Eva0057 komentáře u knih
O této knížce jsem se dozvěděla nedávno při poslouchání Blízkých setkání s Terezou Kostkovou a Markem Ebenem při příležitosti vydání Myšlenek 2. Nelenila jsem, obě knížky si půjčila a udělala jsem dobře. Neskutečně jsem se bavila, mnohdy přes slzy smíchu neviděla na čtení. Když se manžel ptal čemu se tak směju, přečetla jsem mu kousek nahlas a už mi to zůstalo. Přečetla jsem nahlas obě. Zdánlivě obyčejným situacím, které mnohdy zažíváme i my ostatní, dodá svým humorem úplně jiný rozměr. Mám jeho vystupování, komentáře, glosy a humor moc ráda, nejen v psané podobě.
O maličko více se mi líbila jednička, dva nebo tři fejetony mě moc nebavily, ale určitě bych netrhala. Celkově super oddechové čtení.
O této knížce jsem se dozvěděla nedávno při poslouchání Blízkých setkání s Terezou Kostkovou a Markem Ebenem při příležitosti vydání Myšlenek 2. Nelenila jsem, obě knížky si půjčila a udělala jsem dobře. Neskutečně jsem se bavila, mnohdy přes slzy smíchu neviděla na čtení. Když se manžel ptal čemu se tak směju, přečetla jsem mu kousek nahlas a už mi to zůstalo. Přečetla jsem nahlas obě. Zdánlivě obyčejným situacím, které mnohdy zažíváme i my ostatní, dodá svým chytrým humorem úplně jiný rozměr. Mám jeho vystupování, komentáře, glosy a humor moc ráda, nejen v psané podobě.
Nemohu říct, že by se mi kniha úplně nelíbila, ale jak už tu kdosi napsal, je tam hodně ale ….. Předposlední kniha končila dramaticky, tak jsem se hodně těšila na pokračování, jak to s Carlem a oddělením Q dopadne. No, bylo to dlouhé, těžké čtení, orientace v příběhu náročná. Mnoho postav, jmen, prostředí, zemí, zbytečných vedlejších dějových linek, neuvěřitelných situací i vnory do předchozích dílů. Výsledkem bylo očištění Carlova jména, aby se padouchem stala jiná oblíbená postava.
Opět skvěle vedený rozhovor, jen bych se ještě u pár otázek něco doptala (moje nevědomost). Pan doktor Dvořák si šel neúnavně za svým snem a je ve svém oboru opravdu velmi dobrý. Má talent zprostředkovat svoji náročnou práci i nám laikům, srozumitelnou a zapamatovatelnou formou. Má velikou zásluhu na osvětě první pomoci. Vše co dělá, dělá na jedničku. Jen víc takových lékařů.
Jo, tak tohle se povedlo. Poslední kniha s Kate Marshallovou mě moc neoslovila, přestože se mi předchozí příběhy hodně líbily. Ale tento příběh s Erikou Fosterovou nezklamal, četlo se to jedním dechem. Vřele doporučuji!
Poslechnuto. Skvěle namluveno Pavlínou Hejcmanovou. Dobře se to poslouchalo a celkem se mi to líbilo. Konec byl hodně překvapivý a to mě přimělo o příběhu přemýšlet v širších souvislostech. Nakonec mám z příběhu divný pocit, protože to celé vedlo k dalším úmrtím a tragédiím, které se nemusely stát, kdyby…... Jinak na „dokonalou serii“ to zdaleka nemá.
Moc hezky poskládaný příběh. Vůbec si neumím představit, jaké to je zůstat úplně sama, bez kohokoliv známého v cizí zemi. Nevědět, co se kolem mě děje, nerozumět, co se mi říká, co se po mě chce a to vše v deseti letech! I dospělí tápají ve tmě a bojí se cokoliv nahlas hodnotit. Není divu, že v průběhu let došlo k mnoha nedorozuměním a situacím, které ovlivní život lidí, jak z řecké komunity, tak Čechů. A jak se říká „hříchy minulosti tě vždy dostihnou“. Líbila se mi snaha řecké komunity o zachování svých zvyků a tradic. Pochopitelné bylo i odklonění se od nich u mladé generace, ale s přibývajícím věkem k jejich návratu. Některé osudy dopadly relativně dobře, jiné ne. Tak jak už to život přináší.
Martin Moravec se opět skvěle ptá, další zajímavé osobnosti Josefa Mareše, bývalého kriminalisty. Kniha se četla sama, mnohé jsem se dozvěděla nově, mnohé si připomněla z příběhů 1. oddělení, Devadesátek...
Těším se na další rozhovor, tentokrát se záchranářem MUDr. Markem Dvořákem. Stojím v knihovně ve dlouhé frontě
Tato knížka se mi dostala do rukou zcela náhodně a až dodatečně jsem zjistila, že je to kniha již druhá, takže jsem nebyla úplně v obraze. Možná právě proto mi některé pasáže přišly až moc ublížené. O mnohém by se dalo polemizovat, ale důležité je, že ona to tak cítí správně a je spokojená. Jen jí přeji, aby časem nezjistila, že to úplně tak správně nebylo. Je bezesporu, že toho paní Yvetta dokázala strašně moc. Musí to být velmi silná osobnost, dříč, bojovnice a nezbývá než jí popřát, aby jí ten současný, šťastný rodinný život vydržel.
Přečtení této knihy mne naprosto odrovnalo. Je ve mně tolik emocí od bílé po černou. Myshu obdivuji za její odhodlání a výdrž spasit nepálské děti. Je to boj s větrnými mlýny a myslím, že se nedá vyhrát. S tou touhou „pomáhat“ za každých okolností se asi člověk musí narodit. Já bych z toho vycouvala, když ne při první, tak při druhé zradě určitě! Ne tak ona. Přestože byla několikrát sražená na kolena, dokázala se vždy zvednout. Ráda bych si přečetla pokračování, ale zároveň se toho bojím. Z komentářů vím, že ty pády na ústa se budou opakovat a budou daleko tvrdší. Uvidím, jestli najdu odvahu.
Skvěle vedený rozhovor Martinem Moravcem s neurochirurgem MUDr. Vladimírem Benešem. Četlo se to samo. Bylo více než zajímavé sledovat jeho cestu na vrchol. Od obyčejného kluka, spíše průšviháře, až po vypracování se na neurochirurga světového významu. Ne se vším jsem souhlasila, ale ve více případech mi mluvil opravdu z duše. Jeho sebevědomí je hodně vysoko, musí být!!! Je to obrovská zodpovědnost a nemůže se nechávat ovládat žádnými vlivy, emocemi, situacemi. Líbil se mi jeho soukromý život, vztah k manželce, synovi, kamarádům i koníčkům. Vlastně cokoliv dělá, dělá poctivě.
K autorovi:
Skvěle vedený rozhovor, který vás vtáhne a vzbudí ve vás zvědavost dozvědět se více o autorovi i zpovídaném, takže jsem si vyhledávala více informací. A tak již stojím v dlouhé frontě v knihovně na další jeho knihy a moc se na mě těším. Jedna se již uvolnila a zítra si jdu pro MUDr. Vladimíra Beneše, Mé cesty do hlubin mozku.
K zpovídanému:
Ještě před 10 dny jsem nevěděla, kdo David Hecl je (nejspíš ostuda). Dnes mám nejen přečtenou knihu, ale i naposlouchané rozhovory na YouTube a v podcastech (skvělý je Letecký Podcast fly Rosta). Výsledkem je, že jsem na Davida Hecla neskutečné pyšná a hluboce smekám před jeho věděním, umem, lidstvím, pokorou a vlastenectvím. Většinu života se vznášel v oblacích, přesto zůstal nohama pevně na zemi. V jednom rozhovoru vypráví, že se při své práci setkal s osobnostmi, kteří ve svých oborech opravdu něco znamenají, přesto zůstali “normálními. A přesně takový je i on. Kluk z Kyjova, který něco dokázal ve světovém měřítku, a přesto tím klukem zůstal a má touhu své dovednosti a zkušenosti předávat dál.
Také to tak máte, že když se na něco těšíte, že to nedopadne? A to je případ této knihy. Slibovala jsem si od ní zajímavé čtení před spaním, ale zklamalo mě to. Ano, jistě bylo pro dítě bolestné odloučení od milované babičky a adaptace v novém, cizím prostředí, jazyková bariéra a manželská krize rodičů. Následně pak po 30 letech zrada a vydědění od milovaného manžele. Ale forma esejí nebyla dobrá volba. Došlo totiž opakovaně k popisu již známých, pro ni, bolestných situací. Celé to nakonec vyznělo ufňukaně a nudně. Jak už bylo zmíněno v jednom komentáři: jako forma terapie pro autorku to mohlo zafungovat, ale mělo to zůstat v šuplíku.
No.., nic moc. Kdysi dávno jsem jednu knihu od pani Haliny četla a dost jsem se u ni bavila a nasmála. Tohle byl jen slabý odvar, moc jsem se nebavila a zasmáni bylo pomálu. Na lehké čtení před spaním to šlo.
Opět velmi zdařilý detektivní příběh od Marie Horové, v pořadí již třetí. Psycholog Martin Stein je přizván kapitánkou Patricií Charvátovou k případu zavražděné staré paní. Nejen, že byla otrávena houbami, ale vrah jí před smrtí způsobil i velmi bolestivé zranění kolen kladivem. Netrvá dlouho a je nalezena další stará paní, zavražděná stejným způsobem. A jak do toho zapadá násilná smrt daleko mladšího muže? Na to vše chcete nalézt odpověď, a proto neodložíte knihu dříve, než to zjistíte. Vřele doporučuji přečtení.
Hodně jsem se na tuto knihu těšila a stála poměrně dlouhou frontu na její půjčeni. Ve výsledku to bylo trochu zklamání. Kniha se četla dobře, nebyla vůbec špatná, ale přesto to nebylo ono. Stále jsem čekala na nějaké vzrušení, které se ale nekonalo. Závěr jsem předvídala. Za mne nejslabší z této série.
To byla neskutečná jízda, od první do poslední věty. Edinburghem otřásají bombové útoky, při kterých umírají lidé ze záchranných složek, včetně kolegů a přátel Avy a Luca. V kapitolách Předtím se odehrává obrovská tragedie jedné, do té doby, šťastné a spokojené rodiny. Vyšetřování jde ztuha a vy si přejete, aby už toho hajzla chytili. A pak nic není černobílé. Moc mě bavil Lively. Uvítala jsem, že se tentokrát moc neřešil vztah Avy a Luka, ale .!? Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a přečetla jí během dvou dnů. Četla jsem do pozdní noci a poslední kapitolu si nechala na ráno, protože bylo hotovo. Nebylo!? Na závěr přišel šok! To bude dlouhé čekání na další díl.
Moc se mi líbí, jak paní Babinská píše. Příběh byl čtivý, uvěřitelný, postavy dobře vykresleny. O maličko víc se mi líbily Hvězdy na cestě. Těším se na další příběh od autorky.
Knížka se mi velmi líbila. Moc hezky se to četlo a když jsem se začetla, nechtělo se mi přestat. Přestože příběh byl hodně smutný, vztahy komplikované, neměla jsem při čtení až depresivní pocity. Jako bych cítila, že pro hlavní postavy vyjde i slunce, které jejich osudy prohřeje. Těším se na další knihu Tsunami, kterou mám již vypůjčenou a případně i na další knihu od autorky.