Fiddis komentáře u knih
Tak krásně a citlivě napsané, tolik emocí a pro mě neznámé prostředí, které je ale poměrně dobře popsané.
Kyu jsem obdivovala a fandila jí. V druhé polovině už jsem se nemohla odtrhnout od čtení...
A konec byl překvapivý.
(SPOILER) Mám dojem, že autor chtěl, aby to bylo fakt strašně roztomilé a něžné až skoro pohádkové a přišlo mi, že zkraje moc tlačil na pilu. Jako třeba tady:
"
Po probuzení si Carl zas připadal jako kniha, co poztrácela stránky. Zdálo se mu, jako by v jeho svazku života nezbývalo už mnoho papíru.
...
Teplo mu hřálo spánkem prokřehlé prsty, jakoby někdo v porcelánu roztopil kamna.
...
a rozlévala se mu po celém těla jako klidná vlnka.
"
Toto jen v průběhu dvou odstavců. Někdy je méně prostě více.
Postava Šaši. Ty super chytré, moudré děti mě v knížkách spíš rozčilují :-D Nějak si nedovedu představit, že by devítileté dítě řeklo:
"Je úplně vrásčitý. Jako prostěradlo, když si ho v noci celý zmuchlám."
Když se nad tím zamyslím podruhé, napadá mě, co to mají proboha za prostěradla, že jim to nedrží? :-))
Bylo tam toho víc, ale jak se příběh postupně vyvíjel, přišlo mi to fajn. Obecně ta myšlenka, na které je to postavené, mi přijde originální, líbí se mi. No a taky je to o mnou milovaných knihách. Ale víc než tři hvězdičky dát nemůžu.
Nelly píše skvěle, moc mě to baví. Věty jako "Miluju ho, ale zrovna teď mě pěkně sere.", "Uši mám třikrát tak větší, takže slyším i můří prd.", "ozve se za ním tak náhle, že si z toho málem učůrnul" jsou prostě můj šálek kávy :-D
Co se týče námětu samotného, ten mě až tak nezaujal, ale to bude i tím, že jsem na horory náročná, už tu nějak všechno bylo. Nicméně postava Sofie je mi velmi sympatická a dost se mi líbilo prokládání příběhu novinovými zprávami.
Nelly, jen tak dál a doufám, že se brzy dočkám další knihy :-)
Hltala jsem stránky jednu po druhé a Báry mi bylo tak moc líto. Jako rodič si nedovedu představit se takto ke svému dítěti chovat, je to srdcervoucí. Těžké téma psáno tak ladně a smysluplně.
Na Noci běsů jsem se dost těšila. Ale po přečtení jsem celkem zklamaná. Ten náměť mi nepřišel moc originální, asi že se to teď objevovalo dost v seriálech (ta základní myšlenka). Taky dialogy jsem těm postavám nějak nevěřila, aspoň zkraje, jak si stále nikdo nic nepamatoval, nevím - to se mi ještě nestalo. Jako poslední negativní věc bych vypíchla fakt dost překlepů/chyb.
A co se mi naopak líbilo, bylo nářečí, mytologie, způsob, jakým vesnice fungovala, jak byli odříznutí a teda v neposlední řadě obálka a ilustrace, to je teda pecka!
V prvé řadě, proč ubírám jednu hvězdu - všudepřítomné "ý" mě zkraje strašně rozčilovalo (něco zaprášenýho, vývoj každýho, malebný údolí...).
Ale jinak - velmi se mi kniha líbila. Takový obyčejný a přitom zajímavý příběh opředený tajemnem. Chtěla jsem číst dál a dál a četlo se to moc hezky (krom výše zmíněného nešvaru :-)) Některé věty byly krásně poskládané, jako např. "Špičky smrků v ouvoze propichují naducaný černý oblaka."
Za mě prostě jo.
Když jsem na seznamu autorů uviděla jména jako Alena Mornštajnová a Petra Dvořáková, musela jsem knihu mít. Ačkoliv povídky od výše jmenovaných byly kvalitní, top u mě získal Jaroslav Rudiš se svým Samochlapským večerem, protože tento druh humoru je prostě něco pro mě :-)) Jako fajn oddechovku doporučuji a těším se, až si přečtu i další knihy z této edice.
Trvalo mi se tím prokousat. Psané to bylo sice hezky, ale na mě tam bylo spirituálna až moc. Nejvíce se mi asi líbila poslední část na Bali, ale i tak se přiznám, že jsem se těšila, až knihu dočtu. Celkem ráda bych se ale podívala na filmové zpracování.
Krásně zpracovaná, zajímavě členěná, ale obsahově za mě trochu slabší než jiné díly Jíme zdravě.
Velmi silná kniha, kterou bych doporučila všem a především mladším lidem, aby nad svým životem více přemýšleli.
V knize bylo plno zvláštních věcí, někdo už tady jmenoval některé, mě ještě udivil kotoul vzad, když někdo couvá a narazí do sedačky (je to celkem problém, i když se na to člověk soustředí) a taky, že Lucyin přítel byl v jejich rozhovorech označován vždy jen jako přítel a nepoužívaly jeho jméno. Pak mě ještě na začátku nějak nemile překvapilo, že postavy mají cizí jména, i když je kniha od českého autora, to mi přijde škoda. A závěr? To bylo fakt zbytečné...
Nápad zajímavý, styl psaní autorky mě nějak nenadchnul, ale to může být překladem a taky to bude souviset s tím, že jako předchozí knihu jsem četla od paní Mornštajnové a to se holt těžko přebíjí :-))
Některé myšlenky v knize se mi líbily, ale obecně za mě spíš takový průměr.
Knihu si užíváme opakovaně s dětmi. Je skvělé dozvědět se zajímavé věci o zvířatech, na které člověk běžně nenarazí. A zpracování knihy je naprosto skvělé, tleskám!
Další z těch knih, od které jsem měla problém se odtrhnout, ačkoli to bylo opět těžké téma.
Příběh neúplné rodiny a jejich vzájemných vztahů. Pro mě nepochopitelné, ale ne neuvěřitelné, bohužel.
To bylo pěkné čtení a tolik zajímavých informací o čmelácích!
Čmelíny máme připravené k zahnízdění a směs květin, na kterých se můžou krmit koupena :-)
Já mám ráda horory a podivné příběhy/filmy, ale king je pro mě spíš z těch divných než hororových. Jako ty prvky tam jsou, ale přišlo mi to už moc překombinované, dlouhé... Celkově mě to spíše bavilo, ale že bych měla chuť sáhnout po nějaké jeho další knize, to ani moc ne.
Pěkná útlá knížečka, namotivuje, navodí úsměv i předloží pár tipů na nějaká cvičení, ale Austin Kleon to není :-)
To mě teda nebavilo... Knihu jsem měla v rámci čtenářské výzvy a tak jsem ji chtěla dočíst, ale musela jsem se nutit. Hodně postav, komplikovaný děj, dialogy postavené tak, že jsem kolikrát nevěděla, kdo z těch dvou vlastně mluví... Až na pár scén, kdy jsem se i zasmála, nic moc.
Vyzkoušeli jsme už hodně receptů a výhrady jsem měla jen k jednomu (u müsli tyčinek bych ubrala medu), takže za mě super :-)
Tak to se mi opravdu líbilo. Těším se na další detektivky autorky :-)