Ewinky komentáře u knih
Tak od toho jsem čekala mnohem víc. Ta holka neudělala nic proto, aby mi byla nějak sympatická nebo aspoň vzbudila soucit. Od začátku ji zajímaly jen peníze, šminky a oblečení. Nevím, co dělali korektoři, ale ten sloh byl jak ze základky. A to chce napsat ještě druhý díl. Nic moc, těžký podprůměr. Znám dost náctiletých dívek, většinou dcery mých kamarádek, a žádná z nich fakt netouží přijít k penězům tak, že bude dělat šlapku.
Na tuhle knihu jsem narážela všude a každý ji chválil... prý dokonalý pohled na dnešní rozpoložení a život dospívajících. No, nevím, buď jsem už moc stará, nebo jinak vychovaná. Hrdinka mi přišla úplně nesnesitelná, prostě na pár facek! A ta její místy až vyčpělá posedlost starším chlápkem mě akorát vytáčela. Ne že bych ji v tomto nechápala, ale copak jí stačilo to, co jí nabídl? Mohla si sama sebe vážit... Toť otázka? Já holt vyrostla na Lanczovkách, což byl taky brak, ale aspoň zábavnej. Tohle se táhlo jako sopel. Ale furt to bylo o stupeň lepší než Adéla H od A. Novotného, a to musím při hodnocení brát v potaz.
Nebylo to špatné, ale už jsem četla lepší ságy z období před válkou. Zpočátku jsem si spíše oblíbila Rosie. Její mladší sestra Juliet mi totiž lezla hrozně na nervy. Ty lovy na ženichy byly občas až trapné. Londýnská smetánka a plesy debutantek... to mě zpočátku nalákalo, ale pak jsem byla trochu zklamaná. Druhý díl si určitě koupím, myslím, že až přijde na řadu 2. světová válka, a hrdinky už nebudou jen dcerunkami z dobré rodiny, co se musí dobře vdát, bude zajímavé sledovat, jak se mění ony samy i jejich život.
Tak tohle mě hodně bavilo, možná i proto, že jsem kapánek prostorově výraznější, ale vlastně mi sedl autorčin humor a fakt, že si umí udělat srandu i sama ze sebe. Její deník je prošpikovaný vtípky všeho druhu, včetně těch lechtivějších. Probírá vše, co nás ženské baví, především chlapy. Nezapomíná na sebelásku, humorně vykresluje svou matku posedlou hubeností a bez zábran a s humorem líčí všechny diety, co vyzkoušela. Kniha je navíc plná legračních a "motivačních" citátů, u kterých jsem se kolikrát zalykala smíchy! A nechybí ani veselé rady... třeba jak překonat žravou náladu, nebo na co využít povadlé poprsí. Dlouho jsem se tak nenasmála a některé ty hlášky si snad budu muset nalepit na ledničku.
Pokračování knihy Sestry zo Sea View jsem si opravdu užila. Tentokrát se příběh soustředil na Emily, která se chtěla stát spisovatelkou, a na návštěvu královské rodiny. Hrdinka mi byla sympatická, ač ne tolik jako Viola z prvního dílu. Ten byl ostatně o chloupek lepší. Přesto mě trochu austenovský styl autorky pořád baví. Těším se na pokračování a příběh další sestry. Doufám, že to bude ta s pošramocenou pověstí.
Osudy několika hrdinů, z nichž někteří bojují s nepřízní osudu, se četly doslova samy. Oblíbila jsem si zejména Dušana a Marii, ale třeba Luis mě vyloženě vytáčel. Konec přišel dle mého názoru moc rychle, ale jinak to nebylo špatný počtení.
Naprosto dechberoucí a čtivý román z poválečné doby. Skvělé prokreslené postavy, silné emoce a celá řada tajemství, která jsou postupně odhalována. Autorčin styl vyprávění mi sedí, její hrdinové rozhodně nejsou černobílí. Můžu jen doporučit.
Čtivá a příjemná kniha, díky které jsem si zamilovala Florencii. Autorka ji popisuje vtipně a lákavě. Hlavní hrdinkou je ona sama a vyrazila do Florencie najít sebelásku a léčit syndrom vyhoření a trpké věci, které se jí staly. Barvitě vykresluje místní lidi, nové přátele, památky, jídlo i zážitky. Užila jsem si to a zatoužila po dovolené ve Florencii. Na prvotinu je to hodně dobré, ačkoli nějaké mušky se také najdou. Je to svým způsobem takový osobitý cestopis... Cestuje se v něm nejen po Florencii, ale i po vlastní duši.
Tak toto mě hodně zklamalo. Hrdinka je prostě na ránu. Sebestředná kráva, co myslí jen na chlast, drogy a sex. Ta by vojela i dopravní značku. Jestli se takto chová dnešní mládež, tak potěš koště! Nedočetla jsem to, to se nedalo. Sice to působilo čtivým dojmem, ale to je asi tak všechno. Asi jsem už na takový braky stará. Mít dceru jako Adéla, tak ji snad s chutí nacpu do babyboxu.
Hrozné, nezvládla jsem ani polovinu. Tohle má být bestseller? A to červené písmo... nikdy více!
Plno lidí tu tvrdí, že je to nejslabší kniha autorky, ale já si tedy dovolím nesouhlasit. Mně se líbila nejvíc, asi to bude stylem vyprávění, který mi prostě sedl víc než u těch předchozích, které jsou ovšem též skvělé.
Asi budu jediná, ale nedočetla jsem to. Hrozná nuda. Styl autorky mi vůbec nesedí.
Překrásná kniha, navíc vhodná nejen pro milovníky romantiky, ale i koní. Škody, že knihy autorky vychází jen na Slovensku, ale aspoň tak. Nemůžu se dočkat dalších.
Četlo se to dobře, ale mohlo tam být víc napětí. Ovšem chyb a překlepů tam bylo až moc. To už se při překladech přestalo využívat práce korektorů?
Knihy autorky se mi obvykle líbí, ale toto byl nějaký omyl. Všechno se tak nějak opakovalo a ten divný, nedořešený konec, ten to akorát dorazil.
S Jane Austen to sice nic společného nemělo, ale i tak jsem si početla a dobře se bavila. Prostě taková romance, jaké můžu.
Kniha se mi opravdu líbila. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a navíc jsem si užila krásnou slovenštinu, protože knihy této autorky bohužel v češtině nevyšly.
Moc se mi líbilo, že to bylo podle skutečnosti a dodalo mi to naději, že člověk může najít pravou lásku, i když už v ni nedoufá a není mu dávno dvacet.
Nic extra, od bestselleru jsem si teda slibovala víc. Místy jsem se nudila a brzy jsem pochopila, kdo zabil Lauru. Části Alice byly fajn, části policie jsem musela kolikrát přeskočit. Charlie Zailerová mi nebyla ani trochu sympatická. Na profesionálku příliš žárlila. Četla jsem i Vraždy s monogramem, ale to bylo jiný kafe!
Přišlo mi to takové divné. Hrdinka se hned se vším smířila, tatíček vše zaplatil a všichni vše raz dva překonali... prostě bylo vidět, že je to takové celé dost nedomyšlené. Čekala jsem mnohem víc.