Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Nikdy bych nevěřila, že mě kniha psaná stylem dlouhého monologu bez kapitol bude tak moc bavit. Dolores čtenáři dávkuje informace po menších částech, které do sebe nakonec všechny pěkně zapadly. Drsné příběhy dvou žen vymyšlené mužem, to je silný kalibr!

13 13.09.2013

V komentáři níže se píše o bandě blbů. Výstižné! To byla tak nesympatická skupina osob, že mi bylo vlastně úplně jedno, co se s nimi stane :-) A ta doba! Než dorazili do lesa, to bylo času a keců! Kromě toho mi vadily nelogičnosti a náhodičky (všechno ohledně mapy, navigace...), líbilo se mi rozuzlení a zarážející závěr. Hodnotím průměrně, anotace mě nalákala, ale nebyla to žádná hitparáda.

12 11.09.2023

Tohle bylo takové knižní puzzle. Vytáhnete z krabice dílek a hledáte, kam je možné ho zapojit... Příběh má netradiční kompozici, střídají se různé časové roviny i postavy a čtenář doufá, že se jednou spojí do smysluplného konce. Téma je velmi zajímavé, znepokojující v tom smyslu, kolik se toho mezi pamětníky může ještě dnes tajit před světem. Prameny Vltavy, koncentrák... až se stydím, že jsem jako člověk z oboru a z jižních Čech o něm dosud neslyšela a v odborné literatuře o Šumavě na něj nenarazila! To napravím. Ale právě snaha o filtrování historické skutečnosti od autorčiny fantazie mě doprovázela celou knihou, brala mi hlavní pozornost. Proto nečtu historické romány, raději sáhnu rovnou po odborné, ale občas udělám výjimku a pak lituji :-)
Zpátky k příběhu. Hlavní postava nesympatická, protivný dědek ženoucí se za chimérou. Vlastně vyloženě sympatickou postavu jsem tam nenašla. A ona ani ta Šumava moje milovaná sympaticky v knize vůbec nevyznívá, zbavená veškeré poetiky: "V tomhle kraji je jednodušší chcípnout než žít." Špinavé pohraničí s nerudnými obyvateli a krvavou historií. Závěr dobrý, autorce se podařilo k sobě slepit kde co, ale neměla jsem z toho pocit překombinovanosti.

12 09.08.2023

Měla jsem trochu problém uvěřit policejní práci, o které se mě autorka snažila přesvědčit, protože jejím hlavním vodítkem byla intuice zde přítomné Laury Linhartové, nepříliš oblíbené kriminalistky. Přiznávám se, ani já si ji neoblíbila a jejího nového kolegu stejně tak, to jejich neustálé handrkování bylo tak zbytečné, snad až pubertální, knize to přineslo akorát tak desítky stran navíc.

12 21.02.2023

Je to pěkné, moc pěkné. Ze způsobu vyprávění jsem měla neodbytný pocit, že směřujeme k nějakému velkolepému "wow" konci. A ke konci jsem se neodbytně bála, že se pletu, že nic nepřijde a dílčí příběhy zůstanou nedokončeny. Kniha je psána s obrovským nadhledem, s takovým povznesením nad radosti i strasti mládí, které ale mezi mlhami zmizelo teprve nedávno.

12 21.02.2023

Kniha, kterou bude čtenář buď milovat nebo nesnášet, nesedne každému, záleží, nakolik je člověk ochoten přistoupit na tu hru. A kdo nepřistoupí, je ztracen tam někde ve změti střídajícího se času a prostoru. Autorka předává vyprávění děje do rukou svých postav, konkrétně postavě-nepostavě chlupatého neřáda, který se jí s gustem a škodolibostí rád ujímá a v závěru o toto privilegium svádí úžasný boj. Hlavní lidské postavy, bratři Vítek a Jáchym, jsou králové rozdílnosti, jeden charismatický od podlahy až po běstvinský strop, druhý nesnesitelně nesnesitelný ve svém géniu. Ženské postavy hrají druhé housle. Autorce se podařilo vytvořit nádherné Běstviny a naplnit je zvláštními figurami. Příběhem od minulosti do přítomnosti se jako červená nit táhne žíla plná modré krve a vše propojuje. Autorka odvedla úžasnou práci, vše do detailu promyšleno a funkční, prvky magického realismu jako na stříbrném podnose a je na každém čtenáři, jak s nimi naloží. Jediné, co bych vytkla, je červ, od kterého jsem čekala trochu větší rodeo! Kniha si mě získala prvními větami, je to nádhera i po jazykové stránce. A samotný Vypravěč je jedna z nejzajímavějších postav, kterou jsem kdy v knize zažila!

12 27.12.2022

Drsná kniha, možná prvoplánově, možná ne. Málokterý čtenář se asi ubrání srovnání dětství hlavní postavy s dětstvím svým. Já tam vidím určité podobnosti, které ve mně zanechaly stopy dodnes. Nepochopení a nepodporování dítěte, nezájem o jeho zájmy, poukazování na fyzické nedostatky... na komplexy úspěšně zaděláno. Matka v knize je opravdu děsná, omezená a vlastně i hloupá, otec neskutečný slaboch. V porovnání s nechápajícími rodiči jsou tu dva kladní hrdinové, vzdělaní umělci. Ale to jaksi nestačí... Schůzka v kabinetu kvůli slohovce je nesmírně manipulativní, pevně doufám, že takhle to ve školství běžně nechodí!

12 10.09.2020

Už to v jednom komentáři padlo: Prašina leží vedle Sedmikostelí (kdo znáš Miloše Urbana, rozuměj), já dodávám, že Prašina je jeho mladší a méně drsná sestřička. Námět Prašiny je zajímavý, ale hrdinové mi k srdci nepřirostli a celý příběh mi přišel "neučesaný," nejen po literární, ale i obsahové stránce. Věřím, že cílová skupina učesanost neřeší, u četby se pobaví a to je dobře. Líbilo se mi, proč Prašina vznikla a je to nesmírně lákavá představa pro určitý typ lidí (a noční můra pro jiné). Stejně jako u toho Sedmikostelí :-)
Chválím krásné ilustrace, ač je obecně v knihách nevyhledávám. Do dalšího dílu asi už nepůjdu.

12 02.07.2020

Přirozené vyprávění, plyne jako voda, jako zdánlivě klidná řeka, po které jedete na loďce, čas od času zavadíte o kámen a zpětně se dozvíte o podvodních vírech, které se cestou všude nacházely. Líbí se mi, že děj obsahuje téměř celé 20. století, u každého se autorka zdrží chvíli, ale vždycky zmíní to stěžejní a dokáže navodit tu pravou atmosféru. Kniha se mi moc líbila.

12 02.12.2018

Ano, kniha nutí k zamyšlení, to je dobře. Ale děj, postavy a celkové zpracování mě nezaujalo. Už tu několikrát padlo slovo "povrchní" - to sedí; měla jsem pocit stejné povrchnosti, jakou přinášejí běžné americké akční filmy. Super-extra-nadaní a (všeho) schopní hrdinové, kteří nás všechny zachrání a ostatní jim akorát házejí klacky pod nohy. Škoda, téma je zajímavé. První polovina mi přišla lepší, když si tedy člověk zvykl na neustálé střídání lokalit a osob. Závěr mě vyloženě nebavil. Překlad nic moc, místy krkolomné obraty.

12 19.11.2018

Velmi silný příběh, zajímavé charaktery, smutné události. Kniha mě hodně překvapila, o každodennosti partyzánů jsem nikdy nepřemýšlela, je to obdivuhodné...

12 08.04.2018

Neodložitelná kniha! Nevím, kam ty stránky tak spěchaly, ale najednou byly pryč... (dobře, možná tomu pomohly velmi široké okraje a spousta volného místa mezi kapitolami). Zápletka se rozeběhla hned na začátku a moc mě bavila, nejvíc pasáže ze sirotčince a následného života sirotků. Hodně zajímavé mi přišly i myšlenkové pochody Tormodovy demencí svázané mysli - ten kontrast, kolik mu toho prolétlo hlavou, ale jak málo toho vyslovil... to bylo naprosto děsivé. Nepopírám, že příběh byl z větší části předvídatelný a závěr poněkud uspěchaný, ale já detektivku nečetla už hodně dlouho a tuhle jsem si opravdu užila.
Mezi Skálou a Mužem z ostrowa Lewis mi uplynuly více než dva roky, to nebylo úplně ideální, nepamatovala jsem si ze začátku jména, vztahy ani minulost postav. Naštěstí stačila chvíle a od někud se mi to vynořilo. Se Šachovými figurkami to nesmím nechat zajít takhle daleko :)

12 02.06.2017

Nejsem zvyklá číst historickou beletrii, protože u ní pořád musím přemýšlet, co všechno je podle skutečnosti a co si autor přimyslel. Během prvních stránek této knihy jsem si nebyla jistá, jestli ji kvůli tomu vůbec dočtu, ale díky autorčinu stylu psaní se mi to lehce podařilo. Soustředila jsem se na příběh a Gertu a nechala pátrání po autenticitě stranou. I když mi pořád není u některých hrozných scén jasné, jestli si je autorka vymyslela (mohla by to vůbec lidská fantazie vymyslet?) nebo jestli se o tom dočetla v pramenech (v jakých, když nebylo v ničím zájmu, aby se zběsilé násilnosti evidovaly?). To ale nic nemění na skutečnosti, že kniha je napsána dobře srozumitelným, lehce čitelným stylem, který by určitě zvládla i současná mládež - a bylo by vhodné, aby se mladí lidé k této knize třeba ve škole dostali a měli o problematice povědomí. Kolektivní vina je hrozná věc - zde navíc popsána z opačné strany, než jsme my Češi zvyklí slýchat. Je to zvláštně nešťastný příběh nešťastné osoby. S Gertou čtenář sympatizuje až do konce, ať už je Němka nebo ne. Zaskočilo mě, v jaké době příběh skončil, s tím jsem vůbec nepočítala. Knihu doporučuji všem, kteří si stěžují, jak se máme dneska špatně a jak je to v ČR hrozné. Třeba pak uvidí ten luxus, který máme kolem sebe.

12 26.06.2013

Milý, místy napínavý, místy úsměvný příběh. Četla jsem ho až po Pánovi prstenů, takže jsem byla trochu "ochuzena" o překvapení z fantastického prostředí Středozemě. Ale stejně jako Pán prstenů má i Hobit čestné místo v mé knihovně, paměti i v srdci. Film hodnotím velmi kladně, je zpracován tak nějak... lyricky, přesně podle mého vkusu. A se slzou v oku dodávám, že film (resp. už ukázky na něj) vzbudil u mého dvanáctiletého bratra nezvladatelnou touhu přečíst si Hobita, jeho první pořádnou knihu v životě, protože dosud přečetl maximálně pár komiksů. A jsem rozhodnutá toto odhodlání nenápadně přiživovat!

12 09.05.2013

Jízda poslední části knihy nedohnala rozvláčnost všech předchozích částí. Je to hodně nevyrovnané čtení. Jestli bylo autorčiným úmyslem od začátku stupňovat napětí, tak to na mě vůbec nepůsobilo. Postavy neurčité, byly mi až protivné, snaha o vylíčení semknuté rodinky na začátku nefungovala, přišlo mi to spíš jako nesourodá směsice po celou dobu. Čekala jsem napínavou jednohubku, ale knihou jsem se vyloženě prokousávala. Ani z jazykového hlediska nemůžu pochválit... jako by to bylo psáno ve spěchu.

11 18.09.2024

Přidávám se k nespokojeným čtenářům. Na to, že policejní práce v knize nedává smysl, člověk v detektivce často narazí, ale tady byly i postavy vyšetřovatelů divné, neurčité, splývající. Většinu doby jsem měla pocit, že čtu knihu ze série, jejíž předchozích pět dílů jsem nečetla, takže mi něco podstatného uniká. Příběh sám o sobě je určitě znepokojující a ten konec... pokud pominu naprostou překombinovanost úplně všeho, tak ano, na konci bych bývala byla raději, kdyby za všechno mohla nějaká ta Klekánice. Text nebyl psán moc pěknou češtinou, byl kostrbatý a vůbec "neplynul." Štěstí, že je kniha malá a krátká...

11 28.05.2023

Napínavé od začátku až do konce, děj ubíhá rychlostí blesku a jeden zvrat střídá druhý. Zločinná zápletka je tedy dost psychopatická a nechutná, ale dá se to zvládnout. Jediné, co mi vadilo a za co srážím z hodnocení jednu hvězdu, je podobný formát při stíhání vraha jako v prvním díle. Nastává určitá podobná situace s podobným vyústěním, a to už je prostě ohrané, zbytečné opakování. Ale jinak paráda.

11 18.04.2021

Líbilo se mi prostředí anglického venkova, vřesoviště, kamenné kruhy. Mně osobně kniha nepřinesla nic nového, vnímala jsem spíš klasické prvky z jiných detektivek a krimi seriálů. Prudce intuitivní vyšetřovatel s vlastními démony, šokující vraždy s nechutnými detaily, hříchy minulosti, osoba vraha... pořád dokola. Přijde mi, že autor se může vyšvihnout nad ostatní hlavně tím, že stvoří výjimečné charaktery - tady se o to asi pokusil u Tilly, což je celkem neobvyklá osobnost, ale na mě její jinakost nefungovala a nebyla mi ani sympatická. Postavy mě vlastně vůbec nebavily a ač to zní hrozně, nejvíc sympatickej mi byl ten vrah. A přišly mi divné některé slovní obraty, které měly asi zvyšovat napětí... když najdu něco šokujícího napsaného na papíře, opravdu se v místnosti ochladí? A zrychlí se mi dech natolik, že si toho všimnou ostatní osoby v místnosti? Ale co já vím, třeba to bylo překladem. Hodnotím průměrně.

11 04.03.2020

Velice strohá a depresivní záležitost. Příběh o smutných lidech ve smutné době, kde nebezpečí číhá v mlze na každém kroku. O postavách se toho čtenář moc nedozví, snaží se přežít a všechno ostatní jde stranou. Kniha je krátká, ale působivá, napětí se stupňuje, závěr byl pro mě trochu nečekaný.

"Někdo tloukl holí na vrata (...) - Host do domu, bůh do domu, - řekl Habiger a nabil zbraň broky."

11 05.01.2018

Velký příběh malého chlapce... příběh tak krutý, že jsem si jej dávkovala po menších částech; příběh napsaný tak jemně, vtipně a poutavě, že jsem se těšila na další a další stránky. Zvláštní kombinace, zvláštní kniha. Ač dlouhodobě nerozumím současné době a chovám velkou úctu i obdiv k historii, jsem ráda, že to nejhorší, co je v knize popisováno, už pominulo. O démonu alkoholismu si iluze nedělám, ale ta bída, hlad, hygienické podmínky, bezmocnost matek... pasáže o dětech a o jejich "stravování" se mi obzvlášť těžce četly. Obdivuji Franka, že nešel ve šlépějích svého otce, že se dokázal odrazit od bahnitého limerického dna a že v pokročilém věku našel sílu vzpomínat (a navíc ne ve zlém). Už si nemyslím, že jsme měli doma "chudé" dětství.

11 02.10.2017