Eva-K komentáře u knih

Skvělá knížka, která ve mně zanechá stopu. Je literatura a Literatura - Honzlová je ta s velkým L.

5 09.04.2022

Dlouho jsem otálela, než jsem si knížku nakonec půjčila. Bála jsem se, že to bude podobné jako Dědina od Dvořákové, která mě (jako jednu z mála) vůbec neoslovila. Nakonec jsem byla příjemně překvapená. Čtivě napsané, zasazené do kraje mého dětství... jen se přiznám, že jsem se místy ztrácela v postavách a přestože se jedná o temnou stránku naší historie, zapůsobila na mě kniha méně, než bych čekala. P.S. Akorát ta Daniela mě iritovala od úplného začátku...

5 29.07.2020

Příjemná oddychová knížka, která se snadno čte. Dozvíte se spoustu zajímavostí o Japonsku i japanologii (a jakožto absolventa FF UK mě velmi bavily popisy budovy v Celetné, naprosto trefné!, a celkově autorka vystihla velmi dobře atmosféru fildy), najdete zde i romantickou i detektivní i mystery linku. Tři hvězdy a ne více dávám proto, že mě ze začátku silně neoslovila povídka Kawašity, její počáteční části jsem přeskakovala, stejně tak mě zpočátku moc nebavila japonská část ( a vlastně ani ten konec...). Zkrátka kniha mohla být vyváženější. Ale věřím, že další autorčin počin bude ještě lepší!

5 29.07.2020

Kniha, kterou když otevřete, tak ji nepustíte, dokud nedočtete... manžel, manželka, dospělé děti, tři pohledy na krizi rodiny. Oceňuji, že nešlo jen o vyprávění ze tří pohledů, ale i forma jednotlivých částí byla odlišná. Velmi dobrá psychologie postav a vlastně bych se nedivila, kdyby Elena Ferrante a Domenico Starnone byli opravdu jedna a tatáž osoba, oba umí být ve svém vyprávění naprosto strhující.
Jednu hvězdu ubírám kvůli tomu, že "detektivní zápletka" pro mě byla velmi předvídatelná.

5 24.02.2020

Krásná knížka plná bolesti i lásky. Velmi čtivá. Pro mě zajímavý exkurz do Nigérie 80. let. A upřímně věřím, že v té době, bez internetu, v zemi sešněrované tradicemi, se to mohlo přesně takhle odehrát.

4 11.02.2025

Příběh o ženě, která ve 48 letech začne, tak nějak z donucení, objevovat, kým vlastně je a co by chtěla od života dál.
Za mě docela fajn oddychovka, ne všechno mi v knížce sedělo, některé věci mi přišly málo uvěřitelné, ale líbilo se mi prostředí švédských hor a hezký překlad.

4 10.02.2025

Romantika, u které se zasmějete. I nahlas - a to se mi často nestává. Na léto značka ideál. Čteno v němčině.

4 22.07.2024

Četla jsem předchozí dvě knihy autora, které se mi moc líbily. Toto dílo pro mě ale bylo zklamáním. Přišlo mi, že je to jedno klišé za druhým, popisy jara mě bavily prvních pár stran, pak už to bylo stále na jedno brdo. Přestože jsem knížku četla v němčině, všimla jsem si opakování slov a obratů ( což se mi běžně při cizojazyčném čtení nestává). Konec mě už vůbec nebavil a oba hlavní protagonisté mi vlastně začali lézt na nervy. Za mě nevyzrálé, vzhledem k tématu lásky dvou zralých lidí se životními zkušenostmi bych čekala větší hloubku.
Čteno v němčině.

4 10.06.2024

Budu opakovat komentáře níže - nádherná obálka, zajímavý příběh, slabší zpracování. Užila jsem si až poslední třetinu knížky, kde šla literární úroveň nahoru, ale začátek byl stylisticky opravdu tristní.

4 15.04.2022

Zajímavý příběh výjimečné rodiny, která si prožila spoustu hrůz, ale měla štěstí, že přežila. Pro mě další nakopnutí, abych už konečně víc vyzpovídala svého dědu r. 1932, dokud to ještě lze, protože i v naší rodině “jsme měli štěstí”.

4 19.03.2021

Nebylo to špatné, ale zapůsobilo to na mě asi méně, než jak autor zamýšlel. Taková knížka na jedno odpoledne. Jednoznačné plus za popis norské chatky u jezera, člověk si ji uměl barvitě představit.

4 20.10.2020

Nebylo to lehké čtení... přestože je knížka velmi zajímavá, musela jsem si ji dávkovat, přeci jen tolik stran o mozkových nádorech člověku na klidu nepřidá (a to přesto, nebo možná právě proto, že mám profesi, ke které patří naslouchat zásadním životním kotrmelcům klientů). V některých názorech jsem se s panem Benešem neshodovala, ale nerušilo mě to. Knihu mohu doporučit všem, kteří se zajímají o medicínu, neurovědy a těm, kteří se nebojí, že je budou ze spaní budit noční můry o glioblastomech.

4 20.02.2020

(SPOILER) Váhala jsem mezi dvěma a třemi *, nakonec tři díky posledním několika stránkám a tomu, že závěr měl o něco větší spád.
Opět skvělý námět, ale tak prvních 200 stran jsem se nemohla začíst, postavy mi bylo jedno, přišlo mi to jako jedna velká deprese. Ke konci to začalo mít větší spád, ale zase to bylo poněkud přitažené za vlasy. Vlastně mě na tom celém nejvíce zajímalo, odkud Toma zná Camille. A to je trochu málo.
Čteno v originále.

3 07.01.2024

Petru Soukupovou mám moc ráda a i tato novinka se četla sama. Ale pořád jsem čekala nějaký zvrat, překvapení, něco, kvůli čemu tu knihu čtu - a nedočkala jsem se. Je to skvěle napsané, dobře vystihnutá psychologie hlavní postavy (u vyprávění z pohledu dětí nevím, myslím, že i puberťáci mají bohatší prožívání, než je nám předkládáno), mnoho z nás se tam v ledasčem najde. Takže ano, na příští Soukupovou se budu opět těšit, ale autorka umí i lépe.

3 12.07.2023

Čteno v němčině, takže české vydání neposoudím. Kniha měla zajímavý námět, místy dojemná, občas úsměvná, ale taky celkem dost překombinovaná a nevyvážená. Já osobně jsem si nejvíc užila poslední třetinu. Hodně dobré tři hvězdy.

3 04.03.2023

A mně se to líbilo! Skvělá knížka na léto, nadsázka, humor, sebeironie… a k té zlatokopce - zdravé sebevědomí lze jen tiše závidět, a která z nás by ani ne ve dvaceti odolala svodům známé ikony, která v tom umí chodit?

3 25.06.2022

Od autora jsem četla Tkaničky, které se mi moc líbily, a tak jsem se moc těšila na další jeho knihu. Bohužel pro mě byla první část dost dlouhá a trochu mě zklamalo, že jsem se o oné důvěrnosti nedozvěděla víc, stejně jako o Therese a Nadině pohledu. Nečetlo se to špatně, ale něco mi trochu chybělo.

3 14.02.2021

Oddechovka k odpolední kávě, kterou je potřeba dávkovat a nesnažit se číst na jeden zátah. Tu tři odstavce, tam pár stránek a příjemně se pobavíte. Poslední třetina knížky mi nicméně přišla o něco slabší a víc na sílu. Jinak knížka splnila očekávání a narozdíl od ostatních mi i ten kritik byl sympatický :)

3 11.08.2020

Knížka se četla velmi snadno, zhltla jsem ji asi za dva dny. Zpočátku jsem byla nadšená, mám ráda, když jeden příběh vyprávějí různé postavy. Postupně mi ale dějová linka rodičů začínala vadit a psychologie zejména některých postav mi přišla nedotažená a trochu moc černobílá.
Nicméně knížku určitě mohu doporučit jako takovou jednohubku na dvě odpoledne, ledacos je velmi trefně popsané, kolikrát se i zasmějete, od autorky si určitě ještě něco přečtu.

3 20.02.2020

Moje druhá knížka od Zibury. Bylo tu méně alkoholu a více zajímavostí než v knize o Gruzii a Arménii, což jsem kvitovala. Příjemné čtení před spaním, krásné ilustrace. Ke konci jsem ale měla dojem, jako by se některé věty napříč knihou opakovaly.

3 20.02.2020