gladya komentáře u knih

Pro mě zatím snad nejlepší "dánovka". I když čtenář zná pachatele zločinu z domova pro seniory vlastně od začátku, popis vyšetřování zaujme. A hlášky "vraždárov" jako vždy pobaví.
K příběhu dědy Vaculíka si neodpustím poznámku. Z pohledu zákonů a práva jsou pachatelé jasní, ale podle mě ani druhá dcera (Zuzana) není z lidského hlediska tak docela bez viny.

15 21.09.2020

O takové knížce se dá asi těžko říct, že se čtenáři líbí. Dá se ale říct, že je silná a působivá. A je na ní krásně vidět, jak různě mohou čtenáři knížky vnímat.
Podle mě vůbec nejde jen o to, jaké hrůzy přinesla 2.WW (to víme všichni) a jak krutě se chovali pověrčiví venkované kdesi ve východní Evropě. Je to o zlu a „démonech“ v nás. Bez ohledu na prostor a čas. Vůbec nevadí, že to není autobiografie, takové hrůzy se děly a dějí. A jestli si někdo myslí, že my civilizovaní lidé 21. století přece takoví nejsme, až snad na zlomek různých deviantů, bohužel se asi mýlí. Stačí správné podmínky a démoni vyplavou. Naše krutost a zlo by bylo méně explicitní a sofistikovanější.
Krutí jsou dospělí, děti i zvířata. S jak málo lidskosti a soucitu se „ptáče“ setkalo? A velká část těch hrůz s válkou nesouvisela nebo souvisela jen nepřímo.
Existuje asi jen málo pervezí, které v knížce nejsou popsány. U těch sexuálních to je možná až přehnané. Ale kdyby tam násilí nebylo tak explicitní, knížka by nevyvolala tolik diskuzí a neprovokovala by k zamyšlení nad dobrem a zlem v nás.
A že autor obhajuje Sovětský svaz a Stalina? To je nesmysl. Autor popisuje, jak dvanáctileté dítě vnímá „politické školení“, od politruka, přičemž politruk je jeden z mála lidí, kteří se k němu chovali slušně.
A pro jednoho z diskutujících je to ještě horší než 2 miliony, počet obětí 2WW se udává 60 někdy 72 milionů. Na bojištích padlo 20 milionů. Jen Židů zahynulo 6 milionů.

15 23.09.2019

King je zkrátka pan spisovatel. Pohádka není horor, což mi nevadí, naopak. Vím že King je mistr hororu, ale já mám nejradši právě ty jeho knížky, které nejsou klasické horory,
King odkazuje nejen na pohádky, ale je tam třeba zmínka o Hvězdných válkách a najde se i něco jako Hunger Games. Nic z toho ale neznamená, že ta knížka není originální. Zkrátka je to zajímavé čtení.

14 02.11.2023

Pár měsíců v jedné rodině. Neděje se tam vlastně nic až tak výjimečného. Každý zná někoho, komu se stalo něco z toho, co zažívá Veronika. "Sendvičová generace" řeší problémy se stárnoucími rodiči i dospívajícími dětmi a k tomu musí zvládat práci. Veronice se opravdu nestane nic, co by neprožívali jiní lidé. V čem je tedy síla té knížky? Stalo se to všechno v celkem krátkém časovém období a na jednoho člověka je toho až dost. Zvlášť když se snaží vyjít vstříc všem.
A hlavně, psychologie postav je skvěle vykreslená, až tak, že by čtenář dal občas každému z nich pár facek, aby se probral.
Jediná výjimka je Veroničin manžel Michal, který vystupuje jen velmi zprostředkonaně.

14 11.06.2023

Je to klenot, který stojí za přečtení a ne nadarmo je zajímavý i po tolika letech. Jasně že dnešnímu čtenáři či posluchači už se takto vykreslené problémy citově rozháraného mladíka můžou zdát nezajímavé a nudné. Příběh je možná jednoduchý a někomu se může jevit banální, ale tady jde o víc, jazyk, poetika, myšlenky.

14 09.01.2023

Příběh jde opravdu na dřeň. Vedlo mě to k zamyšlení nad vztahy. Popsáno vše od začátku vztahu, až do doby, kdy jsou děti na počátku puberty a vztah je ve velké krizi. Jsem ve vztahu dvakrát tak dlouho, než Alice a Richard. A troufám si tvrdit, že něco z toho, čím prošli oni, se prožije v každém vztahu. Líbilo se mi, že je to nejen o partnerských problémech, ale i o vztahu k dětem a nechybí dětský pohled. Ať jde o nedostatek pochopení pro druhého, špatná komunikace, někdy je výsledkem i nevěra. Vše, co je popsáno, se děje. Jenže v dobře fungujícím vztahu se stane občas něco, ne všechno a pořád. Být spolu a být každý sám sebou, jak jednoduše se to řekne, jak těžké to někdy pro někoho je. A jakmile je člověk často (nejen jednou za čas) radši sám než s partnerem, je něco hodně špatně.
O něco víc pochopení mám pro Alici, Richard mi přijde trochu jako sobec. Ale za problémy můžou oba.
Poslouchala jsem audioverzi, téhle knížce vysloveně sedla.

14 06.12.2020

Zvláštní knížka. Určitě stojí za přečtení, i když neosloví každého. Asi je znát japonská kultura.

Jsou tam věci na zamyšlení i dojemné příběhy. V tom se mi zdálo, že autor trochu tlačí na pilu.

Myšlenka, že člověk nemůže změnit to, co se stalo, ale může změnit sebe a své myšlení, má rozhodně něco do sebe.

14 23.09.2020

Dalši z knížek kde je vidět, co s lidmi dělá válka.
Jak se postavit ke zlu, které je u moci? Člověk nejdřív jen mlčí a "nevidí", pak se musí dívat, potom musí dělat, co nechce. A nakonec vlastně i sám chce.

Kde je etická hranice, jak bychom se zachovali my?

14 02.09.2018

Hledala jsem do čtenářské výzvy knížku poprvé vydanou v roce mého narození, nějakou "novinku". Když jsem zjistila, jaké poklady jednoho z mých oblíbených žánrů a oblíbených autorů ten rok vyšly, neváhala jsem zvolila jsem Solaris, knížku, kterou jsem četla před pár desítkami let. VIiděla jsem i film, základní děj jsem si pamatovala. Ale i tak stálo za to si tento skvost znovu přečíst.

Není to nejzábavnější ani nejlehčí čtení od Lema. Ale patří k jeho vrcholným dílům. A troufám si tvrdit, že i k významným dílům žánru. Takhle by totiž opravdu mohlo dopadnout setkání s mimozemskou inteligencí. Samozřejmě, ne úplně stejně.

To, co někdo považuje za nudné popisy, mně přišlo jako zajímavě vykreslený svět.

Současný autor by pravděpodobně jinak pojmul technické detaily, ale na kvalitě knížky to nic nemění.

Milostný příběh (nebo možná spíš příběhy) v pohnuté válečné době, postavy z masa a krve, trocha historie, trocha humoru, trocha smutku, Ve vyprávění se střídají příběhy a pohled jednotlivých postav a někdy se mění i forma vyprávění, například se střídá ich a er forma. Z toho všeho vznikl dokonalý a nezapomenutelný čtenářský zážitek.

14 03.05.2017

Pro mě jedna z knižních událostí roku. Nebudu psát další chvalozpěvy, jen upozornění těm, koho by odradila "škatulka" sci-fi. Sci-fi prvky tam nejsou to nejdůležitější a není jich tolik, aby "nescifistu" odradily. Já bych snesla víc sci-fi prvků, například víc o původních obyvatelích Oázy, jejich kultuře, vztazích i technologii. Jenže pak by to byl úplně jiný román a bylo by to určitě na škodu. Také o tom, co se děje na Zemi , bych chtěla vědět víc, než psala Bea Peterovi. Jenže to by zase znamenalo jiný román.

Charakteristiky postav jsou povedené. Nevadí, že Peterovi člověk pořádně porozumí, až když se dozví víc o jeho minulosti, právě naopak. Někteří "domorodci" by si zasloužili víc prostoru a vlastní příběh, ale to by už byl opět úplně jiný román. A nebyl by lepší, Faber tohle dávkování zvládá perfektně.

O skvělém překladu už tady zmínka byla, připomenu zajímavé použití zvláštních znaků pro výslovnost domorodců.

14 24.10.2016

Zmínku o téhle knížce jsem objevila v jedné skupině na FB. jen se zvědavosti jsem si jí půjčila. A můžu napsat jen superlativy. Děj je vlastně poměrně jednoduchý a mohl by to klidně být děj banálního dílka z Červené knihovny. Jenže tahle knížka je mnohem víc.

Zajímavé je, jakým způsobem je použita forma dopisů, Řadu faktů a událostí autorky postupně rozkrývají a něco nechávají na čtenáři, aby si domyslel sám. Je tam milostný příběh ( vlastně minimálně dva), je tam humor i dojemné příběhy, V neposlední řadě jsou tam i postřehy ze života v GB těsně po válce a na ostrově Guernsey za války. Vůbec nevadí, že něco bylo předvídatelné.

14 03.08.2016

Tahle knížka se povedla. Je to asi něco jiného, než čtenář od autorky čekal. Někdy úsměvný a vlastně někdy smutný příběh, nebo spíš vzájemně propojené příběhy několika lidí. Vůbec mi nevadilo, že ne všechno je uvěřitelné. Nevím, nakolik knížka osloví mladší čtenáře, já už jsem opravdu „bezvašedesátka“. Jedno, nebojím se říct poučení, by si mohl čtenář odnést. Šarmantní Jiří bývají opravdu velmi často doma nudní Přemyslové a z dam se zase často stávají Ivany. To je fakt, a je na každém páru, aby jejich vztah tak nedopadl.

13 11.10.2024

Asi by to nebyl King, kdyby tahle detektivka nebyla vlastně horor. Téhle stránce se nedá nic vytknout. Tady je King mistr.
Některé komentáře mě vedly k zamyšlení, nakolik má autor do beletrie vkládat své politické a jiné názory. Mně to nevadí ani v případech, kdy mi prezentované postoje tak docela nekonvenují. Někdy to knížce i může prospět. V Holly podle mě King v prezentaci názorů na roušky, očkování i politiku moc tlačí na pilu, a to s ním v zásadě souhlasím, je moc radikální a je tam toho mnohem víc, než je potřeba pro děj,

13 28.08.2024

Backman mě zase dostal. Vůbec neřeším literární úroveň, tady jde o emoce. O čem ta knížka je? O rodičovství, přátelství, lásce, parnerstí, toleranci, nenávisti, zlu i dobru v nás, o pomstě, obětavosti, zkrátka o lidech. Jo a taky o hokeji.
Backman má zvláštní styl, který se nebude líbit každému, no jaká knížka a jaký autor se líbí všem? Časté odvolávky na to něco, co se v budoucnu stane, způsob, jak autor seznamuje čtenáře s dalšími osudy postav, některá zamyšlení a moudra, to nemusí sednout. Mně to ale rozhodně nevadilo.
Co nejvíc oceňuji?
Za prvé pro Backama typickou lidskost a pochopení pro lidské slabosti. I postavy, které nejsou zrovna klaďasové a vzory všech ctností nakonec čtenář většinou chápe. A ti dobří mají samozřejmě chyby.
A za druhé jak a proč odlišné byly nakonec osudy dvou dívek, které prožily podobné trauma již v prvním díle Medvědín.

13 17.04.2023

Svědectví se mi líbilo ještě víc než Příběh služebnice. To, jak totalitní režim dokáže ovládnout a zlomit lidi, bylo popsáno dokonale. Vůbec nejde o to, že utlačované jsou tam ženy, jde o ten popis totality.

Mně se asi nejvíc líbil pohled tety Lydie.
V příběhu byly některé věci předvídatelné, ale to mi nevadilo.

Docela zajímavý by byl pohled mužů. Pro mě totiž ve světě, kde jsou takto potlačována práva nějaké skupiny ( a je jedno jestli jde o pohlaví, náboženství, etnický nebo „třídní“ původ), nejsou opravdu svobodní ani ti privilegovaní. Alespoň ne tak, jak opravdovou svobodu chápu já.

13 12.12.2022

S komentářem jsem čekala, protože jsem dojmy z téhle knížky musela trochu vstřebat. Na jednu stranu chápu, proč je Sto roků samoty často považováno za jedno ze zásadních děl světové literatury minulého století. Je to opravdu literární poklad. Na druhou stranu to není knížka, která by mě úplně pohltila. Přemýšlím, proč vlastně. To, co je na té knížce výjimečné, mi někdy přišlo pro dokonalý zážitek z čtení trochu problematické. Četla jsem rodinné ságy, které zahrnují století, ty mají většinou mnohonásobně větší rozsah. Děj je tady velmi „hutný“, či jak to nazvat. Navíc se postavy jmenují po generace stejně nebo skoro stejně. Takže se musí číst opravdu pozorně, aby se čtenář v ději neztratil.
Chvíli mi trvalo, než jsem si děj alespoň zhruba časově zařadila. V dějinách Kolumbie se moc nevyznám, Sto roků samoty mě inspirovalo, abych se na ně trochu koukla. A bylo to zajímavé.
Většina postav se mi zdála přinejmenším zvláštní, vztahy mezi nimi ještě víc. Jenže právě o tom ta knížka je, o samotě uprostřed lidí,
Knížka má údajně jisté autobiografické prvky a dějiště příběhu má předobraz v reálném městě. Ve spojení s prvky mystična je to docela zajímavé, no je to magický realismus
Pokud čtenář vydrží, že „se to nečte úplně samo“, myšlenky v knížce obsažené a famózní vyprávění za přečtení rozhodně stojí.

13 30.10.2022

Někdy hvězdy nedávám za literární úroveň, ale za to, jak na mě kniha zapůsobila. Tak je to i v tomto případě. Je to zajímavý pohled na Čínu. Přemýšlela jsem při čtení a částečně poslechu (nestihla jsem celou četbu, takže jsem si pořídila i knížku) o totalitních režimech. Jasně, totalita je totalita. Ale v různých kulturních podmínkách může vypadat jinak. Podle mě jsou některé kultury k totalitě náchylnější. V žádné zemi se asi totalitní tendence nedají úplně vyloučit, ale některé země mají proti totalitě lepší imunitu, jen lepší, ne dokonalou imunitu.
V knížce je krásně vidět, že v Čině vlastně svobodu v evropském pojetí nezažili, i v rodinných a soukromých vztazích byli vždycky až neskutečně svázáni pravidly, tradicemi a konvencemi. To sice komunisté do určité míry odstranili, ale nahradili to jinými a mnohem horšími formami. Vzájemné špiclování, hlídání i toho nejnepatrnějšího projevu samostatného myšlení, zásahy strany do soukromí, to tam bylo horší než u nás v padesátých letech. A něco z toho určitě zůstalo i dnes.

13 01.12.2021

Pět hvězd za to, jak mě knížka zaujala. Za přečtení stojí, ať si o panu plukovníovi mysllíme cokoli. Je to jeho subjektivní pohled a tak to musíme brát. Jenže dočteme se o faktech a kauzách, které se staly. A není to veselé čtení.

Pan Šlachta tam někdy vypadá jako jediný spravedlivý, něco mezi Old Shatterhandem a Mirkem Dušínem. Tomu samozřejmě věřit nemusíme. Možná je to zarputilý a nezvladatelný partyzán. Jenže jak jinak bojovat s organizovaným zločinem?

Některé kauzy jsou možná opravdu něco jako prohnilí proti prohnilým, to neposoudím. Jenže ti prohnilí tady byli a jsou. To je ten průšvih.

A nejslavnější kauza Nagyová? Že kauza pomohla Babišovi? Zase, kdyby stát neřídila jistá domina, padla by Nečasova vláda? Je mi jasné, že se na politika dá ledacos vykonstruovat, ale v této kauze stačí to, co se jednoznačně prokázalo. I kdyby se neprokázalo nic trestného, v normálním státě by takový premiér dlouho nevydržel a nebylo by třeba zásahu ÚOOZ.
Smutné je, že se nevyjádřil nikdo z těch, kdo Šlachtu nemusí.

Vstup do politiky panu Šlachtovi nedoporučuji, policista ale byl skvělý. Jako policejní prezident by se mi líbil.

13 25.08.2020

Důkaz, že i u sci-fi platí, že opravdu dobrá knížka nepodlehne zubu času. Nadčasová nádhera. která promlouvá ke čtenáři i po několika desetiletích a bude promlouvat dál. Nejdřív jsem četla povídku, o které jsem se dozvěděla díky žebříčku sci-fi povídek a kratinké povídce Autor.