel. Jen vraždil pro jiného boha (Viktor pro peníze, Karel pro čistou rasu a vědecké poznání). Ano, Karel nejen vraždil, ale i sadisticky mučil. Ano, Viktor se snažil páchat nějaké dobré skutky, ale na kafe bych s ním stejně nešla.
Nebudu tu popisovat konec, protože někdo neodolá i když jsem označila spoiler a nechci odkopat vše. Nicméně se závěrem si mohl autor víc pohrát, přišel mi takový přitažený za vlasy, béčkový.

11 08.05.2021

Myslím, že to, co bych knize vytkla už napsala v předešlém hodnocení jana14. Nedělám si iluze o tom, že pro mnoho lidí byl polistopadový vývoj zklamáním zejména v tom, že řada lumpů prostě jen sundala odznáček se srpem a kladivem a připnula placku OF a fungovalo jim do dál. To je myslím v knize popsáno na řadě příkladů dost dobře. Paní Frýbová pro mne byla vždy čtivou autorkou, ale v této knize mi umělé, šroubované, vysvětlující a nereálné diskuze o politice mezi dvěma mladými holkami už ke konci vadily. Nicméně rozčarování autorky nad tím, jak peníze vládnou světem chápu a kdo ví, co by napsala o dnešní politice, kdyby mohla.
Možná kdyby v knize zaznělo i pár pozitivních příběhů a bylo popsáno pár kladných postav, že by jí to prospělo. Takhle opravdu čtenář neznalý poměrů může dojít k názoru, že v této zemi žijí jen podvodníci a gauneři, vysokoškolačky běžně prostituují aby nezemřely hlady, v devadesátých letech tři čtvrtiny národa umíraly bez léků a jedly kořínky a není z toho východisko.

11 23.02.2020

Styl psaní pana Formánka mám velice ráda. Opět jsem si potvrdila, že se na tomto mém pocitu nic nezměnilo. Oči člověku kloužou po odstavcích a stránkách samy. Nemusíte se prokousávat žádným balastem zbytečných slov a předlouhých souvětí. Kniha je útlá a přečtete ji za chvíli.
Téma je hodně silné. Kdyby nic jiného, tak velmi vysoko oceňuji autorovu upřímnost a ochotu přiznat, že se jedná o jeho příběh. Je mi jedno do jaké míry jsou postavy v knize skutečné a do jaké míry smyšlené, protože jsou pravdivé.
Číst knihu o místě, kam se nikdy nechcete dostat, je vnitřnosti rozechvívající zážitek. Nelze si při čtení knihy nevzpomenout na film Dobří holubi se vracejí.

11 15.12.2019

Dílo, které rozhodně nutí k zamyšlení. Musím říct, že mi z toho šel chvílemi mráz po zádech. Taková věc, jako naprosté odizolování ostrova, se na první pohled může zdát jako ne zase tak velký problém. Teprve během čtení mi došlo co všechno to má za následky. Autorka geniálně dávkuje důsledky a hrůzu, kterou izolace přináší. A dávkuje neustále, takže se od knížky prostě nemůžete odtrhnout.
Nedělám si iluze o lidech a je mi jasné, že jakmile začne jít o jídlo a přežití, jsou z nás primitivní a pudově jednající zvířata. Smyslem života je jen sehnat jídlo a pak ho ochránit před ostatními.
Hodně jsem přemýšlela nad tím, jestli jednání vlády bylo správné nebo ne. To, jak mě autorka postupně převedla od názoru "ano, je, nějaký řád se musí nastavit" k názoru "ne, tohle už není správné" bylo fakt skvělé.

11 18.03.2019

Velmi napínavý a doslova mrazivý příběh. Typická Yrsa řekla bych. Knížku jsem přečetla za dva dny, musela jsem. Ten pocit stísněnosti a napětí jsem při čtení přímo fyzicky cítila. Když jsem se pak podívala z okna našeho domu byla jsem překvapena, že nevidím závěje sněhu a vánici.

Rodina čítající otce, matku, jednu puberťačku a jednu osmiletou dceru čelí na svém osamoceném luxusním statu v Islandské divočině nebezpečí od nepřítele. Spolu s nimi tam je i pomocnice v domácnosti. Jako čtenář dostáváte nějaké náznaky toho, kdo by asi tak mohl být tím nebezpečím. Jistě vám je ale jasné, že nakonec to bude někdo úplně jiný.

Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách. Jedna vás provází dny a hodinami na statku. Ta je děsivější. Druhá vás provází vyšetřováním vražd o týden později. Od začátku tedy víte, že rodina nedopadne dobře. Což čtení dodává ještě větší náboj. Těším se na další knihy série, protože otevřený příběh Týra určitě ještě bude mít pokračování.

A teď pozor, bude SPOILER, takže dál nečtěte pokud se na knihu chystáte.

Napětí, které jsem prožívala s rodinou, mě bavilo první polovinu knihy. Pak jsem začala mít pocit, že jim (a zejména Sóldís) zřejmě zamrzly mozkové závity. Přišlo mi na hlavu postavené dostat tolik varování, mít tolik zážitků potvrzujících, že se někdo cizí courá po domě, a přesto nevypadnout odtamtud třeba alespoň k těm sousedům.
Vážně Soldís zůstala spát v horní ložnici poté, co objevila díru ve stropě? Zejména když měla k dispozici dva jiné pokoje?
Vadily mi tam některé informace, které byly zcela zbytečné. Jaký důvod mělo, že Sóldís našla po příjezdu oblečení po bývalém zaměstnanci? Psalo se o tom několik stránek a přitom to nemělo pro rozuzlení příběhu vůbec žádný význam.
Urputná snaha od matky rodu tvářit se, jako že se nic neděje, i když jí někdo maluje krvavými slepičími hlavami vzkazy na okno, už byla opravdu na hlavu postavená. Pro tuto nelogičnost v chování postav dávám jednu * dolů.
A co ta záležitost se smradem ze sklepa? Celé to bylo nepravděpodobné. Pochybuji, že by po týdnu skladování z mrtvoly už nic neteklo ...
Rozuzlení příběhu bylo dost rychlé a na sílu, ostatně u Yrsy jsem to tak zatím vnímala vždy. Trošku jsem čekala, že za tím bude něco promyšlenějšího, než prachy. Ale takhle holt to Yrsa má.

10 26.11.2024

Super detektivka, které není co vytknout.
Po předchozí špatné zkušenosti s Yrsou jsem měla trošku obavy, abych nenatrefila zase na nějakou duchařinu (Pamatuju si vás všechny), ale tohle bylo bezvadné. Bohužel knihy ze série s Freyou a Huldarem mi přichází pod ruku na přeskáčku, ale ani to mi nevadí. Prostě se jen nechytám v té vztahové lince mezi nimi.
Každopádně - příběh perfektní, dobře vystavěný, čtivě napsaný, tak akorát napínavý, tak akorát překvapivý. Toto je jedna z těch detektivek, které mě nutí číst do půlnoci místo abych šla spát, když ráno vstávám :-).

10 17.10.2024

Dala jsem paní Poncarové jako autorce třetí šanci získat si mě jako čtenáře. Zejména pak proto, že mé mámě se její knihy líbí a často doma nějaká leží.
Vzdávám snahy najít v té hromadě knih, které paní Poncarová chrlí, něco pro mě čitelného. Jak v množství, tak v textu, by si mohla tato autorka oprášit rčení, že méně je někdy více.
U této knihy se sice objevuje velmi zajímavé, bolavé a nosné téma návratu členů zahraničního odboje po válce do Československa, ale autorka toto téma totálně dusí hromadou zbytečných slov, přirovnání a přívlastků.
Chvílemi máte pocit, že čtete kapitoly z učebnice dějepisu pro střední školy, abyste vzápětí skočili do kurdlinkovaté harlekýnky.
Text je plný různých zvláštností a nesmyslů.
Hrdinové se zde koupou v paprscích hvězd na terase (jakože cože?).
Na jedné straně hrdinka pije osvěžující a lahodnou citronádu, aby o stránku dál cítila v ústech pachuť citronů.
Hvězdy nemohou prostě jen zářit, musí zářit nenápadně.
Bar je rozpačitý.
Světlík je působivý.
Prostor je nenadálý.
O chrčící řece psal už kdosi v předchozích komentářích.

Ano, neupírám, že příběh mohl být zajímavý. Kniha může být poučná pro toho, kdo není seznámen s historickými fakty té doby. Osud Hedviky je pro mě ale nepravděpodobný, celý její příběh tak nějak klouže po povrchu. Daly se rozpracovat zajímavé linky (například Jaroušek, lidé na vesnici kde má Hedvika letní vilku). Ty ale zcela zanikají v Hedvičiných milostných kotrmelcích, rozháraných vztahových myšlenkách a zcela zbytečných vzpomínkách na Afriku.
Do budoucna tedy nebudu kazit hodnocení knih této autorky, protože očividně většině čtenářek její styl psaní vyhovuje, a už po jejích dílech nebudu sahat. Slibuji.

10 30.01.2024

Ne, že bych měla s čím srovnávat, protože mnoho knih z žánru "severská krimi" jsem zatím nepřečetla, ale páni ... Kristina Ohlssonová je asi mojí oblíbenou autorkou!
Jestli máte před sebou nějakou neodkladnou práci nebo povinnost, pak nedoporučuji začínat tuto knihu číst. Děj, zápletky a to, jak je napsaná, vám nedovolí čtení odložit. Prostě musíte vědět co se bude dít.

Za naprosto skvělé považuji, jak si se mnou jako se čtenářem autorka hraje. Navádí mě na falešné stopy, otvírá přede mnou vrátka aby mi je pak před čumákem zabouchla, strunu mojí trpělivosti napíná téměř k prasknutí. Skvělá práce. Když náhodou nastane chvíle, kdy bych se snad mohla začít trošku nudit, tak hned dostanu nějaký impuls a zvědavost zase nutí číst dál.

Joj, hned si musím v knihovně zamluvit další díl.

Jen jsem nepochopila proč se kniha jmenuje Ledoborec?

Edit: On ještě další díl nevyšel? No tak to asi opláču.

10 25.01.2024

Nemohu napsat, že by mě to nebavilo. Jak už bylo zmíněno v předchozích komentářích je dopředu jasné, o čem příběh bude a kam povede. Přesto je to příběh zajímavý a napínavý. Linka s Rogerem byla vynikající!

Bohužel já osobně nepovažuji konec za moc povedený. Předně mi vadilo, že celou knihu nás dokáže autorka držet v napětí - co bude, jak bude, co zase ta proradná hospodyně provede. A pak najednou frk frk, na půl stránce je situace vyřešena. A to ještě způsobem, který mi vzhledem k předchozímu ději moc neseděl. Víc asi napsat nemohu, nechci spoilerovat.

Další věc, která mi trošku vadila, je fakt, že Joy Fieldingová opět, jak je ostatně jejím zvykem, vykresluje všechny postavy jednoznačně. Mám ráda, když si autor dokáže se mnou hrát tak, že nevím, jestli mám hrdinku či hrdinu obdivovat nebo nesnášet. Když si nejsem jistá, jestli je ten člověk dobrý nebo špatný. Stejně jako v životě - většina lidí má dobrou i špatnou stránku. Fieldingová má své hrdiny prostě buď dobré nebo špatné. Buď je někdo zmetek, nebo dobrák. Někdy se zmetek chvíli tváří jako dobrák, ale i v tomto případě víte, že se jedná o zmetka.

Ovšem bez ohledu na výše uvedené - je to velmi příjemná kniha, čtení mě bavilo a běhal mi po zádech mráz z té bezmoci, kterou musela Jodi cítit když pochopila, o co Elyse jde.

10 29.10.2023

Těžko se mi dává pouze tři hvězdičky knize, ze které je zřejmě několik generací a většina světa na větvi nadšením. Ale i u knih platí co samé, co o vdolkách a holkách. Mě tato kniha neoslovila. Vůbec v její první polovině jsem se k ní jen těžko vracela. Trvalo mi 2,5 měsíce, než jsem ji dočetla.
Ano, je to obsahově silné téma, nutí to člověka k zamyšlení, ale mám tam stále nějaké ALE. Možná je to dáno tím, co píše Hzjena. Nevím. V knihovně na mě čeká ještě Farma zvířat, jsem zvědavá, jestli mám problém s autorem nebo jen s touto knihou.

10 05.02.2022

Emocemi nabitá kniha. O čem to je víte, tak nemá smysl psát znovu jaké rozhovory v knize jsou. Respektive nejsou to rozhovory, text je zpracován do jakéhosi vyprávění hlavních hrdinek příběhů.
Příběhy jsou sestaveny od nejstaršího po nejmladší, kdy oné nejmladší vdově je dnes kolem 40 let a o manžela přišla v roce 2015.
Určitě zajímavé téma. Pokud máte doma manžela nebo malé dítě, tak se do kůže aktérek jistě dokážete vžít silněji, než pokud tomu tak není.
Líbily se mi fotografie k příběhům, hezky jednotlivé příběhy dokreslovaly. Škoda, že jsme nemohly vidět aktuální podobu hrdinek.

10 27.07.2021

Za mě zatím nejlepší kniha tohoto žánru - sepsané vzpomínky člověka, jež přežil holokaust. Kniha Dity Krausové obsahuje nejen vzpomínky na dobu války a její zážitky z Terezína, Osvětimi a Bergen-Belsenu. Popisuje vzpomínky i z doby před válkou a hlavně z období po válce. To pro mě bylo zřejmě nejobjevnější, čímž vůbec nechci umenšovat její vzpomínky na samotný holokaust. Popis života v kibucu pro mě byl velice zajímavý a spolu s obdivem k vůli autorky (podpořené ohromnou dávkou štěstí) která jí pomohla přežít koncentráky cítím také velký obdiv k tomu, že dokázala žít sedm let v zřízení jménem kibuc. I když mně se to jevilo jako strašný život a bylo cítit že i pro ni to nebylo to pravé ořechové, dokázala své vzpomínky popsat maximálně objektivně. Pro mě impuls si přečíst o těchto institucích něco víc, protože nyní se mi jeví, že žít zde musí být pro člověka s vlastním rozumem a vůlí něco příšerného. Paní Dita neměla lehký život nejen ve válce, ale ani po ní. Z mého pohledu příliš dominantní manžel, život v Izraeli, ztráta dvou dětí .... klobouk dolů nejen za knihu samotnou, ale i za vůli předávat své zkušenosti dál.

10 30.01.2020