grillica komentáře u knih

Čtyři generace silných žen, někdy vláčených osudem a dost si vlastní osud vytvářející. Marie, Magdaléna, Libuše a Eva. Jako pevná nit na jejich propracovaných výšivkách s mnoha detaily, tak se odvíjí příběh od začátku druhé světové války až do 80. let. Chlapi to v téhle knize nemají vůbec lehké. Líbila se mi Marie. Matka rodu, nejstarší, jemná a přesto tvrdá, a nejmoudřejší, a mladá Magdaléna a její čistá láska k Josefovi, a ta vesnická prostá idyla. Ale příjemný pocit ze čtení se vytrácel, čím se rodinná sága přibližovala nedávné minulosti. Čím častěji čtu o válečných hrůzách, stavím se k té době s menším zděšením, už jsem nějak otrlá. Zato padesátá léta a všechno to svinstvo kolem kolektivizace atd. mi připadá horší a horší, lidé zlejší a nenávistnější. Ale o tom tu mluvit nemusím. Doporučuji! Poznámka naokraj: baví mě ta biblická jména, a nezávislá "kněžna" Libuše ve vší té tupé normalizaci!

8 09.02.2019

Nevím, proč mě poslední dobou tolik "zajímá" smrt a otázky, které by měl mít každý dopředu vyřešené. Je to snad tím, že mám starší rodiče? Protože můj táta pořád mluví o rakvích nebo jak se odstěhuje do domova důchodců, aby nebyl na obtíž? Nebo že i takhle mladá holka chce sepsat něco jako závěť, pokyny, co dělat a nedělat, pokud někdy nastane moment, že o sobě už nebudu moci rozhodovat? Průvodce je fascinující a strašně skvělá kniha, nutí přemýšlet, o vás, o vašich blízkých, o nás, naší smrtelnosti. Nejenom, že jsem se dozvěděla o řadě fantastických lidí, z řad lékařů, psychologů a těch, kteří stojí nebo už bohužel nestojí, na druhé straně barikády (zemřelí i pozůstalí). Ale dostalo se mi pohledu do české paliativní a geriatrické péče, domácích hospiců, jak je to s eutanazií či dříve vysloveným přáním; rozhovorů, osobních, často dost intimních výpovědí... Rezonují ve mně všechna ta slova. "Není snadné vpustit si smrt do života". Hluboká, hluboká poklona a ohromné díky autorovi.

8 01.02.2017

Hüzün je smutek, melancholie. Snaha přiblížit tenhle turecký výraz pro zvláštní pocit sklíčenosti se vyprávěním o Istanbulu vine jako neviditelná linka od začátku až do konce, ale není to depresivní čtení. S knihou jsem strávila měsíc a mám divný pocit ztráty. Jako kdybych se toho všeho přímo účastnila, pobývala v domě Pamukových, procházela se s ním při jeho nekonečných toulkách městem, dívala se s ním požáry, četla knihy v jeho atelieru, zkoušela malovat, studovat architekturu.. Chci víc takových knih o dalších městech. Chci víc tak krásných knih.

"Pomaličku jsem si uvědomoval, že mám Istanbul rád pro jeho zchátralost, zasmušilost a pro všechny ty věci, které kdysi vlastnil, a pak o ně přišel."

8 27.06.2016

Pravidla moštárny jsou jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec, ráda se k ní čas od času vrátím jako k osvědčeným hodinám skvělé četby. Příběh se od Irvingových oblíbených témat jako jsou medvědi, cirkusáci nebo zápasníci hodně odlišuje a i proto ho mám tak ráda, ostatní jeho knihy mě tak nezaujaly. Neskutečně čtivá a tlustá bichle, která mě vždycky dostane a po přečtení jsem najednou jako tělo bez duše, protože už to (zase) skončilo. Doktor Larch s Homerem jsou moji velicí literární hrdinové. A neodpustím si také poznámku o filmu: není špatný, ale na knihu nemá ani v nejmenším.

8 25.01.2015

Něco tak niterně známého, trefného a bolestného, (ne), smutného (taky ne), znepokojivého (to by šlo), jsem na tak malé ploše opravdu nečekala. Šindelka odhaluje vztahy několika málo postav, které se "objevují a zase mizí" do morku kostí, rozbíjí nejen Annu a zas skládá dohromady v zrcadlo, kde je každý střep a šrám jasně rozpoznatelný. Rychlá doba, vztahy, lidi, strasti a smutky, lži a zloby, prázdnota, pomíjivost. Je mi z toho docela na nic, ale stejně mám sto chutí začít číst znovu od začátku, abych se do toho bahna lidského pachtění po něčem ponořila znovu a hlouběji.
Originální netuctová prozaická drsná poetika na 126 stranách, v deseti souvisejících povídkách.

"Všechno dezinfikujeme ještě dřív, než se vůbec poraníme."

7 30.12.2017

Jestliže máte rádi maso, pití a jídlo obecně, Prahu, 19. století v českých zemích, sex, fantasmagoricky zvraty a odbočky v ději, je to kniha pro vás. Nečtěte nalačno. A nedoporučuju vegetariánům, puritánům a milovníkům detektivek, protože přestože se zde vyšetřuje zločin (a ne jeden), nějak sem tuto knihu prostě nemůžu žánrově zařadit.

Že se ocitnu v Praze utlačované Habsburky, v době, kdy byla prusko-rakouská válka na spadnutí, jsem tak nějak tušila. Paříž ještě dobrá, ale Mexiko? Že se dozvím tolik neskutečných receptů plných nadívaných hus nebo ježků, pečených kvíčal, brambor na sto způsobů, že budu mít pocit, že jsem se ocitla v oddělení literatury pro dospělé, že mě budou vzrušovat všechny ty netradiční (wait for it!) sexuální zážitky? Mohla bych spoilovat víc, ale nechám vás, abyste si to užili po svém.

A zase jsem měla ze všech stran doporučení, jak je to skvělá steampunková (no nevim) kniha, že si musím to čtení užít, že to přečtu za víkend, že jsem rozhodně nikdy nečetla nic podobného.

Občas mi ta překombinovatelnost přišla totálně za hranou a už už jsem si říkala, "to je trapný, tak že bych to odložila..?" Jenže jakmile jsem na to jen pomyslela, v pro mě nudném ději najednou nastal zvrat v podobě lákavého receptu nebo sexu (nebo receptu na sex?), že jsem se opět s chutí začetla. Poslední věc, Stančíkův jazyk je prudce originální, bohatý, vtipný a živý, plný tehdejších výrazů, slangu a hantýrky.

7 27.10.2016

Šedý, šerý, deštivý a zapáchající, vybydlený svět po blíže nespecifikované katastrofě. Krajinou zkázy putují otec a syn. Žijí ze dne na den, občas najdou něco k jídlu, občas ne. Neskutečná atmosféra tíživé samoty, strachu a hladu. Ty dialogy! Tak jo. Tohle si musíte přečíst.

7 22.05.2015

Představte si svět, kde knihy, čtení, čtenář, psaní jsou jen neznámá slova, ozvěny z daleké minulosti, které pamatuje jen hrstka lidí. Lidstvo v 25. století přežívá jen díky všudypřítomné marjánce, "narkokapslím", robotům-debilům /to je přesný výraz z knihy/ a robotům vyspělejší generace, kteří řídí svět. Zákony Soukromí a Individuality a motto "Neptej se a pusť to z hlavy" jsou do lidí cpány horem dolem od raného dětství. (A žádné děti už se stejně nerodí...) Co se stane, když všechno to dosud normální a přirozené chování vědomě poruší muž, který se sám od sebe naučí číst a psát a žena, která do sebe přestane cpát drogy proti plodnosti? --- Pro mě jeden z nejlepších sci-fi příběhů za hodně dlouhou dobu.

7 30.01.2015

(SPOILER) Ráda čtu příběhy více generací. Tohle se rozběhlo slibně, pravda někdy jsem se na chvíli ztrácela v těch skocích časem.. Knihu jsem zhltla za dva dny, je to velmi čtivý příběh, pečlivě napsaný, trefně podaný. Při některých momentech mi bylo skoro fyzicky nevolno z toho psychického teroru a pocitů viny, které Dana prožívala. Strašný! Knihu doporučuji a nikomu nepřeji, aby něco takového musel zažívat...

6 22.10.2023

Moc jsem si knihu užila, přestože to místy nebylo úplně lehké čtení. Tušila jsem, co asi Meredith zažívala, ono se to tak stane, že k člověku začnou nějaká témata sama přicházet... Autorka je podala velmi sugestivně a lehce zároveň, potěšila mě ta naděje, která se ne vždy veselým příběhem linula. Zas jeden povedený úlovek v dnes vrácených knihách.

6 08.08.2023

První kniha od E.F., kterou jsem četla. Můj šálek italského espressa to tedy nebyl - tenhle literární "expresionusmus".. Rozhodně se autorce nedá upřít skvělá obrazotvornost, jako bych se těmi horkými, úzkými a špinavými uličkami Neapole prodírala spolu s Delií. Ale pochybuji, že se pustím do Geniální přítelkyně.

6 03.01.2021

Úžasné, čtivé, fakty a zajímavostmi nabité eseje o všemožných snech, které obyvatelé našich zemí měli v průběhu své barvité historie. Třeba sen o moři (změny hranic po rozpadu Rakouska-Uherska), sen o rukopisech (shrnutí všech sporů, o české hrdosti a národním sebeuvědomění), sen o Rusku, Podkarpatské Rusi, tělesné zdatnosti a další. Doporučuji a cpu tuto knihu prakticky každému, protože tohle je naše historie, naše sny, které se s námi táhnou dodnes, v dobrém i špatném slova smyslu. Skvělá kniha, jedna z nejlepších fakto-esejistických knih, které znám.

6 15.10.2019

Jak mě kniha zklamala! Tito třicátníci byli pro mě nepříjemně předvídatelní, stereotypní, nudní, bez charakteru. Zase tam musí být nevěra, hloupí lidi, nesympatičtí, prosím, nedá se psát o běžnodenním životě jinak? Oceňuji krátké věty a pražskou Letnou, ale jinak jsem ráda že už mám tu podivnou rychlosledovou nudu za sebou.

6 27.12.2018

Šimek a Grossmann. Legendární povídky, ke kterým mě přes Návštěvní dny přivedli rodiče. Hlášky používá hlavně táta dodnes, a já se hned chytám. Krampola ale taky nemusím a proto pět hvězd patří jen Š+G.

6 26.11.2016

Zjevení za 29 Kč v Levných knihách, kde jsem si krátila čekání na sraz. Říkala jsem si, že přinejhorším ji posunu dál na dalším knižním bazaru. Jen jsem do ní nakoukla a potěšila mě absence velkých písmen, téměř žádna interpunkce, krátké úderné věty, to mě baví. Náhodná stránka, kterou jsem stihla v knihkupectví, slibovala mnohé. Nakonec mě pohltila natolik, že jsem četla i za chůze po ulici, což normálně nedělám, a na ráno jsem si nařídila budíka, abych ji mohla dočíst co nejdříve.
Příběh, do kterého jste vrženi jednou na jaře léta osmnácetněco vypráví Mary, skoro patnáctiletá holka z anglického statku "s vlasy v barvě mlíka". Despotický otec, nevlídná matka, tři sestry, děda upoután k posteli. Mary prý příliš mnoho mluví, moc se usmívá a málo dělá. Odvelení do domácnosti místního vikáře vypadá zprvu jako vysvobození z otročiny, ale... V jednu chvíli se mi strašně nechtělo otočit stránku, protože jsem věděla co přijde. Neklid a tíseň, které se mě po dočtení drží, vypovídá o mnohém. Dechberoucí!

6 25.08.2016

(Poslouchala jsem dílo jako audioknihu, snad ji taky mohu zhodnotit zde). Jako u všech hitů jsem trochu odolávala a naštěstí jsem ani neviděla film. Poslechla jsem si přes víkend velmi napínavou a propracovanou detektivku. Kdybych ji skutečně četla, prohlásila bych ji určitě za velmi čtivou, napínavou, velmi dobře napsanou, bez zbytečných keců kolem. Příběh se rozvíjel nenápadně, bála jsem se tématu politických machinací, které mě moc neberou, ale postupně mě příběh Mikaela a Lisbeth úplně dostal a často jsem se přistihla že jsem ustala v práci, ke které jsem si audioknihu pustila a jen napjatě hltala další a další slova a čekala, co bude dál. Drzá, potetovaná malá vychrtlá geniální potvora a ekonomický novinář, naivka a kladný hrdina, který jde za svou pravdou, ale taky to není žádný svatoušek. To jsou moji dva noví literární favorité! Už se nemůžu dočkat, až si poslechnu další díly (již rezervováno v knihovně :).

6 15.02.2015

Tak pitomou knihu jsem dlouho nečetla. Lépe bych udělala, kdybych si obsah někde našla, a nebo ještě lépe, prostě ji zahodila rovnou. Viděla jsem ji náhodou v knihovně a vzpomněla jsem si, že někdo kdysi říkal, že je napsaná podle skutečné události (což snad taky není úplná pravda: http://www.completevca.com/bio_truestory.shtml)
K věci. Natahovaný příběh, naprosto ne-uvěřitelné vnitřní monology i dialogy - věk dětí se naprosto neslučuje se znalostmi (dvanáctiletá holka určitě pozná nábytek Ludvíka XIV.), a vyjadřováním, které je navíc plné klišé a tuctových výrazů (nevím jestli je to překladem, nebo je takový i originál). Text obecně dře, asi to neumím výstižně popsat, ale nudila jsem se, přeskakovala spoustu stránek, štvala mě vypravěčka a vůbec celý styl vyprávění. Ztráta času, sorry.

5 13.05.2018

Kvůli zájmu o architekturu mi byl doporučen tento můj první Urban. Futuristické město jako stát, hlavní hrdina antikvář a později knihovník; mohl mi někdo víc napsat knihu na tělo?! Možná to prvotní nadšení bylo moc velké, možná jsem moc náročná, možná to bylo zbytečně překombinované... Ale tenhle příběh, respektive celá kniha, ač měla dost jednotlivých prvků, které mě některé zaujaly nebo chvíli i bavily (futuristické funkční město, nově vznikající knihovna bez finančních problémů, reálná Praha a její blízké okolí, blízce neurčená budoucnost, malí androidi, architektonické řezy Urba, malý formát knihy jako bonus) mě jako celek zklamal. Do konce (posledních asi 20 stran) jsem se musela nutit. Podle mě se mohla trochu jinak rozvíjet linka knihovny a jejího poslání obecně, ale kdo dnes bude psát sci-fi o knihovnících, že ano.

5 13.11.2017

Oddychovka, no. Nečetlo se mi to příjemně, musela jsem se donutit přečíst knihu do konce. Čím to bylo? Pokusím se to vystihnout. Možná tím, jak blbí, psychicky nevyrovnaní nebo naivní jsou hlavní hrdinové. A taky třeba nevěra a lži a obdobný záležitosti, které trvají léta, to mě hrozně rozčiluje. To jsou ta veliká očekávání.. Never more, nic pro mě, sorry.

5 15.06.2017

Kdyby šlo dát více hvězdiček, tak jich dám minimálně 10. Tohle je moje největší dětská srdcovka, některé pasáže znám skoro nazpaměť. Je to tak děsně milé a dojemné, vtipné a místy i smutné, až později člověku dochází to odloučení Krištůfka a Púa.. V rodinné knihovně máme vydání z roku 1988. A stejný text miluju namluvený Karlem Högerem, máme toho bohužel nahráno děsně málo, populárnější je verze od Ebena, ale to nějak nemůžu poslouchat. Disneyovku nebrat!!

5 28.02.2017