gbrgbr
komentáře u knih
Žít dál
Narine Abgarjan
"Rychlé houstnoucí nebe semkne nad údolím studené dlaně, poblikávají hvězdy a každá z nich je něčí zlomené srdce."
"Bylo ohromné ticho, oblaka se dotýkala země, vzduch byl němý a těžký jako horká duchna napěchovaná peřím, nedalo se nadechnout ani vydechnout."
Žít dál je kniha, kterou bolí číst. Plná příběhů, které jsou sice nádherně napsané, ale protkané smutkem, nicméně nakonec navzdory všemu plné naděje.
Nives, co to povídáš?
Sacha Naspini
Excelentní. Čtivé, perfektně vygradované. Dovedu si to představit i jako divadlo.
Všechny řeky
Dorit Rabinjan
Miluju. Fantastická kniha, ke které se neustále vracím. Hezký příběh, o to silnější tím, že se skutečně stal. Konec, který mnozí vytýkají, napsal sám život. Literárně zajímavé, krásný styl, jazyk. Doporučuji.
Dokud se budeš smát
Hana Marie Körnerová (p)
Čtivě napsané, ale to je tak všechno. Téma rakoviny, týrání a závislosti na drogách bylo již mnohokrát lépe zpracováno. Kniha pro mě nemá žádnou přidanou hodnotu, nevyvolala ve mně žádné emoce.
Piranesi
Susanna Clarke
Naprosto nádherná kniha. Zaryje se pod kůži a nepustí. Jsem dojatá z tak laskavé a krásné bytosti, kterou Piranesi je. Veliká inspirace.
Café Groll
Jan Štifter
Pěkné. Srovnatelné se Sběratelem sněhu. Více se mi od autora líbilo Světlo z Pauliny.
Baletky
Miřenka Čechová
3,5* Oproti naivním Baletním střevíčkům z mého mládí, díky čemuž jsem sama chtěla být baletkou (a chvála Bohu, že jsem byla nešikovná) realistické vykreslení drilu a nehorázné dřiny. Čte se dobře, téma samo o sobě je nosné a vyprávění druhé osoby mám moc ráda. Jen vím, že vracet se k ní nebudu. Chyběla tam větší hloubka, přesah. Mezi tím co však vychází od současných českých autorů však pěkné. :)
Papírák
Billy O’Callaghan
Dneska jsem se pročetla do slzavýho údolí.
O tom, jak je důležitý znát svý kořeny. O tom, že vědět znamená být silnější.
Billy má vytříbenej pozorovací talent a ten se promítá do jeho psaní. Všímá si gest, popisuje změny v tónu hlasu, odrazu v očích, držení těla. A čtenář nejen, že si to všechno představuje, on skutečně vidí a cítí. Je tam. Stává se součástí příběhu.
"Ten chybějící kousek, otec, kterého nikdy nepoznal ani o něm nevěděl, to, že přišel o kus rodiny, ho někdy trápil, ale připomínal se mu spíš v těch zadumaných chvílích, procházel se s ním brzy ráno nebo se s ním přehazoval a převaloval v posteli, když se zhaslo."
"Manželství bez utajených míst je krásná představa, ale nebere v potaz, že i když se něco řekne a udělá, každý je pořád ostrov sám pro sebe a ani nejdychtivější a nejochotnější srdce se nedá otevřít úplně."
"Ona ho mezitím pustila a teď vedle něj seděla na patách. Jeho oči po ní bloudily, vlasy jako sláma rozsypaná na ramenou, její nahota, důvěrně známý zázrak prsou směřujících mírně vzhůru, a měkkost, která ji poslední měsíce jaksi vyplňovala - ne, že by přibývala na váze, spíš jako by dospívala. Vycítila to nejhorší a děsila se to slyšet nahlas, upřeně na něj hleděla, ještě neplakala, ale už musela polykat slzy, a když pootevřela rty, aby ho poškádlila horními zuby s maličkatou mezírkou, která mu na ní odjakživa přišla nejroztomilejší, vzepřel se jí jen tak, že se od ní zase odvrátil a dál seděl jako předtím."
"Rebekah si kolena objala o něco pevněji. Teď už jí slzy tekly proudem, oslepily ji a zkroutily jí tvář, a on se na to přinutil dívat."
Čtyři ženy a jeden pohřeb
Narine Abgarjan
Od Narine jsem četla Tři jablka spadlá z nebe a Žít dál. Mám moc ráda její poetičnost, líbí se mi s jakou lehkostí píše o těžkých věcech. Čtyři ženy a jeden pohřeb se mi z těch tří knih líbila nejvíc. Je to ukázka toho, že všechno může mít v životě nějaký smysl, bez ohledu, že to tak třeba zprvu nemusí vypadat. Chlap co má čtyři milenky? Jenže bez těch vztahů by se možná nestalo to a tamto... A tak zdá se mi, že to mělo i jiný smysl než jen trápení.
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Novinku od Štiftera jsem si užila stejně jako ostatní jeho knihy. Jen ta poslední povídka, ta mě minula, nerozumněla jsem jí.
Severka
Nina Špitálníková
Téma velice zajímavé, zpracování už slabší. Víc se mi líbila kniha Svědectví o životě v KLDR, kde se jednalo výhradně o rozhovory.
Život si se mnou zahrává
David Grossman
Nádherná kniha a jazyk. Zároveň jsem se i dozvěděla něco nového. Jak velká to musela být láska, že předčila lásku mateřskou? To mi rozum nebere... Tolik utrpení pro "pravdu".
Jednoho krásného dne
Šemi Zarhin
Izraelskou literaturu zbožňuju. Tahle kniha se mi líbila, vztah jsem si k ní utvářela postupně. Nejprve jsem nevěděla, jestli ji neodložím, ale kolem sté stránky mě to chytlo a nepustilo. Co mě mrzelo a za co strhávám hvězdičku je obrovský množství chyb. U nakladatelství, které patří pod Albatros, bych to nečekala. Nebyly budgety na korektora?
"Představ si, že bych ti říkal kluku nebo brácho, brácha je každej druhej, ale Chilik jsi jenom ty."
"...lidi mají rádi moc, kterou pociťují, když vyzrazují něčí tajemství."
Náš Coney Island
Billy O’Callaghan
(SPOILER) Skvěle napsané, nádherný styl, vytříbený jazyk, ale nějak jsem jim tu hlubokou lásku nevěřila. Kdyby byla tak silná, dávno by spolu byli a nečekali... na co vlastně? Tohle téma muselo přijít na přetřes dříve a ne po mnoha letech scházení se. Rozumím však, proč v dané chvíli Michael nechtěl opustit svou ženu. Co oceňuji je perfektně napsaná kapitola, kdy Michael a jeho žena přijdou o dítě. Pak taky část s rakovinou. Každopádně i přes drobné výtky platí, že je to nádherná kniha a je radost ji číst. V mé knihovničce rozhodně zůstane.
Cesta do Ixtlanu
Carlos Castaneda
Nadčasové dílo. Je v něm mnoho pravdy. Mnoho informací o šamanismu. Povinná literatura pro všechny, které tento svět zajímá.