Eva0057
komentáře u knih
Sedm metrů čtverečních
Jussi Adler-Olsen
Nemohu říct, že by se mi kniha úplně nelíbila, ale jak už tu kdosi napsal, je tam hodně ale ….. Předposlední kniha končila dramaticky, tak jsem se hodně těšila na pokračování, jak to s Carlem a oddělením Q dopadne. No, bylo to dlouhé, těžké čtení, orientace v příběhu náročná. Mnoho postav, jmen, prostředí, zemí, zbytečných vedlejších dějových linek, neuvěřitelných situací i vnory do předchozích dílů. Výsledkem bylo očištění Carlova jména, aby se padouchem stala jiná oblíbená postava.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Opět skvěle vedený rozhovor, jen bych se ještě u pár otázek něco doptala (moje nevědomost). Pan doktor Dvořák si šel neúnavně za svým snem a je ve svém oboru opravdu velmi dobrý. Má talent zprostředkovat svoji náročnou práci i nám laikům, srozumitelnou a zapamatovatelnou formou. Má velikou zásluhu na osvětě první pomoci. Vše co dělá, dělá na jedničku. Jen víc takových lékařů.
Anděl smrti
Robert Bryndza
Jo, tak tohle se povedlo. Poslední kniha s Kate Marshallovou mě moc neoslovila, přestože se mi předchozí příběhy hodně líbily. Ale tento příběh s Erikou Fosterovou nezklamal, četlo se to jedním dechem. Vřele doporučuji!
Poslední na řadě
Helen Fields
Poslechnuto. Skvěle namluveno Pavlínou Hejcmanovou. Dobře se to poslouchalo a celkem se mi to líbilo. Konec byl hodně překvapivý a to mě přimělo o příběhu přemýšlet v širších souvislostech. Nakonec mám z příběhu divný pocit, protože to celé vedlo k dalším úmrtím a tragédiím, které se nemusely stát, kdyby…... Jinak na „dokonalou serii“ to zdaleka nemá.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Moc hezky poskládaný příběh. Vůbec si neumím představit, jaké to je zůstat úplně sama, bez kohokoliv známého v cizí zemi. Nevědět, co se kolem mě děje, nerozumět, co se mi říká, co se po mě chce a to vše v deseti letech! I dospělí tápají ve tmě a bojí se cokoliv nahlas hodnotit. Není divu, že v průběhu let došlo k mnoha nedorozuměním a situacím, které ovlivní život lidí, jak z řecké komunity, tak Čechů. A jak se říká „hříchy minulosti tě vždy dostihnou“. Líbila se mi snaha řecké komunity o zachování svých zvyků a tradic. Pochopitelné bylo i odklonění se od nich u mladé generace, ale s přibývajícím věkem k jejich návratu. Některé osudy dopadly relativně dobře, jiné ne. Tak jak už to život přináší.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Martin Moravec se opět skvěle ptá, další zajímavé osobnosti Josefa Mareše, bývalého kriminalisty. Kniha se četla sama, mnohé jsem se dozvěděla nově, mnohé si připomněla z příběhů 1. oddělení, Devadesátek...
Těším se na další rozhovor, tentokrát se záchranářem MUDr. Markem Dvořákem. Stojím v knihovně ve dlouhé frontě
Odsouzená talentem
Yvetta Tulip Hlaváčová (p)
Tato knížka se mi dostala do rukou zcela náhodně a až dodatečně jsem zjistila, že je to kniha již druhá, takže jsem nebyla úplně v obraze. Možná právě proto mi některé pasáže přišly až moc ublížené. O mnohém by se dalo polemizovat, ale důležité je, že ona to tak cítí správně a je spokojená. Jen jí přeji, aby časem nezjistila, že to úplně tak správně nebylo. Je bezesporu, že toho paní Yvetta dokázala strašně moc. Musí to být velmi silná osobnost, dříč, bojovnice a nezbývá než jí popřát, aby jí ten současný, šťastný rodinný život vydržel.
Mé nepálské lásky
Michaela Gautam
Přečtení této knihy mne naprosto odrovnalo. Je ve mně tolik emocí od bílé po černou. Myshu obdivuji za její odhodlání a výdrž spasit nepálské děti. Je to boj s větrnými mlýny a myslím, že se nedá vyhrát. S tou touhou „pomáhat“ za každých okolností se asi člověk musí narodit. Já bych z toho vycouvala, když ne při první, tak při druhé zradě určitě! Ne tak ona. Přestože byla několikrát sražená na kolena, dokázala se vždy zvednout. Ráda bych si přečetla pokračování, ale zároveň se toho bojím. Z komentářů vím, že ty pády na ústa se budou opakovat a budou daleko tvrdší. Uvidím, jestli najdu odvahu.
Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku
Martin Moravec
Skvěle vedený rozhovor Martinem Moravcem s neurochirurgem MUDr. Vladimírem Benešem. Četlo se to samo. Bylo více než zajímavé sledovat jeho cestu na vrchol. Od obyčejného kluka, spíše průšviháře, až po vypracování se na neurochirurga světového významu. Ne se vším jsem souhlasila, ale ve více případech mi mluvil opravdu z duše. Jeho sebevědomí je hodně vysoko, musí být!!! Je to obrovská zodpovědnost a nemůže se nechávat ovládat žádnými vlivy, emocemi, situacemi. Líbil se mi jeho soukromý život, vztah k manželce, synovi, kamarádům i koníčkům. Vlastně cokoliv dělá, dělá poctivě.
David Hecl: Mluví k vám kapitán
Martin Moravec
K autorovi:
Skvěle vedený rozhovor, který vás vtáhne a vzbudí ve vás zvědavost dozvědět se více o autorovi i zpovídaném, takže jsem si vyhledávala více informací. A tak již stojím v dlouhé frontě v knihovně na další jeho knihy a moc se na mě těším. Jedna se již uvolnila a zítra si jdu pro MUDr. Vladimíra Beneše, Mé cesty do hlubin mozku.
K zpovídanému:
Ještě před 10 dny jsem nevěděla, kdo David Hecl je (nejspíš ostuda). Dnes mám nejen přečtenou knihu, ale i naposlouchané rozhovory na YouTube a v podcastech (skvělý je Letecký Podcast fly Rosta). Výsledkem je, že jsem na Davida Hecla neskutečné pyšná a hluboce smekám před jeho věděním, umem, lidstvím, pokorou a vlastenectvím. Většinu života se vznášel v oblacích, přesto zůstal nohama pevně na zemi. V jednom rozhovoru vypráví, že se při své práci setkal s osobnostmi, kteří ve svých oborech opravdu něco znamenají, přesto zůstali “normálními. A přesně takový je i on. Kluk z Kyjova, který něco dokázal ve světovém měřítku, a přesto tím klukem zůstal a má touhu své dovednosti a zkušenosti předávat dál.
No Filter
Pavlína Pořízková
Také to tak máte, že když se na něco těšíte, že to nedopadne? A to je případ této knihy. Slibovala jsem si od ní zajímavé čtení před spaním, ale zklamalo mě to. Ano, jistě bylo pro dítě bolestné odloučení od milované babičky a adaptace v novém, cizím prostředí, jazyková bariéra a manželská krize rodičů. Následně pak po 30 letech zrada a vydědění od milovaného manžele. Ale forma esejí nebyla dobrá volba. Došlo totiž opakovaně k popisu již známých, pro ni, bolestných situací. Celé to nakonec vyznělo ufňukaně a nudně. Jak už bylo zmíněno v jednom komentáři: jako forma terapie pro autorku to mohlo zafungovat, ale mělo to zůstat v šuplíku.
Rande
Halina Pawlowská
No.., nic moc. Kdysi dávno jsem jednu knihu od pani Haliny četla a dost jsem se u ni bavila a nasmála. Tohle byl jen slabý odvar, moc jsem se nebavila a zasmáni bylo pomálu. Na lehké čtení před spaním to šlo.
Jak se do lesa volá
Marie Horová
Opět velmi zdařilý detektivní příběh od Marie Horové, v pořadí již třetí. Psycholog Martin Stein je přizván kapitánkou Patricií Charvátovou k případu zavražděné staré paní. Nejen, že byla otrávena houbami, ale vrah jí před smrtí způsobil i velmi bolestivé zranění kolen kladivem. Netrvá dlouho a je nalezena další stará paní, zavražděná stejným způsobem. A jak do toho zapadá násilná smrt daleko mladšího muže? Na to vše chcete nalézt odpověď, a proto neodložíte knihu dříve, než to zjistíte. Vřele doporučuji přečtení.
Ďáblova cesta
Robert Bryndza
Hodně jsem se na tuto knihu těšila a stála poměrně dlouhou frontu na její půjčeni. Ve výsledku to bylo trochu zklamání. Kniha se četla dobře, nebyla vůbec špatná, ale přesto to nebylo ono. Stále jsem čekala na nějaké vzrušení, které se ale nekonalo. Závěr jsem předvídala. Za mne nejslabší z této série.
Dokonalá lítost
Helen Fields
To byla neskutečná jízda, od první do poslední věty. Edinburghem otřásají bombové útoky, při kterých umírají lidé ze záchranných složek, včetně kolegů a přátel Avy a Luca. V kapitolách Předtím se odehrává obrovská tragedie jedné, do té doby, šťastné a spokojené rodiny. Vyšetřování jde ztuha a vy si přejete, aby už toho hajzla chytili. A pak nic není černobílé. Moc mě bavil Lively. Uvítala jsem, že se tentokrát moc neřešil vztah Avy a Luka, ale .!? Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a přečetla jí během dvou dnů. Četla jsem do pozdní noci a poslední kapitolu si nechala na ráno, protože bylo hotovo. Nebylo!? Na závěr přišel šok! To bude dlouhé čekání na další díl.
Tsunami
Karin Krajčo Babinská
Moc se mi líbí, jak paní Babinská píše. Příběh byl čtivý, uvěřitelný, postavy dobře vykresleny. O maličko víc se mi líbily Hvězdy na cestě. Těším se na další příběh od autorky.
Hvězdy na cestě
Karin Krajčo Babinská
Knížka se mi velmi líbila. Moc hezky se to četlo a když jsem se začetla, nechtělo se mi přestat. Přestože příběh byl hodně smutný, vztahy komplikované, neměla jsem při čtení až depresivní pocity. Jako bych cítila, že pro hlavní postavy vyjde i slunce, které jejich osudy prohřeje. Těším se na další knihu Tsunami, kterou mám již vypůjčenou a případně i na další knihu od autorky.
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Tohle bylo těžké čtení a těžké je pro mne i hodnocení. Kniha se mi nelíbila a líbila zároveň. Je to tak 60:40. Nejdříve jsem moc nechápala, co to vlastně čtu. Trvalo, než jsem se trochu zorientovala a chytla. Ano, vulgarit i sexu bylo na můj vkus až příliš, ale vydržela jsem to. Popis některých konverzací a situací mi přišel moc dlouhý, až nudný. Měla jsem nejednou chuť knihu odložit. Ve 3., resp. 13. kapitole jsme se dozvěděli, jak to dopadne. To byl okamžik (a asi i záměr autorky), kdy jsem začala být zvědavá, co vše tomu předcházelo, a ve čtení pokračovala. Příběh jako takový se mi líbil. Život v toxickém vztahu, s manipulátorem není vůbec snadný a bohužel ho žije mnoho žen i mužů. Dagmar jsem fandila a rozuměla jejímu "utržení se ze řetězu". Nevím, jestli jsem správně vyhodnotila konec. Ještě než knihu vrátím, zkusím ji projít chronologicky podle kapitol. Zatím myslím, že tam zůstalo něco nezodpovězeného. Má to tak být nebo jsem nebyla pozorný čtenář??
Les v domě
Alena Mornštajnová
Měla jsem velké štěstí, že jsem knihu četla hned v prvním týdnu jejího vydání. Nebyla tedy opředená mediální smrští a já si tak mohla plně zažít ten šok(!), tu hrůzu(!), kterou si Cácora prožívala. Už tak byl její život složitý, nehezký a pro dítě těžko pochopitelný. Když jsem dočetla do bodu B, úplně jsem se třásla a chtěla břečet spolu s Cácorou. Byly to veliké emoce a zřejmě i úmysl autorky. Tím, že se recenzemi prozradilo téma knihy, byli mnozí čtenáři o sílu těchto emocí připraveni. Když jsem knihu dočetla, zůstaly ve mně i nějaké otazníky. Nemohla jsem se srovnat se zmizením otce. Pochopila bych to u Cácory, ale ve vztahu k vlastním synům a tomu, že se s nimi pravidelně stýkal, mi to skřípalo. Mrzelo mě také, že v dospělém věku Cácora neřekla Jakubově mamince, jak to bylo. Na druhou stranu, život jí zanechal na duši takové šrámy, že se nelze ničemu divit, natož soudit. Za mne, silný příběh, který se mi dostal hluboko pod kůži a paní Mornštajnové přeji, aby zase brzy našla chuť psát.
