Fiddis komentáře u knih
"Štěstí je stav, ve kterém se nacházíme, ať už jsme s partnerem nebo bez něj, s penězi nebo bez nich, s domem a slávou či bez nich. Mnozí však věří, že mohou být šťastní jen tehdy, když budou vlastnit něco konkrétního. A právě toto slovíčko 'když' nám neumožní být šťastnými."
Nejsilnější a nejzásadnější myšlenka z celé knihy.
Všem, kteří jsou otevření i věcem za hranicí logického uvažování, knihu doporučuji :-)
(SPOILER) Podle hodnocení jsem měla trochu větší očekávání. Kniha je napsána zajímavě a atraktivně. Hodně pro mě bylo zajímavé prostředí, ve kterém se to odehrává. Vadilo mi ale (spoiler alert), kolik tam bylo různých nehod/neštěstí a jak byly některé věci propletené a zamotané. To mi přišlo takové nepravděpodobné a tudíž ne moc uvěřitelné. Nicméně za mě je to určitě z těch kvalitnějších knih.
Kniha určitě stojí za přečtení, ačkoliv byly i pasáže, kde jsem se trochu nudila. Co považuju za velké plus je krátké shrnutí každé kapitoly na konci knihy a popis dechových technik. Co je ale těžké je pak uvést to do praxe :-)) I kdyby ale přečtení na váš dech nemělo žádný vliv, přinejmenším si rozšíříte obzory.
Už jsem ji chvíli měla v knihovně. Teď jsem vybírala, co nového si přečtu a vybrala si ji. Nečetla jsem anotaci a tak mě celkem nemile překvapilo, jak smutné a negativní to bylo a to od samého začátku. Ale takový je život. Mám štěstí, že se mám tak, jak se mám a že jsem nikdy nemusela prožívat to, co Sus.
Ještě bych chtěla říct, že se mi moc líbilo, jak to bylo psané, že to bylo vyprávěné z pohledu třetí osoby a že tam byly často krátké výstižné věty. To je mi blízké.
Před pár lety jsem četla "Jak si správně přát", byla skvělá a tato kniha od stejného autora mi přišla, že to tak nějak shrnula a vypíchla to zásadní. Člověka to posouvá vpřed už jen když to čte, ale je mi jasné, že tento způsob uvažování není pro všechny. Nicméně věřím, že každý si z toho může něco vzít.
Od Ivy jsem četla Havířovinu a ta se mi líbila hodně. Tyto povídky mě ale tolik nenadchly. Myslím, že autorce jde mnohem lépe právě delší rozsah, bylo to znát u delších povídek.
Každopádně některé náměty velmi zajímavé a určitě si v budoucnu přečtu od autorky něco dalšího.
Jsem neorganizovaný kreativec a když chce člověk podnikat, tak aspoň špetku organizace holt potřebuje :-)) A tak jsem sáhla po této knize.
Líbila se mi struktura knihy. Nejdříve začíná tím, že aby vám šlo v podstatě cokoliv v životě, je důležité dobře jíst, spát a hýbat se. A nějaké tipy k tomu.
Pak pojednává o samotných nástrojích, metodách apod. Ačkoli některé věci jsou tak nějak "jasné", někdy si to člověk musí přečíst, aby si to opět uvědomil nebo teda konečně zapracoval do svého života. Z této části jsem pár věcí začala okamžitě aplikovat a ano, už po chvíli je to výrazně lepší.
Poslední část je o skloubení rodinného života a práce. Tady se mi nejvíce líbily tyto dva poznatky: nezapomínat na čas pouze s partnerem a každá minuta dobrá. Když vás napadne, kde ušetřit čas nebo něco zefektivnit, rychle to udělejte! :-)
Tento soubor mě moc nezaujal. Nejvíce se mi líbily poslední dvě povídky a u předposlední o oddělení šestinedělí jsem si říkala, jak je smutné, jak to tam probíhá...
Každopádně z této edice je to má druhá kniha, první byla Soukromá tajemství a ta se mi líbila více.
Nějak nevím. Některé myšlenky a některé povídky byly zajímavé, ale ačkoliv byly povídky propojené, byl to takový "mišmaš" a mně se to propojovalo tak těžkopádně. Styl psaní mi byl ale sympatický.
Teda... to byl mazec. Nejdřív jsem si říkala, co se z toho vyklube a pak jsem se bála, jak to dopadne.
Nejhorší na tom celém jsou pro mě rozporuplné pocity. Na jednu stranu cítím s Jarkem, na druhou stranu si říkám, co by se asi stalo dál, kdyby v ten moment k němu Anna nepřišla? A to si z toho beru - každá mince má dvě strany.
Taková Hartlovská klasika. Mně ty jeho vtipy jsou blízké, protože mám podobný smysl pro humor, ale každý opakovaný vtip přestává být vtipem a tak bych tu knihu klidně zkrátila. Nicméně na oddech příjemné čtení :-)
Za mě lepší než první díl. Mě čtený horor prostě nějak neděsí, ale líbilo se mi, jak to bylo jiné tím, že to bylo napsáno na přelomu 19. a 20. století. Opět fajn zpestření vánočního času :-)
Divnokniha s depkou. Nebavilo a bavilo mě to zároveň. Nudilo mě, jak se tam nic nedělo a přitom jsem byla zvědavá, co podivného Frankie zase řekne nebo udělá.
Bonusové body za zmiňovaná umělecká díla, která jsem si googlila, a která mi zase rozšiřovala obzory.
Tady se přímo vybízí napsat: přečteno jedním vrzem :D a to hned po rozbalení.
Nelly opět zazářila. Bavila jsem se královsky. Styl je mi velmi blízký, mám podobný u svých básniček v šuplíku.
Jednoznačně doporučuji všem naladěným na trochu Čuňazie :D
Asi každé čtenářce je jasné, jak to nakonec celé dopadne, ale prostě si to člověk občas potřebuje dopřát :-))
Ačkoliv to není něco, co bych zrovna hltala, jsem celkem zvědavá na další knihu ze série. Tak zas někdy příště.
A ten nápad s názvy knih z této série se mi velmi líbí.
Poprvé jsem ji četla kdysi dávno a teď, díky čtenářské výzvě, podruhé. Nějak mám vnitřně pocit, že se mi kdysi líbila víc než teď. A to jsem si většinu nepamatovala.
Paul a Sibylle, pár, který se bezmezně miluje, jenže pak se ohlásí minulost a docela se to zvrtne. Ochrání je nakonec někdo?
P.S. co dělá ten solár nebo co to je na obálce knihy o lásce??
Ano, já věděla, že se mi to bude líbit. Je v tom hodně a myslím, že si ji občas otevřu i jen tak. Přečíst si třeba znovu to, že i když někdo pomáhá druhým, sám může být jen o půl zatáčky před nimi (tak to vidíte, mojí milí perfekcionisté). Anebo si přečíst: "To těžké už bylo. Už to můžeš mít jinak." Tak co, jak to budeš mít?
Knihy Petry Dvořákové se úžasně čtou, Chirurga ale u mě žádná jiná nepřekonala a nedokázala to ani tato kniha. Ke všemu mi příběh přišel dost podobný knize Vrány, dokonce tam otec utrousil úplně stejnou poznámku vůči dceři jako ve Vránách a to mi přišlo škoda.
Na této knize mě fascinovala především ta věčná nespokojenost matky, jak to bylo nejdřív hrozné za komunismu a když pak přišla demokracie, jak to zase bylo hrozné, protože... důvod se vždycky našel. A to je bohužel realita spousty lidí dodnes.
Za mě krásné čtyři hvězdičky.
Tak krásně a citlivě napsané, tolik emocí a pro mě neznámé prostředí, které je ale poměrně dobře popsané.
Kyu jsem obdivovala a fandila jí. V druhé polovině už jsem se nemohla odtrhnout od čtení...
A konec byl překvapivý.
(SPOILER) Mám dojem, že autor chtěl, aby to bylo fakt strašně roztomilé a něžné až skoro pohádkové a přišlo mi, že zkraje moc tlačil na pilu. Jako třeba tady:
"
Po probuzení si Carl zas připadal jako kniha, co poztrácela stránky. Zdálo se mu, jako by v jeho svazku života nezbývalo už mnoho papíru.
...
Teplo mu hřálo spánkem prokřehlé prsty, jakoby někdo v porcelánu roztopil kamna.
...
a rozlévala se mu po celém těla jako klidná vlnka.
"
Toto jen v průběhu dvou odstavců. Někdy je méně prostě více.
Postava Šaši. Ty super chytré, moudré děti mě v knížkách spíš rozčilují :-D Nějak si nedovedu představit, že by devítileté dítě řeklo:
"Je úplně vrásčitý. Jako prostěradlo, když si ho v noci celý zmuchlám."
Když se nad tím zamyslím podruhé, napadá mě, co to mají proboha za prostěradla, že jim to nedrží? :-))
Bylo tam toho víc, ale jak se příběh postupně vyvíjel, přišlo mi to fajn. Obecně ta myšlenka, na které je to postavené, mi přijde originální, líbí se mi. No a taky je to o mnou milovaných knihách. Ale víc než tři hvězdičky dát nemůžu.