Ehwaz komentáře u knih
Právě jsem dočetla a ... poprvé v životě brečím nad knihou jako malá holka a srdce mi bije na poplach. Opět absolutní symbióza, co dodat více. Snad později...
Opět jsem na rozpacích. Dobrá kniha mne má rozplakat, rozesmát, rozesmutnět... má ve mně vzbudit emoce. Příběh mi při čtení musí být vidět na tváři. Tato kniha je fakticky zajímavá, ale po stránce emocí absolutně studená. Jakoby ji psal někdo, koho se vůbec netýká, koho téma vlastně ani nezajímá. Jen do jakési literárně dobré podoby shrnul fakta získaná z vyprávění. Čte se dobře, ale pod kůži se nezaryje. Poučila mne, ale nenadchla... možná jako scénář k filmu podpořený především obrazy...
Opět jedním dechem, opět kniha přečtená během 24 hodin. Pro budoucí čtenáře bych měla tentokrát jedno vážné doporučení. Před jejím čtením nečtěte žádné recenze. Téma je natolik specifické, že věřím "co čtenář, to zcela jiný názor". Názor na tuto knihu bude hodně záviset na čtenářových vlastních životních zkušenostech, názorových postojích a postoji k životu vůbec. Závěry z této knihy nelze nijak zobecňovat. Mimochodem, pro mne osobně tahle kniha rozhodně otevřený konec nemá...
...i když tentokrát mne autorka při čtení několikrát "vyrušila". Několik vět typu "V ruce držela rozhoupanou tašku s obrázkem růže, která ji každou chvíli bolestivě zasáhla do kolene." mi dost bolestivě zasahovaly mozek. Jak může růže z obrázku někoho praštit do kolene?
Prozatím jsem četla všechny autorčiny knihy a váhám, jestli budu číst i nadále. Literárně nelze autorce vůbec nic upřít, psát opravdu umí, ale knihy jsou čím dál víc temnější a temnější. Čím dál víc vyvolávající špatnou náladu, depresivní stavy, marnost... To nechci. Chci se ze života radovat. Nepotřebuji ke vší té špíně, zlobě, závisti a nelidskosti okolo sebe o tom všem ještě i číst ve svých vzácných volných chvílích. Ne děkuji, má duše velí stop!
U předchozích dílů absolutní symbióza, v tomto mi malinko scházela atmosféra Three Pines a jejich obyvatel. Přesto je tato řada pro mne stále perlou století...
Velmi nebezpečná kniha. Donutí vás přemýšlet, aniž byste chtěli...
Stejně krásná, stejně skromná a přitom tak bohatá... úžasná kniha úžasné ženy. Nečekejte exotiku, módní výstřelky ani komplikované postupy. Zkrátka rodinná česká klasika...
Jsem v rozpacích. Móda a šití a vše okolo, to je moje srdcovka. Proto jsem knihu bez váhání koupila a hned se pustila do čtení. Bohužel s příliš vysokým očekáváním. Kniha není o salónu Podolská, je o osudech lidí v období čtyřicátých, padesátých a šedesátých let minulého století. Příběh by mohl být zasazen do jakékoliv původně soukromé, později znárodněné firmy. Kniha je zkrátka výpovědí doby. Zpočátku se četla velmi dobře, byla jsem nadšená autorčiným projevem, spádem, obsahem. Od poloviny však začalo toto vše uvadat, postavy začaly být doslova ploché, kniha nabrala nádech nutnosti příběh nějak ukončit. A já dočítala jen proto, aby kniha nezůstala rozečtená...
Zkrátka, kdo má rád historii podanou několika málo fakty zasazenými do smyšleného příběhu, ten si přijde na své. Kdo chce vědět více o světě módních salónů, sáhněte jinam.
Nezařazovala bych do cestopisů. Kniha je náhledem do duše dámy, královny českého rozhovoru. Kdo nemá hory jako svoji srdcovku, nebude až tolik vědět, o čem píše a postřehy její duše se mu budou číst špatně. Kdo hory miluje a má svoji zkušenost, tak pochopí a knihu jistě pochválí. Není zkrátka určena každému.
Já osobně Lucii především jako redaktorku a reportérku velmi obdivuji a děkuji, že jsem mohla nahlédnout i do její mysli...
PS: A děkuji za spoustu překrásných fotografií. Někdy stačí jen sednout, zalistovat si obrázky a ponořit se do snů nebo vzpomínek.
Přeúžasná nadsázka, oddychové čtení na léto a před spaním. Ideální na "čtení po kouskách" když si člověk potřebuje během pár minut spravit náladu. A ověřit si, jestli nebere život příliš vážně...
Nevěřila jsem, že ještě někdy narazím na knihu, od které nedokážu vstát a přečtu ji jedním dechem. Kniha bez zbytečných slov, odstavců a kapitol, bez zbytečných dalších dějových linek, vedlejších postav a zbytečných popisů. Kniha, která vám připadá jako jediná dlouhá věta dotýkající se nejen mozku, ale především srdce. Kniha, která rezonuje s přirozeným lidským bytím, poznáním. Kniha, která se mi zaryla do mozku... a najde stálé místo v mé skromné knihovně
Děkuji Čtenářská výzvo 2019!!!
Literárně klasický školácký životopis. Narodil jsem se ... chodil jsem do školy ... životní milníky ... lidé, co mne ovlivnili. Příliš suché, faktografické, chvílemi ne zrovna čtivé. Myslíte, že čtete slova Zdeňka Pohlreicha, ale ouvej, autorem je Jan Kobylák. I když nepochybuji, že pan Pohlreich vše poctivě nezautorizoval. Přesto to není on na 100%, škoda. Možná se neumí ideálně literárně vyjadřovat (já zase neumím vařit), ale vytrácí se mi z toho ta meziřádková autenticita poctivě autobiografické autobiografie.
Na druhou stranu zaplať PánBůh za knihu bez překlepů, chyb, překladových nesmyslností. Mám radost, že takové ještě jsou, už léta jsem u současné literatury na takovou kvalitu nenarazila. Nebyla bych to však já, kdyby nebylo ale... mizerná kvalita fotografií ještě více zmizerněná matným papírem.
Přesto děkuji! Našla jsem tam kus poctivého lidského života, kus sebe a pár dlouho hledaných odpovědí...
Pokud budou knihu číst ti, kterým je podle názvu určena, pak si myslím, že "zachrání" spoustu životů od, věřte mi, že zbytečného, trápení a nepochopení. Alespoň u mne se to stalo. Je mi líto, že až v padesáti. Ale co už, hlavně že...
... pochopila jsem, nevěřícně kroutila hlavou, pobrečela si nad vzpomínkami a otevřela oči. A můj život a chápání mého okolí je najednou zcela jinde. Tato kniha totiž není o nás, ale pro nás!
Knihu také vřele doporučuji rodičům vysoce inteligentních dětí. Snad také pochopíte a nebudete usilovat o něco, co jim není přirozené.
Pro ostatní čtenáře (jak ty jen zvědavé a zvídavé, tak ty, co si bez urážky jen myslí, že do této kategorie patří) bude asi ne zrovna tím správným, poučným čtením. Stejně jako nelze pochopit pocity kosmonauta na oběžné dráze nebo pokladní v supermarketu, pokud si to na vlastní kůži nezkusíte, nelze pochopit ani zde...
Pro mne po Kavárně v Kodani zatím nejpovedenější kousek. Ne vše tak průhledné, ne vše tak domyslitelné, ne vše tak do očí bijící... nejen osvěžující odpočinková četba pro chvíle na "neschopence", ale tentokrát i pár námětů k zamyšlení...
Chvála Bohu za Janu Poncarovou. Konečně zase naše krásná čeština plná nečekaných přirovnání, pozapomenutých slov a smysluplných souvětí, stojících za podtržení či poznámku za okrajem. Jen škoda, že korektoři knihy už nečtou, ale pouze přeletí nebo nechají na automatických opravách pravopisu.
Příběh vnučky Niny, znovu si hledající cestu ke své babičce a potažmo pak klíč ke svému dalšímu bytí, zpočátku ubíhá, čte se jedním dechem. V polovině knihy pak autorka s tempem mírně usíná a čtenáři s ní. Hloubka příběhu průměrná, postavy občas odskočí od vykreslované povahy do nepochopitelného jednání. Někdy jsem měla pocit, jakoby autorka zapomněla, jakou osobnost postavě přisoudila. Ale nakonec proč ne, výjimky potvrzují pravidla a lidské jednání nevyzpytatelné bývá...
Knihu mohu doporučit, sice dějem nijak nepřekvapí, ale rozhodně neurazí. Ovšem varuji, úvodem avízované velké drama se nekoná. I tak však ráda sáhnu i po autorčiných dalších publikacích.
Lehké hravé čtení pro příjemné chvíle oddechu a snění. Nenáročná literatura však také nenásilnou formou přináší poznání, což je velmi příjemné. Není jen o příběhu...
Četla jsem v elektronické verzi poskytované aplikací Bookport. Nevím, kdo je zodpovědný za jazykovou stránku této formy díla, ale patřil by na pranýř!!! Takové množství překlepů, gramatických chyb, zaměněných slov či nesmyslných překladů by nezvládl ani automat od Googlu :-(
Chvíli jsem bojovala s tím, zda se vyjádřit hned či až po druhém přečtení. To první bylo totiž naprosto živočišné, uchvacující a nenasytné a trvalo mi noc ze soboty na neděli. To druhé už bude pomalejší, zkoumavější, zamyšlenější. Chápu reakce v komentářích pod sebou. Nutně se musí lišit. Tuhle knihu bude každý vnímat ovlivněn svou vlastní životní zkušeností. Protože o tom tato kniha je.
O lidech, o vztazích, o rozdílných kulturách. Příběh jednoduchý, relativně stručný, vedlejší linky krátké, naznačující. Život v příběhu však košatý, vztahy úžasně pojmenované a vyjádřené, osobní autorovy názory zapadající, popisy obrazů, kterých je schopný jen filmař! Tak přemýšlím, zda nevznikl nový žánr - filmový spisovatel (ne přepsat děj filmu, ale napsat film jako beletrii).
Vytrvejte a přemýšlejte, tahle kniha má co říct...
Přestože tento typ detektivky rozhodně není moje parketa, začala jsem číst ze zvědavosti. A dočetla! Což svědčí o mimořádně dobré a příjemné čtivosti bez ohledu na 630 stránek :-) Za dlouhých zimních večerů si od autora asi půjčím i něco dalšího...