EL.ZA komentáře u knih
jedno je jisté, Karin Lednická odvedla perfektní práci a smekám před jejím talentem. Díky tomuto zpracování historie Karvinska si člověk uvědomí, jak je těžké se v některých situacích rozhodnout správně, jak je důležité nepodléhat snadnému a rychlému odsouzení člověka, když neznáme jeho osud a důvody, které ho formovaly. Díky spisovatelce čtenář chápe všechny hlavní postavy a soucítí s nimi. Kdykoli teď pojedu kolem karvinského šikmého kostela, vzpomenu si na tuto knihu, díky paní Karin chápu teď "Šikmý kostel" jako památník.
Co napsat? Kniha okomentovaná vyčerpávajícím způsobem. Všem, kterým se líbila, doporučuji přečíst také "Zapomenutou Ostravu" od Josefa Filgase, "Paměti" Alžběty Babrajové a "Zprávu o státu halda" Věnceslava Juřiny.
Knížky paní Betty MacDonald na mě působí jako antidepresivum.
Za mě průměr, vzhledem k oceněním a komentářům jsem asi měla velká očekávání. Dita Saxová to není. Na druhé straně je dobře, že si kniha našla tolik čtenářů, téma holocaustu je třeba stále připomínat.
Krásný jazyk, opravdové, chytré, milé....Někdy jsem se rozesmála nahlas. Taky mám dva psy, naštěstí maličké.
Opět autor nezklamal. Máte-li chuť na dobrý román, čtěte. Zajímavý námět, výborně vykreslené charaktery hlavních postav, atmosféry historického hotelu v Moskvě a jeho proměn v čase. Trocha gastronomie, něco nových informací z ruských dějin a ruské literatury. A okouzlující hrabě Rostov! Na to, že je autor Američen, vykreslil ruské postavy skvěle. Knihu si nechám a určitě se k ní někdy s chutí vrátím.
Na knížku jsem se moc těšila a teď dočteno. Jedním slovem skvělé! Zajímavé, místy dojemné, inspirující a nutící k přemýšlení. Fotografie dokonale podtrhují text. Po přečtení mám chuť začít číst znovu od začátku a zjistit, co mohu použít ve svém životě.
Jedním slovem skvělé! Zajímavé, dojemné, upřímné, nutící k zamyšlení, úžasné fotografie a celé grafické provedení. Za mě kniha roku! Obdivuji autora, podařilo se mu získat důvěru těchto lidí a jejich vyznání vyznívá neuvěřitelně pravdivě. Těším se na další knihu pana Palána.
Ovlivněna kritikou jsem dlouho otálela s přečtením této knihy. Teď jsem v polovině a vůbec nechápu humbuk kolem tohoto díla. Jan Novák odvedl poctivou, neskutečnou práci. Zajímaly mě popisy sjezdu spisovatelů, kapitoly o osudech osobností té doby. Nikde jsem se nesetkala s nějakou záští Jana Nováka vůči Milanu Kunderovi. Vše je podáno věcně a uvěřitelně. Kniha je velice čtivá, nesoudí, nemoralizuje, předkládá fakta a vyjádření Kunderových současníků. Byla to těžká doba, zamýšlím se nad osudy Zahradníčka, Kohouta, Fučíka, Kundery. Co já vím, čemu bych v té době věřila a jak bych se zachovala.
Dočteno a je pravda, že druhá půlka knihy, to je jiné kafe. Zveřejňování velmi osobních informací. Tady váhám, zda je to OK. Na druhé straně bez popisu práce StB by nebylo možné si uvědomit hrůznost té doby. Kolik lidí doplatilo na známost s Milanem Kunderou. Věděl, že je odposloucháván a přesto si zval do bytu v Praze přítelkyně. Vypadá to, že si s tím hlavu nelámal. Život paní Vadlejchové a doktora Pondělíčka, to je na román.
Mám teď ruské období, snažím se pochopit, co se to v Rusku děje. Tahle knížka je další střípek k poznání ruské nátury a je to děsivé, protože uvěřitelné. Vypadá to, že na jednoho Borise Němcova tam žije milion mužiků.
Oceňuji skvělý překlad.
Jedním slovem krása! Kniha plná barev, vůní, emocí. A přitom se zpočátku nicmoc neděje. Přečetla jsem za dva dny.
Neskutečné! Jak to, že se o této pandemii neučí ve školách a vůbec více neinformuje? Měli by si přečíst všichni odpírači opatření proti koronaviru. První vlna španělké chřipky se projevovala jako nachlazení... Popsáno vyčerpávajícím způsobem, spousta dat, informací a popisů lidských osudů. Hluboký obdiv lékařům a sestrám té doby! Čtivě napsáno, drobné chyby v překladu nejsou podstatné.
Drsné, nevěděla jsem, že odsun Němců z Brna byl až takový. Ve válce se tyto věci bohužel dějí. Vidět ale po válce fotografie z koncentračních táborů, tak se za svůj národ, být Němkou, hluboce stydím (slabé slovo) a mluvím o 2. světové válce šeptem.
Kniha má jeden vážný nedostatek, nemá pokračování!
Četla jsem po letech a teď nad životem paní Bovaryové stále přemýšlím. Je jednoduché ji odsoudit, ale mně je jí spíš líto. Vždyť nepotkala ani jedinou kladnou mužskou postavu, bez matky, bez přítelkyně, v mužském světě, v době, kdy žena nemohla být samostatná. Skvěle napsáno. Líbil se mi i film, ale jen ten starší, z roku 92.
Jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla. Vše už bylo napsáno v komentářích.
Kniha se mi líbila, nešlo se od ní odtrhnout, je velmi čtivá. Příběh to byl velmi zajímavý, čtení napínavé, originální, místy vtipný styl psaní. Ráda si přečtu něco dalšího od této autorky.
Dočteno. Stupnice pěti hvězd je málo. Můžete plakat, dojímat se i smát, přemýšlet nebo jen tak vnímat krásnou hru se slovy. Pokud se dojmete příliš, vzpomeňte si na výrok Janičky při cukrování hrdličky a Josefa. Paráda....
Nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Monika má můj obdiv, dokázala neskutečnou vůlí změnit svůj život. Krok za krokem bojovala se svými fyzickými a psychickými problémy. Nevěřila bych, že to na první pohled tahle netrénovaná, křehká a jak sama píše "rozmazlená" holka dá. Člověk si uvědomí, jak důležitá, ne-li nejdůležitější, je naše vůle. Vůle, pokora, odhodlání a nebe i země se spojily, aby jí pomohly. Zajímavé, čtivé, vtipné, dojemné. Příběh Moniky může některým lidem ukázat, jak je důležité se nevzdávat a hledat svoji cestu.
"Nikdo se dobrovolně nerozhodl, že se narodí v Severní Koreji."
Kju-Min (utekl z KLDR v roce 1999)
Velmi silná kniha. Taky jsem si čtení musela dávkovat.
Děkuji autorce za její odvahu a práci.
Co jen je to za monstra ti Kimové!
Nepochopitelné!