gladya komentáře u knih

Poslednímu dílu dávám 5 hvězdiček. Dojem z celé trilogie můžu shrnout jednoduše. Konečně opravdu pořádná sci-fi, která důstojně navazuje na klasiky zlatého věku. A přitom je moderní. Takových jsem moc nečetla.

Je tam toho hodně, originalita, filozofické a etické otázky. Docela zajímavě autor pracuje s různými časovými rovinami. "Vědeckou" věrohodnost si soudit netroufám, fantazii oceňuji.

I takhle skvělá knížka má mouchy. Zdálo se mi, že je všeho celkově až moc. Postav bylo taky dost, což by nevadilo, ale jednání některých postav jsem nějak nerozuměla. A tak docela ani Trisolaranům (ale u mimozemšťanů to beru)

Následuje MALÝ SPOILER


Jako asi naivní sluníčkář mám problém s principem temného lesa. Opravdu rozvinutá inteligence, která umí zničit hvězdné soustavy, by se přece s principy kosmické sociologie dolázala srovnat jinak. Proč preventivně likvidovat? Nebyla by spolupráce civilizací win-win strategií? Já vím, dějiny lidstva i současnost hovoří spíš pro ten temný les.

10 16.10.2019

Klasika všech klasik. Není to novinka, někomu se to může zdát málo akční a vlastně všechny příběhy mají podobné schéma. Ale je to skvělé. A teprve jako součást cyklu Nadace to čtenář pořádně docení. A když se zapojí knížky o robotech, máme vizi budoucnosti lidstva, která začíná někdy v naší současnosti.

10 29.08.2019

Pět hvězd za to, jak na mě knížka zapůsobila. Takové knížky mám radši, než většinu severských kriminálek.

Nejde ani tak příběh přesněji případ. Jde o o atmosféru doby. Mladší čtenáře upozorňuji, že tak to opravdu chodilo. D. Dán si nebere servítky při vykreslení minulého režimu. Oceňuji, že ukázal zrůdnost doby, ale současně pochopení pro lidi, kteří se s tím vším museli srovnat. A zvládali to různě. Jsou tam všechny typy, ti co si v rámci možností zachovali tvář, i ti, co tu zrůdnost přímo vytvářeli. Jen celkem sympaticky vypadající hlavní náčelník STB mi moc nesedl.

Nechci prozradit děj, tak stručně. Jako recenzent bych hodně zkritizovala konec (viz diskuze) , jako čtenáři se mi konec líbil.

Posloucháno jako audiokniha, skvěle načteno.

10 05.06.2019

Jedna z knížek. která mě vysloveně nadchla. Poslouchala jsem jako audioknihu a zvažuji, že si ji koupím jako i papírovou, nebo možná e-knihu.

Není to klasický životopis, je to subjektivní hodnocení .
Je jasné, že Johnson WC obdivuje a činy svého idolu hodnotí podle toho. Fakta jsou pravdivá, ale interpretace, motivace, vysvětlení, hodnocení, to vše je názor autora.

WC byl bez debaty významný a zřejmě jeden z nejvýznamnějších britských politiků. Ovšem byl také člověkem a politikem kontroverzním. To ostatně autor nijak nezastírá. Vždyť kontroverznost osobnosti je často rodnou sestrou velikosti. Je až dojemné, jak Johnson i Churchillovy chyby a sporné činy či názory obrací v jeho prospěch a hájí ho.

Neskromně se považuji za člověka s alespoň průměrným přehledem o moderních dějinách, v knížce jsem našla hodně nových informací.

Churchill rozhodně sehrál jednu z klíčových rolí v porážce nacistů. Jesli byla tak zásadní, jak píše Johnson ? To si soudit netroufám.

Churchill byl určitě reprezentantem vyšší společenské vrstvy imperiíální velmoci z první poloviny dvacátého století, v tom svůj stín překročit nedokázal. Mám na mysli třeba vztah k jiným rasám.

Třešnička na dortu je pro mě sama osoba autora. Původně jsem si stáhla ukázku zdarma, zaujalo mě téma, chtěla jsem zkusit, jak mi bude vyhovovat audiokniha u tohoto žánru a autora jsem moc nezkoumala. Ukázku jsem si poslechla, koupila audioknížku a teprve mi došlo, že autor je "ten" Johnson. Však i poněkud rozporuplný vztah Británie k integraci má v knížce místo.

Dovětek. Ať byl WC jakýkoli, nebyl to obyčejný politik. Byl to velký státník. Takových se rodí málo.

10 04.05.2019

Ta knížka je brak. A nestydí se za to. Na nic si nehraje. Je mi to mnohem sympatičtější než některé knížky plné "mouder".

Nedumejte moc nad politickými souvislostmi příběhu, zvlášť pokud jste jasně vymezeni na jednu stranu barikády "sluníčkář nebo xenofob" , případně pokud preferujete vítr západní nebo východní. O to tam zase až tak nejde.

Pravdivá je jedna věc. V případné atomové válce by asi nebyl vítěz. A svět by možná vypadal ještě hůř, než popisuje Kotleta.

10 09.03.2019

Vyjádřím se tak trochu k celé tetralogii. Když si člověk přečte anotaci nebo štítky, možná si řekne "Aha, červená knihovna." To je ovšem zásadní omyl. Tahle knížka je něco úplně jiného.

Je to asi hlavně příběh o přátelství. Ovšem vztah mezi hlavními protagonistkami není tak idylický jako vztah Vinetou - Old Shatterhand nebo mezi Rychlými šípy. Lenú a Lila jsou přítelkyně, ale od dětství i rivalky. A přátelství prochází různými peripetiemi.

Jsou to ovšem i knížky o Itálii, Neapoli a jedné čtvrti. Přímo vidím, jak v trochu krásné a trochu špinavé a zatuchlé Neapoli, v čtvrti plné bídy a násilí, na sebe Lenú a Lila křičí dialektem. V příběhu mají význam i širší společenské a politické souvislosti. Můžeme sledovat změny, které v Itálii a v řadě aspektů nejen v Itálii proběhly od padesátých let do současnosti. Hlavní je asi kvas let šedesátých a sedmdesátých.

Hlavně při čtení posledního dílu jsem si říkala, cesta které z přítelkyň by mi byla bližší? V profesní cestě jednoznačně Lenú, v osobním životě udělaly spoustu chyb obě. Já bych určitě dělala chyby taky, ale jiné.

V příběhu je množství vedlejších postav, některé do života protagonistek zasáhnou významně. Díky přehledu postav v úvodu každé knížky se čtenář orientuje.

Mně osobně trochu vadilo, že jsem se nedozvěděla, co přesně se stalo s dvěma postavami, ale tohle "tajemství" příběhu prospělo. Čtenář si může domýšlet.

10 23.03.2018

Svět podle Garpa jsem kdysi dávno začala číst a odložila. Teď jsem to dočetla a jsem nadšená. Zkrátka k některým knížkám musí člověk dozrát. Nejen čtenářsky, někdy si člověk musí i něco odžít.

Je fakt, že postavy jsou často v nějakém ohledu "divní" lidé. Uznávám, že dramatických až katastrofických událostí je tam až moc. Jenže někde pod vší tou absurditou (a že jí tam je dost) je ukrytá hluboká pravda, pravda o lidech, o době, kdy knížka vznikla a v které se odehrává.

Je to vlastně kromě jiného sága vyprávějící o třech generacích jedné rodiny, ale je tam množství jiných postav. Trochu navíc se mi zdál popis osudů tolika postav v závěru, ale je mi jasné, že zrovna to někdo může ocenit.

Některé Garpovy povídky a romány se mi zdály přinejmenším zajímavé. Kladně hodnotím střídání humorných a smutných částí. Zkrátka tahle knížka si pozornost zaslouží.

10 03.03.2018

Backman takové prosté a přitom lidské a působivé příběhy zkrátka umí. Postavy svérázné, někdy možná až na hranici uvěřitelnosti, ale přitom jim člověk rozumí. O tom, jak příběh působí na city, radši nemluvím. Hvězda dolů proto, že napotřetí už je to přece jen trochu předvídatelné.

Trochu spoiler
Konec oceňuji, není to náruč jednoho z mužů ve stylu červené knihovny,

10 05.06.2016

Zatím jediná knížka, které dávám hodnocení odpad. Proto že jsem to přečetla, což u knížek, které se mi nelíbí, většinou nedělám. Pořád jsem čekala, kdy přijde AHA moment a dojde mi, proč je to takový bestseller. Jistě, každý má jiný vkus, asi se to líbí. Ale ne mně. A to jsem přečetla dost knížek, které se dají považovat za brak a nevadily mi.

A k 50 odstínům. Příběh? Hodně podprůměrná červená knihovna. Jazyk? Ježkovy oči, mojí vnitřní bohyni nesedl. Možná je to vinou překladu, to neposoudím. Postavy? Zcela neuvěřitelné, ne nevyžaduji realističnost a mám ráda různé "fantazmagorie", ale chování lidí (a třeba i elfů, skřetů nebo kentaurů) musí mít v daném světě svou logiku nebo jak to nazvat. A erotické scény? myslím, že kdo je chce, najde lepší.

Edit po letech. Je jasné, že se od téhle knihy dalo jen těžko čekat že to bude literární skvost. Jenže když byl kolem ní takový poprask a byla to snad i kniha roku v nějaké čtenářské anketě, nedalo mi to a nebyla jsem tak shovívavá, jak u oddychové literatury většinou bývám.

Skvělá knížka. Konec z ní možná dělá trochu sentimentální doják, ale mně se to líbilo. Jen pozor, nečekejte, že se budete smíchy za břicho popadat, humorné prvky tam jsou, ale vyloudí jen pousmání a často je to smutné pousmání.

10 30.12.2014

Nehodnotím z hlediska literárních kvalit, ale v rámci žánru. Hunger games podle mě nejsou vůbec špatné, a to už mi zdaleka není náct. Mně se, na rozdíl od řady diskutujících, líbil třetí díl asi nejvíc. Možná právě proto, že byl trochu depresivní, což je u dystopie reálnější než nějaká selanka. Bojující strany nebyly jen černobíle vykreslené dobro a zlo, hlavní hrdinka není rodnou sestrou Mirka Dušína, ale je to holka plácající se v emocích. Ovšem je docela silná osobnost a je těžké udělat z ní pěšáka na něčí šachovnici.

10 29.11.2014

Hvězdu dolů dávám, protože se mi jiné autorčiny knihy, které jsem četla, zdály přece jen trochu líp napsané
O téhle knize, přesněji o hlavní hrdince budu dlouho přemýšlet. Neonila se snažila přežít, někdy skoro za každou cenu. V dané době a na daných místech je to pochopitelné a netroufám si soudit.
Jenže pak byly situace, kdy se snažila „mít se dobře". To je v pořádku, ovšem ona to dělala taky skoro za každou cenu. Provedla víc, nepěkného, než musela. Možná to byl důsledek toho, co prožila. Celý život jí provázel strach. Ovšem už na začátku se jevila nejen jako silná a tvrdá žena, ale už i jako žena chladná a vypočítavá. A přitom kdo ví, jaká by byla v jiných podmínkách.
Příběh byl zajímavý, možná se zdá skoro až neuvěřitelné, že to vše prožila jedna osoba, ale že se něco z toho stalo různým lidem je asi pravda.
Za zmínku stojí i příběh Emila. To, o čem se v historii málo mluvilo. Pohnuté osudy lidí, kteří se přihlásili v oblastech s národnostně smíšeným obyvatelstvem k německé národnosti. To vůbec nemuselo znamenat, že jsou nacisté a fandí Hitlerovi. A jaké měli alternativy? Jistě, „člověk má vždycky na vybranou“, ale někdy je otázka z čeho. No, je štěstí, když před nás život takové volby nedává.

9 19.11.2024

Vynikající kniha. Zvlášť když si čtenář uvědomí autobiografické prvky. Přiznám se, že se mi zdálo až neuvěřitelné kolik zla je v lidech. Jasně, každý není hrdina nebo disident, aby dokázal proti zrůdnému režimu aktivně bojovat. Většina z nás zkrátka vždycky spíš drží hubu a krok. Hlavní hrdinka vlastně taky nechtěla víc, než jen normálně žít, ale pokud možno s čistým štítem.
Jenže jak mohla normálně žít, když měla "kádrový škraloup" a kolem sebe tolik udavačů a velmi aktivních přisluhovačů režimu, kteří dělali mnohem víc zlého, než bylo potřeba ke klidnému přežívání.
Zajímavá byla postava Sedláčka.
Jako dospělá pamatuju 80. léta. To už režim mlel z posledního, takže jsem zažila jen jeho "light" verzi. Ale i tak mě zaráží. kolik lidí by ten děs chtělo zpátky.

9 05.11.2024

Hvězdy za to, jak na mě kniha zapůsobila. Nápad s dvěma dějovými liniemi se mi moc líbil. A u obou linií by mě zajímalo, co bylo dál. Ta doba byla hrozná.
Některé postavy a situace se mi nezdály moc uvěřitelné, ale celkový dojem z knihy mi to nepokazilo.

9 23.06.2024

Také mně tahle knížka připomínala Kde zpívají raci. Jenže Buď jako řeka se mi zdaleka tak nelíbilo. Možná jsem nebyla ve správném rozpoložení. Popisy ani to, že něco z chování hrdinů mně osobně přijde ne úplně uvěřitelné, mi u jiných knížek nevadilo. Zkrátka mezi mnou a touhle knížkou nějak nepřeskočila jiskra. V podstatě bych mohla podepisat komentrář od uživatelky jarovia.

9 05.03.2024

Knížky o Hlídce se asi postupně stávají mými nejoblíbenějšími ze Zeměplochy . Pratchett dokáže pobavit, ale tady bylo i trochu smutku. A hlavně, v zábavném příběhu se objevují i docela závažné problémy, které se týkají nejen Ankh-Morporku, ale existují i u nás na Zemi kulaté (vím, spíš šišaté) , třeba rasová a etnická nesnášenlivost.
Skvělé jsou postavy hlavně Karotky, Elania, Vetinariho. Zkrátka doporučuji.

9 07.11.2023

V něčem se mi zdá tahle knížka trochu jiná než ostatní autorovy knížky, hlavně příběh s kořeny v 2. WW. Různých náhod tam bylo až moc, což je v mých očích na škodu. Je to ale pořád D. Dán, pořád je to čtivé, hlášky a špičkování „vraždárov“ jsou fajn. Druhý příběh je vlastně smutný, člověk se musí ptát, kdo je vlastně oběť

9 09.01.2023

Takové příběhy mám mnohem radši než detektivky o šílených sériových vrazích. Ano, děj trochu připomíná Larsona, ale to vůbec nevadí. Svérázná dvojice vyšetřovatelů je možná trochu klišé, ale mně se to líbilo. Nechci moc prozrazovat, napadla mě jedna věc. Bohužel, i v zájmu dobra někdy lidé konají i ošklivé věci.

9 17.08.2022

U Hokrina, Re Akkütlix, to je finále. Už dlouho se mi nestalo, abych si u nějaké knížky dokonce několikrát řekla : " No tedy, to je síla." Odhalení a vysvětlení z života Lucase i Aš~šáda tam bylo dost. A můj hrdina je spíš Lucas.

Všichni, kdo u prvních dílů brbrali a vydrželi přečíst celou ságu, utčitě pochopili, že všechno nakonec dává smysl. A jaký smysl.

V Myceliu je hodně postav a dějových linek, ale i to má logiku. Kolem zásadních událostí se zpravidla motá hodně lidí, kteří je mohou ovlivnit.

Klobouk dolů před autorkou, kdyby Mycelium vyšlo v angličtině, musel by to být světový bestseller. Ale toho, co by z toho udělal Netflix nebo HBO, se spíš bojím.
Na jedné besedě autorka říkala, že není možné pokračování, ale co Mona? Tam vidím možnosti dalšího příběhu.

9 19.07.2022

King je king, o tom netřeba debatovat. Tohle sice není klasický horor, ale je to skvělá knížka. Cestování v čase je tady vymyšlené velmi zdařile. Co se mi líbilo nejvíc? Dilema mezi záchranou jedné osoby a zásahem "do dějin" a pak, že náprava jednoho zla nemusí vést vždy k dobru.
S Kingem mám jeden malý problém, jak je King plný nápadů, je toho v jeho "tlustých" knížkách někdy až moc. Třeba v Dalasu 63, je nutný motiv Derry? Uznávám, že zrovna tohle se může někomu líbit.

9 17.08.2021